A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Malá Asie Anadolu Anatolya | |
---|---|
Nádrž Karacaören v pohoří Taurus v regionu Antalye | |
Nejvyšší bod | 3916 m n. m. (Erciyes Dağı) |
Délka | 1500 km |
Šířka | 500 km |
Nadřazená jednotka | Alpsko-himálajský systém |
Sousední jednotky | Balkán, Černé moře, Krymsko-kavkazská oblast, Íránská vysočina, Arabská deska, Velká příkopová propadlina, Středozemní moře |
Podřazené jednotky | Pontské hory, Anadolu Yaylası, Taurus |
Světadíl | Asie |
Stát | Turecko |
Satelitní snímek poloostrova Malá Asie | |
Povodí | Eufrat, Tigris |
Souřadnice | 39° s. š., 35° v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Malá Asie neboli Anatolie (turecky Anadolu, kurdsky Anatolya, arménsky Անատոլիա, Anatolia) je poloostrov mezi Středozemním, Egejským, Marmarským a Černým mořem.
Od starověku se v Malé Asii vystřídala řada různých kultur a národů. V současnosti tvoří neevropskou, tedy většinovou část Turecka.
Název
Pojem Asia původně používali starověcí Řekové pro Malou Asii, či přesněji její západní část, kterou osídlovali. Podle jedné teorie pochází výraz od Féničanů, z jejich ereb a asu, tedy západ a východ, vznikly výrazy Evropa a Asie původně pro označení západní a východní části Egejského moře. Geografický název se stal oficiálním názvem, když na západě poloostrova Římané po roce 133 př. n. l. zřídili provincii Asie. Ale již v 5. století př. n. l. geograf a historik Hérodotos rozdělil (tehdy známý) svět na tři díly: Evropu, Asii a Lýbii (tj. Afriku), které se používá dodnes. Tím se pojem Asie metonymicky rozšířil na celý východní světadíl a pro odlišení se později začal používat výraz Malá Asie (středověká a současná řečtina Μικρά Ασία, Mikra Asia, latinsky Asia Minor).
Název Anatolie pochází z dob Římské říše a je také převzat ze starořečtiny, z ἀνατολή, anatolé, „východ“ (slunce). Odpovídá poloze Anatolie z pohledu Řeků a je tak obdobou výrazů Orient a Levanta latiského a francouzského původu a podobného významu.
Geografie
Jako poloostrov je Malá Asie z východu ohraničena spojnicí Iskenderunského zálivu a Černého moře, tedy přibližně 36. poledníkem. Odpovídá tak zhruba dvěma třetinám asijské části Turecka. Jako zeměpisná oblast bývá často ztotožňována s celou asijskou částí Turecka, pak by její hranice byly vnější hranice Turecka s Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem, Íránem, Irákem a Sýrií. Některé organizačně-statistické oblasti, do kterých se seskupují turecké provincie, včetně těch, které sahají až k východním hranicím Turecka, mají také Anatolii v názvu: Střední Anatolie (İç Anadolu Bölgesi), Jihovýchodní Anatolie (Güneydoğu Anadolu Bölgesi) a Východní Anatolie (Doğu Anadolu Bölgesi).
Jde o převážně hornatou oblast, na severu lemovanou Pontskými horami (turecky Kuzey Anadolu Dağları, tedy Severoanatolské pohoří), na jihu pohořím Taurus. Nejvyšší horou Turecka je Ararat (5137 m n. m.), který však leží až u arménských hranic v Arménské vysočině. Nejvyšší horou Pontských hor je Kaçkar Dağı (3937 m), který rovněž leží daleko na východě. Nejvyšším bodem poloostrovní Anatolie (na západ od 36. poledníku) je stratovulkán Erciyes Dağı (3916 m n. m.).
Oblastí Malé Asie probíhají dva významné zlomy; Severoanatolský zlom a Východoanatolský zlom.
Historie
Díky neolitickým zemědělcům z Anatolie, kteří začali před asi 8000 lety osídlovat Evropu, se do Evropy dostalo zemědělství.[1] Ve střední Evropě vytvořili kulturu s lineární keramikou.
Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. do konce 8. století př. n. l. vytvořili v Malé Asii mocnou říši Chetité, později vznikaly na pobřeží fénické a na západě řecké kolonie (Iónové). Tyto osady hrály významnou roli zejména v počátcích řecké kultury (například města Trója, Trabzon, Milétos, Efez nebo Smyrna). V 5. století př. n. l. velkou část území dobyli Peršané. Řecký vliv znovu převládl v době Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.)
Po rozmachu Římské říše a jejím rozšíření na východ byla Malá Asie rozdělena na dvě desítky provincií - Aiólie, Bithýnie, Frýgie, Galacie, Iónie (včetně Iónských ostrovů), Kappadokie, Kárie, Kilíkie, Kypr, Lýdie, Lykaónie, Lýkie, Mýsie, Paflagónie, Pamfýlie, Pisidie, Pontus, Troad a další. Zde také od 1. století našeho letopočtu začalo šíření křesťanství mimo Palestinu a přes Sýrii. Pobývali zde apoštolové svatý Pavel, Svatý Petr, Svatý Jan Evangelista, Panna Marie, apoštol Filip a jeho sestra svatá Mariamna, dále čtyři Církevní učitelé: tři kapadočtí (Řehoř z Nazianzu, Basileios z Kaisareie, Řehoř z Nyssy ) a antiochejský Jan Chrysostomos. Po roce 395, kdy došlo k rozdělení impéria, připadl celý poloostrov pod správu Konstantinopole.
Byzantská říše Anatolii včetně přilehlých ostrovů spravovala až do 13. století, kdy většinu území obsadila nově vznikající říše Osmanská. Osmani se rozšiřovali tak rychle, že svými nájezdy zatlačili Byzanc až ke Konstantinopoli a v polovině 15. století (r. 1453) ji dobyli. Křesťanství, které zde bylo rozšířené už od svého počátku, vlivem výbojů Osmanů poměrně rychle vymizelo a bylo nahrazeno islámem, kostely byly zbořeny nebo přebudovány na mešity.
Ke konci 19. století však i Osmanské impérium začalo ztrácet dech a v první světové válce, které se také zúčastnilo, prohrálo. To umožnilo Řekům, aby získali zpět svá ztracená území v Evropě, ale Anatolie celá zůstala nově vzniklé Turecké republice. Protože dělení bylo provedeno podle náboženského a nikoliv národnostního klíče, z poislámštěných Řeků se stali Turci a z křesťanských Turků Řekové. Ještě dlouho po tomto dělení si Řecko kladlo nároky na západní část poloostrova.
Odkazy
Literatura
- BIČOVSKÝ, Jan. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. XIV. kapitola: Jazyky Anatólie 1. tis. př. Kr., s. 492-505.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Malá Asie na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Malá Asie ve Wikislovníku
- ↑ Tvůrci pravěkého Stonehenge přišli z oblasti dnešního Turecka. Česká televize . 17. dubna 2019. Dostupné online.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Špeciálne:KnižnéZdroje/0-415-13231-2
Špeciálne:KnižnéZdroje/0-521-077915
Špeciálne:KnižnéZdroje/978-0-521-07051-5
1. dynastie urská
1890
1993
2004
25. století př. n. l.
26. století př. n. l.
Aanipada
Adam Zagajewski
Akalamdug
Angličtina
Arabský poloostrov
ArXiv
Australská národní knihovna
Autoritní kontrola
Barack Obama
BIBSYS
Bronz
Chicago
CiNii
Elulu
Eufrat
Francouzská národní knihovna
Gemeinsame Normdatei
Illinois
International Standard Book Number
Irak
John D. Rockefeller
Katalog jmen a názvů děl Katalánska
Leo Strauss
Library of Congress Control Number
LIBRIS
Lotyšská národní knihovna
Malá československá encyklopedie
Malá Asie
Mari
Medzinárodné štandardné číslo knihy
Mesannipada
Meskalamdug
Metóda strateného vosku
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Mircea Eliade
Morton Kaplan
MusicBrainz
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Španělska
Národní knihovna Izraele
Národní knihovna Koreje
Ninchursag
Polská národní knihovna
Pomoc:Referencie
Portál:Obsah
Portál:Spojené státy americké
Puabi
Q131252
Q131252#identifiers
Q131252#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q277645
Rok
Saul Bellow
Soubor:Campus Spring.jpg
Soubor:Harper Midway Chicago.jpg
Soubor:Stone foundation inscription, from Tell al-Ubaid, Iraq, 2500 BCE. British Museum (horizontal).jpg
Soubor:University of Chicago wordmark.svg
Soubor:Wiki letter w.svg
Speciální:Zdroje knih/978-3-8365-5009-3
Spojené státy americké
Sumer
Sumeri
Sumerská astronómia
Sumerský kráľovský zoznam
Sumerský královský seznam
Tell al-Ubajd
Tomáš Garrigue Masaryk
Trove
Union List of Artist Names
University of Chicago
Univerzita
Univerzitní systém dokumentace
Ur
Uruk
Ur (město)
Vatikánská apoštolská knihovna
Virtual International Authority File
Vlys (architektúra)
Wikimedia Commons
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Pahýl
WorldCat
Zeměpisné souřadnice
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk