RNDr. Jindřich Petrlík
Narození	19. listopadu 1961 (62 let) Teplice
Alma mater	Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
Povolání	ochránce životního prostředí a ekolog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Petrlík (* 19. listopadu 1961 Teplice) je český přírodovědec, environmentalista,^[1][2] publicista a fotograf,^[3] spoluzakladatel a člen vedení spolku Arnika, programový vedoucí jeho programu Toxické látky a odpady.^[4] Zaměřuje se na snížení zátěže životního prostředí toxickými látkami, především dioxiny.^[5][6]

Život

Vyrůstal v severočeské Bílině. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně (RNDr.).^[4] Má tři děti, syna a dvě dcery.^[7]

Činnost v neziskovém sektoru

V letech 1977–1979 se coby amatérský archeolog v archeologickém kroužku pod patronátem Jiřího Waldhausera a Jiřího Mušky z Archeologického odboru Regionálního muzea v Teplicích během studií na Gymnáziu v Bílině podílel na zmapování pravěkého osídlení v tzv. mikroregionu potoka Syčivka.^[8]

V roce 1979 založil Tým Bořena, neformální spolek studentů zaměřený na archeologii, historii a především ochranu životního prostředí.

V září 1989 založil společně s Miroslavem Patrikem, Jiřím Macasem, Ivo Šilhavým a Tomášem Fajkusem spolek Děti Země.^[9] V letech 1993–2001 byl jeho předsedou. V Dětech Země vedl kampaň Za záchranu ozonosféry (1990–1994), která vyústila v roce 1993 v první zákon na ochranu ozonové vrstvy Země přijatý v postkomunistických zemích.^[10]

29. září 2001 pak v Plzni společně s Vlastimilem Karlíkem, Lenkou Maškovou a dalšími položil základy budoucího spolku Arnika. V letech 2004–2007 a 2011–2018 byl jeho předsedou. Ve spolku Arnika vedl kampaň Budoucnost bez jedů, která pomohla prosadit Integrovaný registr znečišťování do české legislativy a podpořila ratifikaci Stockholmské úmluvy. V posledních deseti letech se zaměřuje především na zahraniční a mezinárodní projekty.^[4][11]

Profesní dráha a odborná činnost

Než zakotvil v neziskovém sektoru, pracoval jako vědec, státní úředník a novinář.^[3] V roce 1988 nastoupil do Laboratoře dálkového průzkumu Země Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (později Českého ústavu ochrany přírody). V roce 1992 krátce pracoval na odboru životního prostředí Obvodního úřadu městské části Praha 6, odkud přešel do časopisu Nika.^[12] V té době také publikoval v týdeníku Respekt. V letech 1996–2004 pracoval jako vedoucí Centra pro podporu občanů (do roku 2001 sekce Dětí Země a od listopadu 2001 programu spolku Arnika).^[3][7] V roce 2004 se stal vedoucím programu Toxické látky a odpady, jednoho z programů spolku Arnika.

Odborná činnost

Od archeologie a fyzické geografie (v 80. a 90. letech) se jeho výzkumná činnost přesunula do oblasti toxických látek a především dioxinů v životním prostředí,^[5][6] o nichž zpracoval více než 150 studií.^[13][14]

Ve spolku Arnika a mezinárodní síti IPEN se soustředí na sledování dioxinů a dalších perzistentních organických látek a hodnocení kontaminace prostředí těmito látkami v exponovaných lokalitách, mimo jiné také v Číně, v zemích západního Balkánu, Ghaně, Keni a dalších zemích.^{[5][6][15][14][16]} Jejich hodnocení vyšlo v sérii Toxic Hot Spots vydané spolkem Arnika a sítí IPEN pro provincii Kalasin (Thajsko)^[17], severní Arménii^[18] a ostrov Jáva (Indonésie)^[19], dále pro Thajsko^[20], Kazachstán^[21] a Arménii^[22] jako celé země.

Sledoval také bromované zpomalovače hoření a dioxiny v hračkách a dalším spotřebním zboží.^[13][16] Od roku 2015 pravidelně publikoval své příspěvky v databázi Organohalogen Compounds.^[23] Část jeho prací se zaměřila na vliv spaloven odpadů na životní prostředí.^[24][25]

Mezinárodní činnost

Od roku 2001 se podílel na vedení pracovní skupiny mezinárodní sítě IPEN pro dioxiny, PCB a odpady.^[4] V roce 2005 začal zastupovat IPEN v expertní skupině Stockholmské úmluvy pro hodnocení nejlepších dostupných technologií (BAT/BEP Expert Group)^[26] a od roku 2015 také ve „Small Intersessional Working Group“ pro otázky odpadů s obsahem perzistentních organických látek Basilejské úmluvy.^[27] Podílel se také na přípravě dokumentů o nejlepších dostupných technologiích Minamatské úmluvy (o rtuti).^[28] Mezinárodních úmluv o toxických látkách a odpadech se také týká jeho výzkumná činnost.

Publikační a další činnost

Podílel se na vydání a reedicích průvodce Jak žít dobře, zdravě a ekologicky šetrně^[29] a na vydání českého překladu knihy Generations at Risk^[30] (Generace v ohrožení).^[31]

V Borovanech a dalších místech jižních Čech měl výstavu fotografií Stropnice známá a neznámá zorganizovanou spolkem Calla v roce 1998.^[32] V letech 1989–1996 publikoval hlavně dokumentární fotografie v časopise Nika. Jeho fotografie z posledních let lze nalézt především v publikacích Arniky^[33] a IPENu.^[34]

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Jindřich Petrlík na Researchgate
• Jindřich Petrlík na webu Arnika
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Petrlík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Petrlík