Palestinská území الأراضي الفلسطينية al-Arádí al-Filastíníja
Rozloha	6 220[1][2] km²
Stát	Palestina Palestina
Obyvatelé	4 816 503[3] (2016)
Souřadnice	31°53′0″ s. š., 35°12′0″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palestinská území je označení částí historického území Palestiny, která nejsou součástí Izraele, jejich obyvateli jsou primárně Palestinci a jsou územím částečně uznávaného státu Palestina. Tvoří je dvě geograficky oddělená území: Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) a Pásmo Gazy.

Jedná se o území, která ovládlo Jordánsko a Egypt v první arabsko-izraelské válce (1948–1949). V roce 1967 je v šestidenní válce získal pod svou moc Izrael, jsou proto též označovana jako okupované palestinské území. To je termín používaný dříve OSN,^[4] definovaný Mezinárodním soudním dvorem v roce 2004 ^[5][6] a užívaný i Evropskou unii, ^[7][8] která příležitostně používá i termín území Palestinské autonomie.^[9][10][11] Palestinská autonomie je oficiálním představitelem Palestinců, reálně se však na moci podílí další palestinské organizace. OSN od přijetí Palestiny mezi nečlenské pozorovatelské státy v roce 2012 užívá název Stát Palestina.^[12][13][14]

Historie

Pásmo Gazy bylo od první arabsko-izraelské války v roce 1948 až do šestidenní války v roce 1967 okupováno Egyptem a Západní břeh Jordánskem. Izrael obsadil Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy v roce 1967 a od té doby si je udržuje pod kontrolou. V roce 1980 Izrael oficiálně začlenil východní Jeruzalém do Jeruzaléma a celé město prohlásil za své hlavní město. Toto začlenění, ačkoli se nikdy formálně nejednalo o legální anexi, bylo mezinárodně odsouzeno^[15] a Radou bezpečnosti OSN prohlášeno za „neplatné“.^[16] Palestinská autonomie, OSN, mezinárodní právní a humanitární orgány^[17][18] a mezinárodní společenství^[19][20] považují východní Jeruzalém za součást Západního břehu Jordánu, a tudíž za součást palestinských území. Palestinská autonomie nad touto oblastí nikdy neuplatňovala suverenitu, ačkoli zde sídlí některé její kanceláře.^[21][22] Mezinárodní společenství izraelskou svrchovanost nad východním Jeruzalémem neuznalo s odůvodněním, že jednostranná anexe území okupovaného během války je v rozporu se čtvrtou Ženevskou úmluvou.^[23][24] Náklady Izraele na okupaci za čtyři desetiletí (1967–2007) se odhadují na 50 miliard dolarů.^[25] Světová banka odhaduje roční náklady izraelské okupace pro palestinskou ekonomiku v roce 2013 na 3,4 miliardy dolarů.^[26]

V roce 1988, kdy Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) hodlala vyhlásit palestinský stát, se Jordánsko vzdalo všech územních nároků na Západní břeh Jordánu, včetně východního Jeruzaléma.^[27] V roce 1993, na základě dohod z Osla, přešly části území politicky pod jurisdikci Palestinské autonomie (oblasti A a B). Izrael stále vykonával plnou vojenskou kontrolu a civilní kontrolu nad 61 % Západního břehu Jordánu (oblast C). Dohody z Osla zavedly přístup k moři pro Pásmo Gazy do vzdálenosti 20 námořních mil (37 km) od pobřeží. V souvislosti s gazsko-izraelským konfliktem byla tato hranice Berlínským závazkem z roku 2002 snížena na 12 námořních mil (22 km). V říjnu 2006 Izrael zavedl omezení na 6 námořních mil (11 km) a v závěru války v Gaze v letech 2008–2009 omezil přístup na 3 námořní míle (5 km), za nimiž existuje zakázaná zóna. V důsledku toho byl v roce 2012 více než 3 000 palestinským rybářům odepřen přístup do 85 % námořních oblastí dohodnutých v roce 1995.^[28] Většina území Mrtvého moře je pro Palestince zakázána a Palestincům je odepřen přístup k jeho pobřeží.^[29]

Izrael se z Pásma Gazy stáhl v roce 2005. Převzetí Pásma Gazy Hamásem v roce 2007 politicky rozdělilo palestinská území. Abbásův Fatah z velké části ovládal Západní břeh Jordánu a byl mezinárodně uznán jako oficiální Palestinská autonomie.^[30] V roce 2009 považovala OSN Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy za stále okupované Izraelem.^[13]

Dne 29. listopadu 2012 rezoluce Valného shromáždění OSN č. 67/19 znovu potvrdila „právo palestinského lidu na sebeurčení a nezávislost ve svém Státě Palestina na palestinském území okupovaném od roku 1967“ a rozhodla „udělit Státu Palestina status nečlenského pozorovatelského státu v OSN“. Následující měsíc bylo v právním memorandu OSN uznáno, že Palestina dává přednost názvu „Stát Palestina“ s Mahmúdem Abbásem v čele.^[31] Bylo konstatováno, že neexistuje žádná právní překážka pro používání termínu „Palestina“ pro označení zeměpisné oblasti palestinského území. Bylo rovněž vysvětleno, že neexistuje žádná překážka, která by bránila dalšímu používání termínu „okupované palestinské území včetně východního Jeruzaléma“ nebo jiné terminologie, kterou by mohlo běžně používat Valné shromáždění OSN.^[32] ISO přijala změnu názvu v roce 2013.^[33] Rada bezpečnosti OSN nadále považuje Palestinu za „nesuverénní entitu“,^[34] což brání jejímu přijetí do Valného shromáždění OSN jako plnoprávného členského státu.^[35] Izraelské vlády trvají na tom, že dotčená oblast je předmětem územního sporu.^[36][37] Rozsah území je sice předmětem budoucích jednání, ale Palestinská autonomie jej často nově označuje jako Zelenou linii. Od vyhlášení palestinské nezávislosti v roce 1988 uznalo Stát Palestina 135 členských států OSN. Izrael a většina západních zemí včetně Spojených států jej neuznala.

V roce 2014 se Fatah a Hamás dohodly na uspořádání voleb a vytvoření kompromisní vlády národní jednoty.^[38] Vláda přežila konflikt mezi Izraelem a Gazou v roce 2014,^[39] ale 17. června 2015 byla rozpuštěna poté, co prezident Abbás prohlásil, že není schopna působit v Pásmu Gazy.

Název

Organizace spojených národů, Evropská unie, Mezinárodní výbor Červeného kříže a vláda Spojeného království již mnoho let používají termíny „okupované palestinské území“ nebo „okupovaná palestinská území“.^[40][41][42]

Ministerstvo zahraničních věcí Izraele^[43] a Dore Gold^[44] se ohradili proti používání termínu „okupovaná palestinská území“.^{[pozn. 1]} Výraz „okupovaná Palestina“ byl Palestinci používán ve významu Izrael, ačkoli profesorka Julie Peteet rovněž tvrdí, že s příchodem mírového procesu a uznáním Izraele Organizací pro osvobození Palestiny se toto používání snížilo.^[45] Paralelou jsou snahy Davida Ben Guriona^[46] a Menachema Begina^[47] o nastolení židovské svrchovanosti nad celým Velkým Izraelem ve prospěch židovského národa.^[48][49]

Demografie

Palestinci

Palestinský centrální statistický úřad (PCBS) odhaduje počet Palestinců v polovině roku 2009 na 10,7 milionu, přičemž 3,9 milionu žije na palestinském území (36,6 %), 1,2 milionu v Izraeli (11,5 %), 5,0 milionu v arabských zemích (46,2 %) a 0,6 milionu v ostatních zemích (5,7 %).^[50]

Podle deníku The Guardian (2008) patří palestinská území k místům s nejrychleji rostoucím počtem obyvatel na světě – za posledních deset let (2008) vzrostl jejich počet o 30 %. Na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy žilo 3,76 milionu Palestinců, o deset let dříve to bylo 2,89 milionu.^[51]

Podle United States Census Bureau činil nárůst počtu obyvatel v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu od roku 1990 do roku 2008 106 %, z 1,9 milionu (1990) na 3,9 milionu osob.^[52]

Podle Palestinského centrálního statistického úřadu (PCBS) byla hustota zalidnění na palestinském území v roce 2009 654 obyv. / km², 433 obyv. / km² na Západním břehu Jordánu včetně Jeruzaléma a 4 073 obyv. / km² v Pásmu Gazy.^[50] V polovině roku 2009 činil podíl obyvatel mladších 15 let 41,9 % a starších 65 let 3 %.^[50]

Náboženství

Drtivá většina Palestinců jsou muslimové. Téměř všichni palestinští muslimové jsou sunnité, i když na Západním břehu Jordánu žije několik desítek konvertitů k ahmadíjskému islámu.^[56] Podle článku 4 palestinské ústavy „Islám je v Palestině oficiálním náboženstvím. Respektuje se posvátnost všech ostatních božských náboženství“.^[57] Křesťané tvoří asi 1 až 2 % obyvatel palestinských území.^[58] Počet křesťanů v Pásmu Gazy se odhaduje na přibližně 3 000.^[59] Ve vesnici Kirjat Luza na hoře Gerizim na Západním břehu Jordánu žije také asi 370 Samaritánů, kteří mají palestinské i izraelské občanství.^[60] Počet židovských osadníků na Západním břehu se ke konci roku 2012 odhaduje na 341 000 a ve východním Jeruzalémě na více než 200 000.^[61]

Jazyk

Úředním jazykem Palestinské autonomie je arabština.^[57] Palestinská arabština je vernakulárním jazykem. Hojně se používá hebrejština a angličtina. Hebrejština je rodným jazykem 16,1 % obyvatel a pro mnoho dalších Palestinců je hebrejština druhým nebo třetím jazykem.^[16][62]

Izraelští osadníci

Podle odhadů PCBS žilo v roce 2012 na Západním břehu Jordánu přibližně 564 000 izraelských osadníků. Přibližně 203 000 z nich bylo usazeno ve východním Jeruzalémě (oblast J1 guvernorátu Jeruzalém) a 346 000 na zbývajícím Západním břehu.^[65]

V souladu se svou politikou Jeruzaléma jako jednotného a nedělitelného hlavního města Izraele Izrael nezveřejňuje přesné údaje o počtu osadníků ve východním Jeruzalémě. Spíše jsou uváděny počty Izraelců v oblasti Judea a Samaří. Nezávisle na politickém složení následujících vlád Izraele počet osadníků na Západním břehu od roku 1967 rychle a relativně přímočaře rostl (viz graf). Izraelský centrální statistický úřad napočítal koncem roku 2012 v oblasti Judea a Samaří, která nezahrnuje Jeruzalém, přibližně 341 000 osadníků.^[66]

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestinian territories na anglické Wikipedii.

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• ALTMANN, Andreas. Verdammtes Land. Eine Reise durch Palästina. Mnichov: Piper, 2014. Dostupné online. ISBN 978-3-492-05624-3. 
• BREUER, Marten. Von der UNESCO in die Generalversammlung: Palästina und die Vereinten Nationen. Berlín: Duncker & Humblot, 2013. ISBN 978-3-428-14246-0. 
• FLUG, Noach; SCHÄUBLE, Martin. Die Geschichte der Israelis und Palästinenser. Mnichov: Hansen, 2007. ISBN 978-3-446-20907-7. 
• FARSOUN, Samih K.; ARURI, Naseer. Palestine and the Palestinians. s.l.: Westview Press, 2006. ISBN 978-0-8133-4336-5. 
• DANE, Felix; STTETNER, Ilona-Margarita. Ein Staat Palästina in den Vereinten Nationen? Voraussetzungen, Positionen und Erwartungen vor der VN-Generalversammlung. Berlín: s.n., 2011. Dostupné online. S. 53–72. 

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Judea a Samaří

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Území palestinské autonomie na Wikimedia Commons
• Statistical Atlas of Palestine
• Global Integrity Report: West Bank
• Gaza Strip
• West Bank
• Palestinian Territories
• Palestine
• Palestinian Territory
• Palestinian territories street-art