Code civil (plným názvem francouzsky Code civil des Français, česky doslova Občanský zákoník Francouzů, v letech 1807–1816 a 1852–1870 nazývaný Napoleonův občanský zákoník, franc. Code Napoléon) je francouzský občanský zákoník, který byl schválen 21. března 1804 a přes mnohé novely zůstává doposud základem francouzského občanského práva.^[1] Navíc jím formulované zásady ovlivnily občanské zákonodárství v mnoha jiných zemích.^[2]

Napoleonský Občanský zákoník nebyl v Evropě první. Předešel ho bavorský kodex Codex Maximilianeus bavaricus civilis z roku 1756, ale i pruský Allgemeines Landrecht (1794) a západohaličský zákoník z roku 1797. Byl to ale první moderní zákoník přijatý v evropském měřítku, rozšířený díky tzv. Napoleonským válkám, který ovlivnil mnoho jiných zemí Evropy i zámoří. ^[3]

Koncept

Byl koncipovaný řadou právních expertů své doby (Tronchet, Bigot de Prémaneneu, Cambacérès, Malleville aj.), přičemž Napoleon Bonaparte často zasahoval do utváření jednotlivých návrhů a projevoval značný zájem o závěry komise. Po svém vyhlášení obsahoval 2281 článků a definitivně odstraňoval feudalismus a jakékoliv stopy lenního práva.^[4] Mezi jinými pak např. potlačil práva prvorozených a stanovil dělbu majetku mezi všechny dědice mužského pohlaví, formálně uznal oprávněnost dřívějšího prodeje státních pozemků zkonfiskovaných církvi a emigrantům či stanovil další podmínky dědictví a rozvodů.^[4]

Zákoník je založen na idejích přirozeného práva a lze v něm zároveň nalézt výrazné vlivy římského práva, např. už jeho samotné členění vychází z justiniánské kodifikace.

Systematika

Kodex se skládal ze tří knih (dnes bychom řekli částí), každá z nich se dělila na tituly (hlavy):

• I. O osobách (Des personnes) – 11 titulů, články 7. až 515.,
• II. O majetku a různých druzích vlastnictví (Des biens et des différentes modifications de la propriété) – 4 tituly, články 516. až 710.,
• III. O různých způsobech nabývání vlastnictví (Des différentes manières dont on acquiert la propriété) – 20 titulů, články 711. až 2281.
• Předpisy obsažené v těchto knihách předchází krátký titul úvodní se 6 články o vyhlašování, důsledcích a uplatňování práv obecně (De la publication, des effets et de l'application des lois en général).

Tato trojdílné uspořádání volně navazuje na trojdílnost římského práva v Gaiových Institucích. Zároveň uskutečňuje postuláty směru přirozeného práva podobně, jako jiná kodifikace civilního práva té doby, rakouský kodex ABGB (Všeobecný zákoník občanský z roku 1811). Podle záměru tvůrců zákoníku měla systematika dát záruku tří nejdůležitějších přínosů revoluce: osobní svobody (kniha I.), nedotknutelnosti soukromého vlastnictví (kniha II.) a svobody smluvní (kniha III.). Ty ustavily fundamentální postuláty revoluční buržoazie a tím základy vytvářející se kapitalistického hospodářství.

Maximy

Code Civil zaručil všem mužským obyvatelům hlavní požadavky revoluce:

• Volnost (Liberté)
• Rovnost (Egalité)
• Bratrství (Fraternité)

prostřednictvím zásad (maxim):

• Rovnost před zákonem
• Svobodu pro každého
• Ochrana soukromého vlastnictví
• Úplné oddělení církve od státu
• Konec cechovního zřízení
• Svoboda zaměstnání a volby povolání
• Právní základ svobodného trhu
• Matrika - soupis narození a úmrtí (evidence obyvatelstva)

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Code civil na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.