A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Konference v Ning-tu (čínsky v českém přepisu Ning-tu chuej-i, pchin-jinem Níngdū huìyì, znaky zjednodušené 宁都会议, tradiční 寧都會議) bylo zasedání centrálního byra Komunistické strany Číny začátkem října (nejspíše 3.–8. října 1932) ve vesnici Siao-jüan v okrese Ning-tu v provincii Ťiang-si. Jednání proběhlo v centrální sovětské oblasti Čínské sovětské republiky krátce po úspěšném odražení třetí obkličovací kampaně kuomintangských vojsk. Předmětem jednání bylo zhodnocení letní kampaně komunistických vojsk oblasti, hodnocení přešlo v ostrou kritiku strategie a chování jednoho z účastníků a komisaře vojsk oblasti, Mao Ce-tunga. Výsledkem konference bylo odvolání Mao Ce-tunga z velení nad vojsky a další personální změny. K řízení vojsk se Mao vrátil až po konferenci v Cun-i začátkem roku 1935.
Centrální byro ÚV
Konference se zúčastnili členové centrálního byra ÚV KS Číny. Centrální byro bylo nejvyšším stranickým orgánem v centrální sovětské oblasti a tedy mělo rozhodující slovo ve všech politických i jiných záležitostech, podřizovaly se mu jak administrativa oblasti, tak komunistické ozbrojené síly regionu, 1. front čínské Rudé armády. V čele byra stál s titulem tajemníka Čou En-laj,[1] který s Mao Ce-tungem (komisař 1. frontu), Ču Tem (vrchní velitel čínské Rudé armády a velitel 1. frontu) a Wang Ťia-siangem (řídil politickou práci ve vojsku) na velitelství 1. frontu řídil bojové operace. Titul zástupce tajemníka drželi Žen Pi-š’ a Siang Jing; Žen Pi-š’ s pomocí Siang Jinga a ostatními členy byra řídil stranickou práci a vládní administrativu centrální sovětské oblasti z hlavního města oblasti, Žuej-ťinu.[1]
Situace před konferencí
Po svém příchodu do centrální sovětské oblasti v Ťiang-si v lednu 1932 převzal Čou En-laj celkové vedení regionu, jako nejvýše postavený přítomný člen stranického vedení. Soustředil se na vojenské operace, kde se vzápětí vyvstal konflikt s Mao Ce-tungem: totiž politbyro v Šanghaji (a tamní Dálněvýchodní byro Kominterny) požadovaly útok na město Kan-čou (v rámci širšího plánu na dobytí provincie), zatímco Mao považoval Kan-čou za příliš obtížný cíl nad síly 1. frontu. Čou sice rozuměl Maovým obavám a sám je předložil vedení v Šanghaji, ale opakovaný příkaz k útoku splnil. Útok byl neúspěšný.[2] Na následující konferenci centrálního byra v březnu 1932 o dalším postupu většina zamítla Maův návrh na přenesení těžiště bojů na sever a dobytí severovýchodu Ťiang-si a místo toho rozhodla soustředění se na jih: o vyslání 3. (Pcheng Te-chuajova) sboru na západní břeh řeky Kan ve snaze o vytvoření spojení se sovětskou oblasti v jihovýchodním Chu-nanu, a Mao měl s 1. a 5. sborem operovat v západním Fu-ťienu. S rozdělením sil bylo i zrušeno velitelství 1. frontu.[3]
Po celkem úspěšných bojích ve Fu-ťienu (které ovšem v Šanghaji považovali za málo aktivní a požadovali útočnější strategii) a v souvislosti s přípravou na čtvrtou obkličovací kampaň kuomintangských vojsk (která se soustředila na druhé sovětské oblasti) v červnu centrální byro rozhodlo o obnovení velitelství 1. frontu (komisař Čou En-laj, velitel Ču Te) a jmenování Čou En-laje předsedou výboru pro mobilizaci zdrojů a vedení vojenských operací. Čou En-laj se snažil Maovi (formálně pouze členu centrálního byra a ústřední vojenské komise) přidat oficiální autoritu a v červenci na centrálním byru a u politbyra v Šanghaji prosadil jeho jmenování komisařem 1. frontu s tím, že si sám ponechá celkový dohled nad operacemi.[4]
Vedení v Šanghaji požadovalo aktivní útočné operace, které by pomohly druhým napadeným sovětským oblastem, nicméně v červenci – září Čou a Mao sice podnikli několik útoků na méně významná města, útoku na silně bráněná velká města (Nan-čchang) se však vyhnuli. Za to a za drobení sil byli kritizováni jak členy centrálního byra v Žuej-ťinu, tak politbyrem a představiteli Kominterny v Šanghaji. Ke zhodnocení letní kampaně a prodiskutování dalších operací bylo proto na začátek října svoláno další jednání centrálního byra.[5]
Konference a její výsledky
Jednání byra se účastnilo jeho osm členů, ze Žuej-ťinu přišli Žen Pi-š’, Siang Jing, Ku Cuo-lin a Teng Fa; z fronty přišli Čou En-laj, Mao Ce-tung, Ču Te a Wang Ťia-siang.[6] Konferenci předsedal Čou En-laj. Na konferenci se jednání posunulo od hodnocení průběhu vojenských operací k hodnocení charakteru a chování Mao Ce-tunga, když mu ostatní vytýkali nedodržování stranické disciplíny, ba přímo aroganci. Jeho vojenskou strategii hodnotili jako poraženectví a pasivní váhavost.[7] Kritizovala ho většina, zřejmě včetně Čou En-laje,[6] nejostřeji Žen Pi-š’ a Siang Jing.[7] Podpořil ho pouze Wang Ťia-siang (za což mu byl Mao vděčný ještě po mnoha letech) a patrně i Ču Te.[6] Čou En-laj zaujal pro něj typický kompromisní postoj, když akceptoval výtky, které padaly i na jeho hlavu (jakožto osoby v posledku zodpovědné za vojenské operace) a připouštěl vlastní chyby, nicméně také mírnil Maovu kritiku a žádal jeho ponechání ve velení, byť pod jeho (Čouovým) dohledem.[8]
Výsledkem konference byl odchod Mao Ce-tunga z funkce politického komisaře 1. frontu, novým komisařem se 26. října stal Čou En-laj.[9] Vyměněn byl i náčelník štábu frontu, když Jie Ťien-jinga nahradil Liou Po-čcheng. 1. frontu poté veleli Čou En-laj, Ču Te, Wang Ťia-siang a Liou Po-čcheng, i nadále s rozhodujícím slovem Čou En-laje.[9] Mao Ce-tung se prohlásil za nemocného[6] a později byl pověřen prací ve vládě sovětu.[9] K řízení vojenských operací nebyl připuštěn do konference v Cun-i, již na Dlouhém pochodu.
Reference
- ↑ a b YANG, Benjamin. From revolution to politics: Chinese communists on the long march. New York: Routledge, 2021. ISBN 0-8133-7672-6. S. 81. (anglicky) .
- ↑ GAO, Hua. How the Red Sun Rose. The Origin and Development of the Yanan Rectification Movement, 1930-1945. Hong Kong: The Chinese University of Hong Kong, 2018. 812 s. ISBN 978-962-996-822-9. S. 71. (anglicky) .
- ↑ Gao (2018), s. 71–72.
- ↑ Gao (2018), s. 72.
- ↑ Gao (2018), s. 73–74.
- ↑ a b c d KAMPEN, Thomas. Mao Zedong, Zhou Enlai and the Evolution of the Chinese Communist Leadership. Copenhagen, Denmark: NIAS Press, 2000. ISBN 8787062763. S. 60–61. (anglicky) .
- ↑ a b Gao (2018), s. 75.
- ↑ Gao (2018), s. 75–76.
- ↑ a b c Yang, s. 82.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk