Mgr. Libor Michálek, MPA
1. předseda hnutí VIZE pro Česko
Ve funkci: 15. října 2018 – 21. ledna 2023
Předchůdce	subjekt vznikl
Nástupce	subjekt zanikl
3. senátor za obvod č. 26 – Praha 2
Ve funkci: 20. října 2012 – 20. října 2018
Předchůdce	Daniela Filipiová
Nástupce	Marek Hilšer
Ředitel Státního fondu životního prostředí
Ve funkci: 5. srpna 2010 – 14. prosince 2010
Předchůdce	Petr Štěpánek
Nástupce	Petr Valdman
Stranická příslušnost
Členství	VIZE (2018–2023)
Nestraník
v Senátu	za Piráty (2012–2018)
Narození	14. prosince 1968 (55 let) Náchod Československo Československo
Choť	ženatý
Alma mater	Univerzita Palackého v OL
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libor Michálek (* 14. prosince 1968 Náchod, Československo) je český ekonom, politik, úředník, středoškolský profesor a whistleblower známý kritikou a odhalováním korupčních praktik. V letech 2012 až 2018 byl senátorem za obvod č. 26 – Praha 2, od října 2018 do ledna 2023 byl předsedou hnutí VIZE pro Česko.

Vzdělání, profese a rodina

Maturitu složil na gymnáziu v Přerově. Je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a manažerského programu na Masarykově univerzitě. Dříve pracoval jako makléř ve Fondu národního majetku, v dohledu nad kapitálovým trhem na ministerstvu financí, v Komisi pro cenné papíry jako ředitel odboru kolektivního investování. Působil též jako expert dohledu nad finančním trhem v České národní bance. Jako konzultant pro licenční standardy pracoval ve Světové bance.^[1] V srpnu 2010 se stal ředitelem Státního fondu životního prostředí.

Libor Michálek se zabýval také publikační a osvětovou činností v oblasti nemovitostních fondů a kolektivního investování. Získal certifikát Optimalizace práce manažera na Úřadu vlády ČR a certifikát Management a technika vedení lidí u firmy Hewlett-Packard.^[2]

Libor Michálek je ženatý a praktikující křesťan, člen charismatického evangelikálního společenství International Christian Fellowship v Praze.^[3][4]

Boj proti korupci

V roce 1996, kdy pracoval ve Fondu národního majetku, kritizoval pomalou privatizaci bank a únik peněz (tunelování) z privatizačních fondů. Michálek tehdy okamžitě přišel o místo.^[5] Obrátil se na soud a ten mu nakonec (tj. cca po 6 měsících) dal za pravdu. Později se angažoval v odškodňování investorů postižených finanční kriminalitou.^[6]

Poté, co Libor Michálek podal 13. prosince 2010 trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (jednalo se o zakázku na čističku odpadních vod, jejíž cena měla být předražena o 3 miliardy Kč a vítězná firma z této ceny měla vracet úplatky ve výši 1,5 miliardy Kč), byl následujícího dne ministrem Pavlem Drobilem odvolán z funkce ředitele Státního fondu životního prostředí.^[7] Ministr zároveň poslal na nucenou dovolenou náměstka ředitele SFŽP Dušana Fibingra a s okamžitou platností ukončil poradenskou smlouvu s Martinem Knetigem. Důvodem těchto opatření podle Drobila bylo, že členové vrcholového vedení Fondu včetně ministrova poradce naprosto ztratili schopnost komunikovat, nahrávali se skrytými mikrofony a navzájem na sebe podali trestní oznámení.^[7]

Politické působení

Na konci července 2012 Libor Michálek oznámil, že bude v obvodu č. 26 – Praha 2 kandidovat do Senátu ve volbách v roce 2012 za koalici Pirátů, Strany zelených a KDU-ČSL.^[8] Ve volebním programu měl např. posílení přímé demokracie, boj proti korupci, podporu rodinné a sociální politiky, ochranu veřejného zájmu a životního prostředí.^[9] V prvním kole senátních voleb se umístil na 1. místě, když získal 24,31 % hlasů. Ve druhém kole byl zvolen senátorem ziskem 74,39 % hlasů.^[10]

Po volbách do Senátu PČR v roce 2014 byl zvolen místopředsedou nově vzniklého Senátorského klubu Zelení – nezávislí.^[11] Michálek z něj ale v listopadu zase vystoupil, čímž přestal klub existovat, protože neměl dostatečný počet členů. Michálkovi vadily autoritářské prvky řízení klubu. On sám podle svého stanoviska byl naopak nařčen z toho, že si klade ultimativní požadavky.^[12]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 obhajoval svůj mandát za Piráty a hnutí VIZE^[13] v obvodu č. 26 – Praha 2.^[14] Se ziskem 15,57 % hlasů skončil v prvním kole voleb na 2. místě a ve druhém kole se utkal s bývalým prezidentským kandidátem Markem Hilšerem. V něm však prohrál poměrem hlasů 20,24 % : 79,75 %, a mandát senátora tak neobhájil.^[13]

V polovině října 2018 se stal prvním předsedou hnutí VIZE pro Česko (zkratka VIZE)^[15], za něž neúspěšně kandidoval v doplňovacích volbách do Senátu PČR v dubnu 2019 v obvodu č. 24 – Praha 9.^[16] Získal 5,87 % hlasů, a skončil tak na 6. místě.^[17]

V červenci 2022 na dotaz serveru Novinky.cz oznámil, že má zájem kandidovat na funkci prezidenta ČR v prezidentských volbách v lednu 2023 a snaží se sesbírat potřebných 50 tisíc podpisů od občanů pro svoji kandidaturu.^[18] Kandidovat chtěl pod heslem „Srdce pro spravedlnost“.^[19] Nakonec však kandidaturu vůbec nepodal.^[20]

Dne 21. ledna 2023 bylo hnutí VIZE pro Česko, ve kterém od roku 2018 působil jako předseda, vymazáno z rejstříku politických stran a hnutí z důvodu přeměny na spolek s názvem „VIZE pro Česko, zapsaný spolek“.^[21]

Ocenění

• V březnu 2011 byl za boj proti korupci oceněn Nadačním fondem proti korupci, cena byla spojena s darem 500 000 Kč.^[22][23]
• V květnu 2011 mu Nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za statečný, systematický a nekompromisní boj proti korupci ve státní správě.^[24]

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Libor Michálek na Wikimedia Commons
• Libor Michálek – oficiální stránky
• Libor Michálek na Facebooku
• Libor Michálek na Instagramu

Pirátské strany
Strany	Afrika Maroko • Jižní Afrika • Tunis Amerika Bolívie • Brazílie • Chile • Ekvádor • Guatemala • Kanada • Kolumbie • Kostarika • Mexiko • Peru • Spojené státy americké • Uruguay Asie Čína • Kazachstán • Nepál • Jižní Korea • Tchaj-wan Evropa Belgie • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Česko • Černá Hora • Chorvatsko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Galicie • Irsko • Island • Katalánsko • Kypr • Itálie • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • Slovensko • Slovinsko • Španělsko • Spojené království • Srbsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina Oceánie Austrálie • Nový Zéland
Mezinárodní	Evropská pirátská strana • Pirátská internacionála
Osobnosti	Samir Allioui • Slim Amamou • Amelia Andersdotter • Carlos Ayala • Ivan Bartoš • Angelika Beerová • Sven Clement • Grégory Engels • Christian Engström • Rickard Falkvinge • Stefan Flod • Harald Haas • Martin Haase • Dirk Hillbrecht • Florian Hufsky • Marcel Kolaja • Christof Leng • Patrick Mächler • Pavel Mayer • Libor Michálek • Jakub Michálek • Sebastian Nerz • Mikkel Paulson • Herbert Rusche • Jens Seipenbusch • Denis Simonet • Felix Reda • Jörg Tauss • Stanislav Shakirov • Anna Trobergová • Lola Voroninová • Henk de Vries • Jerry Weyer • Laurence „Loz“ Kaye • Pavel Rassudov
Mládež	Česko • Dánsko • Finsko • Katalánsko • Německo • Švédsko
Příbuzná témata	Piratbyrån • The Pirate Bay • Anti-Counterfeiting Trade Agreement • Telecomix