Lašsko (polsky Laszczyzna nebo Lasko, německy Lachei, anglicky Lachia) je etnografický region ve východní části českého Slezska a v severovýchodním cípu Moravy, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice.^[1] Lašsko vyniká svým folklórem, především pak typickým tanečním stylem. Na Lašsku se hovořilo lašským nářečím. Dnes jej lze slyšet pouze náhodně u některých starších obyvatel či na vystoupeních lašských folklorních souborů, některé prvky jako zkracování dlouhých samohlásek, přízvuk na předposlední slabice slova či rozlišování výslovnosti i/y ale přetrvávají dodnes.

Zeměpisné vymezení

Lašsko je krajina ve východní části České republiky, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice. Územně se jedná o nejednolitou oblast okolo měst Ostrava, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Frenštát pod Radhoštěm, Nový Jičín a Kopřivnice. Geografickým centrem Lašska jsou Hukvaldy, vesnička na úpatí stejnojmenného hradu. Politickým středem regionu je Frýdek-Místek. Lašsko sousedí na východě s česko-polským regionem těšínským, na severu a severozápadě s oblastmi obývanými před válkou převážně Poláky a českými Němci, na západě s Kravařskem a na jihu s Valašskem.

Historicko-národopisné vymezení

Etymologicky nelze název Lašska blíže určit, než že je odvozen od jména severomoravského kmene Lachů, někdy označovaného též jako Moravci.^{[pozn. 1]} Lašsko není jednolitou oblastí. Podle krajinného rázu, podle kroje, některých druhů tanců, ale především tanečního stylu, se dělí na několik podoblastí:

• Valašskolašské pomezí (od Frenštátu a Trojanovic ke Kunčicím, Tiché, Kozlovicím a Hukvaldům)
• Lašsko horské (v pásmu celého beskydského pohoří)
• Lašsko nížinné (až k Ostravě)

Jindy se lze setkat s rozdělením Lašska na moravské a slezské:

• Moravské Lašsko – oblast etnograficky pestřejší a národnostně málo diferencovaná, je na severozápadě lemována řekou Odrou, na východě Ostravicí. Jihovýchodní hranicí je hřeben Zadních hor – od Konečné až k Trojačce u Bumbálky. Jihozápadní stranu území lemuje hřeben Radhošťských hor, přes Pindulu hřebenem Hodslavských vrchů dolů přes Hostašovice a Starojickou Lhotu k Jeseníku nad Odrou. Přirozenými kulturními centry moravského Lašska byla města Brušperk, Frenštát, Místek, Moravská Ostrava a Příbor.
• Slezské Lašsko – region etnograficky chudší a národnostně složitější, na severozápadě pokračuje po levém břehu Odry k Pustějovu, Studénce, ke Klimkovicím, přes Porubu kolem Slezské Ostravy k Vrbicím a Heřmanicím, zaujímá okolí Bohumína, Orlové až ke Karviné. Přes Louky vede Stonavou k Albrechticím, stáčí se přes Domaslavice k Tošanovicím, hřebenem Prašivé k Malému polomu, odtamtud po slovenské hranici ke Konečné. Kulturními centry byla města Frýdek, Frýdlant a Slezská Ostrava.

Přes určité rozdíly v zachování lidové kultury moravského a slezského Lašska se pojímá tento region do jednoho celku, který vyrůstal ze společných kořenů, „Moravskoslezské Lašsko“. Zahrnuje původní obyvatelstvo nížin, podhůří i hor – rolníky, řemeslníky, pasekáře i salašníky. Kulrurní dědictví lidu, kterého spojuje nejen jazyk, písně, tance, výtvarný projev, ale také jeden genius loci.^[2]

Kultura

Lašské nářečí

Lašské nářečí je dialekt, jehož základním znakem je přízvuk na předposlední slabice a úsečnost, která značí úplný zánik délky (stryc, dobreho, prosiš, kusek). Slabiky de, te, ne vyslovují se měkce (děn, tětka, něpiš). Charakteristickým znakem je též přeměna „á“ v „o“ (jo místo já, vološ místo voláš apod.). Nádech tohoto dialektu je podobný polštině, hlavně svou intonací. Hlavním kladem laštiny je hudebnost, zvučnost a vzácný rytmický spád.

Příklady lašského nářečí:

• Kaj idětě? – Kam jdete?
• podtinek (na podtinku) – zápraží (na zápraží)
• děvucha – děvče
• synek – kluk
• taleř – talíř
• kura – slepice
• ležka – lžička

Lidová hudba

Lašsko se vyznačuje velkým bohatstvím lidových písní. Lašská taneční píseň, charakteristická svou zádumčivostí, melodickou krásou a bohatostí tvoří podstatnou část hudebního folkloru Moravy. Lašsko je považováno za kraj zpěvu kostelního, kraje bohatého na písňové legendy a koledy. Lašsko bylo krajem cimbalistů.

Cimbálové muziky

• Gajdušek – cimbálová muzika z Hukvald ^[3]
• Kotci – cimbálová muzika z Frýdlantu nad Ostravicí ^[4]
• Ostravica – cimbálová muzika z Frýdku-Místku ^[5]
• Pramínky – cimbálová muzika z Kopřivnice ^[6][7]
• Fojt – cimbálová muzika z Brušperka ^[8]
• Ondřejnica – cimbálová muzika ze Staré Vsi nad Ondřejnicí

Lidové tance

Po celém území Lašska bylo zaznamenáno od druhé poloviny 19. století několik set lidových tanců a tanečních písní včetně záznamů hry lidových muzik. Charakteristickými tanci jsou:

• Starodávný (jinak též „valašský“ nebo „zachodzeny“) – nejrozšířenější tanec Lašska polonézového (třídobého) rázu
• Zvrtek – dynamický dvoudobý točivý tanec předčardášového typu
• Čardáš (zvaný též „kysucký čardáš“) – v některých případech tančí jen ženy společně v kole jako tzv. „babsky“
• Skok (zvaný též „Ondrášův skok“ nebo „hajduch“) – sólový chlapecký tanec severních Beskyd s ostrým, výrazným rytmem
• Tance figurální – tance mladšího původu, tančící se pouze na jediný taneční nápěv či píseň (čeladensky, zbujan, kalamajka, pilky, vojtek, dymak, kohut, hulan, mazur, šotyšky, šatečkovy, ruska polka, požehnany...)

Národopisné soubory

• Lašánek – dětský národopisný soubor, Hukvaldy
• TFS Beseda - taneční folklorní soubor, Metylovice ^[9]
• LSPT Ondřejnica – Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica, Stará Ves nad Ondřejnicí ^[10]
• SLPT Hukvaldy – Soubor lidových písní a tanců Hukvaldy, Hukvaldy
• SLPT Ostravica – Soubor lidových písní a tanců Ostravica, Frýdek-Místek ^[5]
• DFS Ondrášek – Dětský folklorní soubor Ondrášek, Frýdek-Místek ^[11]

Osobnosti spjaté s kulturou Lašska

• František Lýsek – sbormistr dětských pěveckých sborů ^[12]
• Františka Pituchová – lidová vypravěčka, lašská básnířka ^[13]
• Gabriela Jílková – sólová cimbalistka ^[7]
• Joža Vochala – zakladatel Lašského muzea ^[14]
• Leoš Janáček – hudební skladatel
• Milan Konečný – radosta Lašského společenství, o.s., zakladatel Lašské univerzity libovolného věku ^[15]
• Óndra Łysohorský – lašský básník ^[16]
• Vincenc Socha – sběratel lidových písní a tanců ^[17]
• Věra Šejvlová – sběratelka lidových písní a tanců a zakladatelka souboru Grunik
• Věra Šimková – sběratelka lidových písní a tanců, spoluzakladatelka SPLT Ostravica

Kronika Lašska

• Urbář Těšínského knížectví, 1775:
  Ta místa před časem rozdělovala kolonizace z jedné strany valašská a z druhé strany lašská. Potom Lach v čísle jednotném a Lachové v čísle množném, kterýmiž to jmény jsou venkované zdejší obecně nazýváni...

• Josef Dobrovský v dopise z roku 1788 píše:
  Za Příborem jsou ještě Lechové, kteří jsou od Valachů nazýváni Laši, v jed. č. Lach.

• Leopold Hansmann, úředník hukvaldského panství, 1842 píše:
  Dle mého doptání jsem se dozvěděl, že Laši od západu až ke Starému Jičínu sahají, Závišice jsou již promíchány, tj. Němci a Laši. Od východu se táhnou až k Frýdlantu a Frýdku. Od půlnoční strany až k Moravské a Polské Ostravě, od polední k Frenštátu.

• A. V. Šembera: Základové diaktologie čsl., 1864:
  Podle údajů Ondřeje Palackého, bratra dějepisce Františka Palackého, v Hoclavicích jsou ještě Laši, nikoliv Valaši...

• Vincenc Brandl: Kniha pro každého Moravana, 1892:
  Laši se jmenují obyvatelé okolí Frenštátu, Štramberka, Příbora, Brušperka, Moravské Ostravy, Místku a Frýdlantu.

• Lubor Niederle: Slovanský svět, 1909:
  Na severovýchodě Moravy a ve Slezsku sedí Laši (kraj sluje Lašsko), zaujímajíce Opavsko, český pruh Těšínska, na Moravě klín země s městy: Příborem,Brušperkem, Moravskou Ostravou, Místkem a Frýdkem až po okolí Suchdolu, Nového Jičína, Štramberka a Frenštátu.

• Československá vlastivěda, 1933:
  Charváti, stejně jako Laši, obývají území tzv. Popelnicových polí.

Lašská obroda

Velkou zásluhu na udržení lašského povědomí měli i mnozí jiní nadšenci, kteří zakládali lašské národopisné soubory, pěvecké sbory, lašské jizby, muzea.^[18] Významným pracovníkem byl Joža Vochala, který se podílel velikým dílem na činnosti Lašského národopisného sdružení Sedlišťané, jehož založení je datováno rokem 1908, ukončení činnosti v padesátých letech dvacátého století. Počátkem sedmdesátých let protilašské tlaky opět sílí a zasahují i oblast vzdělávání.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Slovníkové heslo Lašsko ve Wikislovníku
• Lašsko - kultura a nářečí
• Slovník štramberského nářečí