Markrabství Istrie

; vlajka	; znak
	; Marka v rámci Svaté říše římské kolem roku 1000
	; Markrabství Istrie na mapě Rakouska-Uherska
Hlavní město	Pazin, Poreč, Rovinj
Rozloha	4 941 km²
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	317 610 (rok 1890)
Národnostní složení	Italové, Chorvati, Slovinci, Istrorumuni, Němci
Jazyky	italština, chorvatština, slovinština, istrorumunština, němčina
Náboženství	římskokatolické
	Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Mateřská; země	Svatá říše římská; Rakouské císařství (1861–1867); Rakousko-Uhersko (1867–1918)
Vznik	799 – vytvoření marky
Zánik	1420 – rozděleno mezi Benátsko a Habsburky; 1918 – součást Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů
	Státní útvary a území
	Veronské markrabství
	Istrijský kraj
	Benátská republika
	Italské království

Markrabství Istrie (italsky Margraviato d'Istria, chorvatsky Markgrofovija Istra, slovinsky Mejna grofovija Istra, německy Markgrafschaft Istrien), dříve Istrijská marka, byla historická země rozkládající se z větší části na poloostrově Istrie a také na přilehlých ostrovech v Jaderském moři.

Demografie

Etnické a náboženské složení

Z etnického hlediska byla populace Istrie smíšená. Na západním pobřeží a ve městech převládali Italové, ve vnitrozemí Slovinci a Chorvati. Jistou část obyvatelstva tvořili i Němci a žila zde malá komunita Istrorumunů. Podle sčítání lidu 1890 v Rakousku-Uhersku žilo v Istrii 140 713 osob Srbo-Chorvatského obcovacího jazyka, 118 027 hovořících italsky, 44 418 slovinsky, 5004 (v jiném zdroji 5904) německy, dále 470 rumunsky a 400 česky.^[1]^[2]

Co se týče náboženské orientace, bylo obyvatelstvo Istrie v drtivé většině katolické. Sčítání roku 1890 zde evidovalo podíl obyvatel římskokatolického vyznání 99,6 %. V celé zemi žilo tehdy jen 443 osob řeckokatolického vyznání, 100 evangelíků, 274 kalvinistů a 229 židů.^[2]

Počet obyvatel

Istrie měla k roku 1890 317 610 obyvatel.^[2] V roce 1857 tu žilo pouze 230 000 lidí. Hustota zalidnění dosahovala podle sčítání lidu z roku 1890 64 obyvatel na kilometr čtvereční. Podíl městského obyvatelstva (v obcích nad 2000 obyvatel) byl 23,8 %.^[1]

Geografie

Markrabství Istrie mělo (včetně ostrovů) rozlohu 4941,5 kilometrů čtverečních. Délka pobřeží (pevninské části) činila 365 km.^[1]

Největší města

Nejlidnatějším městem Istrie byla roku 1890 Pula s více než 26 tisíci obyvatel. Hlavní město Poreč bylo až 11. v pořadí s populací necelých 3 tisíce lidí.^[1]

Pořadí	Název	Počet obyv. (r. 1890)
1.	Pula	26 742
2.	Rovinj	9 662
3.	Koper	8 191
4.	Piran	7 724
5.	Vodnjan	5 087
6.	Mali Lošinj	4 928
7.	Izola	4 896
8.	Cres	4 645
9.	Muggia	3 357
10.	Buje	2 728
11.	Poreč	2 685

Správní dělení

Korunní země Istrie se dělila na konci 19. století na šest politických okresů: Koper, Lošinj, Poreč, Pazin, Pula, Volosko.^[2]

Ostrovy

Součástí Istrie byly v době její existence jako historické země následující ostrovy:

V současnosti je území bývalého markrabství rozděleno mezi Chorvatsko (jižní a střední část někdejšího Markrabství Istrie) a Slovinsko (severní část bývalého markrabství Istrie). Malá část historické Istrie okolo města Muggia na předměstí Terstu je součástí Itálie.

Historie

Od roku 976 tvořila oblast zvláštní marku tehdejšího Korutanského vévodství. Později po roce 1209 se města na západním pobřeží ocitla pod nadvládou Benátek.

V roce 1420 byla Istrijská marka definitivně rozdělena mezi Benátskou republiku (jihozápadní část) a Habsburky (severovýchodní část), kteří přijali titul istrijského markraběte do své titulatury. Ti ale již od roku 1374 ovládali velkou část vnitrozemí poloostrova. Habsburská část Istrie pak byla správou spojená s Kraňskem.

Istrie byla opět sjednocena až v roce 1797 tzv. Mírem v Campo Formio, kdy západní benátská část přešla do rakouských rukou a byla připojena ke stávající rakouské korunní zemi Markrabství Istrie. Tímto mírem získalo Rakousko ale také Benátsko a Dalmácii. Roku 1805 území od Rakouska získalo Francouzské císařství, která ho roku 1806 začlenila do Italského království jako departement Istrie, načež bylo území v letech 1809-1813 součástí Ilyrských provincií. Poté došlo k obnově rakouské vlády a území pak bylo do roku 1849 v rámci Rakouského císařství součástí Ilyrského království. Roku 1849 bylo Ilyrské království zrušeno a území se spolu s Terstem a Goricí a Gradiškou stalo součástí nové korunní země Rakouské přímoří. Od roku 1861 byla Istrie samostatnou korunní zemi Rakouského císařství, od roku 1867 Rakouska-Uherska. Disponovala zemskou samosprávou, jejímž nejvyšším orgánem byl Istrijský zemský sněm. Z hlediska státní správy ovšem byla nadále, nyní již formálního Rakouské přímoří, v níž se dále nalézaly i další dvě korunní země: Terst a Gorice a Gradiška se společným místodržícím. V roce 1920, podle Saintgermainské smlouvy, bylo území bývalého markrabství rozděleno: Itálii připadl celý poloostrov s přilehlými ostrrůvky a dále ostrovy Cres, Čutin Mali, Čutin Veli, Galijola, Hrid, Ilovik, Kozjak, Lošinj, Male Orjule, Male Srakane, Mišar, Mišnjak, Oruda, Pregaznik, Samunćel, Susak, Sveti Petar, Šilo, Školjić, Trasorka, Unije, Vele Orjule, Vele Srakane, Visoki, Zeča; zbytek území, zahrnující ostrovy Krk, Galun, Kormati Mali, Kormati Veli, Plavnik, Prvić, Selehovac, Selehovac 2, Sveti Marko a Zečevo, získalo Království SHS.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha: , 1897. Dostupné online. Kapitola Istrie, s. 832.
↑ ^a ^b ^c ^d A Pallas nagy lexikona, 1897., Isztria . mek.oszk.hu . Dostupné online. (maďarsky)

Související články

Externí odkazy

Rakousko-benátské soupeření o "Přímoří"

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Markrabství_Istrie
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[OTTO-1] Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha: , 1897. Dostupné online. Kapitola Istrie, s. 832.

[Pallas-2] A Pallas nagy lexikona, 1897., Isztria . mek.oszk.hu . Dostupné online. (maďarsky)

[1]

[2]

Země Rakouského císařství

Království	České, Uherské, Dalmatské, Chorvatské, Slavonské, Lombardsko-benátské, Haličsko-vladiměřské, Ilyrské¹	Rakouské císařství

Arcivévodství Velkoknížectví	Rakouské arcivévodství (Rakousy pod Enží, Rakousy nad Enží) Sedmihradské velkoknížectví

Vévodství	Bukovinské vévodství, Korutany², Kraňsko², Vévodství Horní a Dolní Slezsko, Salcbursko Štýrsko

Ostatní území	Rakouské přímoří (Gorice a Gradiška, Markrabství Istrie, Terst)², Okněžněné hrabství tyrolské, Moravské markrabství, Vorarlbersko³

¹ od roku 1816 do 1849 , ² od roku 1849 , ³ od roku 1861

Korunní země Rakouska-Uherska

Předlitavsko Předlitavsko (země zastoupené v říšské radě)	České království, Dalmatské království, Bukovinské vévodství, Korutanské vévodství, Kraňské vévodství, Haličsko-vladiměřské království, Moravské markrabství, Rakouské arcivévodství (Rakousy pod Enží, Rakousy nad Enží), Vévodství Horní a Dolní Slezsko, Salcburské vévodství, Štýrské vévodství, Tyrolské okněžněné hrabství a Vorarlbersko, Rakouské přímoří (okněžněné hrabství Gorice a Gradiška, Markrabství Istrie, Terst)	Rakousko-Uhersko

Zalitavsko (země svatošpěpánské uherské koruny)	Uherské apoštolské království (Sedmihradské velkoknížectví¹ a Srbské vojvodsví a Banát), Chorvatsko-slavonské království², město Rijeka (corpus separatum)

Ostatní	Kondominium Bosna a Hercegovina³

¹ od roku 1867 , ² od roku 1868 , ³ od roku 1908