A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jan Kryštof z Bartensteina | |
---|---|
Narození | 23. října 1689 Štrasburk |
Úmrtí | 6. srpna 1767 (ve věku 77 let) Vídeň |
Povolání | politik, diplomat a státní úředník |
Ocenění | knight of the Order of Saint Stephen of Hungary Královský uherský řád sv. Štěpána |
Choť | Marie Kordula Holler von Doblhoff |
Děti | Josef Filip Kryštof z Bartensteina
Marie Alžběta z Bartesteina Kryštof Innocenz z Bartensteina Tereza z Bartensteina Barbara Marie z Bartensteina |
Rodiče | Jan Filip Bartenstein Alžběta Artopäus |
Rod | Bartensteinové |
Příbuzní | Jakub Ulrich z Bartensteina Jáchym Z Bartensteina |
Funkce | Seznam rakouských ministrů zahraničí |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Kryštof z Bartensteina (23. října 1689 Štrasburk – 6. srpna 1767 Vídeň) byl státníkem a diplomatem ve službě habsburské monarchie. Získal pro svou rodinu šlechtický titul svobodných Pánů z Bartensteina.
Život
Původ
Jan Kryštof z Bartensteina pocházel ze starého německého rodu z Durynska a Dolního Saska a vyrůstal ve Štrasburku.[1] Jeho rodina získala šlechtický titul již roku 1620.[2] Jeho otcem byl Jan Filip Bartenstein (1650–1726) a byl profesorem filozofie a ředitelem gymnázia ve Štrasburku. Jeho matka Alžběta Artopäus pocházela ze štrasburské učenecké rodiny.[3]
Rodina
V roce 1725 si vzal za ženu Marií Kordulu Holler von Doblhoff. Narodili se jim synové Josef Filip Kryštof z Bartensteina (1726–1804) a Kryštof Innocenz z Bartensteina.[4] V roce 1739 zakoupil od olomouckého biskupa panství Jindřichov ve Slezsku, které jejich rodina vlastnila až do roku 1866, kdy vymřela jedna z větví rodu po meči.[5] V roce 1757 nechala před zámkem v Jindřichově jeho manželka Kordula zbudovat kolem morového sloupu sousoší Pany Marie.[6]
Studium a první kontakty
Mladý Jan Kryštof z Bartensteina studoval jazyky, historii a právo ve Štrasburku. V roce 1709 dokončil studium historie s prací o válce Mořice Saského proti Karlovi V (" Prince vzpoura "), jeho právní studie v roce 1711 s prací na dědění dědictví .
Jako devatenáctiletý cestoval do Paříže, kde přišel do styku s benediktiny, poté se přestěhoval do Vídně. Tam se setkal s říšským dvorním radou Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem, který ho podpořil a poradil mu, aby svou kariéru spojil se státní správou .
Kariéra ve Vídni
V roce 1715 konvertoval jako křtěný protestant ke katolické víře a hledal kariéru v rakouských státních službách. Již v roce 1719 byl povýšen do rytířského stavu a v letech 1720 a 1730 udělal velkou kariéru u habsburského císařského dvora.
Nejprve byl sekretářem, následně byl tajemník tajné konference a nejvyšší vládní autorita ve Vídni a nejbližší důvěrník a poradce císaře Karla VI. V roce 1733 obdržel povýšení do šlechtického stavu jako titul říšský svobodný pán. Vstoupil do tajné rady a stal se vicekancléřem v rakouském státním kancléřství. Po smrti Karla VI.v roce 1740 zůstal spojen s jeho dcerou a nástupkyní Marií Terezií a po léta formoval habsburskou domácí i zahraniční politiku . V roce 1744 mu byl šlechtický titul svobodný pán přiznán i pro rakouské a české země.[2]
V roce 1753 byl nahrazen Václavem Antonínem z Kounic a Rietbergu jako vedoucí zahraničních záležitostí a byl již aktivní jen v domácí politice. Následně se stal ředitelem archivu tajného domu a napsal učebnice pro korunního prince Josefa II.
-
Vídeň 1749 založení archivu, Marie Terezie, vlevo jsou ohlašovatele jednotlivých zemí Rakouska, Čech, Maďarska, Burgundska, vpravo Taulov von Rosenthal, Jan Kryštof z Bartensteina, kníže Václav Antonín z Kounic a Rietbergu
Posmrtný život
Po jeho smrti v roce 1767 opustili jeho potomci rozsáhlé pozemky v Dolním Rakousku a Slezsku. Jeho vnuk Kryštof Jan Babpist svobodný pán z Bartensteina získal panství Poysbrunn a nechal ve Falkensteinu zbudovat hrobku rodu Bartensteinů.
-
hrobka svobodných pánu z Bartensteina a hrabat Vrits z Falkešteinu
-
detail hrobky
Ve Vídni je od roku 1873 po něm pojmenována ulice: Bartensteingasse v blízkosti parlamentu.
-
Bartensteingasse
Politik a diplomat
Diplomatické úspěchy a porážky
Pragmatická sankce
Jan Kryštof z Bartensteina Byl ve svém době považován za jednu z nejvlivnějších osobností a nejjasnějších myslí na vídeňském dvoře. Jako kvalifikovaný diplomatický mistr byl nápomocen v politickém prosazování Karla VI. V roce 1713 byla vydána pragmatická sankce.Toto vyhlášení mělo za cíl zajištění nedělení vlastnictví Habsburků v ženské linii rodu. V roce 1723 ji přijalo i Maďarsko. Pragmatická sankce byla ratifikována v roce 1731 Anglií.
Dohazovač
Po nástupu Marie Terezie na trůn posílil jeho vliv na nejistou mladou arcivévodkyni a královnu Českého království a Maďarska oproti služebně starším ministrům u dvora. Velmi úspěšný byl ve vyjednávání manželství Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským. Je mu také přičítáno, že zabránil manželství vladařky s nenáviděným následníkem španělského trůnu Karlem. Zasloužil se o výměnu díky, které František Štěpán postoupil své Lotrinské vévodství Francii za Toskánsko.Díky jeho snaze a úsilí byl František Josef zvolen císařem Svaté říše římské. Tento diplomatický úspěch mu zajistil celoživotní loajalitu císařovny a královny Marie Terezie a je považován za největší úspěch jeho kariéry.
Bělehradský mír
Jan Kryštof z Bartensteinu byl méně úspěšný v jiných zahraničních politických rozhodnutích, jeho prosazení obnoveného vstupu Rakouska do války na straně Ruska v roce 1737 proti Turkům vedla k porážce a podepsání v míru Bělehradě v roce 1739.
Rakouská válka o nástupnictví a Slezské války
Nejdůležitějšími roky v životě Jana Kryštofa z Bartensteina v politické činnosti jsou pravděpodobně první léta panování Marie Terezie, kdy Habsburská monarchie přijala jak pruskou invazi do Slezska (Slezské války). Rakousko bylo nuceno bojovat o rakouské dědictví s Bavorskem a Saskem s podporou Francie(Rakouské války o nástupnictví), které je se dostalo do existenční krize. Jan Kryštof z Bartensteinu podporoval nezkušenou královnu,která odmítala jakýkoliv územní postoupení a přísně a trvala na nedělitelnosti svých zemích.
Byl královniným zahraničním konzultantem. Její jménem byl zřejmě nejvýznamnějším politickým novinářem Hofburgu během první a druhé slezské války, který představoval politické a právní postavení Habsburků v mnoha oficiálních pamfletech nad zahraničními reprezentace byly distribuovány v mnoha tisících kopií[7] .
Poslední roky v domácí politice
Z vlivu na formování zahraniční politiky byl později nahrazen Václavem Antonínem z Kounic. Maria Terezie mu svěřila vnitřní správu svých zemí a rozvoj nového celního tarifu. Vedl rakouskou zdravotnickou službu a byl jmenován členem dvorní delegace, který reguloval záležitosti obyvatelstva přistěhovalců ze Srbska. V poslední době se stal vedoucím tajného soukromého archivu, který byl založen v roce 1749, a napsal historickou učebnici pro mladého dědice trůnu Josefa: ručně psaných čtrnácti svazků textu a šesti svazků doplňků od Karla Velikého k Rudolfu II.
Závěr
V diplomatických kruzích byl Jan Kryštof z Bartensteina dobře známý pro svou vysokou politickou erudici, ostrý jazyk a arogantní chování. Marii Terezii v každém případě soudila, že byl "velkým státníkem" a zdůrazňovala " že samá vděčí za zachování této monarchie." Bez něj by všechno šlo na zem.“[8] Jako diplomat byl vždy loajální Rakousku a hrál rozhodující roli v nové identitě habsburského mnohonárodního státu jako sebejistá hegemoniální moc .
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Christoph von Bartenstein na německé Wikipedii.
- ↑ BLKÖ:Bartenstein, Johann Christoph Freiherr von – Wikisource. de.wikisource.org . . Dostupné online.
- ↑ a b Bartenstein, Johann Christoph, svobodný pán, 1696-1767 - Portaro - katalog knihovny. provenio.net . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16.
- ↑ BIOGRAPHIE, Deutsche. Bartenstein, Johann Christoph Freiherr von - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de . . Dostupné online. (německy)
- ↑ Family tree of Johann Christoph von Bartenstein. Geneanet . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Historie - Oficiální stránky Obce Jindřichov. www.obecjindrichov.cz online. cit. 2019-05-19. Dostupné online.
- ↑ Sousoší Panny Marie - Oficiální stránky Obce Jindřichov. www.obecjindrichov.cz online. cit. 2019-05-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-04.
- ↑ Vgl. zur publizistischen Tätigkeit Bartensteins vor allem den von Reinhold Koser bearbeiteten ersten Band der Preußischen Staatsschriften aus der Regierungszeit König Friedrichs II.
- ↑ Zitiert nach: Franz Herre, Maria Theresia, Köln 1994, S. 47.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- Alfred von Arneth: Johann Christoph Bartenstein a jeho čas. V: Archiv pro rakouské dějiny 46 (1871), reprint, syn K. Gerolda, Vídeň 1871 (plný text).
- Alfred von Arneth: Maria Theresa, svazek I–VI, Vídeň, 1863–1875.
- Alfred von Arneth: In: Obecná německá biografie (ADB). pruh 2, Duncker & Humblot, Leipzig 1875, s. 1; 87–93.
- Max Braubach: Původ a počátky Johanna Christofa von Bartensteina, v: Sdělení Institutu pro rakouský historický výzkum 61 (1953), s. 99.
- Max Braubach: In: Nová německá biografie (NDB). pruh 1, Duncker & Humblot, Berlin 1953, ISBN 3-428-00182-6, S. 599 f. (Digitalizované).
- G. Klugenstein: Kaunitz contra Bartenstein, v: Příspěvky k nedávné historii Rakouska, ed. H. Fichtenauem a E. Zöllnerem.
- F. Walter: Muži kolem Marie Terezie, Vídeň, 1951, s. 19–38.
- Constantin von Wurzbach In: Biografická encyklopedie říše Rakouska. první Theil. Tisk univerzitní knihy L. C. Zamarski (dříve JP Sollinger), Vídeň 1856, s. 1; 163 (digitalizovaný).
Filmeditovat | editovat zdroj
Politický osud Jan Kryštofa z Bartensteinu u jeho vrcholu je představen v roce 1981 ve filmu: Jak měsíc přes oheň a krev.1
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kryštof z Bartensteina na Wikimedia Commons
- https://www.valka.cz/Falkenstein-t99439
- http://www.obecjindrichov.cz/informace-o-obci/historicke-pamatky/sousosi-panny-marie/ Archivováno 4. 2. 2020 na Wayback Machine.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk