Jicchak Ben Cvi - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Jicchak Ben Cvi
 ...
Jicchak Ben Cvi
יצחק בן צבי
Jicchak Ben Cvi na fotografii ze 22. prosince 1952.
Jicchak Ben Cvi na fotografii ze 22. prosince 1952.
2. prezident Izraele
Ve funkci:
16. prosince 1952 – 23. dubna 1963
Předseda vládyDavid Ben Gurion
Moše Šaret
David Ben Gurion
PředchůdceChajim Weizmann
NástupceZalman Šazar
Stranická příslušnost
ČlenstvíMapaj

Narození24. listopadu 1884
Poltava, Ruské impérium (nyní Ukrajina)
Úmrtí23. dubna 1963 (78 let)
Jeruzalém, Izrael
Místo pohřbeníHar ha-Menuchot
Kneset1., 2.
ChoťRachel Jana'it Ben Cvi
Dětisynové Amram a Eli
PříbuzníAharon Re'uveni (sourozenec)
Alma materKyjevská univerzita (1905–1906)
Právnická fakulta Istanbulské univerzity (1912–1914)
Profesepolitik, historik, spisovatel a Jewish communities scholar
Náboženstvíjudaismus
OceněníBialikova cena (1953)
honorary citizen of Jerusalem
člen Řádu britského impéria
PodpisJicchak Ben Cvi יצחק בן צבי, podpis
CommonsYitzhak Ben-Zvi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jicchak Ben Cvi (hebrejsky: יצחק בן צבי, rodným jménem Jicchak Šimšelevič, ukrajinsky: Ісаак Шимшелевич; 24. listopadu 1884 Poltava23. dubna 1963 Jeruzalém) byl izraelský politik, historik, sionistický aktivista, vůdce dělnicko-sionistického hnutí a v letech 1952 až 1963 v pořadí druhý a zároveň nejdéle sloužící izraelský prezident.

Před svým zvolením do vrcholné funkce hlavy židovského státu zastával různé komunitní a politické funkce. Patřil k zakladatelům marxisticko-sionistického hnutí Po'alej Cijoncarském Rusku a aktivně se podílel na organizování tamní židovské sebeobrany. Útěkem z Ruska unikl deportaci na Sibiř a po navazování kontaktů v Evropě podnikl v roce 1907 aliju do osmanské Palestiny. Tam stál u zrodu prvních židovských obranných organizací Bar Giora a ha-Šomer a prvního hebrejsky psaného socialistického listu ha-Achdut. Studoval právo na Istanbulské univerzitě, avšak v důsledku svých sionistických aktivit byl v roce 1915 zatčen a deportován. Po odchodu do Spojených států se podílel na náborové kampani do Židovské legie, do které sám vstoupil a s níž se v roce 1918 vrátil do Palestiny. Po svém příjezdu pomáhal založit stranu Achdut ha-avoda, předchůdkyni hegemona izraelské politiky v prvních desetiletí izraelské státnosti, vlivný odborový svaz Histadrut a hlavní vojenskou podzemní organizaci Hagana. Ve třicátých a čtyřicátých letech stál v čele Židovské národní rady, jež byla stínovou vládou židovské pospolitosti v Palestině. V den vyhlášení nezávislosti Izraele byl jedním ze signatářů izraelské deklarace nezávislosti a v následujících parlamentních volbách byl zvolen poslancem za stranu Mapaj. Byl dlouholetým přítelem prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona a společně s ním se řadí mezi dva nejvýznamnější sionistické vůdce.[1]

Kromě politické činnosti se během svého života věnoval i vědeckému výzkumu, v jehož rámci se zabýval židovskou etnologií. Studoval židovské etnické a náboženské skupiny a komunity, jejich zvyky, tradice a historii a o mnohých sepsal ucelené vědecké studie, jež jsou dodnes považovány za autoritativní a obsahově vyčerpávající. Tento svůj vědecký zájem projevil i v čele státu, když do prezidentské rezidence každý týden zval představitele různých židovských komunit. Je mu rovněž připisováno zavedení tradice dnů otevřených dveří prezidentské rezidence.

Mládí a rodina

Narodil se jako Jicchak Šimšelevič v Poltavěcarském Rusku (dnešní Ukrajina) jako nejstarší syn Cvi Šimšeleviče, potomka význačné a uznávané rabínské rodiny,[2] který si později hebraizoval příjmení na Šimši.[3] Jicchakův otec byl židovským učencem, spisovatelem, vůdčím sionistickým aktivistou, členem Chovevej Cijon[4] a jedním z organizátorů prvního sionistického kongresu, který v roce 1897 v Basileji uspořádal Theodor Herzl.[5]

Mladý Jicchak Šimšelevič vyrůstal v rodině se silným sionistickým cítěním, která však dodržovala židovské zvyky.[3] Získal tradiční židovské vzdělání v chederu, po němž v letech 1901 až 1905 pokračoval ve studiu na ruském gymnáziu.[6] V roce 1904 vůbec poprvé navštívil na dva měsíce Palestinu.[7] Následně v roce 1905 nastoupil ke studiu na Kyjevské univerzitě, které však musel ještě téhož roku přerušit v důsledku vypuknutí Ruské buržoazní revoluce.[4] Ve stejný rok začaly v carském Rusku opět propukat protižidovské pogromy, které Jicchaka Šimšeleviče přivedly k židovské sebeobraně v Poltavě.[6] V roce 1905 se začal angažovat v marxisticko-sionistickém dělnickém hnutí Po'alej Cijon (Dělníci Sijónu), u jehož zrodu o rok později sám stál.[6] Společně se svým otcem a bratrem se podílel na organizování židovských obranných jednotek.[8] V roce 1906 však v jejich domě policie provedla razii, při níž nalezla úkryt zbraní. Celá Šimšelevičova rodina byla odsouzena a poslána na Sibiř, otec rodiny dokonce k doživotnímu trestu odnětí svobody (po šestnácti letech mu však bylo v roce 1922 umožněno odejít do Palestiny).[4] Jicchakovi se nicméně podařilo uprchnout do Vilniusu a následně do Německého císařství, Rakouska-Uherska a Švýcarska a během své cesty se pokoušel naverbovat židovské studenty pro sionistické aktivity.[7] Četné kontakty se mu podařilo navázat zejména ve Vídni a na konci roku 1906 se po zatčení Ber Borochova vrátil do Vilniusu.[7] Zde se později stal Borochovovým blízkým spolupracovníkem.[9]

Alija do Palestiny

V roce 1907 podnikl aliju do osmanské Palestiny, kde se usadil v přístavním městě Jaffa. Ve stejném roce jej Po'alej Cijon delegovala jako svého zástupce na osmý sionistický kongres, jenž se konal v Haagu.[7] V roce 1907 se Šimšelevič rovněž zúčastnil prvního světového kongresu Po'alej Cijon, kde byl zvolen zástupcem pro Palestinu.[4] Později téhož roku založil ve svém jaffském bytě, společně s dalšími deseti lidmi, první tajnou židovskou obrannou organizaci v osmanské Palestině, známou jako Bar Giora. Jejím cílem byla ochrana židovských vesnic před útoky Arabů (tehdy spíše loupežně než politicky motivovanými; šlo o spory o pozemky, o vodu, krádeže dobytka apod.).[10] O dva roky později stál, společně se svou budoucí manželkou Rachel Jana'it, u zrodu polovojenské organizace ha-Šomer, která měla daleko širší záběr a která již fungovala se souhlasem osmanských úřadů.[10] Se svou budoucí manželkou patřili v roce 1909 mezi zakladatele jeruzalémského gymnázia Rechavja a rovněž se stali jeho prvními učiteli.[2]

Ben Cvi stojící ve skupině mužů
Přední sionistické osobnosti. Jicchak Šimšelevič (vpravo dole) a nalevo od něj David Ben Gurion a Josef Chajim Brenner. V horní řadě stojí Aharon Re'uveni a Ja'akov Zerubavel, 1912

Po mladoturecké revoluci v roce 1909 vyslala Po'alej Cijon Jicchaka Šimšeleviče do Osmanské říše, kde měl navázat kontakt s židovskými komunitami a představiteli židovských dělnických hnutí.[6] V rámci své cesty navštívil židovské komunity ve městech İzmir, Istanbul, Soluň, Bejrút a Damašek. V Soluni se mu podařilo setkat s posledními Sabatejci, jenž se později stali předmětem jeho výzkumu.[7] O rok později, společně se svou budoucí manželkou a dalšími lidmi, založil první hebrejské socialistické periodikum v Palestině s názvem ha-Achdut.[11] Po studiích na Galatasaray LitesiIstanbulu začal Jicchak Šimšelevič v roce 1913, společně s pozdějším prvním izraelským premiérem Davidem Ben Gurionem, studovat právo na Istanbulské univerzitě.[12] Jejich studium však přerušila první světová válka, jejíž vypuknutí je zastihlo při cestě zpět do Palestiny na letní prázdniny.[13] O rok později osmanské úřady zakázaly hebrejské periodikum ha-Achdut a Šimšeleviče a Ben Guriona nejprve v únoru 1915 zatkly a nakonec v březnu téhož roku deportovaly do Egypta.[14]

Ben Cvi stojí ve skupině mužů, na pozadí obraz vodopádu
Jicchak Šimšelevič (stojí vpravo nahoře) se členy Po'alej Cijon ve Spojených státech, 1917

V Egyptě strávili krátkou dobu v Káhiře, kde se setkali s Josefem Trumpeldorem, který zde organizoval židovskou legii pro boj proti osmanským Turkům.[14] S tím však tehdy ani jeden z nich nesouhlasil, neboť se obávali, že by podobný krok mohl vést ke zničení palestinského židovstva.[14] Oba poté odpluli do New Yorku, kde se zapojili do sionistických aktivit a založili hnutí he-Chaluc, jehož cílem bylo získat a vyškolit pracovní sílu pro práci v Palestině.[7] Společně zde také napsali jidiš knihu Země izraelská minulost a současnost, jež měla představit sionismus americkému židovstvu.[15] Na plán zorganizovat židovskou jednotku v boji za osvobození Palestiny nakonec, i díky britské Balfourově deklaraci, změnili názor a po oficiálním vstupu Spojených států do první světové války Šimšelevič s Ben Gurionem cestovali po Spojených státech a v rámci náborové akce rekrutovali dobrovolníky do Židovské legie, židovské armádní jednotky a součásti Britské armády.[7] Na jejich výzvu reagovala i Golda Mabovičová, pozdější izraelská premiérka Golda Meirová.[16] Ve Spojených státech vstoupilo do řad Židovské legie na 2500 amerických Židů a 200 palestinských Židů, kteří zde byli v exilu. Dobrovolníky se stali i Šimšelevič s Ben Gurionem, ale také například Nehemjáš Rabin, otec pozdějšího izraelského premiéra Jicchaka Rabina.[16]

Do Palestiny dorazili přes Egypt v roce 1918, avšak tou dobou již bylo území Palestiny osvobozené Brity.[7] Téhož roku se Jicchak Šimšelevič oženil s Rachel Janit.[15] Narodili se jim dva synové, Amram a Eli. Druhý zmíněný syn později zahynul během izraelské války za nezávislost, když bránil kibuc Bejt Kešet.[6] Bratr Jicchaka Šimšeleviče byl známý spisovatel Aharon Re'uveni a jeho švagrem izraelský archeolog Binjamin Mazar.[17] Během období britského mandátu nad Palestinou si Jicchak Šimšelevič hebraizoval své příjmení na Ben Cvi (doslova „syn Cviho“).[18][pozn 1]

Politická kariéra

Duch hrdinství a odvahy zmizel v židovském ghettu, kde pro něj není místo. Namísto toho se Židé přizpůsobili bystrou myslí, hbitostí, poddajnosti vůči ostatním a trpělivostí, zbabělostí a nesmělostí ve vztahu ke svým sousedům a vládcům. Toto židovské chování vyústilo v tendenci spoléhat na zázraky, jak Židé ztratili buď sebedůvěru či sebemotivaci ke zlepšení své situace.

— Jicchak Ben Cvi vyjadřuje svůj názor k negativnímu vnímání ke galutu, tedy životu v diaspoře, který s ním sdílel například Ja'akov Zerubavel[19] , 300

V roce 1919 pomáhal založit stranu Achdut ha-avoda a téhož roku byl zvolen do ústředního výboru strany a o rok později do sekretariátu odborových svazů Histadrut, které rovněž pomáhal založit.[6] Po vzniku mandátní Palestiny zastával funkci koordinátora mezi jišuvem a britskou mandátní vládou a v roce 1920 jej britský vysoký komisař sir Herbert Samuel jmenoval členem poradní rady pro záležitosti Palestiny (na tuto funkci rezignoval v roce 1930 v důsledku zavedení ještě přísnějších kvót omezujících židovskou imigraci Passfieldovou bílou knihou).[7] Během svého působení v radě věřil, že může být „místem setkání rozličných politických stran, náboženství a sociálních tříd lidí,“ jež v mandátní Palestině žijí.[20] Podle něj byl vliv těchto lidí v té době velmi důležitý, „protože žijí v blízkosti našeho budovatelského úsilí a do jisté míry v něm jsou partnery.“[20]

Když v roce 1920 došlo ke vzniku Židovské národní rady, tedy stínové vlády židovské komunity v britské mandátní Palestině, byl zvolen do jejího vedení; nejprve jako člen, později v roce 1931 jako předseda a nakonec v roce 1945 jako prezident.[6] Jakožto nejvýše postavený představitel jišuvu se 12. května 1937 zúčastni korunovace britského krále Jiřího VI.[21] Taktéž se velmi angažoval v hlavní židovské vojenské podzemní organizaci Hagana, kterou v roce 1920, v důsledku rostoucích arabských útoků, pomáhal založit.[6] Nemalou část svého veřejného úsilí věnoval ve 20. letech Jeruzalému. V roce 1927 byl zvolen do jeruzalémské městské rady, avšak již o dva roky později rezignoval v důsledku postoje svých arabských kolegů z vedení města k nepokojům, jenž toho roku probíhaly. Opětovně byl do městské rady zvolen v roce 1934.[2] Během 20. let se zúčastnil všech sionistických kongresů.[2]

Podle knihy Šlomo Nakdimona z roku 1985 měl v roce 1924 údajně nařídil politickou vraždu ultraortodoxního vůdce Jacoba Israële de Haana.[22] Antisionista de Haan měl v plánu ve spolupráci s arabskými státy rozvrátit židovské společenství v mandátní Palestině a chystal se britské vládě navrhnout, aby židovská ortodoxní společenství v Palestině nebyla podřízena autoritě světských židovských institucí.[23] Tři dny před jeho odjezdem do Spojeného království byl Haganou zavražděn.[23] V druhé polovině 30. let v mandátní Palestině probíhalo arabské povstání, a to na protest vůči židovské imigrace do Palestiny. Během arabských násilností zahynulo v průběhu tří let několik set Židů, což vyvolalo odvetné akce židovských podzemních organizací. Mnohem tvrději však na arabské násilnosti odpovídala revizionisticko-sionistická podzemní organizace Irgun, která začala podnikat teroristické útoky i proti arabským civilistům. Útoky Irgunu odsuzovali čelní sionističtí představitelé, včetně Ben Cviho, který varoval, že teroristé „zasazují komunitě ránu do zad.“[24]

Dne 14. května 1948 vyhlásil David Ben Gurion nezávislost Izraele a Ben Cvi se stal jedním ze třiceti osmi signatářů izraelské deklarace nezávislosti.[25]prvních izraelských parlamentních volbách byl zvolen poslancem za stranu Mapaj (následnice Achdut ha-Avody) a funkci poslance zastával během prvního a druhého Knesetu. Během těchto dvou funkčních obdobích byl členem parlamentního výboru pro vnitřní záležitosti a během funkčního období druhého Knesetu členem výboru pro bydlení.[26]

Prezidentství

Ben Cvi si čte text od Chajima Levanona
Prezident Jicchak Ben Cvi a telavivský starosta Chajim Levanon, prosinec 1952.

V prosinci 1952 se zúčastnil prezidentských voleb, které se konaly po smrti prvního izraelského prezidenta Chajima Weizmanna, který zemřel v listopadu téhož roku. Kandidoval v nich za stranu Mapaj a byl jedním z celkem čtyř kandidátů. Zbylými byli Mordechaj Nurok za stranu Mizrachi, nezávislý Jicchak Gruenbaum a Perec Bernstein za Všeobecné sionisty.[27] Samotné volby se konaly 8. prosince 1952 a celkem během nich proběhla tři kola hlasování, jelikož žádný z kandidátů nebyl v předchozích kolech schopen získat většinu hlasů. Do posledního kola se dostali Ben Cvi, Nurok a Gruenbaum a rozdílem dvaceti dvou hlasů nakonec Ben Cvi nad Nurokem vyhrál poměrem 62:40.[27] Prezidentský úřad zastával v celkem třech funkčních obdobích až do své smrti v dubnu 1963 (poslední bylo nedokončené). V následujících dvou volbách, jenž se konaly 28. října 1957 a 30. října 1962 neměl žádného protikandidáta a byl zvolen 76, respektive 62 hlasy.[27]

Dřevěná chata
Dřevěná chata ve čtvrti Rechavja, jež byla Ben Cviho prezidentským sídlem.

Po nástupu do prezidentského úřadu přesunul prezidentské sídlo z Rechovotu do Jeruzaléma, což se zprvu ukázalo jako komplikace při jmenování zahraničních velvyslanců.[28] Například italský ministr, jenž v roce 1953 do Izraele přivezl pověřovací listiny, odmítal před prezidenta předstoupit v Jeruzalémě, a byl tak nakonec přijat v severoizraelské Tiberiadě. Poté však již izraelská vláda dala jasně najevo, že jediným místem, kde budou přijímány pověřovací listiny velvyslanců bude Jeruzalém.[28]

Ben Cvi věřil, že prezident by měl být příkladem pro národ a jeho domov by tak měl odrážet úspornost a jednoduchost doby.[3] Po více než 26 let tak Ben Cvi a jeho rodina žili v dřevěné chatě v jeruzalémské čtvrti Rechavja. Izrael tehdy zakoupil sousední dům postavený a vlastněný Nisimem a Ester Valerovými, čímž poskytl více prostoru prezidentské rezidenci; dvě budovy na sousedním pozemku byly využívány pro přijímání oficiálních návštěv.[29] Současná prezidentská rezidence Bejt ha-Nasi byla postavena až v roce 1971.[29]

Jako prezident nepatřil v zahraničí k příliš známým osobnostem, zároveň však byl „uznávaným veteránem izraelského dělnického hnutí.“[4] Projevoval velký zájem o židovské imigranty, kteří do Izraele přišli v rámci exodu z arabských zemí.[30] Kromě již zmíněné specifičnosti jeho prezidentské rezidence se zapsal do historie izraelských prezidentů různými počiny a změnami, které izraelské ministerstvo zahraničních věcí popisuje následovně:

Byl to Ben Cvi, proslulý svou vřelostí, otevřeností a jednoduchými způsoby, který jako první pořádal některé z každoročních akcí, jenž se od té doby staly tradicí – včetně „otevřených dveří“ prezidentské rezidence během svátku Sukot a každoroční recepce na Den nezávislosti, které se účastní obyčejní lidé. (…) Do prezidentské rezidence zval představitele rozličných židovských etnických společenství a menšin a každý měsíc se při této události sešlo na sto až dvě stě hostů z celé země. Každá z pozvaných skupin vyprávěla o historii své komunity, jejích zvycích, rituálech a tradicích a ukazovala předměty, které se k těmto tradicím pojily.

Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael[3]

Výzkum

Jemenští Židé sedící v letadle
Jemenští Židé, kteří do Izraele přišli v letech 1949 až 1950 v rámci operace Létající koberec patřili mezi židovské komunity, o které se Ben Cvi zajímal.

Kromě politických a společenských aktivit se velkou měrou podílel na tvorbě odborných prací a studií.[8] Sepsal přes dvacet svazků pojednávající o historii židovských komunit, stejně jako o nepřerušeném spojení mezi židovským osídlením země izraelské od dnů druhého Chrámu.[3] Mezi jeho oblast zájmů patřila historie a zvyky různých židovských skupin na Blízkém východě.[4] The Shengold Jewish Encyclopedia uvádí, že „jeho knihy o dějinách Židů ve Svaté zemi a o různých etnických skupin tvořících palestinské židovstvo, jsou považovány za autoritativní a vyčerpávající studie.“[8] To potvrzuje i Joan Comay (1995), jenž Ben Cviho zmiňuje jako uznávanou autoritu věnující se například Samaritánům či Karaitům.[4] Jeho výzkum se však neomezoval pouze na židovské skupiny, byť tvořily dominantní část, a zajímal se i o nežidovské menšiny v Izraeli a rané dějiny jišuvu.[4] Během svého výzkumu nashromáždil velké množství materiálů a často se setkával s představiteli jednotlivých židovských skupin.[4]

Aby podpořil výzkum zmíněných oblastí, založil v roce 1948 Institut pro studium orientálních židovských komunit na Blízkém východě, který následně sám vedl. Kromě židovských komunit a sekt se výzkumný ústav věnuje i studiu geografie země izraelské, jejímu starověkému obyvatelstvu, památkám a tradicím.[6] Institut sídlí v někdejším domě Nisima Valery a v roce 1963 byl z rozhodnutí vlády na jeho počest přejmenován na Ben Cviho institut (Jad Ben Cvi).[31] V roce 1965 začal institut vydávat prezidentovy sebrané knihy, spisy, články, deníky a dopisy.[4]

Ocenění, smrt a vzpomínka

Hlava a poprsí Ben Cviho na izraelské bankovce
Jicchak Ben Cvi je znázorněn na aversní straně izraelské bankovky o hodnotě 100 šekelů

V roce 1953 mu byla udělena Bialikova cena za židovské myšlení.[32] Zemřel 23. dubna 1963 v Jeruzalémě ve věku 78 let a byl pohřben na jeruzalémském hřbitově Har ha-Menuchot vedle hrobu svých rodičů. Jeho státního pohřbu se zúčastnily desetitisíce Izraelců, kteří procházeli ulicemi hlavního města.[33] Na jeho počest byl z rozhodnutí vlády téhož roku přejmenován výzkumný institut, který založil, na Ben Cviho institut (Jad Ben Cvi).[31] Od roku 1999 jsou v oběhu bankovky o nominální hodnotě 100 šekelů (zhruba 500 Kč), na jejichž aversní straně je vyobrazen jeho portrét a jeho projev z roku 1953, který pronesl na před shromážděním jemenitské komunity. Na reversní straně bankovky je vyobrazena haličská synagoga a text Ben Cviho druhého inauguračního projevu.[34] Na jeho počest nese jeho jméno řada izraelských ulic a vzdělávací instituce. V roce 2008 byla jeho dřevěná chata přesunuta do kibucu Bejt Kešet, který pomáhal založit jeho syn, a interiér chaty byl restaurován a vybaven původním zařízením. Dům Valerů v Rechavii byl označen jako historicky chráněná památka.[35]

Dílo

Následující tituly jsou vybraná díla Jicchaka Ben Cviho uvedená v katalogu americké knihovny Kongresu. Část uvedených děl byla vydána Ben Cviho institutem až po jeho smrti.

Anglické názvy:

  • The Jewish Yishuv in Peki'in Village (1922)
  • The Moslem World and the Arab World (1937)
  • Eretz-Israel under Ottoman Rule (1955)
  • The Exiled and the Redeemed (1961)
  • The Hebrew Battalions: Letters (1969) – vydáno posmrtně

Hebrejské názvy:

  • Li-š'elot avodatenu ba-Arec (1912)
  • Še'ar jišuv (1926)
  • Uchlusenu ba-Arec (1929)
  • Likutim šomronijim (1933)
  • ha-Olam ha-muslemi veha-olam ha-aravi (1936)
  • Kitvej Jicchak Ben-Cvi. (1936)
  • Golat Jišma'el u-vinjan Jisra'el (1950)
  • Nidchej Jisra'el (1952)
  • Sefer ha-šomer (1957)
  • Šivtej Jisra'el be-vet ha-nasi bi-Jrušalajim (1959)
  • Sefer Cefat (1962)
  • Milchamot ha-Chašmona'im (1964) – vydáno posmrtně
  • Mechkarim u-mekorot (1965) – vydáno posmrtně
  • Erec Jisra'el ve-jišuvah bi-jmej ha-šilton ha-otmani (1966) – vydáno posmrtně
  • Gedudim ha-ivrijim (1967) – vydáno posmrtně
  • Rišmej derech (1971) – vydáno posmrtně

Odkazy

Poznámky

  1. Žádný z dostupných zdrojů neuvádí kdy si příjmení hebraizoval, a proto v následujících částech článku bude používáno již příjmení hebraizované.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yitzhak Ben-Zvi na anglické Wikipedii.

  1. HEN-TOV, Jacob. Communism and Zionism in Palestine: Comintern and the Political Unrest in the 1920's. Cambridge (Massachusetts): Transaction, 1974. 184 s. Dostupné online. ISBN 978-0870733260. S. 41. (anglicky) 
  2. a b c d Prezident Yitzhak Ben-Zvi . Úřad premiéra Státu Izrael . Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e Yitzhak Ben-Zvi . Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, 2003-03-02 . Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 1995. 448 s. Dostupné online. ISBN 978-0415125833. S. 58–59. (anglicky) 
  5. POSTAL, Bernard. And the Hills Shouted for Joy: The Day Israel Was Born. 3. vyd. New York: David McKay, 1973. 430 s. Dostupné online. ISBN 978-0679503309. S. 391. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h i Ben Zvi, Yitzhak (1884 - 1963) . Židovská agentura . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-12. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i Yitzhak Ben-Zvi (Shimshelevitz) (1884-1963) . Kneset . Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c SCHREIBER, Mordecai a kolektiv. The Shengold Jewish Encyclopedia. 3. vyd. Rockville: Schreiber, 2003. 304 s. Dostupné online. ISBN 978-1887563772. S. 46. (anglicky) 
  9. SOFER, Sasson. Zionism and the Foundations of Israeli Diplomacy. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. 463 s. Dostupné online. ISBN 978-0521630122. S. 117. (anglicky) [nedostupný zdroj
  10. a b NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín nad Rýnem: Könemann, 1998. 617 s. Dostupné online. ISBN 3-89508-595-2. S. 37. (anglicky) Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel. 
  11. Yitzhak BenZvi . Jewish Virtual Library . Dostupné online. (anglicky) 
  12. BROWN, Michael. The Israeli-American Connection: Its Roots in the Yishuv, 1914-45. Detroit: Wayne State University Press, 1996. 396 s. Dostupné online. ISBN 978-0814325360. S. 198. (anglicky) 
  13. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 47. Dále jen: GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. 
  14. a b c AURON, Yair. The Banality of Indifference: Zionism and the Armenian Genocide. New Jersey: Transaction, 2001. 405 s. Dostupné online. ISBN 978-0765808813. S. 322–323. (anglicky) 
  15. a b ISSEROFF, Ami. Biography of Yitzhak Ben Tzvi . Zionism and Israel . Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 53
  17. WEITZ, Yechiam. The subversives on the hill . Haaretz, 2007-03-23 . Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj
  18. MASALHA, Nur. The Bible and Zionism: Invented Traditions, Archaeology and Post-colonialism in Palestine-Israel. London: Zed Books, 2007. 384 s. Dostupné online. ISBN 978-1842777619. S. 67. (anglicky) 
  19. ZERUBAVEL, Yael. Recovered Roots: Collective Memory and the Making of Israeli National Tradition. Chicago: Chicago University Press, 1997. 360 s. Dostupné online. ISBN 978-0226981581. S. 19. (anglicky) 
  20. a b GORNY, Yosef. Zionism and the Arabs 1882-1948: A Study of Ideology. Oxford: Clarendon Press, 1987. 350 s. Dostupné online. ISBN 978-0198227212. S. 133. (anglicky) 
  21. The 20th Century in Eretz Israel. s. 202
  22. NAKDIMON, Shlomo; MAYZLISH, Shaul. דה האן : הרצח הפוליטי הראשון בארץ ישראל Deh Han : ha-recach ha-politi ha-rišon be-Erec Jisra'el / De Haan: The first political assassination in Israel. Tel Aviv: Modan Press, 1985. OCLC 21528172 (hebrejsky) 
  23. a b GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 67
  24. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 106
  25. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 195
  26. Yitzhak Ben-Zvi online. Kneset cit. 2010-04-13. Záložka Knesset Activities. Dostupné online. (anglicky) 
  27. a b c Previous Presidential Elections online. Kneset cit. 2010-04-13. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  28. a b BOVIS, H. Eugene. Jerusalem Question, 1917-68. Stanford: Hoover Institution Press, 1971. 186 s. Dostupné online. ISBN 978-0817932916. S. 93. (anglicky) 
  29. a b Shimshelevitz Family online. Eilat Gordin Levitan cit. 2010-04-13. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Itzhak Ben-Zwi (1884-1963) online. Badacz.org cit. 2010-04-13. Dostupné online. (polsky) 
  31. a b Ben-Zvi Institute for the Study of Jewish Communities of the East online. Jewish Virtual Library cit. 2010-04-13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-17. (anglicky) 
  32. List of Bialik Prize recipients 1933-2004 PDF. město Tel Aviv cit. 2010-02-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-12-2007. (hebrejsky) 
  33. BEN GURION, David. Israel, a Personal History. New York: Funk & Wagnalls, 1971. 862 s. Dostupné online. S. 684. (anglicky) 
  34. Banknotes and Coins Catalog: One Hundred New Sheqalim online. Banka Izraele cit. 2010-04-13. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj
  35. GLASS, Joseph B; KARK, Ruth. Sephardi entrepreneurs in Jerusalem : the Valero family 1800-1948. Jerusalem: Gefen, 2007. ISBN 9789652293961. (anglicky) 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Jicchak_Ben_Cvi
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Írán
Írán
Úmrtí v roce 2022
Úmrtí v roce 2023
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Ústavní soud České republiky
Ústavní soud České republiky
Útok Hamásu na Izrael (říjen 2023)
Číňané
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2024)
Čechie (postava)
Čeleď
Černá Hora
Česká Wikipedie
České království
Česko
Členské státy NATO
Čtvrtá vláda Roberta Fica
Ču Jou-sung
Říše Čching
Říše Ming
Šiveluč
Švédsko
Židovská legie
Židovská národní rada
1. květen
11. duben
1303
14. říjen
14. duben
1418
15. říjen
15. říjen
1584
1585
1624
1673
1674
17. duben
1724
18. říjen
18. říjen
1813
1813
1862
1863
1863
1884
19. říjen
19. duben
1912
1913
1914
1922
1923
1924
1934
1942
1963
1973
1973
1974
1977
1992
1993
1993
2. duben
20. duben
2004
2008
2013
2013
2021
22. duben
23. říjen
23. duben
238
24. duben
24. listopad
25. říjen
25. duben
26. říjen
26. říjen
26. duben
28. březen
28. duben
29. duben
4. duben
5. květen
Aaron Spelling
Abel Posse
Achdut ha-avoda
Ahmad Jamal
Akt (výtvarné umění)
Alegorie
Alija
Americký dolar
Anfisa Rezcovová
Anfisa Rezcovová
Angélique du Coudray
ANO 2011
ANO 2011
Antonio Cantafora
Apple II
Ariane 5
Arménie
Arménie
Armand-Jean du Plessis de Richelieu
Atropin
Aun Schan Su Ťij
Azovstal
Balbinus
Bar Giora
Ben Ferencz
Bettie Page
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Puebly
Bobby Charlton
Boca Chica (Texas)
Bohuslav Korejs
Bohuslav Sobotka
Bohuslav Sobotka
Bolševici
Bzenecká lípa
Callisto
Carla Bley
Carla Bley
Cedr
Charles Proteus Steinmetz
Charles Proteus Steinmetz
Chopinovo letiště Varšava
Chu Čeng-jen
Commons:Featured pictures/cs
Craig Breen
Dalibor Tolaš
Dana Němcová
Dassault/Dornier Alpha Jet
Dassault/Dornier Alpha Jet
David Ben Gurion
Deklarace nezávislosti Státu Izrael
Dolní Kanada
Dolní Kanada
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Donald Trump
Druhá světová válka
Dušan Grúň
Dynastie Jižní Ming
Eduard Krečmar
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Elena Pampulovová
Emilia Galotti
Emmanuel Macron
Encyklopedie
Etnologie
Eurasie
Europa (měsíc)
Evan O'Neill Kane
Evropa
Evropská kosmická agentura
Evropská unie
Evropský parlament
Evropský parlament
Finsko
First-person shooter
Fontána
Francie
Francouzská intervence v Mexiku
Galileovy měsíce
Ganymedes (měsíc)
Gediminas Kirkilas
Gotthold Ephraim Lessing
Grand National
Guy Lafleur
Ha-Šomer
Haag
Haag
Hagana
Hana Brejchová
Helena Langšádlová
Histadrut
Hladomor v Pásmu Gazy
HLAS – sociálna demokracia
Hlavní strana
Hlavohruď
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Hospodářský růst
Hradní stráž
Husitství
Ignacio Zaragoza
Ingenuity
Istanbulská univerzita
Izrael
Ján Bahna
Jacques Gaillot
Jakov Milatović
James King and the Lonewolves
Jana Lorencová
Janez Janša
Jan Kostrhun
Jeruzalém
Jižní ostrov (Nový Zéland)
Jicchak Ben Cvi
Jindřiška Smetanová
Jindřiška Smetanová
Joe Biden
John Cale
Josef Laufer (herec)
Josep Fusté
Jupiter (planeta)
Jupiter Icy Moons Explorer
Křižákovití
Křižák podkorní
Křovinná vegetace
Kaligrafie
Kamčatka
Karel Kinský
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kidd Jordan
Klaus Schulze
Koncentrační tábor Lety
Kostnický koncil
Krize v Rudém moři
Kuo-c’-ťien
Lánský puč
Lánský puč
Lány (zámek, okres Kladno)
Lány (zámek, okres Kladno)
Labe
Lety (okres Písek)
Libanonská vlajka
Lockheed F-117 Nighthawk
Louise Glücková
Louise Glücková
Múte Bourup Egede
Madagaskar
Mahsá Amíníová
Mahulena Čejková
Maia Sanduová
Mamlúci
Manuel Estiarte
Mapaj
Mariupol
Martti Ahtisaari
Martti Ahtisaari
Marxismus
Mary Quantová
Meda Mládková
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní trestní soud
Mezinárodní trestní soud
Miloš Zeman
Miloš Zeman
Milo Đukanović
Miroslav Švejda
Mistrovství světa v ragby 2023
Mittelbau-Dora
Mohawkové
Mohawkové
Moldavsko
Mongolové
Muzeum romské kultury
Mwai Kibaki
Myanmar
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní liga pro demokracii
Národní muzeum
Nålebinding
Nadace Wikimedia
Nanking
Natalie Zemon Davis
Nigel Lawson
Nový Zéland
Nukleárie
Občanská koalice
Občanská koalice
Okresní soud ve Vsetíně
Oldsmobile
Oportunismus
Písek (město)
Předseda vlády Slovenské republiky
Padělek
Palestina v osmanském období
Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parlamentní volby v Polsku 2023
Parlamentní volby v Polsku 2023
Pavel Simon
Pavel Simon
Pavol Mešťan
Pavouci
Pečeť
Perseverance
Petrohrad
Petr Šantavý
Petr Ivanovič Prokopovič
Po'alej Cijon
Podněstří
Polsko
Polsko
Poltava
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Právo a spravedlnost
Právo a spravedlnost
Pražský hrad
Praha
Pravda (noviny)
Prezident Černé Hory
Prezident Izraele
Prezident Slovenské republiky
Prezident Spojených států amerických
Protesty v Íránu (2022–2023)
Puštíkovití
Pupienus
Radim Uzel
Recep Tayyip Erdoğan
Robert Fico
Robert Golob
Robert Kaliňák
Robert Kvaček
Rodné jméno
Rozhlas a televize Slovenska
Rudolf Anděl
Rulík zlomocný
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruské impérium
Rusko
Sýrie
Sacharovova cena za svobodu myšlení
Sacharovova cena za svobodu myšlení
Sametová revoluce
Senát Parlamentu České republiky
Senát Parlamentu České republiky
Sergio Gori
Severní ostrov (Nový Zéland)
Severoatlantická aliance
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Seznam ministrů pro vědu a výzkum České republiky
Seznam prezidentů Spojených států amerických
Sibiř
Sionismus
Slovenská národná strana
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
SMER – sociálna demokracia
Sociální demokracie (Česko)
Sociální demokracie (Česko)
Sopečná erupce
Soubor:1 zloty 1924.jpg
Soubor:Alpha Jet - RIAT 2007 (2544737153).jpg
Soubor:Alpha Jet - RIAT 2007 (2544737153).jpg
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Bettie Page-2.jpg
Soubor:Flag of Koryakia.svg
Soubor:Flag of Lebanon.svg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:Guard at the Prague castle, Prague - 7620 (cropped).jpg
Soubor:Karl Fürst Kinsky von Wchinitz und Tettau.jpg
Soubor:Keulemans Laughing Owl.jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
Soubor:Narodni Divadlo, Estates Theater, Prague - 8638.jpg
Soubor:Nuctenea umbratica (Araneidae) - (female imago), Arnhem, the Netherlands.jpg
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:Prag, Nationalmuseum, Brunnen -- 2019 -- 6841.jpg
Soubor:Yitzhak Ben-Zvi.jpg
Sovka bělolící
Sovy
SpaceX
SpaceX South Texas launch site
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené království Velké Británie a Irska
Spojené království Velké Británie a Irska
Spojené státy americké
Starship (SpaceX)
Starship Test Flight
Stavovské divadlo
Suzanne Somersová
Suzanne Somersová
Světová ekonomika
Svoboda a přímá demokracie
Svoboda a přímá demokracie
Třída T 47
Tchaj-wan
Texas
Theodor Pištěk (výtvarník)
The Football Association
The Football Association
Tiskař
Tomáš Fejfar
Turecko
Ukrajina
Univerzita Černohorská
Václav Korda
Válka Izraele s Hamásem (2023–2024)
Vápenec
V-2
Vahagn Chačaturjan
Veřejnoprávní médium
Velké národní shromáždění
Vichistická Francie
Viktor Zvjahincev
Vláda Černé Hory
Vláda Petra Fialy
Vláda Petra Fialy
Vladimir Kara-Murza
Vladlen Tatarskij
Vlajka Korjackého autonomního okruhu
Vlasta Prachatická
Vltava
Vojenská junta
Vojenský převrat v Myanmaru 2021
Volby do Knesetu 1949
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013
Volby prezidenta Francie 2022
Vratislav Effenberger
Vyhynulý taxon
Vyslovení nedůvěry
Vyslovení nedůvěry
Vzdušný prostor
Władysław Grabski
Waldemar Pawlak
Waldemar Pawlak
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikifunctions:Main Page
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Článek týdne/2024
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Obrázek týdne/2024
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/říjen
Wikipedie:Vybraná výročí dne/říjen
Wikipedie:Vybraná výročí dne/duben
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zajímavosti/2024
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wolfenstein 3D
Zadeček
Zatčení
Zdeněk Fiala
Zdeněk Mácal
Zdeněk Ziegler
Země Koruny české
Zlotý
Zuzana Čaputová




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk