Orthocoronavirinae[1][2]
Baltimorova klasifikace virů
Skupina	IV (ssRNA viry s pozitivní polaritou)
Vědecká klasifikace
Realm	Riboviria
Říše	Orthornavirae
Kmen	Pisuviricota
Třída	Pisoniviricetes
Řád	Nidovirales
Podřád	Cornidovirineae
Čeleď	Coronaviridae
Podčeleď	Orthocoronavirinae
Rody
Alphacoronavirus Betacoronavirus Gammacoronavirus Deltacoronavirus
Sesterská skupina
Letovirinae[1][2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koronavirus (Coronavirus) bylo do roku 2009 označení rodu virů, od roku 2009 společné označení (nikoli taxonomické jméno) pro čtyři rody virů obsažených v podčeledi Orthocoronavirinae:^[1][2] Alphacoronavirus, Betacoronavirus, Gammacoronavirus a Deltacoronavirus. Šíří se buď vzduchem, kontaminovanými předměty nebo oro-fekálním přenosem a způsobují závažnější i méně závažná onemocnění zvířat a lidí.^[3] Jejich typickou vlastností je široké spektrum hostitelů a časté případy mezidruhového přenosu.^[4]

U člověka vyvolávají některé druhy viru běžná onemocnění (nachlazení), ale i závažnější virózy.^[5] V roce 2002 byl nově objevený Betacoronavirus, nazvaný SARS-CoV (v roce 2020 klasifikován jako jedna z forem druhu Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus^[6]), zjištěn jako původce nemoci SARS. V roce 2012 byl objeven nový druh betakoronaviru, nazvaný MERS-CoV (The Middle East respiratory syndrome coronavirus), který způsobuje obdobně závažné onemocnění MERS. Na přelomu let 2019 a 2020 se objevila epidemie respirační choroby covid-19 v čínském městě Wu-chan a v jeho okolí. Původcem je nový typ betakoronaviru – SARS-CoV-2, patřící do stejného druhu jako SARS-CoV.^[6]

Charakteristika

Koronaviry jsou obalené jednovláknové RNA viry s pozitivní polaritou. Jejich název je odvozen od charakteristického uspořádání povrchových struktur lipidového obalu ve tvaru sluneční koróny.^[7][8]

Dosahují velikosti kolem 120 nanometrů.^[9] Jejich genom obsahuje 30 tisíc bází, což je nejvíce mezi známými RNA viry s nesegmentovaným genomem.^[10]

Systém

Podčeleď Orthocoronavirinae zahrnuje (podle vydání Taxonomie virů 2019) 4 rody:^[1]

• Alphacoronavirus; k roku 2019 uznáno 17 druhů v 14 podrodech:
  • Podrody: Colacovirus, Decacovirus, Duvinacovirus, Luchacovirus, Minacovirus, Minunacovirus, Myotacovirus, Nyctacovirus, Pedacovirus, Rhinacovirus, Setracovirus, Soracovirus, Sunacovirus, Tegacovirus
• Betacoronavirus; k roku 2019 uznáno 14 druhů (a z dosud neuznaných například „NeoCoV“, pravděpodobně z rodu Merbecovirus^[11][12]) v 5 podrodech:
  • Podrody: Embecovirus, Hibecovirus, Merbecovirus, Nobecovirus, Sarbecovirus
• Gammacoronavirus; k roku 2019 uznáno 5 druhů ve 3 podrodech:
  • Podrody: Brangacovirus, Cegacovirus, Igacovirus
• Deltacoronavirus; k roku 2019 uznáno 7 druhů ve 3 podrodech:
  • Podrody: Andecovirus, Buldecovirus, Herdecovirus

Od doby posledního vydání taxonomie virů byly objeveny další, nové druhy koronavirů, které dosud čekají na uznání a klasifikaci od ICTV.^[13]

Lidské koronaviry, jejich taxonomické zařazení a původ

K roku 2020 je známo 8 typů lidských koronavirů, taxonomicky řazených na úrovni druhu nebo na poddruhové úrovni:

• Rod: Alphacoronavirus
  • Podrod: Duvinacovirus
    • Druh: Human coronavirus 229E (HCoV-229E), popsaný v listopadu 1966
  • Podrod: Setracovirus
    • Druh: Human coronavirus NL63 (HCoV-NL63), prvně detekovan roku 2004 v Nizozemsku
• Rod: Betacoronavirus
  • Podrod: Embecovirus
    • Druh: Betacoronavirus 1
      • Human coronavirus OC43 (HCoV-OC43), popsaný v prosinci 1967
      • Human enteric coronavirus 4408 (HECV-4408), popsaný v lednu 1994 ^[14]
    • Druh: Human coronavirus HKU1 (HCoV-HKU1, prvně detekován roku 2005 v Hongkongu)
  • Podrod: Merbecovirus
    • Druh: Middle East respiratory syndrome-related coronavirus (MERS-CoV), popsaný 2012
  • Podrod: Sarbecovirus
    • Druh: Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus (SARS-CoV, v současném vymezení druhu od r. 2020)
      • SARS-CoV či SARS-CoV-1^[15] (od r. 2020 SARS-CoV ve smyslu rázu (strain) daného druhu), popsaný 2003
      • SARS-CoV-2, popsaný 2019

Studie z r. 2021 určila pravděpodobné přímo předchozí hostitele lidských koronavirů, než došlo k jejich přenosu z nich na člověka (rozumí se hostitelé, v nichž daná virová populace „zdomácněla“; není však vyloučeno, že vlastní přenos proběhl přes dalšího přechodného mezihostitele, v němž se však již nevytvořila populace tvořená variantami/mutacemi pro něj specifickými):^[16]

Předchozím hostitelem HCoV-NL63, SARS-CoV a SARS-CoV-2 byli podle této studie netopýři. Původním hostitelem MERS-CoV byli sice také netopýři, z nich se však přesunul na velbloudy a do lidské hostitelské populace se rozšířil po vícenásobné výměně nákazy mezi velbloudy a jejich pastevci; z původně netopýřího přes velbloudího hostitele se lidským koronavirem stal i HCoV-229E, zatímco HCoV-HKU1 přešel na člověka z hlodavců a HCoV-OC43 a HECV-4408 z krav.

Sarbecovirem, tedy jedním z předchůdců virů SARS-CoV, se lidská populace poprvé nakazila pravděpodobně již před více než 21 000 lety.^[15][17]

Onemocnění

Koronaviry byly původně známy jen jako původci infekcí zvířat – ptáků a savců. Jednalo se o jednotlivé formy z rodu Alphacoronavirus, které způsobovaly např. virové infekce drůbeže a jiných ptáků,^[18] ale i skotu nebo domácích zvířat (psů^{[pozn. 1]}, ale zejména na koronaviry citlivých koček^{[pozn. 2]} a fretek^{[pozn. 3]}).^{[19][20][21][22]} Od 60. let 20. století byly zjištěny i u lidských onemocnění.

Onemocnění z koronavirů mají maxima převážně v lednu a únoru a zasahují jednotky procent populace.^[23] U lidských koronavirů^{[pozn. 4]} HCoV-NL63, HCoV-229E, HCoV-OC43 a HCoV-HKU1 se ukazuje, že velmi často u jedinců dochází k opakovanému onemocnění, což naznačuje, že člověk nezískává dlouhodobou imunitu.^[24]

Zpočátku šlo jen o běžná nachlazení (která nejčastěji způsobuje rhinovirus), která byla komplikovanější u lidí s oslabenou imunitou. Ale koronaviry z rodu Betacoronavirus jsou původci i některých závažných respiračních chorob z posledních let. Koncem roku 2002 se objevilo nové závažné onemocnění – SARS (syndrom náhlého selhání dýchání), na který roku 2003 zemřelo přibližně 800 lidí. O deset let později byla diagnostikována nová forma obdobně závažného onemocnění – MERS, na který do roku 2020 zemřelo přes 800 lidí. Na sklonku roku 2019 se rozšířil z Číny nový typ nebezpečné choroby covid-19 a začal se postupně šířit do dalších zemí.^[25][8] K 5. červenci 2020 bylo WHO hlášeno více než 11 milionů případů podezření, pravděpodobné nebo prokázané nákazy virem SARS-CoV-2, přičemž z množin pravděpodobné a prokázané nákazy bylo hlášeno 531 659 úmrtí bez zjevně jiné příčiny. Výskyt viru byl potvrzen téměř ve všech zemích včetně České republiky.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• MERS
• SARS
• SARS-CoV-2

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Orthocoronavirinae na Wikimedia Commons
• Téma Koronavirus ve Wikicitátech
• Taxon Coronavirus ve Wikidruzích
• Slovníkové heslo koronavirus ve Wikislovníku

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.