A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Kao Pchan-lung | |
---|---|
Pseudonym | Ťing-i |
Jiná jména | Ku Jün-cchung, Ku Cchun-č’ |
Narození | 1562[1] |
Úmrtí | 1626[1] |
Tituly a úřady | |
vedoucí kontrolního úřadu | |
Období | 1624 |
Předchůdce | Sun Wej |
Nástupce | Li Cung-jen |
Panovník | Tchien-čchi |
Učenecké zájmy | |
Znám jako | neokonfuciánský filozof |
Hnutí | hnutí Tung-lin |
Ovlivněn | škola Čcheng-Ču (Ču Si), Čang Caj, Wang Jang-ming |
| |
Národnost | chanská |
Země | říše Ming |
Bydliště | Wu-si |
Vzdělání | ťin-š’ (1589) |
Povolání | politik |
Vyznání | konfucianismus |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kao Pchan-lung (čínsky pchin-jinem Gāo Pānlóng, znaky tradiční 高攀龍, 1562–1626) byl čínský neokonfuciánský filozof a politik působící v říši Ming, jeden z vůdců akademie Tung-lin a stejnojmenného hnutí.
Jména
Kao Pchan-lung používal zdvořilostní jména Jün-cchung (čínsky pchin-jinem Yúncóng, znaky tradiční 雲從) a Cchun-č’ (čínsky pchin-jinem Cúnzhī, znaky tradiční 存之) a pseudonym Ťing-i (čínsky pchin-jinem Jǐngyì, znaky 景逸).[1]
Život
Kao Pchan-lung pocházel z Wu-si (v dnešní provincii Ťiang-su).[2] Studoval konfuciánské klasiky a skládal úřednické zkoušky: roku 1582 složil provinční zkoušky, roku 1589 úspěšně absolvoval i nejvyšší stupeň zkoušek, palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’.[2] Do roku 1591 držel smutek za adoptivního otce, poté nastoupil úřednickou kariéru.[3]
Roku 1593 se opozičně naladění úředníci střetli s velkými sekretáři ohledně šestiletého hodnocení úředníků, Čao Nan-sing a později Ku Sien-čcheng kvůli konfliktu přišli o funkce, Kao Pchan-lungovi protesty následujícího roku vynesly přeložení do jihočínské provincie Kuang-tung. Cestou prožil osvícení, sjednocení se světem, pochopení že svět a on jsou jedno.[3] Dospěl k závěru, že úsilí o morální zdokonalení závisí pouze na něm a musí přijít z vlastního srdce/mysli (sin). Po několika měsících na jihu roku 1595 odešel ze státní služby. Poté žil doma ve Wu-si, při studiu se řídil Ču Siho zásadou „půl dne učení z knih, půl dne meditace“.[4] Roku 1603 navrhl Ku Sien-čchengovi založit akademii Tung-lin, jako středisko výuky a veřejných debat o filozofii,[5] aktivně se podílel na jejím fungování a po smrti Ku Sien-čchenga roku 1612 převzal její vedení. V čele akademie stál do jejího rozpuštění roku 1625.[4]
Filozoficky patřil ke škole Čcheng-Ču, ovlivnil ho i Čang Caj a Wang Jang-ming. Zdůrazňoval chápání principu prostřednictvím ke-wu č’-č’, „rozšíření poznání zkoumáním věcí“, soustředil se na meditaci (ťing-cuo).[1] Kritizoval Wang Jang-mingovu doktrínu: sice souhlasil s tím, že zkoumání věcí (ke-wu) má být zaměřené na vlastní srdce/mysl, nicméně považoval za mylný Wangův závěr o vrozenosti morálního poznání.[4] Navrhoval soustředit úsilí jak na meditaci, tak i na čtení knih, nicméně hlavním předmětem zkoumání pro něj (v tradici Süe Süana) zůstávalo vlastní nitro, vlastní srdce/mysl, nikoliv rostliny, stromy nebo objekty vnějšího světa. Jeho učení kladlo větší důraz na úctu (ťing, 敬) a klid (ťing, 靜) než na znalosti o světě. Ke-wu prováděl pomocí meditace, mající za cíl dostat se do stavu souznění s veškerým všehomírem. S Wangem se shodoval v hledání principu (li) morálky ve vlastní srdci/mysli; odmítal však interpretaci Wangových stoupenců, kteří „vrozené poznání dobra“ měli za ospravedlnění individualismu.[6] Cílem Kao Pchan-lunga bylo znovuustavení morálního úsilí (kung-fu) jako prostředku sebezdokonalení a odmítnutí módního učení, že dobro je spontánně přítomno v srdci/mysli, anebo že srdce/mysl je ve svém jádru mimo dobro a zlo.[7]
Žil podle svého učení: založil charitativní fond pro pomoc chudým a potřebným, učil v akademii Tung-lin i dalších ťiangnanských akademiích, meditoval, vedl úzkostlivě morální život.[7] Po roce 1620 s nástupem nového císaře přijal, se skupinou stoupenců hnutí Tung-lin, kteří byli od poloviny 90. let také v opozici (Cou Jüan-piao, Feng Cchung-wu, Čao Nan-sing a další) úřad v Pekingu. Podílel se na založení akademie Šou-šan v Pekingu roku 1622. Roku 1623 rezignoval a vrátil se do Wu-si. Záhy byl jmenován náměstkem ministra trestů a na podzim 1624 vedoucím kontrolního úřadu.[7] Funkci vykonával pouze několik týdnů, stoupenci hnutí Tung-lin se totiž střetli s klikou eunucha Wej Čung-siena, v mocenském souboji neuspěli a Kao patřil mezi hodnostáře v zimě 1624/1625 odvolané z úřadů (vedle ministra státní správy Čao Nan-singa, velkého sekretáře Chan Kuanga, chanlinského akademika Miao Čchang-čchiho a dalších).[8]
V létě 1625 bylo několik tunglinských straníků uvězněno a ve vězení zemřelo. Následující rok byl vydán příkaz k zatčení další skupiny tunglinských aktivistů včetně Kao Pchan-lunga.[1] Informace o připravovaném zatčení se však ke Kao Pchan-lungovi dostala,[9] a on, ve snaze vyhnout se zatčení, spáchal sebevraždu[7][9] utopením se v jezírku.[1][9]
Reference
- ↑ a b c d e f LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 189–190.
- ↑ a b PETERSON, Willard. Confucian learning in late Ming thought. In: TWITCHETT, Denis; MOTE, Frederick W. The Cambridge history of China. Volume 8. The Ming Dynasty, 1368 - 1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. . ISBN 0521243335. S. 708–788, na s. 761. (anglicky)
- ↑ a b Peterson, s. 762.
- ↑ a b c Peterson, s. 763.
- ↑ ELMAN, Benjamin A. Imperial Politics and Confucian Societies in Late Imperial China: The Hanlin and Donglin Academies. Modern China. Říjen 1989, roč. 15, čís. 4, s. 379–418, na s. 393. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Peterson, s. 764.
- ↑ a b c d Peterson, s. 765.
- ↑ DARDESS, John W. Blood and History in China: The Donglin Faction and Its Repression, 1620-1627. Honolulu: University of Hawaii Press, 2002. 207 s. ISBN 0824825160, ISBN 9780824825164. S. 82. (anglicky)
- ↑ a b c Dardess, s. 107–108.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk