JUDr. Karel Pippich
Karel Pippich r. 1901
Narození	21. dubna 1849 Zlonice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	29. března 1921 (ve věku 71 let) Chrudim Československo Československo
Povolání	spisovatel, dramatik, advokát a politik
Ocenění	Čestné občanství města Chrudimi (1909)
Politická strana	Národní strana svobodomyslná
Choť	Miloslava Pippichová-Havelková Antonie Pippichová, roz. Herrová
Děti	Karel Pippich-Havelka
Rodiče	Emanuel Pippich
Funkce	poslanec Českého zemského sněmu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Pippich (21. dubna 1849 Zlonice^[1] – 29. března 1921 Chrudim^[2]) byl český právník, sokolský funkcionář, organizátor hudebních a divadelních představení a mladočeský politik. Od roku 1874 působil jako advokát v Chrudimi. Zapojil se tam do kulturního života; mimo jiné zvýšil úroveň místního ochotnického divadla a pěveckého spolku, uspořádal vystoupení předních umělců a jeho zásluhou získalo město přezdívku „Athény východních Čech“. Působil i v sokolském hnutí (1885 starosta chrudimského Sokola, 1887 náměstek starosty východočeské župy, 1889 člen výboru České obce sokolské, 1896 starosta východočeské župy). Dlouhodobě zasedal v chrudimském zastupitelstvu a městské radě, tři volební období byl rovněž poslancem českého sněmu za mladočeskou stranu. Příležitostně psal divadelní hry a básně. Na celostátní úrovni byl oceňován jako příklad venkovského intelektuála, který obětavě provádí drobnou práci pro národ. Na jeho počest byla pojmenována východočeská sokolská župa (1921) a chrudimské divadlo (1934).

Život

Narodil se 21. dubna 1849 ve Zlonicích jako syn právníka Emanuela Pippicha. Roku 1853 se s rodiči přestěhoval do Chrudimi, kde si otec otevřel advokátní kancelář.^[3]

Vystudoval gymnázium a právnickou fakultu v Praze. Po soudní praxi vstoupil roku 1874 do kanceláře svého otce v Chrudimi. Firmu později převzal a do konce života vedl.^[4]

Od mládí měl zájem o kulturu, zejména hudbu a divadlo. Jako student pracoval v redakci Procházkových Hudebních listů;^[5] v článcích vyzdvihoval mimo jiné Bedřicha Smetanu a Zdeňka Fibicha, s nímž ho poutalo i osobní přátelství. V Chrudimi se zapojil do pořádání hudebních a divadelních představení.^[6] Roku 1882 se stal po Aloisu Gallatovi ředitelem chrudimského Spolku divadelních ochotníků.^[3] Povznesl úroveň místního amatérského divadla; jeho zásluhou zařadilo do repertoáru díla předních soudobých dramatiků, jako Ibsena, Hauptmanna nebo Maeterlincka.^[7] Obnovil rovněž činnost pěveckého sboru Slavoj a dlouhodobě jej vedl. Roku 1905 byl zvolen do čela Východočeské pěvecké župy.^[3] Do města zval významné herce a zpěváky.^[6] Měl podíl i na založení Průmyslového muzea. Bohatý kulturní život, který organizoval, vedl k tomu, že se Chrudimi začalo říkat „Athény východních Čech“.^[5]

Aktivně se účastnil i sokolského hnutí. 15. února 1885 byl zvolen předsedou chrudimské organizace.^[8] Prosazoval tělovýchovu žen a jejich účast na vystoupeních; zprvu se však stavěl proti tomu, aby jim bylo přiznáno právo volit. V roce 1887 byl zvolen místostarostou východočeské župy a o osm let později jejím starostou. Po roce 1889 působil i ve výboru České obce sokolské, určitou dobu i jako místopředseda. 14. srpna 1892 byla jeho zásluhou slavnostně otevřena nová chrudimská sokolovna.^[3]

Roku 1877 byl zvolen do městského zastupitelstva, později pracoval i v radě a roku 1899 se stal členem okresního výboru. Nabídku na funkci starosty odmítl kvůli svým dalším kulturním a spolkovým aktivitám.^[3] Tři volební období zasedal v českém zemském sněmu za města Chrudim a Heřmanův Městec jako poslanec svobodomyslné (mladočeské) strany. Pracoval v rozpočtovém výboru, ale pozornost poutaly i jeho projevy na plénu, pronášené silným, teatrálně zbarveným hlasem.^[4] Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi sněmu v květnu 1890.^[9]

Zemřel v noci z 28. na 29. března 1921.^[6] Na pohřbu v Chrudimi mu za účasti 670 sokolů v krojích a mnoha dalších občanů vzdali úctu starosta Sokola Josef Scheiner a politik Karel Kramář.^[10] Byl pohřben na hřbitově U Kříže.^[11]

Význam a ocenění

Pippich byl, zejména u příležitosti šedesátých narozenin, oceňován jako typ a vzor venkovského intelektuála, který vykonává potřebnou „drobnou práci pro národ“. Povznesl ochotnickou divadelní scénu svého města na uměleckou úroveň.^[12] Stal se inspirátorem a vůdcem sokolstva.^[13] Současníci oceňovali i jeho řečnické schopnosti a politickou odvahu; na rozdíl od řady jiných politiků se například nebál chodit na dělnické schůze a dokázal tam slušně, ale důrazně oponovat demagogům a marxistům. V projevech na sokolských slavnostech i jinde používal teatrální gesta a patetickou deklamaci.^[6]

8. května 1921 byla na jeho počest pojmenována Sokolská župa Východočeská-Pippichova.^[3] 18. února 1934 bylo v Chrudimi slavnostně otevřeno Divadlo Karla Pippicha.^[14]

Dílo

Pippich byl autorem článků v sokolském tisku, příležitostných básní, divadelních her a textů k písním. Jeho literární tvorba ale nedosahuje významu jeho veřejné a organizátorské činnosti. Některá jeho dramata se hrála v 80. a 90. letech 19. století, a to i na pražských scénách. Projevovala se v nich autorova vzdělanost, divadelní zkušenosti a pečlivost provedení, jejich většímu úspěchu ale bránil nedostatek dramatického talentu.^[6]

Knižně vyšly:^[15]

• Z české domácnosti : veselohra o jednom jednání (1880)
• Básně pro solový hlas s průvodem piana (cca 1882)
• Vínek studentské merendy v Chrudimi 9. září 1884 (1884)
• Ve veřejném životě : Veselohra o 1 jednání (1885 s reedicemi)
• Vlasty skon : dramatická báseň o třech jednáních, určená pro drama hudební (1885, později zhudebnil Otakar Ostrčil)
• Svět zásad : veselohra o třech jednáních (1888)
• Slavomam : drama o pěti jednáních (1890)
• Slečna nakladatelka : Veselohra o 1 jednání (1897)
• Hymna českého rolnictva (1900, hudba: Antonín Dvořák)
• Jednoaktovky (1910)
• Dva sokolské mužské sbory (1920, hudba: Jindřich Emanuel Siegl)
• Praporu sokolskému : slavnostní sbor pro mužské hlasy (hudba: František Picka)

Rodina

• Otec Emanuel Pippich (1812-1886) byl advokát a organizátor kulturního života v Rakovníku a Chrudimi.^[16]
• První manželka Miloslava Pippichová-Havelková (1847-1878) byla známá operní pěvkyně. Karel Pippich se s ní oženil roku 1874.^[3] Její otec Matěj Havelka (1809-1892) se proslavil jako právník a básník.^[17]
• Syn Karel Pippich-Havelka (1875-1895), básnicky nadaný student práv, zemřel předčasně na tuberkulózu.^[3] Jeho babička Růžena Havelková, manželka Matěje Havelky, pro ten případ (úmrtí vnuka bez potomků) odkázala jeho podíl České akademii. Karel Pippich se následně vzdal svého nároku na čtvrtinu dědictví a společně se Zdeňkou Hlávkovou, další dcerou Havelkových, zřídil roku 1896 v rámci akademie „fond dvor. rady Matěje ryt. Havelky, jeho choti Růženy a vnuka Karla ryt. Pippicha-Havelky na udílení cen za díla české poesie“ ve výši 20 tisíc zlatých.^[18]
• Jeho druhou manželkou byla Antonie Pippichová, roz. Herrová (1862-1937), s níž se oženil roku 1883. Jejich syn Jaroslav Pippich (1885-1966) byl rovněž advokát; po roce 1948 byl vyloučen z advokacie a byl mu zabaven dům; dožil v Praze. Jeho dcera Jaroslava Pippichová-Scheidegger (* 1922) je spisovatelkou a překladatelkou z němčiny a francouzštiny; dlouhodobě žije ve Švýcarsku.^[3] Zemřela 9. prosince 2013.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Pippich na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pippich v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Pippich
• Karel Pippich v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR