Neomycin
Název (INN)	neomycin
Název podle IUPAC	(2R,3S,4R,5R,6R)-5-amino-2-(aminomethyl)-6-(2S,3R,4S,5R)-4-(2R,3R,4R,5S,6S)-3-amino-6-(aminomethyl)-4,5-dihydroxyoxan-2-yloxy-3-hydroxy-5-(hydroxymethyl)oxolan-2-yloxy-3-hydroxycyklohexyloxyoxan-3,4-diol
Kódy
Číslo CAS	1404-04-2
Klasifikace ATC	A01AB08, A07AA01, B05CA09, D06AX04, J01GB05, R02AB01, S01AA03, S02AA07, S03AA01
Chemie
Sumární vzorec	C23H46N6O13
Molární hmotnost	614,644 g/mol
Farmakologie
Indikace	infekce mikroby citlivými na neomycin (oči, kůže, trávicí systém)
Kontraindikace	alergie na aminoglykosidy (všechna podání) neprůchodnost střev, vředová choroba (perorální podání)
Cesty podání	topické, p.o.
Biodostupnost	<3 % (neporušená sliznice)
Vazba na proteiny	0–30 %
Biologický poločas	2–3 hod.
Další informace
Registrace v ČR	ano (kombinované přípravky)
Dostupnost v ČR	na lékařský předpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neomycin je aminoglykosidové antibiotikum používané povrchovou aplikací například ve formě krémů, mastí nebo očních kapek.

Použitíeditovat | editovat zdroj

Neomycin se používá převážně ve formě topických (povrchových) přípravků, jako je např. Neosporin. Lze ho podávat i orálně, obvykle v kombinaci s jinými antibiotiky. Neomycin se z trávicího traktu nevstřebává a používá se jako prevence proti jaterní encefalopatii a hypercholesterolémii. Ničením bakterií v trávicí soustavě snižuje hladinu amoniaku a zabraňuje vzniku jaterní encefalopatie, zvláště před chirurgickými zákroky na zažívacím systému. Používá se i při přemnožení bakterií v tenkém střevě. Nepodává se nitrožilně, je extrémně nefrotoxický (způsobuje poškození ledvin), zvláště v porovnání s jinými aminoglykosidy. Jedinou výjimkou je, když je neomycin ve velmi malých dávkách přidán jako konzervant do některých vakcín – typicky 0,025 mg v jedné dávce.^[1]

Molekulární biologieeditovat | editovat zdroj

Rezistence proti neomycinu je propůjčována jedním nebo dvěma geny aminoglykosidové fosfotransferázy.^[2] Gen neo je běžně obsažen v DNA plazmidů používaných molekulárními biology k přípravě stabilních kultur buněk savců expresí klonovaných bílkovin v kultuře. Mnoho komerčně dostupných plazmidů pro expresi bílkovin obsahuje neo jako selektovatelný marker. Je-li kultura ošetřena neomycinem nebo jiným podobným antibiotikem, netransfektované buňky nakonec vymřou. Pro prokaryota lze použít neomycin nebo kanamycin, pro eukaryota je však obecně potřeba genecitin (G418).

Spektrum účinkueditovat | editovat zdroj

Podobně jako jiné aminoglykosidy má neomycin výtečnou účinnost proti gramnegativním bakteriím a částečnou proti grampozitivním bakteriím. Je pro člověka relativně toxický a mnoho lidí na něj má alergii.^[3] Lékaři často doporučují používat antibiotické masti bez neomycinu, například Polysporin.^[4]

Historieeditovat | editovat zdroj

Neomycin byl objeven v roce 1949 mikrobiologem Selmanem Waksmanem a jeho studentem Hubertem Lechevalierem na Rutgers University. Je přirozeně produkován bakterií Streptomyces fradiae.^[5]

Referenceeditovat | editovat zdroj

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neomycin na anglické Wikipedii.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu neomycin na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.