Novak Djoković Novak Đoković / Новак Ђоковић
Novak Djoković ve Wimbledonu 2017
Přezdívka	Nole, Djoker, Djoki
Stát	Srbsko Srbsko (od 2006) Srbsko a Černá Hora Srbsko a Černá Hora (2003–2006)
Datum narození	22. května 1987 (37 let)
Místo narození	Bělehrad, SFRJ, dnes Srbsko
Bydliště	Monte Carlo, Monako
Výška	188 cm
Hmotnost	77 kg
Profesionál od	2003
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	182 494 969 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	1105–219
Tituly	98 ATP, 3 challengery, 3 Futures
Nejvyšší umístění	1. místo (4. července 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	vítěz (2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021, 2023)
French Open	vítěz (2016, 2021, 2023)
Wimbledon	vítěz (2011, 2014, 2015, 2018, 2019, 2021, 2022)
US Open	vítěz (2011, 2015, 2018, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	vítěz (2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022, 2023)
Olympijské hry	bronz (2008)
Čtyřhra
Poměr zápasů	63–80
Tituly	1 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění	114. místo (30. listopadu 2009)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2006, 2007)
French Open	1. kolo (2006)
Wimbledon	2. kolo (2006)
US Open	1. kolo (2006)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry	4. místo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2010)
Hopman Cup	finále (2008, 2013)
ATP Cup	vítěz (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240614a14. června 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na Letních olympijských hrách
bronz	2008 Peking	dvouhra mužů

Novak Djoković (srbsky Novak Đoković / Новак Ђоковић; * 22. května 1987 Bělehrad) je srbský profesionální tenista. Mezi lety 2011–2024 byl v deseti obdobích světovou jedničkou ve dvouhře, v rekordní délce 428 týdnů. Poprvé se jí stal v červenci 2011 jako 25. hráč od zavedení klasifikace v roce 1973. Během března 2021 překonal Federerův rekord 310 týdnů na prvním místě a v únoru 2023 absolutní rekord 377 týdnů Steffi Grafové. V dubnu 2024 se ve 36 letech a 10 měsících stal nejstarší singlovou jedničkou bez ohledu na pohlaví. Osmkrát sezónu završil jako konečná světová jednička, znamenající také rekord, a třikrát mu v konečném hodnocení patřila 2. příčka.

Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour devadesát osm turnajů ve dvouhře, což jej v otevřené éře řadí na třetí místo. Vybojoval také jednu deblovou trofej. Na grandslamu drží rekordních dvacet čtyři titulů ve dvouhře rovněž jako Margaret Courtová. Rekordní počet deseti trofejí mu náleží na Australian Open, sedm triumfů vybojoval ve Wimbledonu, čtyři na US Open a tři na French Open. Třicet šest finále, čtyřicet sedm semifinále a padesát devět čtvrtfinále v grandslamové dvouhře představuje také historický rekord. Na French Open 2024 vyhrál jako první muž 370. singlový zápas na grandslamu.

Vítězstvím na Roland Garros 2016 zkompletoval jako osmý muž historie kariérní Grand Slam. Po Budgeovi a Laverovi se v Paříži stal třetím hráčem, který ovládl čtyři grandslamy za sebou a zkompletoval nekalendářní grandslam. Jako první tento výkon dosáhl na třech různých površích.^[1] Již postupem do pařížského čtvrtfinále v roce 2016 jako první vydělal na odměnách přes 100 milionů dolarů.^[2] Triumfem na French Open 2023 pak jako první muž završil třetí kariérní grandslam, čímž překonal jeho dvojnásobné držitele Emersona, Lavera a Nadala, a rovněž se stal prvním mužem open éry s alespoň dvěma grandslamy vyhranými v sedmi různých sezónách. Na Australian Open 2012 odehrál s Rafaelem Nadalem nejdelší finále grandslamové historie, trvající 5 hodin a 53 minut.

Z Letních olympijských her 2008 v Pekingu si odvezl bronzovou medaili ve dvouhře. V roce 2010 se stal díky singlové neporazitelnosti hlavní oporou srbského daviscupového týmu, který poprvé získal salátovou mísu pro vítěze. Na zahajovacím ceremoniálu XXX. letních her v Londýně se stal vlajkonošem srbské výpravy. Rekordních sedm titulů mu náleží na závěrečném Turnaji mistrů. V sérii Masters získal rovněž nejvyšší počet čtyřiceti singlových trofejí. Jako jediný v ní, dokonce dvakrát, zkompletoval tzv. kariérní Zlatý Masters – tituly ze všech devíti turnajů. Na Masters také drží rekord šesti trofejí z jedné sezóny (2015). Na Rome Masters 2022 pokořil jako pátý hráč otevřené éry hranici 1 000 vyhraných zápasů a na Geneva Open 2024 jako třetí po Connorsovi a Federerovi metu 1 100 výher.

V letech 2019–2024 jej trénoval Chorvat Goran Ivanišević. Opakovaně byl vyhlášen nejlepším sportovcem Srbska. V rámci Mezinárodní tenisové federace se stal osmkrát mistrem světa ve dvouhře a ATP jej osmkrát zvolila hráčem roku. Pětkrát si odnesl světovou sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa. Obdržel také Řád svatého Sávy. V letech 2016–2020 vedl dvanáctičlennou Radu hráčů ATP.

Soukromý život

Narodil se 22. května 1987 v Bělehradu, hlavním městě Socialistické federativní republiky Jugoslávie do rodiny Srđana (Срђан) a Dijany (Дијана) Đokovićových. Dva mladší bratři Marko (Марко) a Đorđe (Ђорђе) Đokovićovi, jsou tenisté s ambicemi stát se profesionály.^[3] Žije v monackém Monte Carlu a od léta 2006 jej trénuje bývalý slovenský tenista Marián Vajda.^[4] Podobně jako Roger Federer, se označuje za milovníka cizích jazyků, když uvádí, že vyjma rodné srbštiny hovoří anglicky, německy a italsky.^[5][6] Od konce roku 2005 udržuje partnerský vztah s Jelenou Ristićovou (Јелена Ристић).^[7] Poté, co se v září 2013 zasnoubili^[8] a 10. července 2014 následovala civilní svatba v černohorském letovisku Sveti Stefan.^[9] Na stejném místě pak o dva dny poději proběhl i církevní sňatek v místním kostele (srbsky: Црква Светог Архиђакона Стефана).^[10] Dne 24. dubna 2014 tenista oznámil, že očekávají příchod prvního potomka.^[11] Do manželství se pak 21. října 2014 narodil syn Stefan Djoković.^[12]

S tenisem začínal ve čtyřech letech. Roku 1993, v šesti letech, jej jako talentované dítě objevila srbská tenisová legenda Jelena Genčićová^[13] v Kopaoniku, kde jeho rodiče provozovali rychlé občerstvení.^[14] Poté, co jej viděla hrát na kurtu, prohlásila: „To je největší talent, který vidím od dob Moniky Selešové“.^[3] Genčićová s ním pak spolupracovala více než šest let. V roce 1999 se obrátila na Niki Piliće, jenž dvanáctiletého tenistu přijal do své akademie v německém Oberschleißheimu. V ní trénoval další čtyři roky.^[15] Od čtrnácti let začal soutěžit na mezinárodních turnajích. Ve své věkové kategorii zvítězil ve dvouhře a čtyřhře na mistrovství Evropy, na němž dopomohl ke zlatu i srbskému družstvu.^[3]

Mimo dvorec je známý svým humorem a imitací herního stylu svých spoluhráčů. Po vítězném čtvrtfinále s Carlosem Moyou na US Open 2007 bavil publikum předváděním Nadala a Šarapovové.^[16] Dojem učinil také na Johna McEnroea, s nímž rozveselili několika výměnami ochozy centrálního dvorce, po osmifinálovém vítězství na US Open 2009. Díky těmto charakterovým rysům získal přezdívku „Djoker“, vzniklou spojením příjmení a anglického slova „joker“ – šprýmař.

Řadí se k členům klubu „Champions for Peace“, skupině světově významných sportovců, kteří se zavázali propagovat a šířit mír prostřednictvím sportu. K tomuto účelu založili v Monaku mezinárodní organizaci Peace and Sport.^[17]

Vyznáním se hlásí k Srbské pravoslavné církvi. 28. dubna 2011 mu srbský patriarcha Irinej udělil nejvyšší církevní vyznamenání Řád svatého Sávy I.  třídy, za jeho náklonnost k církvi a podporu Srbů.^[18]

Patří mezi fanoušky několika fotbalových klubů – srbské Červené hvězdy Bělehrad,^[19] italského AC Milán^[20] a portugalské Benfiky Lisabon. Řadí se také mezi blízké přátele bývalé srbské světové jedničky v tenise Any Ivanovićové, se kterou se poprvé setkal ve dvou letech.

V roce 2016 uvedl, že je téměř rok pecetariánem, kromě občasné konzumace ryb je jeho strava veganská.^[21] V témže roce otevřel veganskou restauraci v Monte Carlo. V rozhovoru pro Forbes uvedl, že stravě vděčí za velkou část profesního úspěchu, když mu umožnila udržet konzistentní úroveň energie, větší kontrolu nad svým tělem a větší pohotovost.^[22] Byl součástí týmu výkonných producentů celovečerního filmu The Game Changers, který představil výhody rostlinné stravy u sportovců.^[23]

Tenisová kariéra

2001–2006: Počáteční fáze kariéry

V roce 2001 byl členem jugoslávského týmu, který se probojoval do finále juniorského Davis Cupu pro hráče do 14 let. V něm prohrál singlové utkání. Na počátku kariéry hrál jako většina začínajících tenistů události na tenisových okruzích nižší úrovně Futures a challengerech. V období 2003–2005 vyhrál na každém z nich tři turnaje ve dvouhře. Poprvé se do hlavní soutěže turnaje nejvyšší mužské úrovně – ATP Tour, probojoval na Croatia Open Umag 2004 v chorvatském Umagu, kde v úvodním kole nestačil na Filippa Volandriho. V dubnu 2004 debutoval v reprezentaci Srbska a Černé Hory v euroafrické zóně Davisova poháru proti Lotyšsku. Sezónu zakončil jako 186. hráč žebříčku ATP.

Premiérový grandslam odehrál na Australian Open 2005, kde v první fázi hladce podlehl Rusu Maratu Safinovi, když na pozdějšího vítěze uhrál pouze tři gamy. Na French Open postoupil do druhého a ve Wimbledonu, stejně jako na US Open pak do třetího kola. V květnu vyhrál challenger v italském San Remu a sezónu zakončil na 78. místě žebříčku. V sezóně 2006 krátce uvažoval o plánu se přestěhovat ze Srbska do Velké Británie, kterou by reprezentoval.^[24] Zejména díky čtvrtfinálové účasti na French Open 2006 a postupu do čtvrtého kola ve Wimbledonu se posunul do první čtyřicítky hráčů na singlovém žebříčku ATP. Tři týdny po Wimbledonu, si připsal premiérový titul na okruhu ATP, když triumfoval na Dutch Open 2006 v nizozemském Amersfoortu, a to bez ztráty setu. V boji o titul přehrál dvojnásobného olympijského vítěze z Chile Nicoláse Massúa. Druhý titul pak získal na francouzském Moselle Open 2006 v Metách, čímž poprvé pronikl do první dvacítky klasifikace a sezónu zakončil na 16. příčce.

2007: Průnik do elitní desítky a první grandslamové finále

Tradičně úvodní australskou část sezóny zahájil výhrou na turnaji v Adelaide, kde ve finále zdolal Chrise Gucciona. Na Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž nestačil na světovou jedničku a pozdějšího vítěze Rogera Federera ve třech sadách. Kvalitní výsledky z událostí série Masters na kalifornském Indian Wells, kde ve finále podlehl Rafaelu Nadalovi a ve floridském Key Biscayne, na němž v další finálové účasti získal premiérový titul této kategorie nad Španělem Guillermo Cañasem, mu poprvé zajistily postup mezi deset nejlepších tenistů světa.

Ze Spojených států se v dubnu vrátil do Srbska na zápas první skupiny euroasijské zóny Davisova poháru, v němž na domácí tým čekala Gruzie. Djoković získal bod singlovou výhrou nad George Čanturjanem a Srbsko postoupilo do zářijové baráže o Světovou skupinu hladce výhrou 5:0.

Následovala antuková část sezóny. Na Monte-Carlo Masters ve třetí fázi nestačil na Davida Ferrera. Do finále se poté probojoval na portugalském Estoril Open, kde v boji o titul zdolal Francouze Richarda Gasqueta. Ve čtvrtfinále skončil na dalších dvou turnajích, italském Rome Masters a německém Masters Series Hamburg. V prvním případě zůstal na raketě Nadala a ve druhém pak prohrál s Carlosem Moyou. French Open pro něj znamenalo první semifinálovou účast na grandslamu, v níž jej přehrál pozdější vítěz Nadal, jenž pro svou dominanci budoval přezdívku „antukový král“.

Na travnatém Wimbledonu svedl mezi posledními osmi pětihodinovou bitvu s vítězným koncem proti Kypřanu Marcosi Baghdatisovi. V semifinálovém utkání s Rafaelem Nadalem byl nucen ve třetím setu utkání skrečovat pro poranění lokte.

Na vítězné vlně v sérii Masters pokračoval i v Rogers Cupu, konaném toho roku v Montrealu. Ve čtvrtfinále zdolal světovou trojku Andyho Roddicka, v semifinále dvojku Nadala a konečně ve finále porazil poprvé v kariéře prvního hráče světa – Švýcara Federera. Současně se jednalo o první turnaj od sezóny 1994, na kterém dokázal hráč porazit tři nejlepší tenisty světa. V roce 1994 se stejný výkon podařil Němci Borisi Beckerovi.^[25] Srb se po Tomáši Berdychovi stal teprve druhým hráčem, jenž zdolal, jak Nadala, tak i Federera, a to od momentu, kdy obsadili první dvě příčky světového žebříčku. Švédska tenisová legenda Björn Borg na jeho adresu po kanadském triumfu sdělila, že „se definitivně stal uchazečem na grandslamový titul“.^[26] Nicméně na dalším turnaji Cincinnati Masters, skončil již ve druhém kole po dvousetové porážce od Moyi.

Na posledním grandslamu US Open prošel postupně až do finále, v němž ve třech setech nestačil na Federera, přestože v prvním z nich nevyužil pět a ve druhém pak dva setboly. Během sezóny si získal přízeň fanoušků pro komediální imitaci jiných tenistů, včetně Nadala, Roddicka a Šarapovové.

V zářijové daviscupové baráži o Světovou skupinu získal v bělehradském utkání proti Austrálii tři body, za dvě dvouhry a společný bod se Zimonjićem z debla. Srbové vyhráli 4:1 na zápasy a postoupili do elitní skupiny pro rok 2008.

Pátý titul sezóny si připsal na BA-CA TennisTrophy ve Vídni, kde v boji o titul zdolal Švýcara Stanislase Wawrinku. Na další španělské události Madrid Open jej porazil v semifinálové fázi Argentinec David Nalbandian. Konečné třetí místo na žebříčku mu poprvé v kariéře zajistilo účast na závěrečném Turnaji mistrů v Šanghaji, na kterém ovšem nepostoupil ze základní skupiny, když postupně prohrál s Ferrerem, Gasquetem i Nadalem všechny dvouhry.

V Srbsku byl vyhlášen nejlepším sportovcem roku.^[27]

2008: Premiérový grandslam z Australian Open

Sezónu zahájil účastí na perthském Hopmanově poháru ve společném týmu se světovou trojkou Jelenou Jankovićovou. V základní skupině vyhrál všechny tři dvouhry. Ve finále však Srbsko nestačilo po výsledku 1–2 na Spojené státy, které reprezentovali Serena Williamsová a Mardy Fish.

Na Australian Open dosáhl druhého grandslamového finále v řadě, když v semifinále porazil dvojnásobného obhájce Federera. Ve věku 20 let a 250 dnů se stal nejmladším tenistou historie, který si zahrál semifinále všech čtyř grandslamů. Ve finále si poradil s nenasazeným Francouzem Jo-Wilfriedem Tsongou, který mu vzal jediný set na turnaji a připsal si jako vůbec první Srb historie grandslamovou trofej ve dvouhře.^[28] Poprvé od roku 2005 nevyhrál nikdo z dvojice Federer–Nadal.

Další událost odehrál na Blízkém východě, když na dubajském turnaji vypadl v semifinále s Andym Roddickem. Devátou singlovou trofej získal na turnaji série Masters Pacific Life Open v Indian Wells poté, co v třísetovém finále porazil Mardy Fishe. Jubilejní desátý titul a čtvrtý z Masters vyhrál na antuce v římském mezinárodním mistrovství Itálie. Následující týden podlehl v semifinále Hamburg Masters s Nadalem a do druhého grandslamu French Open nastupoval z pozice třetího nasazeného. Mezi posledními čtyřmi hráči nestačil opět na „antukového krále“ a pozdějšího vítěze Nadala.

Se stejným soupeřem se utkal také na trávě, a to ve finále Artois Championships v londýnském Queen's Clubu, kde Španělovi podlehl ve dvou sadách. Na Wimbledonu podlehl jako turnajová trojka již ve druhém kole bývalé světové jedničce Maratu Safinovi. Tak skončila série pěti velkých turnajů v řadě, na kterých se probojoval alespoň do semifinále.

Při návratu na americkou část okruhu neuspěl s obhajobou kanadského Mastersu Rogers Cupu tentokrát hraného v Torontu. Vypadl ve čtvrtfinále s nasazenou osmičkou ze Skotska Andy Murrayem. Příští týden se na ohioském Cincinnati Masters přes Nadala probojoval až do finále, v němž opět zůstal poražen na raketě Murrayho.

Následovaly pekingské Letní olympijské hry, kterých se účastnil poprvé v kariéře. Spolu se Zimonjićem vytvořili v deblové soutěži druhý nasazený pár, který ovšem nepřešel první kolo, když podlehl české dvojici Martin Damm a Pavel Vízner. Ve dvouhře se jako turnajová trojka probojoval do semifinále, v němž nestačil na Nadala. V boji o bronzovou medaili pak přehrál Američana Jamese Blakea a zajistil si cenný olympijský kov.

Poté se vrátil do Spojených států na závěrečný grandslam sezóny US Open, v němž jako třetí nasazený přehrál ve čtvrtfinále Roddicka. V pozápasovém rozhovoru Američan kritizoval Srba za přehnané zneužívání jeho komunikace s trenérem během utkání. Djokovićova cesta skončila v semifinále, když po čtyřsetovém zápase podlehl Federerovi. Oba hráči se potkali již ve finále předchozího ročníku.

Po události ve Flushing Meadows odehrál do konce roku čtyři turnaje. Ve finále PTT Thailand Open podlehl Tsongovi ve dvou sadách. V listopadu podruhé za sebou postoupil do Turnaje mistrů v Šanghaji, tentokrát jako druhý nasazený. V úvodním klání vyhrál s Argentincem del Potrem ve dvou setech, poté zdolal i Rusa Nikolaje Davyděnka ve třech dějstvích, aby v posledním utkání skupiny podlehl opět Tsongovi. Zajistil si účast v semifinále, v němž přehrál Francouze Gillese Simona. Ve finále se podruhé potkal s Davyděnkem a opět vítězně. Získal tak premiérový titul ze závěrečné události sezóny, kterou podruhé zakončil na 3. místě žebříčku ATP.

2009: Pět titulů z deseti finálových účastí

Sezónu otevřel startem na Brisbane International hraném v australském Brisbane, kde byl v úvodním kole vyřazen Ernestsem Gulbisem.^[29] Na další grandslamové přípravě Medibank International podlehl v semifinálové fázi Finu Jarkko Nieminenovi.^[30]

Do Australian Open vstupoval jako obhájce titulu, ale ve čtvrtfinále proti bývalé světové jedničce Andymu Roddickovi utkání skrečoval.^[31]

Po přesunu do Evropy se objevil v marseilleském dvouhře Open 13, v níž jako nejvýše nasazený v semifinále nestačil na Tsongu. Dvanácté singlové vítězství na okruhu ATP zaznamenal na Dubai Tennis Championships, když v boji o titul porazil Davida Ferrera. Další týden již obhajoval titul na americkém Masters v Indian Wells, kde podruhé v sezóně odešel poražen od Roddicka, a to opět ve čtvrtfinále. Na Miami Masters v Key Biscayne přešel mezi posledními čtyřmi hráči přes Federera a ve finále podlehl Britovi Andy Murraymu.

Finálovou účast na turnaji série ATP Masters 1000 si zajistil na francouzském Monte-Carlo Rolex Masters, kde jej zdolal nejlepší antukář na okruhu Rafael Nadal. Na římském Rome Masters, obhajoval titul, ale ve finále znovu nestačil na dominantního Španěla.

Jako nejvýše nasazený hráč se zúčastnil domácího bělehradského turnaje Serbian Open. V boji o titul porazil v premiérovém vzájemném střetnutí Poláka Łukasze Kubota, čímž si zajistil druhou výhru v sezóně.^[32] Do antukového Mutua Madrilena Madrid Open vstupoval jako třetí nasazený a ztráty sady se probojoval do semifinále, v němž narazil na Nadala, jemuž i přes tři nevyužité mečboly podlehl. Zápas se zapsal do historie ATP Tour svým trváním – hrál se 4 hodiny a 3 minuty, nejdéle v otevřené éře tenisu v rámci utkání na dva vítězné sety.^[33] Na druhém grandslamu sezóny, pařížském French Open, opustil soutěž ve třetí fázi po porážce od Němce Philippa Kohlschreibera.

Travnatou sezónu zahájil na německém Gerry Weber Open, kde byl po odstoupení tradičního účastníka Federera prvním nasazeným tenistou. Ve finále však nestačil na zkušeného Němce Tommyho Haase.^[34] Se stejným soupeřem pak podlehl opět ve čtvrtfinále dvouhry na Wimbledonu.^[35]

V rámci přípravy na poslední grandslam se zúčastnil tradiční řady turnajů nazvané US Open Series. Mezi posledních osm tenistů prošel na Masters Rogers Cupu v Montrealu, kde podlehl Andy Roddickovi. Na cincinnatském Western & Southern Financial Group Masters zdolal v semifinále světovou trojku Nadala, ale v boji o titul jej porazil první hráč žebříčku Roger Federer.^[36] Na grandslamu US Open došel do semifinále, když předtím ztratil pouze dva sety. Mimo jiné zdolal Chorvata Ivana Ljubičiće, českou turnajovou patnáctku Radka Štěpánka a desítku Fernanda Verdasca. Mezi posledními čtyřmi hráči soutěže opět jako v předchozích letech nestačil na Federera.^[37]

Na pekingském turnaji China Open zdolal během postupu do finále Rumuna Victora Hănesca, krajana Viktora Troického, Španěla Verdasca a Švéda Robina Söderlinga. V boji o titul pak zvítězil nad mladým chorvatským tenistou Marinem Čilićem, aby si připsal třetí titul sezóny.^[38] Na novém turnaji okruhu Šanghaj ATP Masters 1000 v semifinálové fázi zůstal na raketě Rusa Nikolaje Davyděnka.

Po návratu na evropskou půdu zamířil na basilejský Davidoff Swiss Indoors, na němž si poradil s Janem Hernychem,^[39] ve čtvrtfinále pak s domácím Stanislasem Wawrinkou, v semifinále s dalším Čechem Štěpánkem a ve finále na něj čekala švýcarská světová jednička a trojnásobný vítěz turnaje Roger Federer, kterého porazil navzdory papírovým předpokladům.^[40]

Na poslední události série Masters, pařížském halovém turnaji BNP Paribas Masters potvrdil formu ze Švýcarska a připsal si první titul této kategorie v sezóně, když v semifinále nejdříve zdolal Nadala^[41] a ve finále nedal šanci Francouzi Gaëlu Monfilsovi.^[42]

Do londýnského Turnaje mistrů vstupoval jako obhájce titulu. V úvodním zápase základní skupinu porazil svého finálového soupeře z předchozího roku Nikolaje Davyděnka.^[43] Poté podlehl Švédu Söderlingovi^[44], a přestože v posledním duelu porazil Španěla Nadala, zůstal za prvními dvěma postupovými místy ve čtyřčlenné skupině a do semifinále se nekvalifikoval.^[45]

Sezónu zakončil potřetí za sebou na 3. místě světové klasifikace ve dvouhře mužů. Za celý rok odehrál 97 zápasů – nejvíce ze všech tenistů na okruhu ATP, s bilancí 78 výher a 19 proher. Vyjma prvního místa ve statistice absolutního počtu vítězných utkání za sezónu (78), si zahrál nejvícekrát finále v kariéře – desetkrát, z toho v pěti případech vítězně.

2010: Vítěz Davisova poháru a finalista US Open

První akcí sezóny byla účast na exhibici Kooyong Classic, kde nejdříve porazil Tommy Haase, ale v druhém zápase podlehl Fernandu Verdascovi.^[46]

Na úvodním grandslamu Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž po pětisetové bitvě nestačil na Jo-Wilfrieda Tsongu.^[47] Navzdory vyřazení se v následné pondělní klasifikaci ATP posunul na své maximum, když byl poprvé hodnocen na 2. místě.

Po návratu do Evropy odehrál rotterdamský turnaj ABN AMRO World Tennis Tournament, na němž jej porazil Rus Michail Južnyj. Na Dubai Tennis Championships ve Spojených arabských emirátech došel až do finále, v němž oplatil předchozí porážku Južnému a získal první titul sezóny.^[48]

Následně reprezentoval Srbsko v Davisově poháru. Na bělehradské antuce hostilo Spojené státy. Dvěma výhrami nad Samem Querreym a Johnem Isnerem dopomohl k premiérovému postupu družstva do čtvrtfinále Světové skupiny po výsledku 3–2 na zápasy.

V Indian Wells Masters vypadl ve čtvrtém kole s Chorvatem Ivanem Ljubičićem a na další velké události Miami Masters nestačil hned v úvodní fázi na Belgičana Oliviera Rochuse. Djoković poté oznámil, že ukončuje spolupráci s trenérem Toddem Martinem.^[49]

Poprvé na antuce se v sezóně objevil na Monte-Carlo Rolex Masters, kde z pozice nejvýše nasazeného hráče došel do semifinále, když předtím porazil Stanislase Wawrinku a Davida Nalbandiana. V něm jej přehrál Španěl Fernando Verdasco. Podruhé se stejným soupeřem prohrál na dalším Internazionali BNL d'Italia v Římě, tentokrát ve čtvrtfinále.^[50]

V rodném Bělehradu jako první nasazený tenista obhajoval titul na Serbia Open, ale v utkání mezi posledními osmi hráči po prvním prohraném setu skrečoval krajanovi Filipu Krajinovićovi, jenž startoval na divokou kartu.

Do antukového grandslamu French Open vstupoval jako trojka. na cestě do čtvrtfinále si postupně poradil s Jevgenijem Koroljovem, Kei Nišikorim, Victorem Hănescem a Robby Gineprim. V něm jej zastavil Rakušan Jürgen Melzer po pětisetovém utkání.^[51]

Ve Wimbledonu byl opět turnajová trojka. Dokázal zde porazit Oliviera Rochuse, Taylora Denta, Alberta Montañése, bývalou světovou jedničku Lleytona Hewitta a Lu Jan-suna, než v semifinále narazil na Čecha Tomáše Berdycha, který mu nepovolil vyhrát ani jediný set.

Na americké části sezóny v torontském Rogers Cupu vypadl v semifinále s Federerem. Na turnaji startoval také ve čtyřhře, když vytvořil pár s Rafaelem Nadalem. Jednalo se o první účinkování singlové světové jedničky a dvojky ve společné dvojici od roku 1976, kdy vedle sebe nastoupili tehdejší jednička Jimmy Connors a dvojka Arthur Ashe. Přes kralování na singlovém žebříčku pár nepřešel přes první kolo, když nestačil na kanadskou dvojici Milos Raonic a Vasek Pospisil. Na další události Western & Southern Financial Group Masters, hraném v Cincinnati, skončil ve čtvrtfinále na raketě turnajové devítky Andyho Roddicka.^[52]

Jako třetí nasazený vstupoval do posledního grandslamu US Open. Již v úvodním kole hraném v extrémním teple se přiblížil vyřazení s krajanem Viktorem Troickim, když prohrával 1–2 na sety, ale zápas dovedl do vítězného konce. Následně zdolal bez ztráty sady Philippa Petzschnera, Jamese Blakea, Mardy Fishe, turnajovou sedmnáctku Gaëla Monfilse, aby se probojoval počtvrté za sebou do semifinále. Tam jej čekal přemožitel z minulých ročníků Roger Federer. V pětisetové tenisové bitvě zachraňoval dva mečboly protihráče za stavu 4–5 na gamy v rozhodující sadě. Páté dějství dokázal získat poměrem 7–5 a Švýcara poprvé ve Flushing Meadows udolat. Finále pak ztratil se světovou jedničkou Nadalem ve čtyřech setech. Španěl tím zkompletoval výhru na všech čtyřech Grand Slamech jako sedmý tenista historie.

Po bělehradském semifinálovém vítězství v Davis Cupu nad Českou republikou v poměru 3–2 se Srbsko probojovalo do finále soutěže. Djoković vyhrál nedělní dvouhru s Berdychem a nastoupil také se Zimonjićem do sobotní čtyřhry, v níž prohráli. Poté si jako obhájce titulu a nejvýše nasazený zahrál pekingský China Open, v němž opět triumfoval po finálové výhře nad Davidem Ferrerem. V předchozích kolech porazil Mao-sin Kunga, bez boje Mardy Fishe, Gillese Simona a konečně v semifinále Johna Isnera.

Na další čínské události šanghajském Mastersu dosáhl na semifinálovou účast, v níž mu porážku z US Open oplatil Roger Federer.

Potřetí v řadě se kvalifikoval na londýnský závěrečný Turnaj mistrů, kde byl přiřazen do skupiny A ke Španělovi Nadalovi, Čechu Berdychovi a Američanu Roddickovi. Nejdříve porazil Berdycha, poté podlehl Nadalovi, aby si postup do semifinále zajistil výhrou ve třetím utkání s Roddickem. Mezi posledními čtyřmi hráči nestačil stejně jako v Šanghaji na Federera.

Ve finále Davisova poháru na tvrdém povrchu v Bělehradské aréně dopomohl Srbsku k premiérovému zisku salátové mísy, když vyhrál proti Simonovi a Monfilsovi obě dvouhry ve třech setech. Sezónu zakončil počtvrté v řadě na 3. místě žebříčku ATP. Olympijský výbor Srbska jej vyhlásil nejlepším sportovcem země, stejně jako deník DSL Sport organizující anketu Sportovec roku Srbska.^[53]

2011: Tři Grand Slamy, pět Mastersů a první na žebříčku

Sezóna, kterou odehrál, je považována za jednu z nejlepších v historii mužského tenisu.^[54] Neporažen zůstal od ledna až do květnového semifinále French Open, když předtím vyhrál 43 utkání v řadě. Během celého roku získal deset singlových titulů, z toho tři Grand Slamy.^[54] Na Masters Series 1000 vyhrál v rámci jedné sezóny nejvíce titulů vůbec, když triumfoval v Indian Wells Masters, Miami Masters a Canada Masters na tvrdém povrchu a v Madridu a Římě na antuce.^[55]

Přestože ke konci roku snížil četnost zápasů a procentuální úspěšnost výher–proher, tak celkově prohrál jen šestkrát, zatímco v sedmdesáti případech odešel jako vítěz. Rafaela Nadala porazil ve všech šesti finálových utkáních. Světovou jedničkou se poprvé stal 4. července, aniž by tuto pozici po zbývající část roku opustil.^[56] Vytvořil také rekord ATP World Tour v nejvyšším výdělku hráče za jednu sezónu, když si na prémiích připsal 12,6 miliónu dolarů.^[57]

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Novak_Djokovic
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---