Malá Arménie (arménsky Փոքր Հայք, řecky Αρμενία Μικρα, latinsky Armenia Minor) je historická oblast na horním toku Eufratu, Čorochu, Kelkitu a Halysu.^[1]

Území náleželo k Achajmenovské říši. Poté jej dobyl^[1] Alexandr Veliký, ale po jeho smrti se roku 322 př. n. l. stalo suverénním královstvím s hlavním městem Ani-Kamach. Za vlády Mithridata VI. se ve 2. století př. n. l. se stalo součástí Pontského království. Ten nechal vybudovat v Malé Arménii sedmdesát pět opevněných hradů. Po smrti Mithridata přecházelo území na různé římské panovníky a měnily se jeho správní hranice. Caligula obnovil v roce 39 n. l. království Malé Arménie, závislé na Římě. Císař Vespasianus v roce 72 n. l.^[1] zrušil království a začlenil je do provincie Kappadokie. Na konci 3. století Dioklecián vyčlenil Malou Arménii jako samostatnou provincii a Theodosius ji rozdělil na dvě provincie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Малая Армения na ruské Wikipedii.

Související články

• Arménské království v Kilíkii

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malá Arménie na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.