Markopotis je pruský bůh nejasné funkce, pravdpodobně spojený s podsvětím.

V Sudovské knize zachované v rukopisech z 16. století je Markopotis překládán jako die Erdleute „podzemní lidé“ či Edelleute „urození lidé“. Podle Jana Maleckého je „bohem velmožů a urozených“ a podle Matthäuse Prätoria jeden ze tří bohů štěstí společně s Kaukuczei a Barzdukkai. V pramenech má jméno řadu variant:^[1][2]

• různé rukopisy Sudovské knihy – Mark(k)opole, Merkopele, Marckop(p)ole, Markepole, Merkopete
• Jan Malecki, Jan Łasicki – Marcoppolum
• Matthäus Prätorius - Markopotis

Kolísání „t“ a „l“ v pruských vlastních jménech je poměrně běžné a je těžké určit která z variant je správná. V případě varianty s „t“ lze jméno vykládat s baltského *patis „pán“, což je běžná složka jmen litevský bohů. Theodor Grienberg naopak rekonstruoval jméno jako *Mār-pecolis, které spojil s pruským bohem podsvětí jménem Pecols . První část jména je ještě více nejasná a mezi navrhované výklady patří například souvislost se slovy jako „namáčení lnu“, „šero, soumrak“ nebo „veliký“. Zajímavá je však podobnost s jménem římského Mercuria jehož jméno je mimo jiné vykládáno z latinského merx „zboží“. Vzhledem k tomu že Merkurius má i chtonickou funkci – je průvodcem duší do podsvětí, může být příbuzné i jméno chetitského boha hlubin země Markuwaya či indického démona dětských nemocí jménem Márka.^[1]

Reference