Jan Vítězslav Dušek
Jan Vítězslav Dušek v roce 1923
Narození	8. června 1891 Makov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	2. března 1966 (ve věku 74 let) Tábor Československo Československo
Národnost	česká
Povolání	sochař a medailér
Děti	syn Jan Dušek, sochař a Václav Dušek, sochař
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Vítězslav Dušek, křtěný Jan (8. června 1891 Makov^[1] , dnes část města Jistebnice – 2. března 1966 Tábor) byl český sochař a medailér.

Život

Narodil se v rolnické rodině v Makově na Táborsku, otec František Dušek byl krejčí a matka Marie Vocílková pocházela z Vlásenice.^[1] V letech 1905–1909 vystudoval odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší.^[2] V první světové válce narukoval do 75. pěšího pluku, kde se setkal s dalšími jihočeskými umělci – malíři Janem Autengruberem a Jiřím Kauckým.^[3] Získal československé státní stipendium a v letech 1921 a 1922 se zdokonaloval na pařížské Académie de la Grande Chaumière u Émile-Antoine Bourdella. Roku 1925 se stal jedním ze zakládajících členů Sdružení jihočeských výtvarníků. V roce 1933 se oženil^[4] Ludmilou Schlaegerovou. Žil v Táboře, kde také zemřel. Pohřben byl na zdejším Novém hřbitově.

Dílo

Dělal figurální a portrétní tvorbu – vytvořil mnoho pomníků, např. pomník T. G. Masaryka v Hulíně, pomník Antonína Sovy v Pacově, pomník Petra Chelčického v Chelčicich, pomník Jana Husa v Jindřichově Hradci, pomník zabitých letců v Hrdějovicích. Vytvořil mnoho bust nebo symbolických hlav. Dělal pamětní desky, portrétní medaile a figurální výzdobu budov.^[5] Byl spoluautorem pamětní desky na českobudějovické radnici^[6] a autorem reliéfu Kázání pod lipou v kostele církve československé husitské (Husův sbor) na Palackého náměstí v Českých Budějovicích.^[7]

Byl autorem pomníků padlých v Čelákovicích, Bechyni, Borovanech, Budislavi, Dačicích, Chlumu u Třeboně, Jistebnici, Kladně, Křemži, Malšicích, Plané nad Lužnicí, Polné, Sezimově Ústí, Soběslavi, Táboře, Trhových Svinech, Tučapech na Táborsku a jinde.^[5][8]

Výstavy

• Vystavoval v jarním Salonu Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži.
• Koncem roku 1925 vystavoval v londýnské Galerii Královské akademie v Londýně.
• V roce 1926 se zúčastnil v Benátkách XV. mezinárodní výstavy umění Esposizione internazionale d’Arte della città di Venezia.
• V roce 1936 na XI. letní olympiádě v Berlíně vystavoval v umělecké soutěži plastiku Herkules.

Ocenění

• V roce 1924 obdržel na VIII. olympiádě v Paříži za sochu Lučištníka bronzovou medaili.
• V roce 1925 obdržel na pařížském jarním Salonu stříbrnou medaili za sochu Běžce.

Galerie

• 
  Pomník Petra Chelčického
• 
  Pomník padlým v Bechyni
• 
  Padařov, pomník Alfonsi Ferdinandu Štastnému, zakladateli českého agrarismu

Odkazy

Reference

Literatura

• Václav Šedivý.Táborský sochař Jan Vítězslav Dušek, Tábor, nakladatelství OSSIS, 2016

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Vítězslav Dušek na Wikimedia Commons