Korsika
znak vlajka
Geografie
Hlavní město	Ajaccio
Souřadnice	42°9′ s. š., 9°5′ v. d.
Rozloha	8 722 km²
Nejvyšší bod	Monte Cinto (2706 m n. m.)
Časové pásmo	+1
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	322 000 (2013)
Hustota zalidnění	36,9 obyv./km²
Jazyk	francouzština, korsičtina, italština
Správa regionu
Stát	Francie Francie
Nadřazený celek	Francie
Druh celku	region
Podřízené celky	2 départementy - Haute-Corse - Corse-du-Sud 5 arrondisementů 52 kantonů 360 obcí
Vznik	11. ledna 1970
regionální prezident	Gilles Simeoni
Oficiální web	www.isula.corsica
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Korsika (francouzsky Corse, latinsky, italsky a korsicky Corsica) je ostrov ležící v západním Středozemním moři a spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km², je 4. největším ostrovem ve Středomoří. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Od sousedního italského ostrova Sardinie je na jihu oddělen Bonifáckým průlivem, který je 12 km široký.

Korsika má přibližně 322 000 obyvatel. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706  m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, pochází z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparta a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer.

Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů.

Historie

První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př. n. l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př. n. l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše jako římská provincie, zahrnující ostrovy Sardinii a Korsiku.

Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovské republice. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť „Janovana“ Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy.

Janovská republika

V italských válkách získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městské Janovské republice (italsky Repubblica di Genova). Po obvodě celého ostrova postavili Janované obranné věže, které chránily ostrov před nájezdy muslimských pirátů ze Severní Afriky.^[1] Počet obyvatel se v důsledku bojů a únosů do otroctví značně snižoval. V roce 1676 přijeli na ostrov řečtí exulanti, jimž zde Janované udělili azyl.

V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli (1725–1807). Janovský městský stát se vzhledem ke svým zájmům na pevnině nebyl schopen sám postavit proti korsické vzpouře a požádal francouzského krále o vojenské jednotky pro potlačení vzpoury. Několik tisíc francouzských vojáků - jménem janovské vlády a na její náklady - tak bylo vysláno, aby obsadilo pevnosti ostrova.

Francie

Za několik let^[kdy?, aniž by cokoli získala, se Janovská republika ocitla vůči francouzskému králi zavázána nad rámec svých ekonomických možností.

Nakonec Janovská republika na úhradu svých dluhů odstoupila ostrov Korsiku francouzskému králi a tak roku 1768 Korsika definitivně připadla do područí Francie. Ve městě Ajacciu se narodil 15. srpna 1769 budoucí francouzský císař Napoleon Bonaparte. Součástí Francie Korsika zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a do září 1943 okupována italskými vojsky. Po pádu fašistického režimu v Římě okupovala ostrov německá vojska, ale již v říjnu 1943 Němci ustoupili před francouzskou armádou generála de Gaulla.

Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Na ostrově stále nicméně existuje autonomistické hnutí, reprezentované stranou Pè a Corsica (Pro Korsiku). Ve volbách v roce 2017 tato strana získala 56,5% a stala se tak nejsilnější korsickou stranou. Mezi její aktuální požadavky patří např. povýšení korsičtiny na úřední jazyk.^[2]

Více než 90% měst, městeček či vesnic má italské, respektive korsické a nikoli francouzské názvy.^[zdroj?

Geografie

Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt. Stello a pokračuje na jih, kde vrcholí na Mt. San Pietro (1 766 m). Tato horská skupina je mladšího data a tvoří ji krystalické břidlice a druhohorní sedimenty. Vápenité břidlice obsahují ještě fylity a polohy dioritů a diabasů. Konečnou podobu dalo této oblasti alpinské vrásnění. Na jihu kolem Bonifacia se vklínily neogenní vápencové sedimenty. Větší část ostrova zabírají skalní štíty se strmými stěnami, přecházející na západě v pobřeží fjordového typu. Některé teorie hovoří o pokračování vrásné zóny španělské Sierry Nevady. V každém případě je tento krystalický masiv jedním z nejstarších v Evropě. Na jeho stavbě se podílejí hlavně žuly variského stáří s četnými zlomy a méně často porfyry (Paglia, Orba). Ostré vrcholy, hluboce zaříznutá údolí alpského rázu, pozůstatky ledovcové činnosti (období pleistocénu) ve formě karů a jezer (Lac du Rotondo, Nino), to jsou Korsické Alpy. Pohoří je orientováno SSZ-JJV, ale jednotlivé hřebeny stojí k této ose příčně. Přechod hor je proto fyzicky náročný. V hlavním směru se nacházejí široká a hluboká sedla, oddělující dílčí horské skupiny. Přes ně vede čára rozvodí, a také silnice (Col de Vergio, Vizzavona, Verda, Bavella).

Rozdělení ostrova

Ostrov se před 1. lednem 2018 členil na dvě správní oblasti (départementy):

• Corse-du-Sud – jižní část ostrova se správním střediskem Ajaccio (poznávací značka vozidel 2A, dříve 20A)
• Haute-Corse – severní část ostrova, správní středisko Bastia, největší a nejdůležitější přístav Korsiky (poznávací značka vozidel 2B, dříve 20B)

Podnebí

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: encyklopedický styl

Na různých místech ostrova se podnebí dost podstatně liší. Průměrná roční teplota na pobřeží se pohybuje kolem 16 °C, v horách v zimě pod nulou. Přesto lze i v červnu zažít pod horou Monte Cinto vydatnou sněhovou nadílku. Místy se sníh drží celý rok. Jezero Lac du Rotondo svírá často ještě v červenci ledový prstenec. Pod dvoutisícovkou Monte Incudine je v létě možné ráno chodit po jinovatce a za tři hodiny se pak vyhřívat při 32 °C. Srážky v horách dosahují běžných 1 500 mm. Na vrcholech i v létě za pěkného počasí dost fouká. Od východu z moře vane vítr lavante, z jihu scirocco a až stokilometrovou rychlostí se projevují na východních svazích padavé větry zvané llibeccio.^[zdroj?

Doprava

Lodní

Korsika má dobré spojení s evropskou pevninou (Itálie a Francie) různými trajektovými linkami. Nejrušnějším přístavem ostrova je Bastia, který v roce 2012 navštívilo více než 2,5 milionu cestujících. Druhým nejrušnějším přístavem je Ajaccio, následovaný L'Île-Rousse a Calvi. Propriano a Porto Vecchio na jihu mají také menší přístaviště trajektů a jsou sezónně obsluhovány z Francie (Marseille), zatímco do přístavu Bonifacio jezdí pouze menší trajekty pro auta ze sousedního ostrova Sardinie.

Trajektové společnosti obsluhující Korsiku jsou Corsica Ferries – Sardinia Ferries (ze Savony, Livorna a Piombina v Itálii; Toulon a Nice ve Francii), SNCM (z Marseille, Toulonu a Nice ve Francii), CMN – La Méridionale (z Marseille ve Francii) a Moby Lines (z Livorna a Janova v Itálii

Letecká

Korsika má čtyři mezinárodní letiště:

• Letiště Ajaccio
• Aéroport de Bastia Poretta
• Aéroport de Calvi - Sainte-Catherine
• FAéroport de Figari-Sud Corse (poblíž Bonifacia a Porto Vecchia)

Vlaková

Ostrov má 232 kilometrů železnice s rozchodem 1m. Hlavní trasa spojuje města Bastia a Ajaccio. Vedlejší větev vede z Ponte Leccia do Calvi. Název místního železničního dopravce je Chemins de fer de la Corse (CFC).

Turistický ruch

Nejčastějším cílem turistů pro pobyt u moře je východní pobřeží, převážně pak okolí města Porto-Vecchio, které je proslulé písčitými plážemi.

Oblíbeným cílem pro pěší turistiku jsou peřeje (např. Cascades du Polischellu), nacházející se v korsických horách. Za nejkrásnější hřebenovou túru Evropy je pokládána horská třítýdenní trasa GR 20, která protíná celý ostrov. Zvláštností jsou tzv. janovské věže^[3], zříceniny strážních věží postavených na pobřeží proti pirátům.

Korsika je oblíbená mezi jachtaři. Západní pobřeží obrácené do Středozemního moře, vyžaduje od posádky velké zkušenosti, východní pobřeží obrácené k Tyrhénskému moři je klidnější a bezpečnější. Výpravy na mořských kajacích^[4] směřují téměř výhradně podél zajímavějšího západního pobřeží. Na jaře se v korsickém vnitrozemí splouvají velmi náročné řeky na raftech a kajacích.

Hornaté vnitrozemí i pobřeží Korsiky je oblíbenou jarní destinací pro silniční cyklistiku. Náročná cykloturistická trasa vede okolo celého ostrova a měří tisíc kilometrů.

Každoročně se na ostrově jezdí automobilová Korsická rallye jako jeden ze závodů Mistrovství světa v rallye.

Historie horolezectví

Hory pro evropské návštěvníky zpřístupnili horolezci Francis Fox Tuckett a Douglas William Freshfield. Horolezecky oblast objevil v letech 1899, 1902 a 1904 stuttgartský doktor Felix von Cube, který zpracoval na tehdejší dobu velmi kvalitní mapu. Na jeho památku byla na Plateau de Stagnu umístěna deska. V roce 1972 byl vytvořen Regionální přírodní park Korsika (Parc Natural Regional de la Corse), který zahrnuje skoro 40% plochy ostrova.

V současné době vede na Korsice přes dva tisíce horolezeckých cest^[5]. Většina z nich je kratší sportovní lezení na pobřeží^[6] i ve vnitrozemí, část klasických cest poskytuje dlouhé vícedélkové lezení ve vnitrozemských horách.

Významně se zapsali při výstupech na místní vrcholy také čeští horolezci z Jablonce nad Nisou (Simm, Skořepa, Deml a Skrbek).^[zdroj?

Demografie

Na ostrově žije zhruba 320 tisíc obyvatel, z toho asi 100 tisíc ve městech Bastia a Ajaccio. Vzhledem k povrchu ostrova a drsným horským podmínkám patří Korsika k oblastem s nejmenším zalidněním. Mladá generace se stěhuje do měst, kde je více pracovních možností a turistický ruch. Na Korsice je mnoho rybářských vesniček – rybaření byla dříve hlavní obživa tamějších obyvatel. Dějiny ostrova byly celá staletí velmi rušné. Od dob Říma přes Saracény, dlouhou okupaci Janovem, přes krátké období samostatnosti až po jeho připojení k Francii. Obtížně dostupné hory byly hrdým Korsičanům vždy dobrým domovem a macchie laskavou matkou.

Vlajka ostrova zobrazuje useknutou hlavu Saracéna. Podle legendy ukazovali Korsičané hlavu velitele na kůlu proti bílé plachtě, aby tak odradili od útoku další nájezdníky. Využití tohoto symbolu je ale až z doby novověku.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Korsika na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Korsika ve Wikislovníku

Historické provincie Francie
Alsasko Angoumois Anjou Artois Aunis Auvergne Basse-Navarre Béarn Beaujolais Berry Bourbonnais Bretaň Burgundsko Dauphiné Flandry Foix Forez Franche-Comté Gaskoňsko Guyenne Henegavsko Champagne Île-de-France Korsika Languedoc Limousin Lotrinsko a Barrois Lyonnais Maine La Marche Montbéliard Mylhúzy Nicejské hrabství Nivernais Normandie Orléanais Perche Pikardie Poitou Provence Roussillon Saintonge Savojsko Touraine Trois-Évêchés Venaissinské hrabství
Kurzívou jsou vyznačená území, která jsou součástí Francie, avšak nebyla součástí Francouzského království před rokem 1790.

Arrondissementy v regionu Korsika
Ajaccio • Bastia • Calvi • Corte • Sartène