A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Maxmilián Karel 1. kníže z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu | |
---|---|
Generální guvernér v Milánsku | |
Ve funkci: 3. ledna 1717 – 26. prosince 1718 | |
Předchůdce | princ Evžen Savojský |
Nástupce | Jeroným IV. z Colloredo-Waldsee |
Císařský velvyslanec u říšského sněmu v Řezně | |
Ve funkci: 1712 – 1716 | |
Předchůdce | kardinál Jan Filip z Lambergu |
Nástupce | kardinál Kristián August Saský |
Administrátor v Bavorsku | |
Ve funkci: 1704 – 1714 | |
Narození | 14. července 1656 Rochefort |
Úmrtí | 26. prosince 1718 (ve věku 62 let) Milán |
Choť | Marie Polyxena z Khuen-Belasi |
Rodiče | Ferdinand Karel z Löwensteinu-Wertheimu-Rochefortu a Anna Marie z Fürstenbergu |
Děti | Eleonora Marie Anna z Löwenstein-Wertheimu Dominik Markvart z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu Marie Leopoldina Löwensteinsko-Wertheimsko-Rochefortská |
Příbuzní | Žofie Marie Vilemína z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Jan Arnošt z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Marie Anna z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Kristýna Tereza z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Emílie Teodora Terezie z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu a Ernestina Barbora z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu (sourozenci) Josef Hesensko-Rotenburský, Polyxena Hesensko-Rotenburská, Karolína Hesensko-Rotenburská, Konstantin Hesensko-Rotenburský, Kristýna Hesensko-Rotenburská a Eleonora Hesensko-Rotenburská (vnoučata) |
Profese | politik a voják |
Commons | Maximilian Karl Albert, Prince of Löwenstein-Wertheim-Rochefort |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Maxmilián Karel kníže z Löwenstein-Wertheimu (německy Maximilian Karl Albert Reichsfürst von Löwenstein-Wertheim-Rochefort, 15. července 1656 Rochefort – 26. prosince 1718 Milán) byl německý šlechtic, diplomat a státník ve službách Habsburků. Od mládí se uplatňoval v diplomacii, vynikl především během války o španělské dědictví, kdy byl správcem okupovaného Bavorska (1704–1714). V roce 1711 byl povýšen na říšského knížete a byl zástupcem císaře u říšského sněmu. Svou kariéru završil jako místodržitel v Miláně (1717–1718). Zakoupil majetek v západních Čechách (Bezdružice), který jeho potomstvu patřil až do 20. století.
Životopis
Pocházel ze starého šlechtického rodu Löwensteinů, který má původ v morganatickém manželství falckého kurfiřta Fridricha I. a jeho milenky Kláry Tottové. Patřil k hraběcí linii Löwenstein-Wertheim-Rochefort, narodil se jako nejstarší syn do početné rodiny říšského dvorního rady Ferdinanda Karla z Löwensteinu (1616–1672) a jeho manželky Anny Marie, rozené Fürstenbergové (1634–1705).[1]
Maxmilián Karel měl třináct sourozenců, z nichž bratři František Leopold (1661–1682), Ferdinand Heřman (1663–1684) a Vilém (1669–1695) zemřeli ve vojenských službách, další bratr Jan Arnošt (1667–1731) byl biskupem v Tournai. V době úmrtí otce byl ještě nezletilý a část mládí strávil ve Francii pod poručnickou správou svého strýce, štrasburského arcibiskupa Františka Egona z Fürstenbergu.
V roce 1679 vstoupil do služeb Habsburků, krátce sloužil v armádě, poté působil u dvora ovdovělé císařovny Eleonory Gonzagové a byl kapitánem císařské tělesné gardy.[2]
V roce 1684 byl jmenován členem říšské dvorní rady, poprvé se jejího zasedání zúčastnil o dva roky později.[3] Poté se uplatnil jako diplomat a v roce 1697 byl jmenován císařským tajným radou. Od roku 1699 byl císařským zplnomocněncem v Horním Porýní, zájmy císaře zastupoval také ve Frankfurtu nebo u arcibiskupa v Trevíru.[4]
Na počátku války o španělské dědictví chtěly menší říšské státy zachovat neutralitu a právě Löwenstein se zasloužil o to, že některé z nich přistoupily ke spojenectví s Habsburky. Během války byl v roce 1704 jmenován správcem v Horní Falci a po bitvě u Höchstädtu (1704) se stal administrátorem v obsazeném Bavorsku (pro tuto funkci byl původně zvažován Jan Václav Vratislav z Mitrovic.[5][6] Jeho úkolem bylo ekonomicky zapojit Bavorsko do chodu císařské armády, což se mu dařilo.[7] Zvyšování daní vyvolalo selské povstání, s nímž se Löwenstein vypořádal za pomoci armády.[8] Správcem Bavorska zůstal až do roku 1714.[9]
V roce 1711 byl císařem Josefem I. povýšen na říšského knížete (původně jen pro svou osobu, o rok později byla platnost titulu Karlem VI. rozšířena na celou rodinu, což znamená, že ostatní členové rodu byli princové a princezny). V letech 1712–1716 zastával funkci hlavního (principálního) komisaře u říšského sněmu.[10] V závěru války o španělské dědictví se zúčastnil mírových jednání a správu Bavorska předal v roce 1714 zpět kurfiřtovi Maxmiliánu Emanuelovi.
Nakonec byl v letech 1717–1718 místodržitelem, respektive generálním guvernérem v Milánském vévodství, které se stalo součástí habsburského soustátí v důsledku války o španělské dědictví.[11] V této funkci měl podpořit císařskou armádu za války čtverné aliance, nepodařilo se mu ale zabránit obsazení Sardinie španělskými vojsky. V Miláně nechal postavit nové divadlo na místě původní budovy vyhořelé v roce 1705.
Zemřel 26. prosince 1718 ve věku 62 let v Miláně, kde je také pohřben, pouze srdce bylo převezeno do rodové hrobky ve Wertheimu.
Manželství a rodina
V době vstupu do služeb Habsburků se v roce 1678 v Innsbrucku oženil s hraběnkou Marií Polyxenou Khuenovou z Belasy (1658–1712), dcerou diplomata hraběte Matyáše Khuena z Belasy. Z jejich manželství pocházelo deset dětí, z nichž dospělosti se dožilo jen pět, dva synové a tři dcery:
- Marie Terezie Františka (1679–1718), uršulinka
- Maxmilián Karel (1681–1710), císařský komorník a říšský dvorní rada,[12] zemřel předčasně
- Eleonora Marie (1686–1753) provdala za svého bratrance, hesensko-rotenburského lantkraběte Arnošta II. Leopolda (1684–1749)
- dcera Marie Leopoldina (1689–1763) byla manželkou diplomata hraběte Konráda Zikmunda ze Starhembergu (1689–1727)
- Dominik Markvart (1690–1735), dědic knížecího titulu a majetku
Majetek v českých zemích
Kromě statků v německých zemích jako první z Löwensteinů získal majetek v Čechách. V roce 1712 koupil v dražbě za 120 000 zlatých panství Bezdružice, kde také vzápětí potvrdil městská privilegia (1713).[13][14] Ještě téhož roku přikoupil od Jana Josefa z Vrtby sousední panství Krasíkov s Cebiví a hrady Švamberk a Gutštejn.[15][16] V návaznosti na tyto akvizice požádal kníže Löwenstein o udělení českého inkolátu, který mu byl udělen 6. května 1712 a stal se právoplatným obyvatelem Českého království.[17] V rezidenční síti knížat Löwensteinů neměly statky v západních Čechách příliš velký význam, Maxmilián Karel ale již v roce 1714 založil v Bezdružicích textilní manufakturu a uvedl do provozu také sklárnu. Syn Dominik Markvart pak v roce 1720 koupil ještě panství Bor u Tachova, zdejší zámek se až po přestavbě v 19. století stal jedním z hlavních rodových sídel.
Odkazy
Reference
- ↑ Rodokmen rodu Löwenstein-Wertheim-Rochefort dostupné online
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové in: Folia historica Bohemia; Praha, 2013; s. 110–111 dostupné online
- ↑ Seznam říšských dvorních radů in:Chronologische Liste der Reichshofräte nach Oswald von Gschließer; Vídeň, 2014; s. 107 dostupné online
- ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 394 ISBN 978-80-7422-574-1
- ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 560–561 ISBN 978-80-200-2364-3
- ↑ VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka; Praha, 2001; s. 247 ISBN 80-7185-380-1
- ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 167 ISBN 978-80-200-2364-3
- ↑ KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016, s. 154, 169; ISBN 978-80-7557-037-6
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Bavorsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 357 ISBN 978-80-7422-574-1
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Milánském vévodství na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Seznam říšských dvorních radů in:Chronologische Liste der Reichshofräte nach Oswald von Gschließer; Vídeň, 2014; s. 142 dostupné online
- ↑ PROCHÁZKA, Zdeněk: Bezdružice; Domažlice, 2006; s. 22 ISBN 80-86125-66-1
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 105–106 ISBN 80-85983-13-3
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 47, 165
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 75 ISBN 80-7185-226-0
- ↑ Tabulka udělování českých inkolátů na webu Ostravské univerzity, s. 23 dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Karel z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu na Wikimedia Commons
- Maxmilián Karel Löwenstein-Wertheim in: Neue Deutsche Biographie dostupné online
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk