Oxid nikelnatý

Oxid nikelnatý
Obecné
Systematický název	Oxid nikelnatý
Anglický název	Nickel(II) oxide
Německý název	Nickel(II)-oxid
Sumární vzorec	NiO
Vzhled	šedozelený prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	1313-99-1
PubChem	14805
Číslo RTECS	QR8400000
Vlastnosti
Molární hmotnost	74,692 8 g/mol
Teplota tání	1970 °C
Hustota	6,67 g/cm3
Index lomu	nD=2,181 8 ; nLi=2,37
Tvrdost	5,5
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	kyseliny; roztok amonné soli
Struktura
Krystalová struktura	kubická plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížky	a=417,7 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−239,7 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	678 J/g
Standardní molární entropie S°	38,0 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−211,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,593 JK−1g−1
Bezpečnost
	; GHS07 ; GHS08 ; GHS09; Nebezpečí
R-věty	R49, R43, R53
S-věty	S53, S45, S61
NFPA 704	0 2 0
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid nikelnatý je jedním z oxidů niklu, který je v něm přítomen v oxidačním čísle II. NiO je šedozelená amfoterní práškovitá látka, reaguje s kyselinami za vzniku nikelnatých solí či hydroxidy (alkalických kovů) za vzniku hydroxidu či hydroxidokomplexů. V přírodě ho lze nalézt v podobě minerálu bunsenitu.

Výroba

Připravit ho lze tepelným rozkladem (dehydratací) hydroxidu nikelnatého Ni(OH)₂:

Ni(OH)₂ → NiO + H₂O

Nebo spalováním niklu v kyslíku, tato metoda ale neposkytuje čistý oxid:^[2]

2 Ni + O₂ → 2 NiO

Reference

↑ ^a ^b Nickel oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov . PubChem . Dostupné online. (anglicky)
↑ GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1425.

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid nikelnatý na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Oxid_nikelnatý
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[pubchem_cid_14805-1] Nickel oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov . PubChem . Dostupné online. (anglicky)

[:0-2] GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1425.

[1]

[2]

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle II.

Oxid hlinečnatý (Al O) • Oxid barnatý (Ba O) • Oxid berylnatý (Be O) • Oxid kademnatý (Cd O) • Oxid vápenatý (Ca O) • Oxid uhelnatý (C O) • Oxid kobaltnatý (Co O) • Oxid měďnatý (Cu O) • Oxid železnatý (Fe O) • Oxid olovnatý (Pb O) • Oxid hořečnatý (Mg O) • Oxid rtuťnatý (Hg O) • Oxid nikelnatý (Ni O) • Oxid dusnatý (N O) • Oxid palladnatý (Pd O) • Oxid stříbrnatý (Ag O) • Oxid strontnatý (Sr O) • Oxid sirnatý (S O) • Oxid cínatý (Sn O) • Oxid titanatý (Ti O) • Oxid vanadnatý (V O) • Oxid zinečnatý (Zn O)

Oxid železnato-železitý (Fe₃O₄) • Oxid měďnato-chromitý (Cu₂Cr₂O₅)