Ochotské moře
Maximální hloubka	3521 m
Rozloha	1 580 000 km²
Zeměpisné souřadnice	55°0′0″ s. š., 150°0′0″ v. d.
Nadřazený celek	Tichý oceán
Sousední celky	Japonské moře
Světadíl	Asie
Stát	Rusko Rusko, Japonsko Japonsko
Ostrovy	Šantarské ostrovy, Jonášův ostrov, ostrov Zavjalova
Sídla	Abaširi, Južno-Sachalinsk, Korsakov, Magadan, Nikolajevsk na Amuru, Ochotsk
Přítoky	Amur, Bolšaja, Jama, Ozjornaja, Penžina, Poronaj, Talovka, Tauj, Tigil, Tym, Ulbeja, Ulja

Ochotské moře (rusky Охотское море, japonsky オホーツク海) je okrajové moře v severozápadní části Pacifiku. Ohraničuje jej poloostrov Kamčatka, Kurilské ostrovy a ostrovy Sachalin a Hokkaidó. Jeho rozloha je 1 580 000 km² a max. hloubka 3521 m. Skoro celé pobřeží, které omývá, patří Rusku. Voda z řeky Amur snižuje slanost moře a rozšiřuje tak plochu, kde se tvoří ledové kry. Rezervy ropy a zemního plynu jsou pro Ochotské moře vypočteny na 3,5 miliardy tun.

Etymologie

Rusové nejdříve Ochotské moře nazývali Lamské moře (z tunguzského slova lamm – moře), na starých ruských mapách se pro toto moře také užívalo názvů Penžinské nebo Kamčatské moře.

Současný název moře je odvozen od prvního ruského města na Dálném východě, od Ochotsku. A jméno Ochotsk vzniklo buď z evenských slov achot – velký nebo ochat – řeka, což si kozáci poruštili a vzniklo z toho Ochotsk.^[1]

Japonci nazývali toto moře Hokkai (北海), doslova Severní moře. Ale protože toto jméno odkazuje na Severní moře v Atlantském oceánu, změnili název na Ohotsuku-kai (オホーツク海), což je adaptace ruského jména na normy japonské fonetiky.

Geografie

Ochotské moře na východě obklopuje západní pobřeží Kamčatky, na jihu a jihovýchodě Kurily a severní pobřeží ostrova Hokkaidó, na západě východní pobřeží ostrova Sachalin a asijskou pevninu až po ústí Penžiny na severu. Tatarský a La Pérousův průliv ho spojuje s Japonským mořem a Kurilské průlivy se severní částí Tichého oceánu. Maximální délka Ochotského moře od severu na jih je 2 455 km, šířka mezi mysem Borisova a střední částí ostrova je Paramušir je 1 407 km.^[2]

Břehy jsou mírně rozčleněné. Na severovýchodě se nachází největší záliv – Šelichovův záliv, který je rozdělený poloostrovem Tajgonos na Gižigský záliv a Penžinskou zátoku. V jižní části Ochotského moře jsou Anivský záliv a záliv Trpělivosti. V západní části moře je Sachalinský záliv, Udská zátoka a Tugurský záliv. Je zde poměrně málo ostrovů, nejvýznamnějšími jsou Šantarské ostrovy na severozápadě. Na severu jsou největší ostrovy v Taujském zálivu (ostrovy Zavjalova a Spafarieva). V otevřené moři je jen jeden skalnatý Jonášův ostrov.^[2]

Dějiny

Staletí předtím, než se k Ochotskému moři dostali Japonci a Rusové, křižovali vody od Hokkaida po Kamčatku Ainuové, kteří zde rybařili a hráli klíčovou roli v živé kulturní a obchodní interakci v oblasti.^[3]

Prvními Evropany, kteří navštívili Ochotské moře (a pravděpodobně i ostrov Sachalin), byli ruští objevitelé Ivan Moskvitin^[4] a Vasilij Pojarkov ve 40. letech 17. století^[5]. V roce 1643 vplul z jihovýchodu do moře nizozemský kapitán Maarten Gerritsz Vries, který zmapoval části sachalinského pobřeží a Kurilské ostrovy, ale nerozpoznal, že Sachalin a Hokkaidó jsou ostrovy.

První a nejdůležitější ruskou osadou na pobřeží se stal přístav Ochotsk založený v roce 1647, který moři dominoval až do 40. let 19. století, kdy jeho obchodní síla ustoupila ruskému přístavu Ajan, odkud moře ovládala Rusko-americká společnost.

Počínaje rokem 1733 Velká severní expedice pod vedením Vita Beringa systematicky mapovala celé pobřeží Ochotského moře. Prvními neruskými evropskými mořeplavci, o kterých je známo, že propluli tímto mořem jinak než Vries, byli francouzský objevitel Jean-François de La Pérouse a britský mořeplavec William Robert Broughton. V roce 1805 prozkoumal východní pobřeží Sachalinu ruský mořeplavec Adam Johann von Krusenstern. Japonský objevitel Mamija Rinzo a ruský mořeplavec Gennadij Ivanovič Nevelskoj nezávisle na sobě zjistili, že Sachalin je ostrov oddělený od asijské pevniny úzkým průlivem.

V roce 1847 byla v Ochotském moři poprvé ulovena velryba grónská, která se následně mezi rokem 1852 a koncem 60. let 19. století stala hlavním úlovkem v moři. Mezi lety 1850 a 1853 se většina velrybářů vydávala do Beringova průlivu, ale nárůst konkurence, špatné ledové podmínky a klesající počty velryb donutily velrybáře vrátit se do Ochotského moře. Mezi roky 1854 a 1856 křižovalo Ochotské moře v průměru přes 160 velrybářských lodí. S poklesem úlovků se velrybáři opět vrátili po roce 1860 do Beringova průlivu.^[6]

V prosinci 2011 se v Ochotském moři u ostrova Sachalin potopila ropná plošina Kolskaja. Podařilo se zachránit 14 ze 67 pracovníků. Plošina těžila ropu pro ruskou společnost Gazprom. Podle provozovatele společnosti nevznikla žádná ekologická hrozba.^[7]

V říjnu 2012 se v Ochotském moři v bouři potopila nákladní loď Amurskaja, která patřila společnosti Polymetal, jejímž vlastníkem byl český podnikatel Petr Kellner. Loď převážela až 750 tun zlaté rudy, o 150 tun více než byla její nosnost. Nikdo z posádky nepřežil.^[8]

Klima

Nejchladnějšími měsíci jsou leden a únor s průměrnou teplotou na severu −23 °C až −24 °C. V nejteplejších měsících (červenec a srpen) je průměrná teplota na severu okolo 15 °C. Na jihu je v zimě −5 °C až −7 °C, v létě je tam 14–18 °C.^[2]

Teplota povrchových vod v létě je 8–12 °C, v zimě je to pod 0 °C. Od října do června je téměř celé Ochotské moře zaledněné.^[2]

Ochotské moře leží v pásmu monzunového klimatu mírných šířek. Po většinu roku z pevniny vanou studené suché větry, které ochlazují severní polovinu moře.^[9]

Flóra a fauna

Podle druhé skladby organismů žijících v Ochotském moři má arktický charakter. Druhy mírného (boreálního) pásma jsou díky termálnímu působení oceánských vod obývány převážně v jižní a jihovýchodní části moře. Ve fytoplanktonu moře převládají rozsivky, v zooplanktonu pak převládají klanonožci, medúzy, larvy měkkýšů a červi. Na pobřeží jsou početná sídliště slávek, plážovek, měkkýšů, ježovek a korýšů. Ve velkých hloubkách Ochotského moře byla nalezena bohatá fauna bezobratlých (křemité houby, sumýši, hlubokomořští osmipaprskovití koráli a korýši desetinožci) a ryb. Nejbohatší a nejrozšířenější skupinou rostlinných organismů jsou hnědé řasy. V Ochotském moři jsou také rozšířeny červené řasy a v severozápadní části rostou také zelené řasy. Z ryb zde je nejcennější losos. Komerčně se zde loví sledě, tresky, platýsi, navagy a huňáčci. Žijí zde také savci – velryby, tuleni a lachtani. Velký hospodářský význam mají také ploskonozí a kamčatští krabi.^[9]

Čištění moře od vraků

Do roku 2027 probíhá ruský program na vyčištění Ochotského moře od vraků lodí, kterých je u pobřeží 200. Hromady rezivějícího kovu poškozují životní prostředí a ohrožují bezpečnost plavby a tak brání rozvoji regionů, zejména Magadanské oblasti. Vyčištění moře od vraků umožní lepší rybolov a Magadan také bude moci přijímat v přístavu více výletních lodí.^[10]

Zálivy

• Nyjský záliv
• Sachalinský záliv
• Šelichovův záliv
  • Penžinská zátoka
  • Gižigský záliv
• Tugurský záliv
• Udská zátoka
• záliv Trpělivosti

Průlivy

• Tatarský průliv
• La Pérousův průliv
• Úžina Nevelského

Přístavy

• Abaširi
• Južno-Sachalinsk
• Korsakov
• Magadan
• Nikolajevsk na Amuru, říční přístav
• Ochotsk
• Palana
• Wakkanai

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ochotské moře na Wikimedia Commons
• Ghost Countries: The Russian Peanut Hole? | Moscow's Problem in the Sea of Okhotsk na YouTube (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Tichý oceán
Moře	Arafurské moře • Balijské moře • Bandské moře • Beringovo moře • Bismarckovo moře • Boholské moře • Celebeské moře • Fidžijské moře • Filipínské moře • Floreské moře • Halmaherské moře • Japonské moře • Jávské moře • Jihočínské moře • Korálové moře • Korské moře • Molucké moře • Ochotské moře • Sališské moře • Seramské moře • Samarské moře • Sibuyanské moře • Suluské moře • Šalomounovo moře • Šantarské moře • Tasmanovo moře • Timorské moře • Visayské moře • Vnitřní moře • Východočínské moře • Žluté moře
Zálivy	záliv Bone • záliv Učiura • Carpentarský záliv • Cookův záliv • Fonsecký záliv • Irianský záliv • Kalifornský záliv • Pugetův záliv • Sachalinský záliv • Sanfranciský záliv • Spencerův záliv • záliv svatého Vincence • Thajský záliv • Tominský záliv • Tonkinský záliv • Botanický záliv
Průlivy	Bassův průliv • Cookův průliv • Cugarský průliv • Golden Gate • průliv Kanmon • Magalhãesův průliv • Makasarský průliv • Tatarský průliv • Tchajwanský průliv • Torresův průliv • Východní Bospor
Proudy	Aleutský proud • Antilský proud • Humboldtův proud • Kalifornský proud • Kurošio • Ojašio • Peruánský proud • Západní příhon
Příkopy	Aleutský příkop • Atacamský příkop • Filipínský příkop • Hikurangi • Boninský příkop • Japonský příkop • Kermadecký příkop • Kurilský příkop • Manilský příkop • Marianský příkop • Puysegur • Rjúkjú • Středoamerický příkop • Tonžský příkop • Japský příkop
Hřbety	Carnegie • Explorer • Galapážský hřbet • Gorda • Chilský hřbet • Jihopacifický hřbet • kaňon Juan de Fuca • práh lorda Howa • Nazca • Norfolkský hřbet • Pacificko-antarktický hřbet • Tehuantepecký hřbet