Optogenetika je biologická technika, která zahrnuje použití světla k řízení buněk v živé tkáni, obvykle neurony, které byly geneticky modifikovány, aby vytvořily iontové kanály citlivé na světlo. Je to neuromodulační metoda v neurovědách, která je známá pro své využití technik z optiky a genetiky pro kontrolu a sledování činnosti jednotlivých neuronů v živé tkáni (a to i uvnitř volně se pohybujících zvířat).^[1] Klíč činidel používaných v optogenetice spočívá v na světlo citlivých proteinech. Řízení neuronu je dosaženo pomocí optogenetických činitelů, jako je channelrhodopsin, halorhodopsin a archaerhodopsin, zatímco optického záznamu aktivity může být dosaženo s pomocí optogenetických senzorů pro vápník (GCaMP), vezikulární vydání (synaptopHluorin) a dalších. Optogenetické proteiny jsou vyvíjeny směrem k větší citlivosti na nižší intenzity a delší vlnové délky světla, které snáze prostupují živými tkáněmi. S takto optimalizovanými proteiny je možné ovlivňovat mozek i bez operativního narušení lebky.^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Optogenetics na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu optogenetika na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.