A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Křesťanská teologie se zabývá vědeckým rozborem pramenů víry (biblická teologie a historická teologie), jejich systematickou analýzou a snahou o verbalizaci (systematická teologie a fundamentální teologie) a praxi této víry (pastorální teologie). Vědecké zkoumání veškeré skutečnosti světa a člověka v perspektivě Zjevení se na Západě prosadilo ve 12. století. Nauka víry byla do té doby chápana jako protiklad teologie – ve smyslu všeobecného označení falešné pohanské nauky o Bohu. Svatý Augustin na adresu teologie uvedl: „… a proti ní je křesťanská nauka o Bohu a Kristu 'pravou teologií a filozofií' “.
Hledisko používání pojmu teologie v raném středověku
Augustinova metoda použití pojmu teologie
Augustin zmiňuje trojí používání termínu teologie: 1. mytická teologie básníků, 2. politická teologie (to znamená také státní ideologie), a 3. filozofická nauka o Bohu. Řeč o Bohu, která je poznamenaná filozoficky interpretovaným mýtem (Platón, pol. 379) tvoří u Aristotela jako teologie jednu ze tří filozofických věd po matematice a fyzice.
Recepce "teologie" jako odborného termínu
Recepce "teologie" jako odborného termínu se uskutečnila na pozadí podstatné změny ve významu obou součástí tohoto pojmu, Theos se v protikladu k predikativnímu užití v řecko - římské mytologii stává označením Boha biblického Zjevení, který je sám o sobě osobou a subjektem. Theos se stává jménem oné osobní skutečnosti, která stojí vůči světu jako Stvořitel (Gn 1,1), jako původně nositel dějin spásy (Ex 3, 14) a v Novém zákoně se zjevuje jako Otec, Syn a Duch (Gal 4,4, - 6, Mt 28,10 a jinde). Řeč o Bohu je proto také explikací Božího Logu (Jan 1,14) tím, že Bůh, který je každému myšlení nedostižný, se sám vyslovuje ve SLOVÉ a v Duchu (Klement Alexandrijský, Origenes), U Athanasia, Basila z Cesareje, Řehoře Naziánského a Řehoře z Nyssy jsou důležitá rozlišení mezi teologií jako učení o theos, Otci jako původu božství a jeho jednotě se Synem a Duchem, to je nauka o imanentní Trojici) a oikonomia – nauka vtělení Slova a seslání Ducha, tj. soustředění na ekonomickou Trojici, na sebezpřístupnění Boha v dějinách spásy. U Eusebia z Cesareje je označení "církevní teologie" užito pro pravou křesťanskou nauku o Bohu v protikladu k pohanství a heretickým pojetím. V 6. století rozlišuje Diónýsius Areaopagita mystickou symbolickou teologii, která s Bohem vnitřně sjednocuje, od vnějškové, demonstrativně-argumentační teologie. Afektivněji a existenciálněji zaměřený typ teologie vidí centrum spíše ve vůli a lásce (theologia cordis), v teologii intelektuálnější je těžištěm poznání (theologia intelektualis). Tomu odpovídá scholastická otázka, zda se má teologie řadit spíše mezi teoreticko – spekulativní vědy, podobně jako u teologů více orientovaných na Aristotelův vědecký ideál (Albert Veliký, Tomáš Akvinský) či v duchu augustiniánsko-františkánské tradice spíše mezi vědy praktické.
Obsahové učení teologie
Obsahové určení teologie vychází z reflexe o její nutnosti jako funkce církve. Poslání církve zvěstovat evangelium všem lidem (Mt 28,19) zahrnuje i úkol zprostředkovat Zjevení odpovídající formou ve vyjadřování a dosvědčování, aby ho člověk mohl v daných duchovních, psychických a kulturních podmínkách přijmout. Teologie jako úsilí o teoretické osvojení a uplatnění Zjevení patří podstatně k univerzálnímu učitelskému úřadu církve.
Teologií rozumíme
- Historickou teologii s úkolem hermeneutického a historického odkrytí vlastního záměru Božího vypovídání v normativních pramenech víry – Písmo, tradice, život a nauka církve)
- Teoretickou či spekulativní teologii s úkolem pojmout víru v celkové souvislosti rozumu a přivést ji do plodného dialogu s přirozenou lidskou zkušeností reality, jak se reflektuje především ve filozofii, ale také v historických, sociálních a přírodních vědách
- Praktickou teologii, která si klade za cíl promýšlet individuální a sociální formování křesťanského života v církvi a církve ve vztahu ke společnosti.
Literatura
- G. L. Muller: Dogmatika pro studium i pastoraci, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2010, ISBN 978-80-7195-259-6, str. 12-14
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu křesťanská teologie na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk