Lublaň - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Lublaň
 ...
Lublaň
Ljubljana
Barevná koláž šesti fotografií z Lublaně
Ve směru hodinových ručiček shora: Lublaňský hrad v pozadí a františkánský kostel Zvěstování Panny Marie v popředí; kostel Navštívení Panny Marie na kopci Rožnik; palác Kazino na Kongresovém náměstí; jeden z draků na Dračím mostě; lublaňská radnice; řeka LublaňkaTrojmostím vzadu
Lublaň – znak
znak
Lublaň – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška282 až 298 (hrad 340) m n. m.
Časové pásmoUTC+1
StátSlovinskoSlovinsko Slovinsko
RegionStředoslovinský region
ObčinaMěstská občina Lublaň
Lublaň
Lublaň
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha163,8 km²
Počet obyvatel284 293 (2022)[1]
Hustota zalidnění1 736 obyv./km²
Správa
StatusMěsto
StarostaZoran Janković (od 2012)
Oficiální webwww.ljubljana.si
Telefonní předvolba+386 1
PSČ1000
Označení vozidelLJ
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lublaň (slovinsky Ljubljana, výslovnost IPA, německy Laibach) je hlavní město Slovinska, sídlo stejnojmenné městské občiny a je zároveň největší obcí ve Slovinsku. Je zeměpisným, kulturním, vědeckým, ekonomickým, politickým a administrativním centrem státu. Během celé historie byla Lublaň ovlivněna několika kulturami, neboť se nachází na křižovatce germánských, románských a slovanských národů, jejich jazyků, zvyků a obyčejů. Město zaujímá plochu 164 km² a v roce 2019 zde žilo okolo 293 000 obyvatel. Centrem města protéká řeka Lublaňka.

Dopravní spojení, hustota průmyslu, vědecké a výzkumné instituce a obchodní tradice jsou faktory, které přispěly k vedoucí ekonomické pozici Lublaně. Lublaň je sídlem ústřední vlády, veřejné správy a všech slovinských ministerstev. Je také sídlem slovinského Národního shromáždění, slovinské vlády a prezidenta Slovinska, největší univerzity, Národního muzea, Etnografického muzea, Slovinské národní galerie, Muzea moderního umění a Slovinské akademie věd a umění.

Ve starověku na území Lublaně stávalo římské město Emona.[2] Lublaň je poprvé zmiňována v první polovině 12. století. Od středověku až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 byla součástí habsburské říše, poté se stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po druhé světové válce se Lublaň stala hlavním městem Socialistické republiky Slovinsko, která byla součástí Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Tento status si udržela až do roku 1991, kdy Slovinsko získalo nezávislost a Lublaň se stala hlavním městem nově vzniklého státu. Nachází se uprostřed obchodní cesty mezi severním Jaderským mořem a oblastí Dunaje, byla historickým hlavním městem Kraňska,[3] jedné z částí Habsburské monarchie obydlené Slovinci.[4]

Jméno a symboly

Černobílý obrázek hradní brány, na které sedí drak. Nahoře je nápis Laÿbach.
Vyobrazení městského znaku s drakem na vrcholu hradu na Valvasorově díle Slávě země Kraňské, 1689

Lublaň se nazývá italsky Lubiana, německy Laibach, latinsky Labacum a slovensky Ľubľana; ve starověku se místo nazývalo Emona[5] (též Æmona, v některých pramenech i Hemona či Semona).[6]

Původ názvu města Lublaň je nejasný. Ve středověku bylo město i řeka známé i pod německým názvem Laibach. Tento název byl až do roku 1918 oficiálně používán jako endonymum a zůstal jako časté německé exonymum, a to jak v běžné řeči, tak v úředním styku.

Problém pro jazykovědce je, jak spojit slovinská a německá jména. Původ ze slovanského ljuba – „láska, líbit se“ byl v roce 2007 jako nejpravděpodobnější podpořen lingvistou Tijmenem Pronkem, odborníkem na srovnávací indoevropskou jazykovědu a na slovinská nářečíUniverzity v Leidenu.[7] Podpořil tezi, že jméno řeky pochází z názvu osady.[8] Jazykovědec Silvo Torkar, který se specializuje na slovinská osobní a místní jména[9], obhajuje na stejném místě tezi, že jméno Ljubljana pochází z Ljubije, z původního názvu řeky Lublaňka (Lublanica), která protéká tímto územím, samo odvozeného od staroslovanského mužského jména Ljubovid, „ten krásného vzhledu“. O jménu Laibach tvrdí, že je ve skutečnosti hybridem němčiny a slovinštiny a pochází ze stejného osobního jména.[10]

Symbolem města je Lublaňský drak. Je zobrazen na vrcholu věže Lublaňského hradu ve znaku Lublaně a na Dračím mostě (Zmajski most) přes řeku Lublaňku.[11] Symbolizuje sílu, odvahu a velikost.

Existuje několik vysvětlení o původu lublaňského draka. Podle slovanského mýtu zabití draka uvolňuje vody a zajišťuje úrodnost země a předpokládá se, že mýtus je spojen s Lublaňskými bažinami, rozsáhlým bažinatým územím, které pravidelně ohrožuje Lublaň povodněmi.[12] Podle slavné řecké legendy Argonauti při návratu domů poté, co vzali zlaté rouno, našli velké jezero obklopené mokřinou mezi současnými městy Vrhnika a Lublaň. Právě tam Iásón porazil nestvůru. Tato nestvůra se vyvinula v draka, který je v současnosti vyobrazen na městském znaku a na vlajce.[13]

Historicky uvěřitelnější je, že drak byl osvojen od sv. Jiřího, patrona kaple Lublaňského hradu postavené v 15. století. V legendě o svatém Jiří představuje drak staré pohanství předků přemožené křesťanstvím. Podle dalšího vysvětlení, spojeného s tím předcházejícím, byl drak zpočátku pouze dekorace nad městským znakem. V baroku se stal součástí znaku a v 19. a zvláště v 20. století převýšil důležitostí věž a další prvky.[14]

Historie

Související informace naleznete také v článku Dějiny Lublaně.

Oblast Lublaně byla osídlena už v době Římanů, kteří zde zřídili tábor nazvaný Emona. Roku 1144 dostala německý název Laibach a od 13. století byla pod nadvládou habsburské říše jako hlavní město Kraňska až do roku 1918, s výjimkou let 18091813, kdy byla sídelním městem Francouzi zřízených Ilyrských provincií. Při vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců byla kulturní metropolí Slovinců. Za II. světové války ji obsadili Italové (12. dubna 1941[15]). Metropolí Slovinska se Lublaň stala oficiálně roku 1963, nezávislé Slovinsko zde bylo vyhlášeno v červnu roku 1991.

Prehistorie

Okolo roku 2000 př. n. l. se v bezprostřední blízkosti Lublaně usadili obyvatelé žijící v kůlových obydlích. Mezi nejvýznamnější archeologické nálezy patří prehistorické kůlové obydlí a nejstarší dřevěné kolo na světě[16] nalezené v bažinách. Toto jezerní obyvatelstvo se živilo lovem, rybařením a primitivním zemědělstvím. Na cestu přes bažiny používali monoxyl, dlouhou kánoi, která byla vydlabána z vnitřku kmene stromu. Tyto archeologické nálezy, dnes umístěné v občině Ig, jsou od června 2011 vyhlášeny za místo světového dědictví UNESCO ve společné nominaci šesti alpských států.[17][18]

Starověk

Výkop základů starých domů, vzadu tři budovy
Výkopy na místě plánované nové Národní a univerzitní knihovny[2]

Okolo 50 př. n. l. na území současné Lublaně postavili Římané vojenský tábor, který se později stal trvalým sídlem nazvaným Julia Emona.[19][20][21] Tato opevněná pevnost byla obývána Legií XV Apollinaris.[22] Emona měla 5 až 6 tisíc obyvatel a hrála významnou roli během mnoha bitev. Její omítnuté cihlové domy, které byly pomalovány různými barvami, byly již tehdy napojeny na systém odvodu odpadních vod.[19] V roce 452 Emonu na rozkaz krále Attily zničili Hunové,[19] a později Ostrogóti a Langobardi.[23]

V 6. století se sem přistěhovali předchůdci Slovinců a začali pod dnešním hradním kopcem stavět osadu. V 9. století osídlení padlo pod nadvládu Franků a zažívalo časté maďarské nájezdy.[24] O osídlení Slovanů v době mezi pádem Emony a raným středověkem není známo mnoho.

Středověk

Pergamenový list Nomina defunctorum („Jména mrtvých“), pravděpodobně napsaný ve druhé polovině roku 1161, se zmiňuje o šlechtici Rudolfu Tarcentovi, advokátovi Akvileiského patriarchátu, který předal kanovníkovi do tohoto patriarchátu 20 hospodářství u Lublaňského hradu (Castrum Leibach).

Území jižně od řeky Sávy původně vlastnila řada majitelů a to až do první poloviny 12. století, kdy se rozvíjející město Lublaň postupně stalo majetkem korutanské rodiny vévodů ze Sponheimu.[25] Městské osídlení v Lublani započalo v druhé polovině 12. století.[25] Okolo roku 1200 byla Starému trhu (Stari trg) udělena tržní práva;[26] staré náměstí bylo jedním ze tří čtvrtí, ze kterých vznikla Lublaň. Dalšími dvěma čtvrtěmi byla oblast nazvaná „město“ (Mesto), postavená kolem předchůdkyně dnešní Lublaňské katedrály na jedné straně řeky Lublaňky a Nového trhu (Novi trg) na druhé straně.[27] Franzův most, předchůdce dnešního Trojmostí, a Řeznický most spojovaly opevněná území s dřevěnými budovami.[27] Lublaň získala městská privilegia někdy mezi lety 1220 a 1243.[28] Ve středověku zde propuklo sedm požárů.[29] Řemeslníci byli zorganizováni do gild. Ve městě se usadili němečtí rytíři a minorité (františkáni).[30]

V roce 1270 Lublaň dobyl český král Přemysl Otakar II.[31] V roce 1278 se po Otakarově porážce stala spolu se zbytkem Kraňska majetkem Rudolfa I. Habsburského.[23][24] Od roku 1279 až do roku 1335 byla spravována gorickými hrabaty,[26][32] kdy se stala hlavním městem Kraňska.[24] Byla přejmenována na Laibach a až do roku 1797 byla vlastněna Habsburky.[23] V roce 1327 byla v Lublani založena židovská čtvrť se synagogou — nyní už jen zbytky „Židovské ulice“ (Židovska ulica) — ta trvala až do roku 1515, kdy císař Maxmilián I. podlehl středověkému antisemitismu a Židy z Lublaně vyhnal.[26][33] V roce 1382 byla před kostelem sv. Bartoloměje v Šišce, v té době nedaleké vesnici, nyní součásti Lublaně, podepsána mírová dohoda mezi Benátskou republikou a Leopoldem III. Habsburským.[26]

Raný novověk

Veduta – panoramatický malovaný pohled z dálky na město na kopci a pod kopcem
„Laybach“ (Lublaň) v práci Johanna Weikharda von Valvasora Sláva vévodství Kraňského z roku 1689

V 15. století se Lublaň proslavila uměním, zejména malířstvím a sochařstvím. Římská Arcidiecéze lublaňská byla založena roku 1461 a kostel sv. Mikuláše se stal diecézní katedrálou.[24] Po Idrijském zemětřesení v roce 1511[34][35][36][37] bylo město přestavěno v renesančním stylu a kolem byly postaveny nové hradby.[38] Po velkém požáru na Novém náměstí byly v roce 1524 zakázány dřevěné stavby.[39]

V 16. století byla v Lublani otevřena první střední škola, veřejná knihovna a tiskárna a město se stalo důležitým vzdělávacím centrem.[40] Od roku 1529 měla Lublaň aktivní slovinskou protestantskou komunitu. V roce 1598 byli protestanti vyhoštěni a tento rok se označuje za začátek protireformace. Katolický biskup Thomas Chrön nařídil veřejné spálení osmi fůr evangelických knih.[41][42]

V roce 1597 dorazili do města jezuité, následováni v roce 1606 kapucíny, aby jedni i druzí vymýtili protestantismus. Jezuité ve městě uspořádali první divadelní představení, podpořili rozvoj barokní hudby a založili katolické školy. Uprostřed a v druhé polovině 17. století postavili zahraniční architekti v Lublani četné kláštery, kostely a paláce a uvedli barokní architekturu. V roce 1702 se ve městě usadily voršilky a hned další rok otevřely veřejnou školu pro dívky, nejstarší ve slovinských zemích.[43] O několik let později začala stavba kostela Nejsvětější Trojice (dnešní Voršilský kostel Nejsvětější Trojice).[44][45] V roce 1779 hřbitov sv. Krištofa nahradil hřbitov sv. Petra jako hlavní hřbitov v Lublani.[46]

Novověk, současnost

Malovaný obraz, domy na břehu řeky, uprostřed řeka, vzadu na kopci hrad
Lublaň v 18. století
Malovaný obraz, dav na ulici, uprostřed průčelí domu, vzadu na kopci hrad
Slavnost během Lublaňského kongresu v roce 1821
Kolorovaná fotografie centra města z kopce, v popředí domy, vzadu zelené plochy
Lublaň kolem roku 1900
Černobílá fotografie domů poničených zemětřesením, jejich zbytky jsou podepřené kůly, na ulici a na střechách osoby
Zemětřesení z roku 1895 zničilo většinu centra města a umožnilo rozsáhlý program renovace
Nejstarší zachovalé filmové nahrávky z Lublaně (1909) s vyobrazením ulic, tramvaje v Lublani a oslav. Společnost Salvatore Spina, Terst.[47]

Během napoleonského mezidobí od roku 1809 do 1813 byla Lublaň (pod jménem Laybach) hlavním městem Ilyrských provincií.[23][48] V roce 1813 se město znovu stalo rakouským a od roku 1815 do roku 1849 bylo správním centrem Ilyrského královstvíRakouském císařství.[49] V roce 1821 se zde konal Lublaňský kongres, který pro následující roky stanovil politické hranice v Evropě.[50][51] První vlak dorazil v roce 1849 z Vídně a v roce 1857 byla trať rozšířena až do Terstu.[48]

V roce 1895 postihla Lublaň, tehdy město s 31 000 obyvateli, série zemětřesení o maximální hodnotě 6,1 stupně Richterovy stupnice neboli 8–9 Mercalliho stupnice.[52][53][54][55] Během následující rekonstrukce byla řada čtvrtí přestavěna do stylu Vídeňské secese.[48] Období přestavby mezi lety 1896 a 1910 se označuje jako „oživení Lublaně“ – kvůli architektonickým změnám, z nichž velké množství zůstalo až do dnešních dnů, a pro následnou reformu městské správy, zdravotnictví, vzdělávání a cestovního ruchu.

V roce 1918 po skončení první světové války a rozpadu Rakousko-Uherska se region připojil ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[23][56][57]

Během druhé světové války v roce 1941 bylo město obsazeno fašistickou Itálií a 3. května 1941 se tehdejší Lubiana stala hlavním městem italské Lublaňské provincie[58] s bývalým jugoslávským generálem Leonem Rupnikem jako starostou. Po italské kapitulaci v roce 1943 převzalo kontrolu nacistické Německo v čele s SS-generály Erwinem Rösenerem a Friedrichem Rainerem.[56] Okupační síly přeměnily Lublaň na pevnost a v Lublani fungovaly dvě kolaborantské organizace, jednak Protikomunistická dobrovolnická milice pod italskou, jednak Slovinská domácí garda pod německou správou. Od února 1942 bylo město obklopeno ostnatým drátem, později opevněnými bunkry, aby se zabránilo spolupráci s Osvobozeneckou frontou, která fungovala uvnitř i vně plotu.[59][60] Od roku 1985 připomíná pamětní stezka místo, kde kdysi stálo železné oplocení.[61] Poválečné odvety v Lublani měly za následek řadu hromadných hrobů.[62][63][64][65]

Po druhé světové válce se Lublaň stala hlavním městem Socialistické republiky Slovinsko, součásti Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Roku 1970 jí byl Josipem Titem udělen titul Město Hrdina,[66] Tito zde v roce 1980 také zemřel. Tento status zůstal až do roku 1991, kdy se Slovinsko stalo nezávislým.[67] Lublaň zůstala hlavním městem samostatného Slovinska, které v roce 2004 vstoupilo do Evropské unie.[56]

Geografie

Výřez internetové mapy Lublaně a okolí, uprostřed nápis Lublaň, kolem dálniční prstenec
Mapa s městským dálničním obchvatem z mapy OpenStreetMap MapBox
Fotografie kopce, který vyčnívá nad rovinatou krajinou
Grmada, nejvyšší hora v Lublani, dosahující výšky 676 m

Město s rozlohou 163,8 km2 se nachází v Lublaňské kotlině ve středním Slovinsku, mezi Alpami a Krasem. Lublaň leží asi 250 km východně od Benátek, 220 km jižně od Salcburku a 110 km západně od Záhřebu.[68]

Geologie

Město se rozprostírá na naplaveninové pláni pocházející z období čtvrtohor. Okolní nedaleké hory jsou starší, pocházejí z prvohor nebo triasu.[69] Lublaň zničila řada zemětřesení, včetně těch z let 1511 a 1895.[55]

Topografie

Lublaň má nadmořskou výšku 295 metrů.[70] Centrum města, ležící podél řeky Lublaňka, má výšku 298 metrů.[71] Lublaňský hrad, který se nachází na vrcholku hradního kopce (Grajski grič) jižně od centra města, dosahuje nadmořské výšky 366 metrů. Nejvyšší bod města, nazvaný Grmada, má nadmořskou výšku 676 metrů, o 3 metry více než blízká Šmarna gora, oblíbená turistická destinace.[72][73] Leží v severní části města.[72]

Pohled na jih z Lublaňského hradu s lublaňskými bažinami v pozadí. Hustota budov je v dáli podstatně nižší kvůli nevhodným pozemků pro stavby.
Pohled na jih z Lublaňského hradu s lublaňskými bažinami v pozadí. Hustota budov je v dáli podstatně nižší kvůli nevhodným pozemků pro stavby.
Pohled na Lublaň z Nebotičniku; Lublaňský hrad je nalevo
Pohled na Lublaň z Nebotičniku; Lublaňský hrad je nalevo
Pohled k severu z Lublaňského hradu s Karavankami (vlevo), Šmarnou gorou (ve středu) a Kamnicko-Savinjskými Alpami (vpravo) v pozadí
Pohled k severu z Lublaňského hraduKaravankami (vlevo), Šmarnou gorou (ve středu) a Kamnicko-Savinjskými Alpami (vpravo) v pozadí

Vodstvo

Řeka ve městě, kolmé břehy, na řece pluje loď
Řeka v centru Lublaně
Noční pohled na most přes řeku, osvícené světly, v pozadí domy a hrad, na mostě lidé
Řada mostů přes Lublaňku jsou oblíbené turistické atrakce
Fotka rybníka, vzadu stromy
Koseški rybník se používá na veslování, rybaření a v zimě na bruslení

Hlavními vodními toky v Lublani jsou Lublaňka, Sáva, Gradaščica, Mali Graben, Iška a Iščica. Mezi čtvrtěmi Trnovo a čtvrtí Moste, kolem hradního kopce, protéká Lublaňka částečně Gruberským kanálem, postaveným podle plánů Gabriela Grubera mezi lety 1772 až 1780. U východního okraje města se stékají Lublaňka, Sáva a Kamnická Bistrica.[74][75] Nejnižší bod Lublaně, s nadmořskou výškou 261 metrů, se nachází na jejich soutoku.[71]

Během své historie byla Lublaň zasažena řadou povodní. Poslední povodně přišly v roce 2010.[76] Jižní a západní části města jsou povodněmi více ohroženy než severní části.[77] Gruberský kanál částečně snížil nebezpečí povodní na Lublaňských bažinách (Ljubljansko barje), největších bažinách ve Slovinsku,[78] ležících jižně od Lublaně.

V Lublani jsou dva velké rybníky. Koseški bajer se nachází v části Šiška a Tivolski ribnik se nachází v jižní části parku Tivoli.[79] Koseški bajer je domovem řady vzácných rostlinných a živočišných druhů a je oblíbeným místem setkávání a rekreace.[80] Rybník Tivoli je mělký rybník s malým objemem, který byl původně používán pro plavbu lodí a pro bruslení, ale byl v průběhu let opuštěn, a nyní se používá pouze pro rybolov.[81]

Podnebí

Podnebí v Lublani je oceánské (v Köppenově klasifikaci podnebí Cfb), hraničící s vlhkou subtropickou klimatickou oblastí (Köppenova klasifikace podnebí Cfa), s kontinentálními charakteristikami jako jsou teplé léto a mírně chladná zima.

Červenec a srpen jsou nejteplejší měsíce s denními maximy obecně mezi 25 a 30 °C a leden je nejchladnější měsíc s teplotami většinou oscilujícími okolo 0 °C. Ve městě je ročně 90 mrazových dní a 11 dnů s teplotami nad 30 °C. Srážky jsou poměrně rovnoměrně rozloženy po všechna roční období, ačkoli zimy a jara jsou spíše suchá oproti létům a podzimům. Roční srážky jsou kolem 1400 mm, což činí z Lublaně jedno z nejvlhčích evropských hlavních měst. Bouřky jsou velmi běžné od května do září. Sníh je obyčejně od prosince do února; v zimě je v průměru zaznamenána sněhová pokrývka 48 dní. Město je známé svou mlhou, která se vyskytuje v průměru 64 dní v roce, většinou na podzim a v zimě, a může obzvláště přetrvávat v podmínkách teplotní inverze.[82] V létě je počasí ve městě pod vlivem středomořských proudů vzduchu, takže léto je slunečné a teplé.[83]

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Lublaň
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Írán
Úmrtí v roce 2023
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Ústavní soud České republiky
Útok Hamásu na Izrael (říjen 2023)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Čeleď
Česká Wikipedie
České Budějovice
Česko
Řád německých rytířů
Řehoř X.
Řehoř z Montelonga
Řezno
Špilberk
Štýrská rýmovaná kronika
Štýrské vévodství
Štěpán Pohrobek
Štěpán V. Uherský
Švédsko
1233
1247
1251
1253
1254
1261
1266
1269
1270
1272
1273
1276
1278
14. říjen
15. říjen
16. říjen
18. říjen
1813
19. říjen
1923
1973
2003
2013
23. říjen
24. říjen
25. prosinec
26. srpen
Alžběta Kumánská
Albert I. z Pietengau
Albrecht II. Míšeňský
Alexandr IV.
Alfons X. Kastilský
Andrej Danko
Anežka Přemyslovna
Anežka z Kuenringu
Anfisa Rezcovová
Anna Lehnická
ANO 2011
Aquileia
Arcidiecéze bamberská
Arménie
Atropin
Béla IV.
Béla Mačevský
Béla Uherský
Babenberkové
Beneficium
Bezděz (hrad)
Bitva na Moravském poli
Bitva u Kressenbrunnu
Bitva u Olomouce
Bitva u Rudavy
Bobby Charlton
Boleslav V. Stydlivý
Boreš z Rýzmburka
Braniborské markrabství
Bratislava
British Airways
Bruno ze Schauenburku
Budín (Budapešť)
Burgenland
Cáchy
Carla Bley
CBS
Cham (Německo)
Chebsko
Cividale del Friuli
Codex Manesse
Commons:Featured pictures/cs
Concorde
Ctibor zvaný Moudrá hlava
Dürnkrut
Děčín
Daniel Romanovič Haličský
Denise Levertov
Eduard Krečmar
Eisenach
Elbląg
Encyklopedie
Engelhartstetten
Eurasie
Evropa
Evropská unie
Evropský parlament
Filip Salcburský
Frísko
Frankfurt nad Mohanem
František Palacký
Fridrich I. Bádenský (markrabě)
Fridrich I. Míšeňský
Friedrich von Sonnenburg
Furlansko
Gelnhausenův kodex
Gertruda Babenberská (1226–1288)
Grand National
Guelfové a ghibellini
Gulistánská dohoda
Győr
Haag
Hainburg an der Donau
Heřman VI. Bádenský
Hedvika Slezská
Herant II. z Wildonu
Herbord z Fulštejna
HLAS – sociálna demokracia
Hlavní strana
Hlavohruď
Hlohovské knížectví
Hlubčice
Hradní stráž
Inn
Inocenc IV.
Interregnum
Jan František Beckovský
Jaroš z Pušperka
Jindřich II. Pobožný
Jindřich III. Bílý
Jindřich IV. Probus
Jindřich VII. Štaufský
Jindřich XIII. Dolnobavorský
Jindřich z Isernie
Jindřich z Kyseku
Josef Žemlička
Josef Kalousek
Josef Pekař
Jur nad Hronom
Křižákovití
Křižák podkorní
Křivoklát
Kaliningrad
Karel I. z Anjou
Karel Kinský
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kavkaz
Klášter Zlatá Koruna
Klement IV.
Koaliční smlouva
Kojak
Kolín
Kolonizace
Konrád IV. Štaufský
Konradin
Korneuburg
Korutanské vévodství
Kraňské vévodství
Krakovsko
Kremže
Kujavsko
Kumáni
Kunhuta Štaufská
Kunhuta Braniborská
Kunhuta Přemyslovna
Kunhuta Uherská
Laa an der Thaya
Ladislav IV. Kumán
Landfrýd
Landshut
Lankrabě
Lešek II. Černý
Lehnické knížectví
Leopold VI. Babenberský
Litoměřice
Litva
Loket (hrad)
Louise Glücková
Lublaň
Ludvík II. Hornobavorský
Luis Garavito
Míšeň
Míšeňské markrabství
Mühldorf am Inn
Městec Králové
Mahsá Amíníová
Malá Litva
Marchegg
Markéta Babenberská
Markéta II. Flanderská
Martti Ahtisaari
Menhard II. Tyrolský
Mezinárodní trestní soud
Mikuláš I. Opavský
Mindaugas
Ministerialita
Mistrovství světa v ragby 2023
Morava (řeka)
Moravské markrabství
Most (město)
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Nålebinding
Nadace Wikimedia
Natalie Zemon Davis
Nature
Nitra
Nittenau
Občanská koalice
Okresní soud ve Vsetíně
Oldřich III. Korutanský
Oldřich Sekovský
Oldřich z Drnholce
Oldřich z Heunburgu
Opolsko
Ota II. Bavorský
Ota III. Braniborský
Písek (město)
Přemyslovci
Přemysl Otakar II.
Parlamentní volby v Polsku 2023
Pavel Simon
Pavouci
Peter Pellegrini
Poděbrady
Pokračovatelé Kosmovi
Polsko
Poppo z Osterny
Pordenone
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Právo a spravedlnost
Prašná brána
Pražský hrad
Protesty v Íránu (2022–2023)
Pruská křížová výprava
Q150320
Répce
Rakouské vévodství
Recep Tayyip Erdoğan
Richard Cornwallský
Robert Antonín
Robert Fico
Rostislav Haličský
Rudolf I. Habsburský
Rulík zlomocný
Rurikovci
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruské impérium
Rusko-perská válka (1804–1813)
Sacharovova cena za svobodu myšlení
Sambijský poloostrov
Sametová revoluce
Sedisvakance
Senát Parlamentu České republiky
Severoatlantická aliance
Seznam řezenských biskupů
Seznam štýrských markrabat a vévodů
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Seznam korutanských vévodů
Seznam kraňských markrabat a vévodů
Seznam představitelů českého státu
Seznam panovníků Svaté říše římské
Seznam pasovských biskupů
Seznam rakouských markrabat a vévodů
Seznam vládců Moravy
Siegfried z Mahrenberka
Slovenská národná strana
Slovensko
SMER – sociálna demokracia
Smlouva z Poděbrad
Soubor:Alfonso X el Sabio en El libro de los juegos.jpg
Soubor:Bela4 Otakar.jpg
Soubor:Bohemia under Otakar II and Karel IV CZ.svg
Soubor:Eisenach Georgenkirche - Friedrich der Freidige 2.jpg
Soubor:FilipSponheim.jpg
Soubor:Guard at the Prague castle, Prague - 7620 (cropped).jpg
Soubor:Gulistan-Treaty.jpg
Soubor:Heinrich XIII. (Bayern).png
Soubor:Herzogin Margarete Koenigin von Boehmen.jpg
Soubor:Karl Fürst Kinsky von Wchinitz und Tettau.jpg
Soubor:Konradin.jpg
Soubor:Kunhuta zbrasl.jpg
Soubor:Ladislaus IV of Hungary.jpg
Soubor:Ludvík.jpg
Soubor:Nuctenea umbratica (Araneidae) - (female imago), Arnhem, the Netherlands.jpg
Soubor:Otakarek2.jpg
Soubor:Pecet1270 76PO2.jpg
Soubor:PecetpoII.jpg
Soubor:PO2jakomormarkrabe.jpg
Soubor:Prasna brana (E-R).jpg
Soubor:Premysl2Gelnhausen.jpg
Soubor:PremyslZwettl.jpeg
Soubor:Socha Přemysla Otakara II. v Marcheggu.jpg
Soubor:Václav I..jpg
Soubor:V. István koronázása.jpg
Soubor:Vysoké Mýto, Přemysl Otakar II. (2).jpg
Soubor:Wappen1-Boresch.jpg
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Suzanne Somersová
Svoboda a přímá demokracie
Týřov
Theodor Pištěk (výtvarník)
Tomáš Fejfar
Trevír
Trnava
Trzebnica
Turecko
Uherská koruna
Urban IV.
Václav I.
Václav II.
Václav Korda
Václav Novotný (historik)
Vídeň
Vítězslav Gardavský
Vítkovci
Vahagn Chačaturjan
Varmie
Velké národní shromáždění
Velkopolsko (historické území)
Veveří (hrad)
Vilém II. Holandský
Vláda Petra Fialy
Vladislav Český
Vladislav I. Opolský
Vladislav Slezský
Vok I. z Rožmberka
Vranov (hrad)
Vratislava
Vratislavské knížectví
Vratislav Vaníček
Vyslovení nedůvěry
Vysoké Mýto
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikifunctions:Main Page
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/říjen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wittelsbachové
Z8 GND 5296
Zadeček
Zbraslavská kronika
Znojmo
Zvíkov (hrad)




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk


Lublaň – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota 15,8 19,7 24,3 27,8 32,4 35,6 37,1 40,2 30,3 25,8 20,9 16,7 40,2
Průměrné denní maximum 3,4 6,4 11,4 16,1 21,4 24,6 27,3 26,7 21,6 15,9 8,8 3,8 15,6
Průměrná teplota 0,3 1,9 6,5 10,8 15,8 19,1 21,3 20,6 16,0 11,2 5,6 1,2 10,9
Průměrné denní minimum −2,5 −2,0 1,7 5,8 10,3 13,7 15,5 15,2 11,5 7,7 2,8 −1,1 6,6
Nejnižší teplota −20,3 −23,3 −14,1 −3,2 0,2 3,8 7,4 5,8 3,1 −5,2 −14,5 −14,5 −23,3
Průměrné srážky 69 70 88 99 109 144 115 137 147 147 129 107 1 362
Dní s deštěm (≥ 0,1 mm) 11 9 11 14 14 15 12 12 12 13 14 14 153
Slunečných hodin 71 114 149 178 235 246 293 264 183 120 66 56