A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Mistrovství Evropy ve fotbale | |
|---|---|
 Trofej pro vítěze - Pohár Henri Delaunaye | |
| Popis | kontinentální mistrovství pořádané UEFA |
| Založen | 1960 |
| Počet týmů | 24 na závěrečném turnaji, 55 v kvalifikaci |
| Aktuální vítěz | Itálie |
| Nejvíce vítězství | Německo, Španělsko |
Mistrovství Evropy ve fotbale, označované zkratkou Euro, je hlavní fotbalovou soutěží mužských národních týmů organizovanou evropskou fotbalovou federací UEFA. Jde tudíž o kontinentální mistrovství, jehož se ale mohou účastnit i geograficky neevropští členové UEFA. Turnaj, jehož první ročník proběhl ve Francii v roce 1960, má většinou čtyřletou periodicitu. Prozatím ji dokázala narušit pouze pandemie covidu-19, kvůli níž se turnaj plánovaný na léto 2020 musel posunout o jeden rok (z marketingových důvodů si ale ponechal značku "Euro 2020").[1] Periodicita soutěže byla naplánována tak, aby se závěrečný turnaj konal vždy v polovině čtyřletého cyklu mezi mistrovstvími světa. Jde o druhý nejsledovanější fotbalový turnaj na planetě, po světovém šampionátu. Kupříkladu finále v roce 2021 sledovalo 328 milionů diváků.[2]
První dva ročníky (1960, 1964) se konaly pod názvem Evropský pohár národů, v roce 1968 byl přijat současný název. Od roku 1996 UEFA oficiálně užívá pro označení mistrovství marketingovou zkratku "Euro" (naproti tomu u mistrovství světa jsou podobné zkráceniny a přezdívky, jako například "mundial", pouze neoficiální). O účast na závěrečném turnaji všechny týmy svádějí zápas v turnaji kvalifikačním. V letech 1960-1976 byl závěrečný turnaj pouze čtyřčlenný a obsahoval jen dvě semifinále, finále a zápas o čtvrté místo. Od roku 1980 se závěrečného turnaje účastnilo osm týmů, od toho roku také platí pravidlo, že hostitelská země se kvalifikuje automaticky (toto pravidlo bylo porušeno pouze u Eura 2020, které se konalo v mnoha různých zemích). Ročník 1980 byl také posledním, kdy se hrál zápas o třetí místo. Od roku 1984 získávají bronzovou medaili oba poražení semifinalisté. V roce 1996 se počet účastníků závěrečného turnaje zvedl na šestnáct. Do té doby bylo pro evropská reprezentační mužstva snazší kvalifikovat se na mistrovství světa, kde v letech 1982-1990 hrálo 14 evropských týmů. Od roku 2016 se počet účastníků finálového turnaje zvýšil na 24 zemí (v situaci, kdy se počet členů UEFA zvýšil na 55). Formát základních skupin se prvně objevil v roce 1980, do té doby se celý turnaj hrál výhradně vyřazovacím způsobem.
Na šampionátu dosud triumfovalo deset národních týmů: Německo a Španělsko třikrát, Itálie a Francie dvakrát a Sovětský svaz, Československo, Nizozemsko, Dánsko, Řecko a Portugalsko jednou. Španělsko je prozatím jediným týmem, který vyhrál dva tituly po sobě (2008 a 2012). Je poměrně tradičním jevem, že na mistrovství Evropy uspějí i týmy, kterým se na mistrovství světa tolik nedaří. Kupříkladu Řecko, mistr Evropy z roku 2004, se zúčastnilo jen tří světových šampionátů a nikdy zde nepostoupilo dále než do osmifinále. Bronzový medailista z Eura Wales hrál na mistrovství světa jen dvakrát. Dánsko má z Eura již tři medaile, z mistrovství světa žádnou. Samostatné Česko se kvalifikovalo na všechna Eura od roku 1996 a získalo na nich dvě medaile, ale ve stejné době se mu jen jedinkrát podařilo probojovat na mistrovství světa, kde vypadlo v základní skupině.
Zajímavostí je, že ačkoli je Evropa kolébkou fotbalu, vznik kontinentálního mistrovství byl poměrně pozdní. Například jihoamerické mistrovství Copa América vzniklo již roku 1916. Myšlenku celoevropského fotbalového turnaje poprvé navrhl generální sekretář Francouzské fotbalové federace Henri Delaunay v roce 1927, ale komplikované vztahy mezi evropskými státy v meziválečném období, organizační chaos (UEFA vznikla až roku 1954), tradiční izolacionismus britské kopané a nelehká ekonomická situace Evropy po druhé světové válce realizaci nápadu odsunuly až na konec 50. let. Když byla kvalifikační část prvního mistrovství konečně rozehrána (v roce 1958), byl Delaunay již tři roky po smrti. Byla po něm alespoň pojmenována trofej udělovaná evropským šampionům.[3] Nicméně na svém počátku nemělo mistrovství Evropy jednoduchou pozici a důvěru všech evropských zemí: do první kvalifikace se přihlásilo jen 17 států, mezi nimiž chyběly třeba Anglie, Nizozemsko, Západní Německo a Itálie.
Nejdůležitějším předchůdcem Eura byl Mezinárodní pohár pořádaný v letech 1927-1960. Účastnily se ho však reprezentace omezeného počtu evropských zemí: Československa, Maďarska, Rakouska, Švýcarska, Itálie a Jugoslávie. Před druhou světovou válkou byly ale právě tyto národní týmy nejlepší v Evropě, jak dokazují výsledky mistrovství světa. Z fotbalového pravěku patří k pokusům o nastartování tradice evropského šampionátu Amatérské mistrovství Evropy ve fotbale z roku 1911.[4]
Do dějin mistrovství Evropy často zasahovala politika. Již do čtvrtfinále prvního šampionátu odmítli nastoupit z politických důvodů Španělé proti Sovětům. Řecko odstoupilo z kvalifikace druhého šampionátu, protože odmítlo hrát proti Albánii, s níž bylo stále ve válečném stavu. Již kvalifikovaná Jugoslávie byla kvůli jugoslávské válce vyloučena z Eura 1992.[5] Její náhradník Dánsko pak celý turnaj překvapivě vyhrálo. V roce 2022 bylo kvůli vojenské invazi na Ukrajinu z kvalifikace Eura vyloučeno Rusko.[6]
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
4.JL.jpg&veda=32322){kind=link}
