A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Mgr. Ludvík Kavín | |
---|---|
Narození | 2. července 1943 (80 let) Brno, Československo |
Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
Povolání | herec, šéfredaktor, překladatel, divadelní ředitel, redaktor, dramaturg, divadelní herec a divadelní režisér |
Choť | Jaroslava Kavínová Nika Brettschneiderová (1974–2018) |
Děti | 4 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ludvík Kavín (* 2. července 1943 Brno) je český a rakouský herec a divadelník, režisér, dramaturg a scenárista, signatář Charty 77 a překladatel z němčiny.
Vyrůstal v Brně, kde chodil do základní i střední školy a vystudoval filozofii a dějepis na univerzitě. Od dětství byl aktivní v Pionýrské organizaci, ale zároveň chodil na náboženství a ministroval v kostele. Společensky a politicky se angažoval dál i během vysokoškolského studia, kdy vstoupil do KSČ. Po studiích pracoval na Vysoké škole politické v Praze a později se stal vysokoškolským tajemníkem KSČ v Brně. Patřil k progresivnímu křídlu ve straně, které prosazovalo demokratizaci společnosti. Proto byl po roce 1968 z KSČ vyloučen, nesměl vykonávat svou profesi a vystřídal mnoho zaměstnání. V roce 1977, po podpisu Charty 77, odešel s rodinou do exilu a žije ve Vídni. Se svou manželkou, herečkou Nikou Brettschneiderovou tam založil vlastní divadlo Theater Brett. Po roce 1989 byl krátce šéfredaktorem Moravských novin a ředitelem Národního divadla v Brně.
Biografie
Narodil se dne 2. července 1943 v Brně. V dětství hrál na klavír, ministroval v kostele a chodil na hodiny náboženství, ale zároveň se angažoval v Pionýrské organizaci. Na základní škole byl předsedou třídní organizace a protože rád recitoval, byl také členem spolku Pirko (Pionýrský rozhlasový kolektiv), který svou činností hodně připomínal skautský oddíl. Během studia na brněnském gymnáziu onemocněl revmatickou karditídou a několik měsíců strávil v nemocnici a následně jezdil v létě do lázní.[1] Pracoval také jako vedoucí v Pirku, ale kvůli konfliktu s nadřízeným odešel a založil si vlastní dramatický kroužek. Zajímal se o politiku, četl Gándhího a Nehrúa. V posledním ročníku střední školy psal básně, publikoval články v novinách, stal se vedoucím pionýrské skupiny celé základní školy a vedoucím letního tábora pro 100 dětí.
Uvažoval o studiu na JAMU, ale nakonec se přihlásil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde vystudoval filozofii a dějepis(1961–1966). Již během studií se zapojil do společenského a politického dění, vstoupil do KSČ a psal články do Rudého práva.[2] Aktivně spolupracoval s Jaroslavem Šabatou, který se stal vedoucím jeho diplomové práce. Společně patřili k takzvaným progresivistům v komunistické straně, kteří usilovali o demokratizaci společnosti a hledali pro stranu i společnost nové cesty. V roce 1963 se oženil s pracovnicí ONV Jaroslavou Fantovou a v prosinci se jim narodila dcera Jaroslava.[3]
Během vojenské služby vyučoval politickou teorii na Vojenské politické akademii v Praze. Po ukončení studia pracoval jako vědecký aspirant na katedře filozofie Vysoké školy politické v Praze. V květnu 1968 byl zvolen vysokoškolským tajemníkem KSČ v Brně, proto odešel z pozice asistenta na vysoké škole a mohl se vrátit do Brna k rodině, která se mezitím rozrostla o syna Ludvíka. V letech 1968–1969 psal pod pseudonymem Politicus komentáře o společenském a politickém dění do časopisu Index.[3]
Po roce 1968 byly vysokoškolské výbory KSČ zrušeny a v lednu 1970 byl Kavín ze strany vyloučen. Obtížně pak hledal práci a proto po normalizaci vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako vychovatel, číšník, řidič, dělník ve skladu nebo dřevorubec.[4] Jako číšník v brněnské vinárně Belvedere se seznámil s herečkou Nikou Brettschneiderovou, v roce 1974 se s ní oženil a následující rok se jim narodil syn Jakub.[5] Nika byla nucena opustit úspěšné angažmá v brněnském HaDivadle a divadle Husa na provázku. Manželé se po marném hledání zaměstnání v Jihomoravském kraji přestěhovali do Ostravy, kde díky svému švagrovi získal Kavín místo ve Vítkovických železárnách. Manželka zůstala doma s ročním synem[6] a později se vrátila k divadlu.
Kavín patřil s manželkou Nikou mezi první signatáře Charty 77. Následovaly výslechy, pronásledování a další represe ze strany StB. Oba byli vyhozeni z práce a nakonec se rozhodli k emigraci. Tehdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky nabídl všem signatářům Charty 77 možnost odstěhovat se do Rakouska. Po vyřízení všech formalit vycestoval Kavín s rodinou v červenci 1977 do Vídně. Tam se nejprve učil na univerzitě němčinu, zatímco Nika pracovala jako šatnářka v divadle a později jako komparzistka ve Volkstheater.[5] O čtyři roky později, v září 1981, přijali rakouské občanství. Od začátku věděli, že se chtějí věnovat divadlu. Založili nezávislé divadelní sdružení Verein Theater Brett - Compagnie Brettschneider a než se naučili dobře německy, věnovali se pohybovému divadlu beze slov. V lednu 1978 režíroval Kavín na univerzitě v Bruselu v rámci festivalu 10 let Pražského jara pantomimickou hru Jiřího Koláře Světlo světa. Několik let pak hostovali s manželkou na různých festivalech a divadelních představeních po západní Evropě. Nejvíc hráli vlastní autorskou tvorbu, ale spolupracovali také s ostatními českými emigranty.[4] Pořádali také pravidelně festivaly středoevropského divadla a herecké dílny.[7]
V roce 1984 ve Vídni získali a zadaptovali budovu bývalé továrny na nábytek a založili vlastní malé divadlo Theater Brett. Oba se zde uplatnili nejen jako herci, ale také jako režiséři, scenáristé a dramaturgové.[7] Jako první uvedli Labyrint světa a Ráj srdce J. A. Komenského, dále nastudovali hry V. Kandinského, F. M. Dostojevského, F. Dürenmatta, V. Havla, S. Mrožka, A. Jarryho, J. Koláře a dalších.[4][6] Divadlo se stalo neoficiálním centrem československé emigrace ve Vídni a za dobu své existence uvedlo přes 150 inscenací, podíleli se na nich také hostující režiséři a zhruba polovinu inscenací režíroval Kavín. Divadlo dál vede starší syn Jakub a přejmenoval ho na TheaterArche.[7] Obsáhlý archiv Theater Brett převzalo po dohodě s Ludvíkem Kavínem do svých sbírek Moravské zemské muzeum.[8]
V roce 1988 se manželům narodil druhý syn Lukáš. Po roce 1989 mohli oba opět působit v Česku. Kavín navázal spolupráci s československými divadelníky a v roce 1990 uspořádali ve Vídni Festival českých a slovenských divadel, kterého se zúčastnilo 14 souborů a řadí se mezi největší československé divadelní festivaly v zahraničí. V letech 1990–1991 pracoval Kavín jako šéfredaktor Moravských novin a zastával také pozici ředitele Zemského divadla v Brně (1991–1992).[4] Oba manželé byli v roce 2013 oceněni nadační cenou Centrope za propagaci kultury a přeshraniční spolupráci v oblasti velkého regionu střední Evropy.[9] Nika učila na divadelní fakultě JAMU v Brně a později se zde stala profesorkou. V roce 2018 zemřela po těžké nemoci.[10]
Reference
- ↑ Příliš krátké životy. Osudy herce, divadelníka a režiséra Ludvíka Kavína. Kapitola 1. díl. Vltava . . Dostupné online.
- ↑ Příliš krátké životy. Osudy herce, divadelníka a režiséra Ludvíka Kavína. Kapitola 2. díl. Vltava . . Dostupné online.
- ↑ a b Příliš krátké životy. Osudy herce, divadelníka a režiséra Ludvíka Kavína. Kapitola 3. díl. Vltava . . Dostupné online.
- ↑ a b c d Mgr. Ludvík Kavín. encyklopedie.brna.cz . 2004 . Dostupné online.
- ↑ a b Příliš krátké životy. Osudy herce, divadelníka a režiséra Ludvíka Kavína. Kapitola 4. díl. Vltava . . Dostupné online.
- ↑ a b NOMINACE NA OSOBNOST MORAVY 2022 – Mgr. LUDVÍK KAVÍN . 2022-06-04 . Dostupné online.
- ↑ a b c Příliš krátké životy. Osudy herce, divadelníka a režiséra Ludvíka Kavína. Kapitola 5. díl. Vltava . . Dostupné online.
- ↑ BLECHA, Jaroslav. Nová výstava přibližuje Niku Brettschneiderovou. K vidění bude až do února. Brněnský deník. 2021-11-17. Dostupné online .
- ↑ AKTUALITY.SK. Cenu Centrope 2013 získali osobnosti divadla Theater Brett. Aktuality.sk . 2013-10-30 . Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Nika Brettschneiderová - Profil osobnosti. encyklopedie.brna.cz . . Dostupné online.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk