Operace Lité olovo
Mapa Pásma Gazy
Trvání	27. prosince 2008–18. ledna 2009
Místo	Pásmo Gazy a jižní Izrael
Výsledek	Vyhlášeno příměří, stáhnutí izraelských vojsk z pásma Gazy. Ostřelování pokračuje s nižší intenzitou.
Strany
Izrael (IOS) Hamas
Velitelé
Gabi Aškenazi Jo'av Galant Ido Nechoštan Ehud Barak Ejal Eizenberg Chálid Mašál Ismajl Haníja Mahmúd az-Zahar Ahmad Džabarí
Síla
176 500 (10 000 vojáků,[1] tanky, dělostřelectvo, vojenské lodě a letectvo) 10 až 20 tisíc ozbrojenců Hamasu v Gaze[2][3]
Ztráty
Celkem zabito: 13 vojáků: 10[4] civilistů: 3[5][6] Zraněno: 420[7][8][9] Celkem zabito: 1300[10] Militantů: 390[11] [12] Civilistů: 940[13] Zraněno: 5300[14] [15]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válka v Gaze, kódovým označením Operace Lité olovo (hebrejsky: מבצע עופרת יצוקה, Mivca Oferet Jecuka),^[16] byla třítýdenní vojenskou invazí, která byla zahájena 27. prosince 2008 v 11:30 izraelského času^[17] (10:30 SEČ) proti cílům organizace Hamas v Pásmu Gazy.^[18] Izraelské obranné síly (IOS) bombardovaly nepřátelské pozice. Masivní ofenziva byla reakcí na neustálé raketové a minometné útoky palestinských bojovníků na jihoizraelská města a vesnice,^[19] které po vypršení příměří mezi Hamasem a Izraelem 19. prosince 2008 zintenzivněly.

V první den izraelské operace bylo zabito nejméně 225 lidí.^[18] Během prvního dne útoku svrhlo izraelské letectvo 100 bomb na 50 cílů s odhadovanou úspěšností zásahů 95 %^[17] a zničilo většinu základen Hamasu během 4 minut.^[20] Mezi cíle útoků patřily vojenské základny Hamasu, jeho výcvikové tábory, velitelství a kanceláře.^[18] Izrael zaútočil na budovy a základnu Hamasu ve všech velkých městech Gazy, včetně měst Gazy, Bajt Hanúnu, Chán Júnisu na severu a Rafy na jihu. Útoky byly provedeny i na civilní infrastrukturu, včetně mešit, islámské univerzity v Gaze, kde bojovníci z Hamasu údajně skladovali rakety a zbraně.^[21]

Hamas během útoku zintenzivnil raketové a minometné ostřelování Izraele a zvýšil rovněž dostřel svých střel až na 40 kilometrů od pásma Gazy, čímž dokázal zasáhnout i vzdálená města Beerševu a Ašdod.^[22][23] Tyto útoky si vyžádaly mrtvé, zraněné a ztráty na majetku. Všechny školy v dostřelu raket byly uzavřeny.^[24][25]

IOS u hranic s Gazou shromáždily pěchotní a obrněné jednotky a Pásmo dělostřelecky ostřelovaly.^[26] 3. ledna 2009 začala pozemní invaze a mechanizovaná pěchota a tanky podpořené bojovými vrtulníky vstoupily do Gazy.^[26]

Hamas i Izrael byly pod tlakem mezinárodního společenství kvůli humanitární krizi. Izrael souhlasil, že každý den na tři hodiny přeruší boje, aby mohla do Gazy proudit humanitárních pomoc.^[27] Mezinárodní reakce na tento konflikt odsoudily buď izraelskou operaci nebo útoky Hamasu, či obojí. Mnohé země a organizace vyzvaly k okamžitému příměří a vyjádřily obavu o humanitární situaci v pásmu Gazy.^[28][29]

Průběh

Počáteční bombardování

Izrael zahájil svoji vojenskou operaci v 11:30 izraelského času útokem více než 50 bojových letounů a útočných vrtulníků na vybrané cíle organizace Hamas v Pásmu Gazy.^[18] Při útocích zahynulo 225–292 palestinských Arabů a více než tisíc jich bylo zraněno.^[18] Operace byla reakcí na soustavné ostřelování jihoizraelských měst ze strany islámských bojovníků, kdy pouze za středu 24. prosince dopadlo na Izrael více než 60 raket a min.^[18] Během prvního dne útoku svrhlo izraelské letectvo 100 bomb na 50 cílů s odhadovanou úspěšností zásahů 95 %^[17] a zničilo většinu základen Hamasu během 4 minut.^[20] Mezi cíle útoků patřily vojenské základny Hamasu, jeho výcvikové tábory a místa z nichž jsou odpalovány rakety Kassám.^[18] Dále pak velitelství Hamasu, vládní budovy a policejní stanice.^[18] Při počátečních leteckých útocích bylo zabito na 140 ozbrojenců Hamasu, včetně policejního ředitele Tawfiqa Jabbera.^[30]

Týden leteckých útoků

Po prvním dni leteckých útoků Izraelské vojenské letectvo pokračovalo po celý týden v systematickém ničení infrastruktury Hamasu. Mezi cíle útoků patřily vládní budovy, výcvikové tábory Hamasu, domy velitelů Hamasu a kanceláře dalších organizací. Při útocích bylo zabito množství vysoce postavených velitelů Hamasu, včetně Nizara Rajana, Abu Zakaria al-Džamala, Džamal Mamducha a dalších. K 3. lednu 2009 se počet obětí na palestinské straně vyšplhal na 400.^[31]

Pozemní invaze

Večer 3. ledna překročily jednotky izraelské armády hranice pásma Gazy poprvé od začátku operace.^[32] Záměrem invaze pozemních sil, označované izraelskou armádou jako druhá fáze, bylo zajistit oblast v pásmu Gazy, odkud byly i navzdory předcházejícím leteckým útokům stále odpalovány rakety na Izrael.

Izraelské pozemní jednotky vstoupily do severní části pásma Gazy u Bajt Lahíje a Bajt Hanúnu.^[33] Pásmo Gazy následně rozdělily na dvě části a obklíčily město Gazu. Následně se jednotky zaměřily na skladiště zbraní a odpalovací místa raket. Armáda zaútočila i na několik mešit, které Hamas používá jako skladiště zbraní.^[26]

4. ledna byli zabiti další tři velitelé Hamasu: Hussam Hamdan, Muhammad Hilou a Mohammed Šalpoch.

6. ledna bombardoval Izrael školu v uprchlickém táboře Džabalíja, zahynulo 42 lidí.^[34]

V reakci na získání kontroly izraelských tanků a jednotek nad velkou částí pásma Gazy, opustily desítky tisíc Gazanů své domovy a odešly do centra Gazy.^[35] V ulicích města se následně rozhořely přestřelky mezi izraelskými vojáky a bojovníky z Hamasu.^[36] K 6. lednu zahynulo po zahájení pozemních operací nejméně 125 Arabů a 5 izraelských vojáků.^[37]

Navzdory pozemní operaci IOS stále pokračovaly raketové útoky Hamasu na jižní Izrael^[zdroj?.

Dočasné humanitární příměří

Izrael oznámil 7. ledna po mezinárodním tlaku, kterému předcházel mylný zásah školy OSN v pásmu Gazy,^[38] tří hodinový „humanitární mír“ a otevřel humanitární koridor, kterým do pásma Gazy proudí humanitární pomoc. Izraelská armáda přislíbila, že mezi 13 a 16 hodinou izraelského času (UTC+2) zastaví útoky,^[27] aby mohla být Gazanům dovezena humanitární pomoc, načež Hamas ohlásil, že i on bude respektovat toto každodenní tříhodinové příměří.^[39] V první den příměří do Gazy dorazilo 80 kamionů a Izrael dodal do elektráren v Gaze palivo. Po vypršení příměří se boje rozhořely nanovo.^[27]

Rakety z Libanonu

8. ledna byly na severoizraelské město Naharija z Libanonu odpáleny rakety typu Kaťuša, které zranily dva civilisty v domově důchodců.^[40] IOS útok opětovala a zničila odpalovací stanoviště, mezitím se však nikdo k útoku nepřihlásil.^[40] Nepředpokládá se, že by za útok byl odpovědný Hizballáh, jelikož odpálené rakety byly staršího data výroby, které Hizballáh nepoužívá a pravděpodobnější je, že byly odpáleny některou z palestinských organizací v Libanonu.

Použití munice s bílým fosforem

Bouřlivé reakce vyvolaly zprávy o užití granátů s bílým fosforem izraelskou armádou. Izrael použití bílého fosforu nejprve popíral, ale pod rostoucím nátlakem přiznal jeho nasazení v rozporu s mezinárodními konvencemi. Nejvíce byla bílým fosforem zasažena budova OSN v Gaze, ale stejná munice byla použita při útoku na nemocnici al-Kuds. Podle izraelského armádního zdroje brigáda vystřelila 20 nábojů s bílým fosforem při útoku na hustě obydlenou oblast města Bejt Lahíja.^[41]

Mezinárodní organizace pro lidská práva Human Rights Watch zdokumentovala indicie o nasazení fosforové munice, zjištěné poznatky zpracovala do podoby zprávy, kterou zveřejnila 25. března 2009.^[42]

Reakce

Mezinárodní reakce

Většina členů Ligy arabských států, včetně Egypta, Iráku, Jemenu, Jordánska, Libanonu, Maroka, Kataru, Spojených arabských emirátů, Súdánu, Sýrie a Tuniska volá po ukončení izraelského „útoku“ a/nebo „agrese.“ Izrael rovněž kritizovala Kuba, Írán, Pákistán, Rusko, Jihoafrická republika, Španělsko, Turecko^[43] a Venezuela. Írán obvinil státy, které podporují Izrael z přehlížení „sionistického terorismu.“^[44] Austrálie, Česká republika, Kanada, Maďarsko, Německo a Spojené státy americké brání izraelské útoky a zároveň odsoudily Hamas.^[45] Mauritánie, která jako jeden ze tří států Arabské ligy udržuje s Izraelem diplomatické styky, odvolala po zahájení pozemní invaze svého velvyslance z Tel Avivu kvůli „konzultacím.“^[46]

Venezuela 6. ledna vyhostila izraelského velvyslance a venezuelský prezident Hugo Chávez žádal, aby byl Ehud Olmert souzen za válečné zločiny.^[47]

Rada bezpečnosti OSN vydala 28. prosince prohlášení, které volá po „okamžitém zastavení všeho násilí.“^[48] Podobné prohlášení vydala Arabská liga,^[49] Evropská unie,^[50] Argentina, Brazílie, Čína, Maďarsko, Japonsko, Malajsie, Mexiko, Peru, Filipíny, Jižní Korea a Vietnam.^[48]

Civilní protesty

Hlavní protesty proti Izraeli se konaly v Istanbulu,^[51] Londýně,^[52] Paříži,^[53] Berlíně,^[54] Moskvě,^[55] Aténách,^[54] Maltě,^[56] Amsterdamu,^[57] Dublinu,^[58] Madridu,^[54] Spojených státech,^[59] Íránu,^[60] Sýrii,^[60] Indii,^[61] Pákistánu, Afghánistánu,^[62] Bangladéši,^[61] Indonésii,^[55] Filipínách^[61] a v Africe.^[55] V Izraeli se konaly jak demonstrace podporující operaci, tak proti ní.^[63] V Egyptě vyústily protesty ve znovuotevření hraničního přechodu Rafa, kterým nyní do Gazy proudí jídlo a léky.^[64] Menší proizraelské demonstrace se konaly v několika severoamerických městech^[65] a dalších městech po celém světě.^[66]

Protestující v Londýně, Paříži, Oslu a dalších městech se dostali do střetů s policií.^[67] Jeden palestinský Arab byl zastřelen během střetu izraelské armády a mladými Araby na Západním břehu.^[68] Po celém světě došlo k výskytu individuálních izolovaných útoků proti Židům a Izraelcům, které jsou označovány jako odpověď na konflikt.^[69] V první dny po vypuknutí operace Lité olovo bylo více než 300 izraelských internetových stránek hacknuto a byly na ně následně vloženy protiizraelské a protiamerické vzkazy.^[70]

8. ledna se konal v Damašku dosud největší protest od začátku vypuknutí operace.^[71]

V České republice se konaly menší demonstrace na podporu Palestinců^[72] i Izraele^[73]. Spory se v ní vedou obvykle prostřednictvím mediálních výměn názorů.

Obnova pásma Gazy

V egyptském Šarm aš-Šajchu začala 2. března 2009 mezinárodní dárcovská konference pro rekonstrukci palestinského pásma Gazy, které bylo zničeno bombardováním a následnou izraelskou invazí.^[74] Zástupci 75 účastnických států přislíbili poskytnout Palestincům čtyři a půl miliardy dolarů (v přepočtu přes 100 miliard korun). Své příspěvky dárci podmínili tím, že se prostředky nedostanou do rukou hnutí Hamas, který je označován USA a Evropskou unií za teroristickou organizaci. Hamas ani Izrael na konferenci nebyl pozván.^[75]

Vyšetřování válečných zločinů

V lednu 2009 zakázal izraelsky vojenský cenzor novinářů působícím v Izraeli zveřejňovat identitu velitelů, kteří se podíleli na válce v Gaze. Jména velitelů by podle izraelské armády mohla pomoci žalující straně, neboť někteří důstojníci veřejně popisovali určité útoky na palestinském území.^[76]

Vyšetřovatelé OSN ve zprávě zveřejněné 15. září 2009 obvinili Izrael a palestinské ozbrojené skupiny, že se v průběhu konfliktu dopustili válečných zločinů. Vyšetřování vedl bývalý jihoafrický soudce Richard Goldstone, jehož zpráva konstatovala, že Izrael vojenskými operacemi v Gaze mezi 27. prosincem 2008 a 18. lednem 2009 „spáchal činy rovnající se válečným zločinům a možná zločinům proti lidskosti“. Ale zpráva uvádí, že i „palestinské ozbrojené skupiny páchaly válečné zločiny stejně tak jako možné zločiny proti lidskosti“, a to odpalováním raket na jižní Izrael, kde nebyly vojenské cíle.^[77][78]

Přestože Izrael odmítl zprávu uznat a izraelský prezident Šimon Peres ji označil jako „výsměch historii“ a prohlásil o ní, že „nedokáže rozlišovat mezi agresorem a státem, uplatňujícím své právo na sebeobranu“,^[79], Valné shromáždění OSN po dvoudenní debatě závěry vyšetřovací zprávy o válečných zločinech podpořilo v rezoluci, pro kterou hlasovalo 114 zemí (proti 18 států a 44 se zdrželo hlasování).^[80]

V dubnu 2011 bývalý vrchní vyšetřovatel Richard Goldstone odvolal původní tvrzení, že Izrael záměrně útočil na civilisty, a prohlásil, že „kdyby věděl to, co ví nyní, byla by Goldstoneova zpráva odlišným dokumentem.“^[81] Zároveň prohlásil, že ačkoli zpráva našla důkazy o potenciálních válečných zločinech u obou stran, „v případě Hamásu je jasné, že jeho útoky byly záměrně cílené na civilisty ... ale vyšetřování a důkazy naznačují, že Izrael na civilisty záměrně neútočil.“^[82]

Zatykač na Cipi Livniovou ve Velké Británii

Pro podezření ze spáchání válečných zločinů během izraelské vojenské invaze do Gazy vydal v prosinci 2009 britský soud zatykač na Cipi Livniovou, která byla izraelskou ministryni zahraničních věcí v době přípravy a vedení operace Lité olovo.^[83]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2008–2009 Israel–Gaza conflict na anglické Wikipedii.

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Doktrína Dahíja
• Druhá libanonská válka
• Druhá intifáda

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Válka v Gaze 2008-2009 na Wikimedia Commons
• Zpráva Izrael žádá OSN, aby stáhla svou zprávu o válce v Gaze ve Wikizprávách
• KUDLÁČKOVÁ, Eva. Operace Lité olovo. Brno, 2015. 89 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Pavel Pšeja. Dostupné online.
• (anglicky) HUMAN RIGHTS IN PALESTINE AND OTHER OCCUPIED ARAB TERRITORIES - Report of the United Nations Fact Finding Mission on the Gaza Conflict, 15 September 2009
• Kontinuální zpravodajství:
  • (anglicky) Aljazeera
  • (anglicky) CNN
  • (česky) Novinky.cz
• (česky) Internacional obviníla Izrael z válečných zločinů^{[nedostupný zdroj}
• Jiné:
  • (anglicky) Chomsky on Gaza, přednáška Noama Chomskyho s diskuzí z publika na půdě MIT Center of International Studies