Josef Středula
Josef Středula (2015)
Místopředseda EOK
Úřadující
Ve funkci od: 23. května 2019
5. předseda ČMKOS
Úřadující
Ve funkci od: 25. března 2024
Předchůdkyně	Radka Sokolová (pověřena řízením)
Ve funkci: 25. dubna 2014 – 4. března 2024
Předchůdce	Václav Pícl (pověřen řízením)
Nástupce	Vít Samek (pověřen řízením)
Předseda OS KOVO
Ve funkci: 24. června 2005 – 25. dubna 2014
Předchůdce	Jan Uhlíř
Nástupce	Jaroslav Souček
Narození	12. listopadu 1967 (56 let) Opava Československo Československo
Choť	Dana Středulová
Děti	3
Sídlo	Pankrác
Profese	odborový předák
Náboženství	katolicismus
Webová stránka	stredula.cz
Commons	Josef Středula
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Středula (* 12. listopadu 1967 Opava) je český odborář, v letech 2005–2014 předseda Odborového svazu KOVO, od května 2019 místopředseda Evropské odborové konfederace a od roku 2014 (s krátkou pauzou v březnu 2024) předseda Českomoravské konfederace odborových svazů.

Životopis

Narodil se v Opavě a žil v Hlučíně a následně krátce v Bohuslavicích na Hlučínsku. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Opavě. Po škole pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati.

Je velkým milovníkem opery.^[1]

Je potřetí ženatý.^[2]

Odborová kariéra

V letech 1990–1993 byl místopředsedou Základní organizace Odborového svazu KOVO Vítkovice – závod 2 (dnes Vítkovice Steel) a podílel se tak na přeměně Revolučního odborového hnutí (ROH) ve standardní odbory^[3] po sametové revoluci.

V roce 1993 byl zvolen místopředsedou celorepublikového Odborového svazu KOVO, kde v roce 2000 založil Komisi mladých OS KOVO, kterou následně vedl.^[4] V červnu 2005 byl zvolen předsedou OS KOVO,^[5][6] tuto funkci pak obhájil v letech 2009 a 2013.^[7][8]

Dne 25. dubna 2014 byl na VI. sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů v Praze zvolen předsedou celé ČMKOS, když získal 142 hlasů z 227 možných hlasů (tj. 63 %) a porazil tak svého protikandidáta Václava Pícla.^[9] funkci obhájil na VII. sjezdu v dubnu 2018^[10] i na VIII. sjezdu v roce 2022.^[zdroj?

V květnu 2019 byl na kongresu Evropské odborové konfederace (EOK) ve Vídni zvolen místopředsedou této organizace zodpovědným za střední a východní Evropu^[11] na čtyřleté funkční období.^[12][13]

V únoru 2024 byly publikovány informace, že Středulovi zaniklo členství v jeho základní organizaci OS KOVO kvůli nezaplacení příspěvků – údajně je měl zaplatit naposledy za květen 2023, a jelikož podle stanov OS KOVO členství zaniká „uplynutím pěti kalendářních měsíců, během nichž člen nezaplatil členský příspěvek“, přestal tak být členem tamní ZO OS KOVO v prosinci 2023.^[14] Pokud by v tu dobu nebyl členem jiného odborového svazu, sdruženého v ČMKOS, ztratil by tím automaticky i oprávnění vést tuto odborovou centrálu. Středula sice tvrdil, že všechny příspěvky doplatil a i nadále je tedy členem,^[15] nicméně ČMKOS dne 4. března 2024 oznámila, že o pravomoci předsedy ČMKOS přišel kvůli zániku jeho členství v mateřské ZO OS KOVO.^[16] Středula následně uvedl, že se o funkci bude ucházet na nadcházejícím mimořádném sjezdu ČMKOS.^[17] V následujících týdnech vyšlo najevo, že ve volbě nebude mít protikandidáta. Někteří členové svazu tak požadovali volbu předsedy svazu odložit na podzim.^[18] To se ovšem nestalo a Středula byl dne 25. března 2024 opět zvolen předsedou konfederace.^[19]

Politická angažovanost

Středulovo jméno se objevilo v roce 2020 v souvislosti s přípravou voleb prezidenta republiky na rok 2023.^[20][21] Dne 30. dubna 2022 na sjezdu ČMKOS ho o tuto kandidaturu dokonce požádal tehdejší prezident Miloš Zeman,^[22][23] podporu mu vyjádřil i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek.^[24]

Středula zvažoval, že by svou případnou kandidaturu založil na podpisech občanů,^[24] a Mladí sociální demokraté (mládežnická organizace České strany sociálně demokratické) dokonce dne 1. května 2022 začala sbírat podpisy na jeho kandidaturu.^[25] O čtyři dny později kandidaturu přijal a oficiálně ji oznámil na svém twitterovém účtu, přičemž opět zopakoval, že chce být občanským kandidátem.^[26][27] Se sběrem podpisů mu pomáhala sociální demokracie, spolek „Středula náš prezident“,^[28][29] kandidaturu podpořilo hnutí Budoucnost.^[30] Podle svých slov nasbíral 62 384 podpisů občanů,^[31] ovšem nakonec Ministerstvu vnitra předal pouze podpisy 11 senátorů, díky kterým mu kandidatura byla umožněna.^[32] Mezi senátory, kteří ho podpořili, byli Josef Bazala (KDU-ČSL), Petr Fiala (SproK), Tomáš Jirsa (ODS), Lumír Kantor (nestr. za KDU-ČSL), Josef Klement (KDU-ČSL), Patrik Kunčar (KDU-ČSL), Zdeněk Matušek (nestr. za ANO), Jan Pirk (nestr. za TOP 09), Věra Procházková (ANO), Adéla Šípová (Piráti) a Petr Vícha (ČSSD).^[33]

Seznam Zprávy již krátce po oznámení prezidentské kandidatury Josefa Středuly publikovaly analýzu, podle níž za jeho kampaní stojí mj. dva bývalí lobbisté Miroslav Sklenář, který měl působit v čínské CEFC a poté v CITIC a Pavel Vlček, který déle než rok pracoval pro ruský Rosatom.^[34] Středulovu kandidaturu finančně podpořil např. bývalý ministr vnitra Martin Pecina.^[31]

Jeho volební preference se v průzkumech veřejného mínění pohybovaly po oznámení kandidatury přibližně na úrovni 7 %, v prosinci 2022 pak poklesy na úroveň 3–4 %.^[35] Během prezidentské debaty na ČT konané 8. ledna 2023 oznámil, že z volby prezidenta odstupuje, a podpořil Danuši Nerudovou.^[36]

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Středula na Wikimedia Commons