Kateřina II. Veliká - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Kateřina II. Veliká
 ...
Kateřina II. Veliká
Holštýnsko-Gottorpská vévodkyně, Ruská imperátorka a carevna
Portrét
Portrét Kateřiny II.
Doba vlády17621796
Úplné jménoSofie Frederika Augusta Anhaltsko-Zerbstská
Titulyvévodkyně holštýnská a holštýnsko-gottorpská
Narození2. května 1729
Štětín
Úmrtí17. listopadu 1796
(ve věku 67 let)
Petrohrad
PohřbenaChrám svatých Petra a Pavla
PředchůdcePetr III. Ruský
NástupcePavel I. Ruský
Sňatek21. srpna 1745
ManželPetr III. Ruský
PotomciPavel I. Petrovič
Anna Petrovna
Alžběta Alexandrovna
Alexej Bobrinskij
DynastieAskánci
OtecKristián August Anhaltsko-Zerbstský
MatkaJohana Alžběta Holštýnsko-Gottorpská
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kateřina II. (2. května 1729 Štětín – 6. listopadujul./ 17. listopadu 1796greg. Petrohrad), známá též jako Kateřina Veliká, nebo rusky Jekatěrina Alexejevna, rodným jménem Sofie Frederika Augusta, byla mezi lety 1762 až 1796 ruskou carevnou – nejdéle vládnoucí panovnicí této země. K moci se dostala po převratu, který uspořádala – což mělo za následek svržení jejího manžela Petra III. Za její vlády Rusko ožilo; stalo se větším a silnějším a bylo uznáno jako jedna z velkých evropských mocností.

V přístupu k moci a vládnutí v říši se Kateřina často spoléhala na své oblíbence z řad šlechty, zejména hraběte Grigorije Orlova a Grigorije Potěmkina. S pomocí úspěšných generálů, jako Alexander Suvorov a Pjotr Rumjancev nebo admirála Fjodora Ušakova, vládla v době, kdy se ruská říše rychle rozšiřovala dobýváním a diplomacií. Na jihu byl po vítězstvích nad Osmanskou říší v rusko-tureckých válkách rozdrcen Krymský chanát a Rusko kolonizovalo území podél Černého a Azovského moře známé jako Nové Rusko. Na západě byla nakonec polsko-litevská unie, které vládl dřívější milenec Kateřiny, král Stanisław August Poniatowski, rozdělena, přičemž největší podíl připadl Rusku. Na východě Rusko začalo kolonizovat Aljašku a vznikla Ruská Amerika.

Kateřina reformovala správu ruských gubernií a na její příkaz bylo založeno mnoho nových měst a obcí. Po vzoru Petra Velikého pokračovala v modernizaci Ruska dle západoevropských směrů. Branná povinnost a hospodářství však nadále závisely na nevolnictví a rostoucí požadavky státu a soukromých vlastníků půdy zintenzívnily vykořisťování nevolníků. To byl jeden z hlavních důvodů několika povstání, včetně rozsáhlého Pugačovova povstání kozáků a rolníků.

Kateřina se rozhodla nechat se naočkovat proti neštovicím britským lékařem Thomasem Dimsdalem. V té době to bylo považováno za kontroverzní metodu, ale uspěla. Později byl také naočkován její syn Pavel. Kateřina se poté snažila očkovat v celé své říši a prohlásila: „Mým cílem bylo prostřednictvím mého příkladu zachránit před smrtí množství mých poddaných, kteří neznali hodnotu této techniky, měli strach, byli ohroženi.“ Do roku 1800 bylo v carském Rusku aplikováno přibližně 2 miliony očkovacích látek (téměř 6 % populace).

Období vlády Kateřiny II. Veliké je považováno za Zlatý věk Ruska.[1] Manifest o svobodě šlechty, vydaný během krátké vlády Petra III. a potvrzený Kateřinou, osvobodil ruskou šlechtu z povinné vojenské nebo státní služby. Stavba mnoha šlechtických sídel v klasickém stylu schváleném carevnou, změnila tvář země. Nadšeně podporovala ideály osvícenství a je často považována za osvíceného despotu.[2] Jako patronka umění předsedala věku ruského osvícenství, včetně zřízení Smolného institutu pro šlechtičny, první státem financované vysoké školy pro ženy v Evropě.

Život

Původ a cesta do Ruska

Kateřina Alexejevna na obraze Georg Christoph Grootha z roku 1745.
Dům Kateřiny II. ve Štětíně

Kateřina se narodila ve Štětíně v Pomořansku v Pruském království jako princezna Sophie Friederike Auguste von Anhalt-Zerbst-Dornburg. Její otec Kristián August Anhaltsko-Zerbstský patřil k vládnoucímu německému rodu v Anhaltském knížectví[3], ale jako guvernér města Štětín zastával hodnost pruského generála. Dva z jejích prvních bratranců se stali švédskými králi: Gustav III. a Karel XIII.[4] V souladu s obvyklou praxí ve vládnoucích německých dynastiích získala vzdělání především od francouzské vychovatelky a od lektorů. Své mládí prožila v německém Zerbstu (Srbišti), rezidenci jednoho z trpasličích německých říšských knížectví, jemuž vládl její otec, a ve Štětíně. Byla považována za divošku a známá pod přezdívkou Fike.[5]

V roce 1744 si ji ruská carevna Alžběta I. Petrovna vybrala jako vhodnou manželku pro svého synovce Petra, vévodu holštýnsko-gottorpského, kterého předurčila za dědice ruského trůnu. Vedly ji k tomu jak vnitropolitické, tak mezinárodní mocenské zájmy. Neohlížela se ani na to, že si byli budoucí manželé sestřenicí a bratrancem (Sofiin strýc z matčiny strany byl manželem ruské velkokněžny Anny Petrovny a jejich potomek Petr měl být budoucím manželem Sofie a zároveň carem Petrem III.)[6] Pro princezničku z nepatrného německého knížectví představoval tento sňatek, kterým se měla stát ženou panovníka jednoho z nejmocnějších evropských států, závratné společenské povýšení. Přes své mládí dokázala tomuto cíli podřídit vše a brzy se v cizí vzdálené zemi pragmaticky přizpůsobila zdejším poměrům a naučila všemu, co se od ní vyžadovalo. Například brzy po příjezdu do Ruska konvertovala rodilá Němka luteránské víry Sofie k pravoslaví a přijala jméno Jekatěrina Alexejevna, přestože pravoslavné náboženství nikdy zcela nepochopila a během dlouhých obřadů se prý nudila.

Manželství a mateřství

Car Petr III. vládl jen 6 měsíců; zemřel 17. července 1762.

Poté, co Kateřina přestoupila na pravoslaví, mohla se provdat za následníka ruského trůnu a stát se velkokněžnou. Kateřinino manželství s Petrem nebylo příliš šťastné. Zpočátku si s o rok starším následníkem docela dobře porozuměla a stali se přáteli, ale časem, kdy se začala projevovat Petrova infantilita, se od sebe vzdalovali. Manželství zůstávalo dlouho bezdětné, což bylo velkým problémem. Carevna Alžběta si totiž přála především to, aby následník zplodil potomka, kterého ona sama, oficiálně neprovdaná, neměla. Kateřinino postavení u ruského dvora tak zůstávalo dlouho nejisté a hrozilo jí, že pokud nesplní svoji základní mateřskou povinnost, bude se muset vrátit do Německa. Manželé spolu ovšem až do roku 1752 nežili intimně, neboť Petr trpěl fimózou (zúžená předkožka). V roce 1752 ale podstoupil jednoduchou operaci a manželství bylo konečně naplněno. Jejich první dítě zemřelo při porodu, ale 20. září 1754, devět let po sňatku, přivedla Kateřina na svět syna Pavla a v roce 1757 ještě dceru Annu, která však po dvou letech zemřela. Jejich otcem pravděpodobně nebyl Petr. U Pavla se za nejvíce pravděpodobné považuje otcovství hraběte Sergeje Saltykova, ale uvažuje se také o Stanislavu Augustu Poniatowském, budoucím polském králi. Výchovu dětí převzala carevna Alžběta, Kateřina se do ní prakticky nemohla vměšovat a s dětmi se stýkala jen výjimečně. Narození syna však rázem změnilo její postavení. Nyní se stala skutečnou ruskou velkokněžnou, matkou následníka trůnu. Bylo téměř jisté, že nestane-li se carevnou jako manželka Petra III., bude jí jako regentka jejich nezletilého syna Pavla, pokud by Petr z nějakých důvodů na trůn nenastoupil.

Přestože se carevna Jelizaveta snažila Kateřinu naprosto izolovat také od politiky, Kateřině se podařilo postupně navázat kontakty s vlivnými kruhy.

„Dámská“ revoluce

Korunovace Kateřiny II. ruskou carevnou

25. prosince 1761jul./ 5. ledna 1762greg. zemřela carevna Alžběta Petrovna a Kateřinin manžel nastoupil jako Petr III. na ruský trůn. Rusko v té době válčilo v sedmileté válce na straně Rakouska. Petr však bezprostředně po nastoupení na trůn tento kurz změnil a přiklonil se k pruskému králi Fridrichovi II., kterého bezmezně obdivoval. To proti němu brzy vyvolalo silnou opozici. Skupina gardových důstojníků v čele s bratry Orlovými zosnovala proti neoblíbenému Petrovi spiknutí a již v červnu 1762 ho sesadila. Krátce nato byl Petr ve vězení zabit během hádky s důstojníky, kteří ho střežili. Cesta na trůn se tak uvolnila pro Kateřinu. Do Petrohradu vtáhla na koni v čele gardy v obleku důstojníka. Doprovázela ji kněžna Daškovová. Proto bývá tento převrat nazýván dámskou revolucí. 22. záříjul./ 3. října 1762greg. byla Kateřina korunována v Uspenském chrámu moskevského Kremlu ruskou carevnou jako Kateřina II. O dva roky později, roku 1764, byl s největší pravděpodobností právě na její pokyn zlikvidován léta vězněný car Ivan VI. Nepopiratelné důkazy pro toto tvrzení ale neexistují.

Uspořádání polských záležitostí

Kateřina II. se brzy zbavila politické závislosti na Prusku, zděděné po Petru III., přesto se Rusko na bojiště sedmileté války již nevrátilo. Naopak roku 1764 uzavřela carevna dohodu s Fridrichem II. o kontrole vnitropolitického vývoje v Polsku, neboť potřebovala přízeň pruského krále, aby se mohla vměšovat do polských záležitostí. Vnitřně slabé Polsko se již léta zmítalo v anarchii. Tento stav ruské diplomacii velmi vyhovoval, neboť polský stát se tak postupně dostal zcela do ruského vlivu. Roku 1764 zvolil sejm pod „kontrolou“ ruských vojenských jednotek za posledního polského krále v podstatě bezvýznamného litevského šlechtice Stanislava Poniatowského, který za vlády Alžběty Petrovny pobýval v Petrohradu, kde se sblížil s Kateřinou osobně. Veškerým snahám reformovat politický systém Polska a upevnit tak polský stát zevnitř ruská vláda zabránila.

Zákonodárná komise

Dvůr Kateřiny Veliké v Petrohradu

V té době si Kateřina dopisovala s předními osvícenými mysliteli západní Evropy, jako byl Voltaire, Charles Louis Montesquieu, Denis Diderot nebo Jean le Rond d'Alembert, což jí přineslo v Evropě velkou popularitu. Její oficiálně deklarované osvícenské postoje však byly často v rozporu s její konkrétní politikou a mnozí historikové je proto berou jako pouhou pózu. Roku 1767 svolala velkou zákonodárnou komisi, která měla vypracovat pro Rusko nový zákoník. Pokud by se účastníci řídili jejími propozicemi, v nichž – jak se sama v korespondenci přiznala – „vymačkala prezidenta Montesquieua“, stalo by se tehdy ruské impérium rázem nejsvobodomyslnějším státem. Komise, jejíž jednání poznamenaly rozepře mezi jednotlivými sociálními skupinami, však byla následujícího roku rozpuštěna pod záminkou začínající války s Tureckem. K obnovení jednání již nikdy poté nedošlo.

První rusko-turecká válka

Související informace naleznete také v článku Rusko-turecká válka (1768–1774).

V rusko-turecké válce v letech 1768–1774 dosáhlo Rusko, přestože se zdálo být k boji ne zcela připravené, absolutní převahy na souši i na moři. V červenci 1770 zvítězila ruská flotila u Česmenského zálivu ve Středozemním moři a rok poté obsadili Rusové území Krymského chanátu, který byl vazalem Turecka. Ještě předtím, v roce 1769, podnikli krymští Tataři poslední nájezd na ruské území, při kterém bylo napadeno Nové Srbsko a odvlečeno do otroctví několik tisíc lidí. Mírovou smlouvou z Küčük-Kainardži mezi Osmanskou říší a Ruskem byla Kateřina Veliká prohlášena „ochránkyní pravoslavného obyvatelstva“ v celé turecké říši a Krym se stal nezávislým na Turecku. Fakticky však podléhal od samého počátku ruské kontrole. Rusko opět získalo Azov a řadu dalších významných pevností v Černomoří. Ruské loďstvo konečně smělo proplouvat Bosporem a Dardanelami. Černé moře, které sultán dosud střežil „jako pannu ve svém harému“ přestalo být výlučně tureckou zónou.

První dělení Polska

Související informace naleznete také v článku Dělení Polska.

Přestože petrohradskému dvoru daný stav vyhovoval, nechali se Rusové nakonec přesvědčit pruským králem Fridrichem II. a společně s Rakouskem si mezi sebou rozdělili roku 1772 část polského území. Rusko si tak kompenzovalo náklady na válku s Tureckem.


Pugačovovo povstání

Jemeljan Pugačov soudí zajatého šlechtice

V letech 1773–1775 propuklo v jihovýchodním Rusku rozsáhlé povstání kozáků, rolníků a nevolníků pod vedením Jemeljana Pugačova, který se vydával za údajně zachráněného Petra III. (samozvanectví mělo v Rusku hluboké kořeny). Po velkých počátečních úspěších se podařilo schopnému generálu Alexandru Vasiljeviči Suvorovovi povstání potlačit. Kateřinina vláda se tak dále upevnila.

Druhá rusko-turecká válka

Související informace naleznete také v článku Rusko-turecká válka (1787–1792).
Rozšíření Ruské říše na úkor Polska a Osmanské říše za vlády Kateřiny Veliké
Britská karikatura z roku 1791 o pokusu o vyjednávání mezi Kateřinou (napravo, podporovanou Rakouskem a Francií) a Tureckem

V roce 1783 anektovalo Rusko Krym. Carevna následně pověřila svého tehdejšího milence Grigorije Potěmkina správou tohoto území a jižní Ukrajiny a udělila mu titul kníže tauridský (Tauridou se nazývalo toto území ve starověku). Jeho úkolem bylo vybudovat tady Novorossiju, či Nové Rusko, prosperující oblast, což se mu také podařilo.

V letech 17871792 vypukla další rusko-turecká válka, ve které proti osmanské říši vystoupilo společně s Ruskem také Rakousko, kde tehdy vládl císař Josef II. Rakouské armádě, jíž velel císař osobně, se na Balkáně nevedlo příliš dobře, proto uzavřelo roku 1791 separátní mír. Rusku se opět dařilo na souši, kde velel Suvorov, i na moři, což bylo zásluhou admirála Fjodora Fjodoroviče Ušakova. Kateřina po několika vítězstvích nad tureckou armádou zamýšlela obsadit celý (slovanský) Balkán, dobýt Istanbul, středověkou Konstantinopol, a dokonce obnovit byzantskou říši v čele se svým vnukem Konstantinem. Proti této snaze ovšem vystoupily některé evropské velmoci. Oddíly švédského krále Gustava III. překvapivě vtrhly na ruský sever (1788–1790), ale byly odraženy. Počátkem roku 1791 uzavřelo Rusko s Tureckem mír v Jasích. Navzdory úspěchům bylo nuceno vzhledem k mezinárodně politické situaci se spokojit s návratem k ustanovením küčük-kajnardžskému míru a vyklidit dobyté Moldavsko a Besarábii.

Druhé a třetí dělení Polska

Nedlouho po uzavření míru vpadla ruská vojska na území polského státu. Válka vyústila ve druhé dělení Polska, ke kterému Kateřina přiměla v roce 1793 Prusko. Rakousko zůstalo tentokrát stranou. Zúčastnilo se až třetího, konečného dělení v roce 1795, jímž byla samostatnost Polska zlikvidována definitivně.

Kateřina Veliká a její reformy

Carevna Kateřina na obraze Ivana P. Argunova z roku 1762.

Kateřina považovala sebe samu za osvícenou panovnici a velkou reformátorku. Tento poněkud zkreslený obraz carevny šířili v západní Evropě rovněž její přátelé z řad učenců, které buď finančně podporovala (např. Denis Diderot) nebo s nimiž léta udržovala písemný kontakt (např. Voltaire). Ve skutečnosti většina carevniných reforem zůstala jen na papíře a za jejího života se nerealizovala. Pro naprostou většinu obyvatel Ruska – tedy nevolníků bez majetku – se za vlády Kateřiny Veliké nic nezměnilo. Jejich život byl stejně krutý a tvrdý jako za všech předcházejících vládců. Rovněž školství zůstalo na stejné úrovni a nadále asi 97 % obyvatel Ruska neumělo číst a psát. Mezi negramotné patřila i většina šlechticů, což bylo v té době třeba v Evropě naprosto nepředstavitelné. Veškeré reformy nařízené Kateřinou Velikou byly od samého počátku nerealizovatelné. Proti evropskému individualismu a víře v lidský rozum stál v Rusku kolektivismus a absolutní moc panovníka nad lidmi i jejich majetkem. Prvotním a jediným cílem státu pak byla snaha ovládnout co největší prostor a maximálně rozšířit hranice impéria. Za této „osvícené despocie“ pak ruská říše sice zmohutněla, ale zároveň nebyl vyřešen ani jediný problém těch, které tuto zemi skutečně sužovaly. V této politice ostatně pokračovali i nástupci Kateřiny Veliké. Charakteristickým symbolem doby její vlády jsou ostatně tzv. potěmkinovské vesnice, což mnohé o jejích politických sebeklamech vypovídá. Kateřina Veliká si ale byla velmi dobře vědoma skutečného stavu věcí a tak třeba svého přítele Voltaira do Ruska nikdy nepozvala, přestože ten o to velmi stál. Díky této uzavřenosti Ruska před cizinci se poněkud zkreslená pověst o velké reformátorce dochovala až do dnešních dní.

Během vlády Kateřiny II. se Rusko definitivně stalo evropskou velmocí. Jeho území se rozšířilo o cca 520 000 km². Panovnice založila na dvě stě nových měst. Koncem 18. století má carská říše 35 až 40 milionů obyvatel a je schopna postavit půlmilionovou armádu vybavenou děly, mušketami a trénem. Vojsko srovnatelné s tehdejšími moderními mocnostmi.[7]

Kateřina Veliká se navzdory halasně proklamovaným osvícenským ideálům stala zásadní odpůrkyní Velké francouzské revoluce, kterou považovala za nepřístojný zásah proti korunovanému panovníkovi a právoplatnému režimu. Rusko přislíbilo účast v protifrancouzské koalici. Do bojů se však zapojilo až po Kateřinině smrti. Zemřela v roce 1796 na cévní mozkovou příhodu.

Po své smrti byla Kateřina Veliká pohřbena ve Petropavlovské pevnosti v Petrohradě. Jejím nástupcem se stal syn Pavel I.

Carevna a její milenci

Grigorij Orlov
Potěmkinova socha ve městě Mykolajiv na Ukrajině, které založil roku 1789

Jako „ovdovělá“ panovnice neměla Kateřina nouzi o ctitele. V tomto ohledu byla zcela bez skrupulí a nenamáhala se něco předstírat. Dvůr si postupně zvykl na její četná milostná dobrodružství. Carevniným favoritům byla udělována funkce generálního adjutanta s platem 10 tisíc rublů měsíčně. V této funkci se vystřídalo celkem 21 mužů, většinou mladých důstojníků průměrných kvalit. Měnili se poměrně rychle a carevna byla natolik prozíravá, že jim nedovolila zasahovat do vlády.

Existovaly však dvě výjimky. Tou první byl gardový důstojník Grigorij Grigorjevič Orlov, jeden z hlavních iniciátorů převratu v roce 1762. Favoritem carevny a jejím blízkým rádcem se stal bezprostředně poté a zůstal jím po deset let. Carevna ho hýčkala přepychovými dárky (nechala mu například vystavět honosný zámek v Gatčině), ale nehodlala splnit jeho největší přání, to znamená provdat se za něj. Postavení Grigorije Orlova i jeho bratra Alexeje totiž vzbuzovalo obrovskou žárlivost u gardy, která dokonce prý pomýšlela na vraždu. Carevna si však dobře uvědomovala, že se nemůže bez gardy obejít, neboť to byli právě gardoví důstojníci, kdo rozhodoval při všech palácových převratech 18. století. Navzdory tomu dokázala zajistit svému milenci skvělé postavení u dvora, a to i poté, co ho roku 1772 vystřídal ve funkci generálního adjutanta jeden z oněch bezvýznamných důstojníčků, Alexej Vasilčikov.

Vasilčikov však nebyl favoritem carevny příliš dlouho. Roku 1774 ji požádal o udělení funkce adjutanta další hrdina dámské revoluce, který se proslavil v první rusko-turecké válce, Grigorij A. Potěmkin. Potěmkin rozhodně nebyl hezký muž, měl křivé nohy, o jedno oko přišel ve rvačce s důstojníky, na druhé šilhal - zato byl schopný, chytrý a přímo hýřil fantastickými plány. Ani s ním nežila carevna příliš dlouho, i když se spekuluje o jejich tajném sňatku. Mnohem důležitější než osobní milostný vztah Potěmkina a carevny byla totiž spolupráce, při níž se jejich odlišné povahy báječně doplňovaly. Potěmkin prý dával Kateřininu střízlivému uvažování rozlet, zatímco její pragmatičnost přibližovala Potěmkinovy nápady realitě. Většinu milenců, které měla Kateřina Veliká po Potěmkinovi, jí vybíral on sám a byli to jemu podřízení vojáci. Posledního milence svého života si ale tehdy již šedesátiletá Kateřina zvolila sama. Stal se jím v roce 1789 dvaadvacetiletý poručík jízdní gardy Platon Zubov. Ten byl následně povýšen na plukovníka, zanedlouho na generálporučíka a generál-adjutanta. Záhy po svém vzestupu začal intrikovat proti všemocnému Potěmkinovi, ale Potěmkinova pozice u dvora byla neotřesitelná a Kateřina jej stále považovala za svého nejlepšího přítele. Vše se ale změnilo po Potěmkinově smrti v roce 1791. Zubov brzy zaujal jeho postavení a stal se neoficiálním spoluvládcem carevny. Kariéra Zubova skončila až smrtí Kateřiny. Do osudů carské rodiny ale zasáhl ještě jednou – v roce 1801 se podílel na zavraždění syna Kateřiny Veliké, cara Pavla I. Zubov zemřel jako bohatý šlechtic ve věku 55 let v roce 1822.

Potomci

Cesarevič Pavel na portrétu Fjodora Rokotova z roku 1761.
Portrét Alexeje

Z manželství s Petrem III.:

S milencem Grigorijem Orlovem:

  • Alžběta Alexandrovna (1761–1844) ∞ 1790 Frederic Maximilien de Klinger[8]
  • Alexej Bobrinskij (11. dubna 1762, Zimní palác – 20. června 1813, Bogorodick), ∞ 1796 Anna Dorota von Ungern-Sternberg (9. ledna 1769, Tallin – 28. března 1840, Petrohrad)

Ocenění

V umění

Život Kateřiny Veliké byl ztvárněn v několika filmech a seriálech, např.:

  • Kateřina Veliká (anglicky Catherine the Great), film z roku 2005 (v hlavní roli britská herečka Emily Bruni)[9]
  • Mladá Kateřina Veliká (anglicky Young Catharine), film z roku 1991 (v hlavní roli britská herečka Julia Ormond)[10]
  • Kateřina Veliká (rusky Великая / Velikaja), seriál z roku 2015, (režisér Igor Zajcev, v hlavní roli herečka Julija Snigir)[11]
  • Kateřina Veliká (anglicky Catherine the Great), seriál z roku 2019 z produkce televize Netflix (v hlavní roli britská herečka Helen Mirren)[12]
  • Veliká (anglicky The Great), britský seriál z roku 2020, satirické komediální drama (v hlavní roli americká herečka Elle Fanning, režie Matt Shakman, scénář: Tony McNamara)[13]
  • Kateřina (rusky Екатери́на), ruský historický seriál má tři řady (1. Kateřina (2014, režie Baranov, Sabitov), 2. Kateřina – Vzlet (2017, režie Josifov), 3. Kateřina – Samozvanci (2019, režie Josifov),v hlavní roli ruská herečka Marina Alexandreva [14]

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Rudolf Anhaltsko-Zerbstský
 
 
Jan VI. Anhaltsko-Zerbstský
 
 
 
 
 
 
Magdalena Oldenburská
 
 
Jan Ludvík I. Anhaltský
 
 
 
 
 
 
Fridrich III. Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Žofie Augusta Holštýnsko-Gottorpská
 
 
 
 
 
 
Marie Alžběta Saská
 
 
Kristián August Anhaltsko-Zerbstský
 
 
 
 
 
 
Kristián z Zeutschu
 
 
Jiří Volrath z Zeutschu
 
 
 
 
 
 
Lukrécia ze Spieglu
 
 
Kristýna z Zeutschu
 
 
 
 
 
 
Wolf Jiří z Weissenbachu
 
 
Kristýna z Weissenbachu
 
 
 
 
 
 
Marta z Konritzu
 
Kateřina II. Veliká
 
 
 
 
 
Fridrich III. Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Kristián Albrecht Holštýnsko-Gottorpský
 
 
 
 
 
 
Marie Alžběta Saská
 
 
Kristián August Holštýnsko-Gottorpský
 
 
 
 
 
 
Frederik III. Dánský
 
 
Frederika Amálie Dánská
 
 
 
 
 
 
Žofie Amálie Brunšvická
 
 
Johana Alžběta Holštýnsko-Gottorpská
 
 
 
 
 
 
Fridrich VI. Bádensko-Durlašský
 
 
Fridrich VII. Bádensko-Durlašský
 
 
 
 
 
 
Kristýna Magdalena Falcko-Zweibrückenská
 
 
Albertina Frederika Bádensko-Durlašská
 
 
 
 
 
 
Fridrich III. Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Augusta Marie Holštýnsko-Gottorpská
 
 
 
 
 
 
Marie Alžběta Saská
 

Odkazy

Reference

  1. Russian Monarchy . The Tsarskoye Selo State Museum-Preserve . Dostupné v archivu pořízeném dne 9 October 2018. 
  2. "Despot" is not derogatory in this context. See Campbell, Kenneth C. Western Civilization: A Global and Comparative Approach: Since 1600: Volume II: Since 1600. : Routledge, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-317-45230-0. S. 86. 
  3. Ferdinand Siebigk: Christian August (Fürst von Anhalt-Zerbst). In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 4, Duncker & Humblot, Leipzig 1876, S. 157–59.
  4. Cronholm, Neander N. A History of Sweden from the Earliest Times to the Present Day. : Chicago, New York The author, 1902. Dostupné online.  ch 37
  5. HAYS, Jeffrey. Catherine the Great online. cit. 2019-01-23. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ŠVANKMAJER, MILAN, 1928-. Kateřina II : lesk a bída impéria. Praha: Lidové noviny 268 s. Dostupné online. ISBN 80-7106-299-5, ISBN 978-80-7106-299-8. OCLC 50141416 
  7. VOTÁPEK, Vladimír. Kavkazská tragédie - Ruské dobývání Kavkazu 1783-1864. 1. vyd. Praha: Epocha, 2019. 264 s. (Polozapomenuté války sv.43). ISBN 978-80-7557-169-4. S. 237. 
  8. http://genealogy.euweb.cz/ascania/ascan13.html
  9. www.csfd.cz online. cit. 2019-11-09. Dostupné online. 
  10. Mladá Kateřina Veliká / Young Catherine (TV film) (1991) | Galerie. s.l.: s.n. Dostupné online. 
  11. Kateřina Veliká (TV seriál). www.csfd.cz online. ČSFD.cz cit. 2020-08-07. Dostupné online. 
  12. www.csfd.cz online. cit. 2019-11-09. Dostupné online. 
  13. www.csfd.cz online. cit. 2020-08-05. Dostupné online. 
  14. Екатерина / Телеканал «Россия 1». russia.tv online. cit. 2020-08-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-21. (rusky) 

Literaturaeditovat | editovat zdroj

Související článkyeditovat | editovat zdroj

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Holštýnsko-Gottorpská vévodkyně
Předchůdce:
Anna Petrovna
17451762
Kateřina II. Veliká
Nástupce:
(titulární vévodkyně)
Vilemína Luisa Hesensko-Darmstadtská
Holštýnská vévodkyně
Předchůdce:
Žofie Magdalena Braniborská
17451762
s Žofií Magdalenou, do r. 1746
s Luisou Hannoverskou (1746–1751)
s Julianou Brunšvickou, od r. 1752
Kateřina II. Veliká
Nástupce:
Juliana Marie Brunšvická
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Kateřina_II._Veliká
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Éra vlády
Írán
Úmrtí v roce 2022
Úmrtí v roce 2023
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Ústí
Ústavní soud České republiky
Číňané
Čínština
Čína
Čínské znaky
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Čchien-lung
Čchung-čen
Čerkaská oblast
Čerkasy
Černá Hora
Černé moře
Černigov
Černihivská oblast
Červen
Česká Wikipedie
Česko
Členské státy NATO
Čtvrtá vláda Roberta Fica
Ču Čchang-sün
Ču Jou-sung
Říční údolí
Říční koryto
Říční niva
Říše Čching
Říše Ming
Řeka
Šan-tung
Šiveluč
Šklov
Švédsko
Ťasmyn
Ťiang-su
Ťing-tchaj
Židovská legie
Židovská národní rada
Žlobin
1. květen
11. duben
1303
14. říjen
14. duben
14. století
1418
15. říjen
15. století
1584
1585
16. století
1607
1644
1645
1646
1673
1674
17. duben
17. století
1775
18. říjen
18. století
1862
1884
19. červen
19. říjen
19. duben
19. století
1912
1913
1922
1923
1938
1941
1942
1943
1953
1963
1977
1992
2. duben
20. duben
20. století
2003
2008
2013
2021
22. duben
23. říjen
23. duben
238
24. duben
24. listopad
25. říjen
26. duben
28. říjen
28. březen
28. duben
36 pohledů na horu Fudži
4. duben
5. květen
5. listopad
7. století
9. století
Aaron Spelling
Abel Posse
Achdut ha-avoda
Ahmad Jamal
Akademie Tung-lin
Alija
Alois Fišárek
An-chuej
Andrea Palladio
Angélique du Coudray
Anglie
ANO 2011
Antické kolonie
Antonín Dufek (historik umění)
Apple II
Architektonický styl
Architektura starověkého Říma
Architektura starověkého Řecka
Ariane 5
Arménie
Atlantský oceán
Aun Schan Su Ťij
Autoritní kontrola
Azovstal
Béla Turi-Kovács
Bělogvardějci
Běloruština
Bělorusko
Bříza
Břeh
Březen
Bažina
Balbinus
Baltské moře
Barokní architektura
Bar Giora
Bavorsko
Bazavluk
Ben Ferencz
Berezina (přítok Dněpru v Bělorusku)
Beryslav
Bettie Page
Bilozerka
Bitva o Dněpr
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Puebly
Boca Chica (Texas)
Bohuslav Korejs
Bolševici
Borovice
Bulhaři
Bychaŭ
Byzantská říše
Bzenecká lípa
Callisto
Cesta od Varjagů k Řekům
Che-nan
Cherson
Chersonská oblast
Chortycja
Chrámové jméno
Chu-pej
Chu Čeng-jen
Commons:Featured pictures/cs
Craig Breen
Déšť
Dějiny architektury
Dana Němcová
Daugava
David Ben Gurion
Deklarace nezávislosti Státu Izrael
Desna
Dněperská kaskáda
Dněperská přehrada
Dněpersko-bugský kanál
Dněpr
DněproGES
Dněpropetrovská oblast
Dněpr (rozcestník)
Dnipro
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Donald Trump
Doprava
Dorogobuž
Druc
Druhá světová válka
Duben
Dunaj
Dynastie Jižní Ming
Dynastie Ming
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Elena Pampulovová
Emilia Galotti
Emmanuel Macron
Empír
Encyklopedie
Enerhodar
Etnologie
Europa (měsíc)
Evropa
Evropská kosmická agentura
Evropská unie
Evropský parlament
Finský záliv
Finsko
First-person shooter
Francie
Francouzská intervence v Mexiku
Galileovy měsíce
Ganymedes (měsíc)
Gary Ridgway
Gemeinsame Normdatei
Geodata
Geometrie
Gotthold Ephraim Lessing
Guy Lafleur
Hérodotos
Ha-Šomer
Haag
Hagana
Histadrut
Histories apodeixis
HLAS – sociálna demokracia
Hlavní strana
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Hokusai Kacušika
Hola Prystaň
Hospodářský růst
Hospodářství
Hunové
Husitství
Ignacio Zaragoza
Indie
Ingenuity
Inhulec
International Standard Book Number
Irpiň (řeka)
Istanbulská univerzita
Itálie
Izrael
Jacques Gaillot
Jakov Milatović
Jana Lorencová
Janez Janša
Jang-čou
Jang-c’-ťiang
Jan Kostrhun
Japonský dřevořez
Jaro
Jekatěrinoslav
Jeruzalém
Jicchak Ben Cvi
Jihoafrická ragbyová reprezentace
Josep Fusté
Jupiter (planeta)
Jupiter Icy Moons Explorer
Křivka obecná
Kachovka
Kachovská přehrada
Kachovská vodní elektrárna
Kaligrafie
Kamčatka
Kamjanka-Dniprovska
Kamjanská přehrada
Kamjanske
Kaněvská přehrada
Kaniv
Kanivská vodní elektrárna
Kaskáda přehrad
Kateřina II. Veliká
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Keř
Kidd Jordan
Kilometr
Kilometr čtvereční
Kilometr krychlový
Kinska
Kirovohradská oblast
Klasicismus
Klasicistní architektura
Klaus Schulze
Kníže z Fu
Kolonialismus
Kopec
Kosmodrom Šríharikota
Kostnický koncil
Kozáci
Kremenčucká přehrada
Kremenčucká vodní elektrárna
Kremenčuk
Krym
Krymský chanát
Kuo-c’-ťien
Květen
Kyjev
Kyjevská oblast
Kyjevská přečerpávací elektrárna
Kyjevská přehrada
Kyjevská vodní elektrárna
Léto
Latinská Amerika
Les
Lesostep
Library of Congress Control Number
Listnatý les
Li C’-čcheng
Ljubeč
Lockheed F-117 Nighthawk
Lužní les
Ludvík III. Bavorský
Luo-jang
Múte Bourup Egede
Madagaskar
Mahsá Amíníová
Mahulena Čejková
Maia Sanduová
Mamlúci
Mandžuové
Manuel Estiarte
Mapaj
Marhanec
Mariupol
Mars (planeta)
Mars Orbiter Mission
Marxismus
Mary Quantová
Matthew Perry
Meda Mládková
Metr krychlový za sekundu
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní trestní soud
Milo Đukanović
Mistrovství světa v ragby 2023
Mittelbau-Dora
Mohylev
Mohylevská oblast
Moldavsko
Mongolové
Mongolský vpád na Rus
Most Patona
Muzeum ropného a plynárenského průmyslu Ignáce Łukasiewicza
Mwai Kibaki
Myanmar
Nájezd
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Izraele
Národní liga pro demokracii
Národně socialistická německá dělnická strana
Něman
Nadace Wikimedia
Nanking
Neoklasicismus
Nestor (kronikář)
Nigel Lawson
Nikopol (Ukrajina)
Nil
Nova Kachovka
Novozélandská ragbyová reprezentace
Nukleárie
Očakiv
Občanská koalice
Období Edo
Oblast
Odtok
Okresní soud ve Vsetíně
Olešky (Ukrajina)
Oleg Protopopov
OpenStreetMap
Orša
Ota I. Bavorský (1848–1916)
Ottův slovník naučný
Ottův slovník naučný/Borysthenes
Přístav
Předseda vlády Slovenské republiky
Přehradní hráz
Přehradní nádrž
Padělek
Palestina v osmanském období
Palladiánská architektura
Paní Čeng
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parlamentní volby v Polsku 2023
Pavel Simon
Pavol Mešťan
Pchin-jin
Pečeť
Peřej
Peřeje
Peking
Perejaslav
Perseverance
Petrohrad
Petr Pavel
Pjotr Nikolajevič Wrangel
Po'alej Cijon
Podněstří
Podzemní voda
Podzim
Polsko
Polsko-sovětská válka
Poltava
Poltavská oblast
Portál:Čína
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portál:Ukrajina
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Posmrtné jméno
Povodeň
Právo a spravedlnost
Průmyslová revoluce
Průtok vodního toku
Pražský hrad
Pramen
Pravda (noviny)
Prezident Černé Hory
Prezident Izraele
Prezident Slovenské republiky
Pripjať
Prosinec
Protesty v Íránu (2022–2023)
Psel
Pupienus
Q1352743
Q1352743#identifiers
Q1352743#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q40855
Q40855#identifiers
Q40855#identifiers|Editovat na Wikidatech
Radim Uzel
Rahačoŭ
Rahačou
Rečyca
Recep Tayyip Erdoğan
Renesanční architektura
Rižský záliv
Richard Moll
Robert Fico
Robert Golob
Robert Irwin (umělec)
Robert Kaliňák
Rodné jméno
Rokoko
Rolex Paris Masters 2023
Ros
Ruština
Rudá armáda
Rugby union
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruská občanská válka
Ruské impérium
Rusko
Sýrie
Sacharovova cena za svobodu myšlení
Salvarsan
Samara (přítok Dněpru)
Senát Parlamentu České republiky
Sergio Gori
Severoatlantická aliance
Severokrymský kanál
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2023
Seznam prezidentů Spojených států amerických
Sibiř
Sionismus
Skandinávie
Skythové
Slované
Slovenská národná strana
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
SMER – sociálna demokracia
Smolensk
Smolenská oblast
Smrk
Sníh
Sož
Sopečná erupce
Soubor:Днепр код Кијева.jpg
Soubor:Исток Днепра (часовня).jpg
Soubor:167kachovskemore.jpg
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Arc Triomphe.jpg
Soubor:Bettie Page-2.jpg
Soubor:DneproGES Khortitsa.jpg
Soubor:Dnieper Basin River Town Polski.png
Soubor:Dnieper Nasa 2004-05-06.jpg
Soubor:Dnipro estuary.jpg
Soubor:Emblem of Mozambique.svg
Soubor:Flag of Koryakia.svg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:Great Wave off Kanagawa2.jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
Soubor:Mars Orbiter Mission - India - ArtistsConcept.jpg
Soubor:Nanjing-City-Wall-near-Zhonghua-Gate-3101.jpg
Soubor:Narodni Divadlo, Estates Theater, Prague - 8638.jpg
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:Yitzhak Ben-Zvi.jpg
SpaceX
SpaceX South Texas launch site
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/0-520-04804-0
Speciální:Zdroje knih/0300075537
Speciální:Zdroje knih/0521243327
Spojené státy americké
Srážky
Srpen
Státní znak Mosambiku
Stěhování národů
Střední Evropa
Střednědněprovská vodní elektrárna
Stanislav II. August Poniatowski
Starověk
Starship (SpaceX)
Starship Test Flight
Stavovské divadlo
Step
Sudetoněmecká strana
Sudety
Sula (přítok Dněpru)
Světová ekonomika
Svitlovodsk
Svoboda a přímá demokracie
Symetrie
Třída T 47
Tchaj-čchang
Teteriv
Texas
Thomas Mattingly
Tiskař
Trhy
Tribut
Trojúhelník
Trubiž
Turecko
Ukijo-e
Ukrajinština
Ukrajina
Ukrajinka (město)
Ural (řeka)
Válka Izraele s Hamásem (2023)
V-2
Vahagn Chačaturjan
Valdajská vysočina
Varjagové
Velká sovětská encyklopedie
Velká vlna u pobřeží Kanagawy
Velké národní shromáždění
Vichistická Francie
Vikingové
Viktor Zvjahincev
Virtual International Authority File
Visla
Vitebská oblast
Vláda Černé Hory
Vláda Petra Fialy
Vladimir Kara-Murza
Vladlen Tatarskij
Vlajka Korjackého autonomního okruhu
Vlasta Prachatická
Vodní doprava
Vodní elektrárna
Vojenská junta
Vojenský převrat v Myanmaru 2021
Volby do Knesetu 1949
Volby prezidenta Francie 2022
Volha
Vorskla
Vratislav Effenberger
Vyšhorod
Vyslovení nedůvěry
Vzdušný prostor
Vzdutí
Vznik Československa
Wan-li
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikifunctions:Main Page
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/duben
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wolfenstein 3D
WorldCat
WTA Finals 2023
Západní Bug
Západní svět
Záporoží
Záporožská oblast
Záporožská Síč
Zatčení
Zdeněk Douša
Zdeněk Fiala
Zdeněk Mácal
Zdeněk Ziegler
Zima
Zuzana Čaputová




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk