A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Lichtenstein-Castelcornové / Lichtenštejn-Kastelkornové / Liechtenstein-Kastelkorn | |
---|---|
Země | České království Moravské markrabství Rakouské císařství |
Tituly | |
Zakladatel | Jiří I. Lichtenstein-Castelcorno |
Rok založení | 15. století |
Konec vlády | 1761 (poté Podstatští-Lichtenštejnové) |
Větve rodu | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Moravský šlechtický rod Lichtenstein-Castelcorno (německy Li(e)chtenstein-Kastelkorn, česky někdy též Lichtenštejn-Kastelkornové) pocházel původně z Jižního Tyrolska. Jeho rodným sídlem byl hrad Lichtenstein v Leifers (u Bolzana), který pravděpodobně ve 12. století postavili biskupové tridentští jako opěrný bod.[1]
S knížecím rodem Lichtenštejnů, nazývajícím se po hradu v Dolních Rakousích, jakož i se štýrským ministeriálským rodem z Lichtenštejnu, z něhož pocházel středověký básník Oldřich z Lichtenštejna, má patrně společné jen jméno.
Tyrolské období
Lichtenštejnové byli původně ministeriálové tridentských biskupů a hrabat tyrolských. Z tohoto jihotyrolského rodu pocházeli dva tridentští biskupové, Jiří I. (biskupem v letech 1390 - 1419) a Oldřich IV. (biskupem v letech 1493-1505. Mezi dalšími členy rodu pak byli také arcibiskup salcburský a dva biskupové olomoučtí).
Již v roce 1472 se rod objevuje v tyrolské šlechtické matrice.[2]
Jednou ze tří větví rodu byla linie zemského hejtmana Viléma z Lichtenštejna, který se svou manželkou, rozenou von Stötten, měl mj. syna Baltazara († 1478) a dceru Voršilu (provd. hraběnku Fuggerovou, † 1473).[3]
Pavel z Lichtenštejna, svobodný pán z Kastelkornu (asi 1460 - 1513)
Vilémův syn Baltazar († 1478) byl ve službách biskupa tridentského a tyrolského arcivévody Zikmunda (1475-1490) a se svou manželkou Dorotou Fuchs von Fuchsberg měl syna Pavla, narozeného kolem roku 1460.
Pavlova žena byla Barbara ze Schrofenštejna, s níž měl jednoho syna. Roku 1482 vstoupil Pavel také do služeb arcivévody Zikmunda a v roce 1489 se stal jeho hofmistrem. V této funkci pokračoval i za Maximiliána I., jehož důvěru nezklamal a brzy byl pověřen finančními záležitostmi. Přitom pochopil nutnost zabránit příliš velké zadluženosti rakouských dědičných zemí. Roku 1499 dostal lénem Castelcorno u Rovereta a roku 1502 přídomek Kastelkorn spolu se zámkem a panstvím Schenna v jižním Tyrolsku, z něhož vybudoval rodinné sídlo a roku 1505 dostal do zástavy hejtmanství Rattenberg am Inn. Ve stejném roce byl vyznamenán Řádem zlatého rouna a roku 1506 byl císařem pasován na rytíře. Kvůli císařským výdajům však došlo ke sporům a Pavel byl zbaven odpovědnosti za finance. Zemřel v roce 1513 v Augsburgu, kam přijel na jednání s Fuggery; pochován byl v Bolzanu.
Salcbursko-moravská linie
Potomci Jana Jakuba z Lichtensteinu-Castelcorna († před r. 1604):
- Kryštof Pavel hrabě z Lichtensteinu-Castelcorna († 1648) byl císařský komoří a správce dědičné země Alsaska. V roce 1623 mu na Moravě patřil hrad a panství Pernštejn a později také panství Bludov. Roku 1623 se oženil s první ženou Esterou Sejdlicovou ze Šenfeldu, jako druhou ženu v roce 1636 si vzal Maximilianu hraběnku ze Salm-Neuburku (1608 - 8. prosince 1663[4]).[5]
- Jan Kryštof z Lichtensteinu-Castelcorna byl v letech 1624-43 biskupem v Chiemsee.
- Konstantin z Lichtensteinu-Castelcorna byl v letech 1612-35 kanovníkem v Salcburku.
- Filip Rudolf z Lichtensteinu-Castelcorna byl ženatý s Klárou Vintlerovou z Runkelsteinu. Jako císařský generál se v říjnu 1622 zmocnil Kladského hrabství, kde se stal zemským hejtmanem, a kde mu byly v roce 1625 zabaveny statky Kunzendorf, Heinzendorf, Altlomnitz, Gabersdorf a svobodný statek v Rothwaltersdorfu. V roce 1634 vyměnil statek Glatzer za panství Krumbach ve Švábsku.
- Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna (1624-95) byl olomouckým biskupem v letech 1664-1695 .
- Maximilián z Lichtensteinu-Castelcorna,[6] dědic statků v Alsasku; dostal v roce 1640 moravský inkolát a 1663 hraběcí titul. Byl ženatý s Cecílií z Bemmbergu a Hochenburgu (1621-1665). Jejich syny byli Kryštof Filip a Max Adam.[7]
- Maxmilián Adam z Lichtensteinu-Castelcorna byl kanovníkem v Olomouci a Salcburku a proboštem brněnské kapituly. Zemřel v roce 1709.[8]
- František Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, ženatý s Kateřinou Karolinou z Pavlovic, byl císařským tajným radou. Rozmnožil rodinný majetek o Velký dvůr u Pohořelic. Zemřel v roce 1706. Měl dvanáct dětí, mezi nimi synové Filip Pavel, Jakub Arnošt (Ernst), Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Poručnictví jeho dětí a správu majetku převzal jeho bratr Max Adam.
- Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna (1690-1747), nejstarší syn Františka Karla, byl biskupem v Seckau, biskupem v Olomouci a arcibiskupem v Salcburku.
- Maxmilián Rudolf z Lichtensteinu-Castelcorna, prostřední bratr Jakuba Arnošta, dostal roku 1724 Malenovice s Tečovicemi, Lhotku, Louku, Bohuslavice a Lhotu. Zemřel 1739; majetek zdědili bratři Jakub Arnošt a Tomáš Josef. V roce 1740 Tomáš Josef přenechal svůj podíl bratrovi Jakubu Arnoštovi.
- Marie Terezie, dcera Františka Karla z Lichtensteinu-Castelcorna a Kateřiny Florentiny Karoliny Pavlovské z Pavlovic, se provdala za Františka Valeriána hraběte Podstatského z Prusinovic (1678 - 1741).[9]
- Kryštof Filip hrabě z Lichtensteinu-Castelcorna byl ženatý s Barborou Slavatovou hraběnkou z Chlumu a Košumberka.[7]
- Jejich syn byl František Antonín, jejich vnukem byli také František Antonín a Jan.[7]
- Po smrti posledního mužského člena Slavatů v roce 1712 zdědil František Antonín z Lichtensteinu-Castelcorna část jejich panství, mezi nimi Telč. František Antonín († 1761) byl poslední člen této rodinné větve. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn.
- Jejich syn byl František Antonín, jejich vnukem byli také František Antonín a Jan.[7]
Majetky na Moravě
- Bludov
- Bítovánky
- Borovná
- Chromeč
- Krasonice
- Kunžak
- Malenovice
- Pernštejn
- Pohořelice
- Slavětice
- Slavonice
- Studená
- Telč
- Zdeňkov
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liechtenstein-Kastelkorn na německé Wikipedii.
- ↑ Michael Fritz: Geschichte Tirol: Leifers Archivováno 23. 2. 2009 na Wayback Machine.
- ↑ Martha Schad: Die Frauen des Hauses Fugger von der Lilie (15.-17. Jahrhundert): Augsburg, Ortenburg, Trient (Mohr Suebeck, 1989, ISBN 3-16-545478-7, 9783165454789), str. 30 n.
- ↑ SCHAD, Martha. Die Frauen des Hauses Fugger von der Lilie (15.-17. Jahrhundert): Augsburg, Ortenburg, Trient. : Mohr Siebeck 318 s. Dostupné online. ISBN 9783165454789. (německy) Google-Books-ID: hm0dfG1mmvYC.
- ↑ Descendants of Margarete von Rappach (-1522) gen 1-6 of 8 gen[nedostupný zdroj
- ↑ V. Houdek: Moravské vývody erbovní (Brno 1917) str. 50 n. a Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. II. Band, 2. Abtheilung: Brünner Kreis[nedostupný zdroj. Selbstverlag des Verfassers, in Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung. Brünn 1837, str. 289.
- ↑ Houdek (op.cit. str. 51) a Gregor Wolný (op.cit. str. 289) nejmenují jeho otce.
- ↑ a b c V. Houdek: Moravské vývody erbovní (Brno 1917) str. 51.
- ↑ Tvrzení, že jeho dědici byli jeho synové Filipa Pavla, Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolf a Tomáše Josefa, je třeba odmítnout, neboť ti byli jeho synovci - jejich otcem byl jeho bratr František Karel - viz Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. III. Band: Znaimer Kreis Archivováno 26. 11. 2015 na Wayback Machine., Selbstverlag des Verfassers, in Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung. Brünn 1837, str. 172 a IV. Band: Hradischer Kreis. Brünn 1838, str. 284. Wolny popisuje v souvislostech historii vlastnictví alodních statků - panství Malenovice (Zlín)| se statkem Pohořelice ve IV. svazku str. 284 násl. důvěryhodně a detailně následovně:
- • Dědicům (jmenovitě uvedeným), mezi nimi Kateřině Karolině hraběnce z Lichtenštejna rozené Pavlovské přenechal Malenovice (Zlín)| s Pohořelicemi dne 22. dubna 1792 se spoludědicem Františkem Karlem z Lichtenštejna-Kastelkornu kolem 80 tisíc rýnských zlatých.
- • Po jeho smrti připadlo jmění mezi tři syny na Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolfa a Tomáše Josefa podle dohodnutého dědictví ze 13. ledna 1724 prostřednímu synovi Maxmiliánu Rudolfovi.
- • Z Maxmiliána Rudolfa přešel majetek v souladu s dědickou dohodou na jednoho ze dvou bratrů a v budoucnu na salcburského arcibiskupa Jakuba Arnošta. Tato zděděná velká část vlastnictví přešla na synovce Karla Otu, hraběte ze Salm-Neuburgu.
- Wolným jsou uváděni tři synové Jakub Arnošt, Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Podle jiného zdroje. (Zlin.cz - informační server - Majitelé malenovického hradu[nedostupný zdroj) byli čtyři synové: Philipp Paul, Jakob Ernst, Maximilian Rudolf a Thomas Josef.
- ↑ http://genealogy.euweb.cz/bohemia/podstat2.html
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- AUSSERER, Carl. Die Herren von Schloss und Gericht Castelcorno im Lapertale (Vallagerina). Wien: Carl Gerold’s Sohn, 1911. (ger)
- Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren; Stuttgart 1998; ISBN 3-520-32901-8
- Inge Friedhuber: Paul von Lichtenstein. In: Neue Deutsche Biographie (NDB)- Band 14. Duncker & Humblot, Berlin 1985, S. 464 f.
- Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Bd. 2, OSBN 3-486-52551-4, S. 446-447 (k Jakubu Arnoštovi a Karlovi II.)
- Denkwürdige Männer aus und in der Grafschaft Glatz. In: Vierteljahrsschrift für Geschichte und Heimatskunde der Grafschaft Glatz, S. 231 (k Rudolfu Filipovi a Karlovi II.)
- Erwin Gatz: Die Bischofe des Heiligen Römischen Reiches, Bd. 3, S. 275-277, ISVB 3-428-06763-0
- KONEČNÝ, Michal; VAŠEK, Leoš. Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu a Morava v časech třicetileté války. In: KONEČNÝ, Michal. Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu a Morava v časech třicetileté války. Katalog výstavy konané od 4.6. do 3.10.2010 na Státním hradě Pernštejně. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2010. ISBN 978-80-86752-83-9. S. 7–35.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lichtenstein-Castelcornové na Wikimedia Commons
- Geschichte Tirol: Burg Liechtenstein bei Leifers (http://geschichte-tirol.com/nurgenschlosser/suedtirol/1303-liechtenstein,hrmf)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk