A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Karl Ludwig Grünne | |
---|---|
C. k. generál jízdy a císařský nejvyšší štolba hrabě Karl Ludwig Grünne (1873) | |
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 1883 – 15. června 1884 | |
Panovník | František Josef I. |
Nejvyšší štolba císařského dvora | |
Ve funkci: 1849 – 1875 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna |
Nástupce | Emerich z Thurn-Taxisu |
Nejvyšší hofmistr císařského dvora | |
Ve funkci: 1848 – 1849 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | úřad neobsazen, předtím Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld |
Nástupce | Karel František z Lichtenštejna |
Nejvyšší hofmistr arcivévody Štěpána | |
Ve funkci: 1847 – 1848 | |
Panovník | František Josef I. |
Tajný rada | |
Ve funkci: 1847 – 15. června 1884 | |
C. k. komoří | |
Narození | 25. srpna 1808 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 14. června 1884 (ve věku 75 let) Baden u Vídně Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Dobersberg |
Choť | (1831) Karolína z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1808–1886) |
Rodiče | Philipp Ferdinand Grünne (1762–1854) |
Příbuzní | tchán: Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1780–1834) tchyně: Alžběta Marie Filipína z Fürstenberg-Weitry (1784–1865) švagr: Ferdinand Jáchym z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1803–1859) |
Zaměstnání | politik |
Profese | voják, politik a důstojník |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | 1859: velkokříž Řádu sv. Štěpána, 1865: Řád zlatého rouna (č. 995) |
Commons | Karl Ludwig von Grünne |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Ludwig hrabě Grünne (německy Karl/Carl Ludwig Graf Grünne von Pinchard; 25. srpna 1808 Vídeň – 15. června 1884 Baden u Vídně) byl rakouský generál, politik a dvořan. Jako císařský generální pobočník patřil k nejvlivnějším osobnostem prvního desetiletí vlády Františka Josefa (1848–1859). Z důležitých funkcí byl odvolán po prohrané válce v Itálii v roce 1859, formálně si ale uchoval vysoké hodnosti u dvora do roku 1875.
Životopis
Pocházel ze šlechtické rodiny nizozemského původu, předkové od 18. století působili ve službách Habsburků. Narodil se jako jediný syn generála jízdy a vojenského spisovatele hraběte Philippa Ferdinanda Grünna (1762–1854), vojenská služba byla v rodině tradiční. V devatenácti letech vstoupil do armády a již v roce 1828 byl podporučíkem. V roce 1843 byl povýšen na plukovníka a začal působit také ve dvorských službách, v letech 1847–1848 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Štěpána, v roce 1847 se zároveň stal c. k. tajným radou. Jako oblíbenec arcivévodkyně Žofie byl v srpnu 1848 jmenován nejvyšším hofmistrem arcivévody Františka Josefa, který se v prosinci téhož roku stal císařem. Z postu nejvyššího hofmistra přešel Grünne do funkce nejvyššího štolby (1849–1875), mezitím byl v roce 1848 povýšen na generálmajora. Od prosince 1848 byl císařovým generálním pobočníkem a od roku 1850 také ředitelem císařovy vojenské kanceláře, v roce 1850 byl povýšen na c. k. polního podmaršála. V padesátých letech měl z titulu svých funkcí značný vliv na veřejné záležitosti, především v oblasti armády. Vystupoval jako stoupenec absolutismu a odpůrce vojenských reforem, jako císařův generální pobočník byl v letech 1857–1859 též členem vlády.[1]
Po neúspěchu války se Sardinií v roce 1859 se veřejné mínění obrátilo proti Grünnovi, který byl viněn z personálního pochybení v prosazení nepřílíš schopného generála Gyulaie na post vrchního velitele. Prohraná válka v Itálii znamenala pro Rakousko ztrátu Lombardie a v konečném důsledku také pád Bachova absolutismu. Grünne byl odvolán z důležitých funkcí a byla mu ponechána jen čestná hodnost císařského nejvyššího štolby. Od té doby žil víceméně v ústraní, v armádě nicméně ještě v roce 1864 dosáhl hodnosti generála jízdy.[2] V roce 1875 byl penzionován, téhož roku také rezignoval na post nejvyššího štolby.
V roce 1859 obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána a v roce 1865 se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Kromě toho byl c. k. tajným radou a komořím. Krátce před smrtí byl v roce 1883 jmenován doživotním členem panské sněmovny.
Po otci byl majitelem panství Dobersberg a Peigarten v Dolním Rakousku poblíž hranic s jižními Čechami. Zemřel v Badenu u Vídně a pohřben byl v rodinné hrobce v Dobersbergu.
Rodina
Dne 16. května 1831 se ve Vídni oženil s Karolínou Trauttmansdorffovou (29. února 1808 Vídeň – 19. března 1886 Baden u Vídně), c. k. palácovou dámou, dcerou nejvyššího štolby knížete Jana Nepomuka Trauttmansdorffa (1780–1834) a jeho manželky Alžběty Marie Filipíny z Fürstenbergu (1784–1865). Měli spolu šest dětí:
- 1. Karolína (5. července 1832 Vídeň – 21. března 1911 Graz), manžel 1852 Kálmán (Koloman) hrabě Széchenyi (6. října 1824 Šoproň – 17. ledna 1914 Šoproň), c. k. tajný rada
- 2. Filip (4. listopadu 1833 Vídeň – 25. března 1902 Dobersberg), c. k. polní zbrojmistr, velitel v Praze 1889–1899, manželka 1878 Klotylda Johanna Thun-Hohenstein (5. ledna 1854 Praha – 16. září 1934 Dobersberg)
- 3. Marie Anna (Marianne) (1835 Vídeň – 23. srpna 1906 Altmünster), manžel 1862 László (Ladislaus) hrabě Szapáry (22. listopadu 1831 Pešť – 28. září 1883 Prešpurk (Bratislava)), c. k. polní podmaršál
- 4. Ferdinand (1836–1866), c. k. major (padl v bitvě u Hradce Králové)
- 5. Rudolf Ferdinand (19. září 1838 Vídeň – 4. ledna 1915 Vídeň), c. k. rytmistr
- 6. Terezie (1. srpna 1840 Žatec – 17. března 1911 Štýrský Hradec (Graz)), manžel 1864 Humbert hrabě Černín z Chudenic (15. ledna 1827 Vídeň – 30. listopadu 1910 Štýrský Hradec), c. k. komoří
Odkazy
Reference
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 585
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Anton: Die k.k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Wien, Oesterreichisches Staatsarchiv, 2007; s. 60 dostupné online
Literatura
- Ottův slovník naučný, díl X.; Praha, 1896, s. 542–543 dostupné online
- URBAN, Otto: František Josef I.; Praha, 1991 318 s. ISBN 80-204-0173-3
- TARABA, Luboš: Krve po kolena. Solferino 1859 – zlom ve válkách o sjednocení Itálie; Praha, 2011 320 s. ISBN 978-80-7557-205-9
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Ludwig von Grünne na Wikimedia Commons
- Karl Ludwig Grünne na webu rakouského parlamentu dostupné online
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk