Palestinská národní správa دولة فلسطين‎ (Daulat Filastín)
vlajka znak
Hymna Fidá'í (فدائي‎)
Geografie
Poloha Palestiny
Hlavní město	Ramalláh (de facto), Jeruzalém (de iure)
Rozloha	6 220 km² (162. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod	Tal Ásúr (تل عاصور‎) (1022 m n. m.)
Časové pásmo	+2
Poloha	31°53′ s. š., 35°12′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	3 889 249 (123. na světě, odhad 2006)
Hustota zalidnění	625 ob. / km² (17. na světě)
HDI	▲ 0,731 (střední) (106. na světě, 2007)
Jazyk	arabština (úřední)
Náboženství	islám, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení	republika
Vznik	4. května 1994 (na základě mírových dohod z Osla)
Prezident	Mahmúd Abbás (محمود عباس‎)
Předseda vlády	Muhammad Štajje (محمد اشتية‎)
Měna	izraelský šekel, jordánský dinár (ILS, JOD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	275 PSE PS
MPZ	PS, IL
Telefonní předvolba	+970, +972
Národní TLD	.ps

Palestinská národní správa (arabsky السلطة الوطنية الفلسطينية‎, as-Sulta al-wataníja al-filastíníja) je částečně samostatný státní útvar skládající se ze Západního břehu Jordánu, označovaného také jako Předjordánsko, a Pásma Gazy. Historicky pojem Palestina označoval celé území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Na většině tohoto území o rozloze asi 15 000 km² dnes leží stát Izrael, který zároveň ekonomicky i vojensky kontroluje formálně autonomní Palestinskou národní správu. Dalšími sousedy Palestinské národní správy jsou Egypt a Jordánsko. Většinu ze 4 milionů obyvatel tvoří muslimové, ale jsou zde také významné křesťanské komunity. Úředním jazykem je arabština. Sídlem palestinské administrativy je Ramalláh, i když Palestinci si nárokují východní Jeruzalém. Vztahy mezi Palestinou a Izraelem jsou poznamenány vleklým oboustranným konfliktem. Od 31. října 2011 je členem organizace UNESCO. 29. listopadu 2012 ji Valné shromáždění OSN uznalo jako nečlenský pozorovatelský stát.^[1][2][3] V roce 2013 oficiálně změnila svůj název na Stát Palestina.^[4]

Etymologie

Název Palestina odkazuje na indoevropský pelištejský národ, který sídlil v jihozápadní části biblického Kanaánu. Patrně jako součást tzv. mořských národů sem přišli od Středozemního moře (nejspíše z Kréty) v 13. století př. n. l. a usadil se zde. Pelištejci s sebou přinesli mimo jiné znalost zpracování železa, díky čemuž po dlouhou dobu v oblasti dominovali.^[zdroj⁠? Od jejich příchodu se datuje začátek doby železné v Kanaánu.^[zdroj⁠?

V této době termín Peliša (Palestina) náleží v přesném slova smyslu jen pelištejskému pětiměstí, zatímco širší oblast se nazývá Kanaán. Jako Palestinu označuje celou „jižní Sýrii“ (tj. dnešní Izrael, Palestinu, Libanon, příp. Jordánsko) poprvé Hérodotos, aby se vyhnul jiným, dvojznačným termínům.

Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání v roce 135. Tento termín, jako výraz dominance a ponížení nahradil dřívější název Judaea, aby se vymazala i ve jménu jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století proti Římu dvakrát povstal. Název Palestina se užívá jako zeměpisné označení území mezi Libanonem a Egyptem, i když se na jeho území již nenachází jen geneticky původní pelištejské obyvatelstvo.^[zdroj⁠?

Historie

Pravěká Palestina

Na území Palestiny se objevují přibližně 10 tisíc let př. n. l. první protozemědělci a lovci gazel. V 8 tisíciletí dochází k rychlému přechodu k usedlému zemědělství. Vystřídá se několik málo nám známých zemědělských společností, z nichž poslední byli Kananejci.

Starověká Palestina

Od cca 12. století př. n. l. na území Palestiny (v obecném zeměpisném smyslu) sídlily především izraelské kmeny, které vytvořily Izraelské a Judské království, dále již zmínění Pelištejci, Aramejské království či Moab, Amon a Edom. Střídavě se území dostávalo do vlivu velkých mocností Asýrie, Babylonie, Makedonie a Egypta. Nakonec se země po krátkém období samostatného židovského státu pod vládou Makabejců dostala do moci Říma a později se stala římskou provincií Judea. Přesto různé části území byly spravovány různými králi, etnarchy či jinými pověřenými osobami.

Palestina pod vlivem islámu

Po rozpadu Římské říše se Palestina stala součástí Byzantské říše, až v roce 636 vstoupili do Jeruzaléma muslimové a palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Během 11. a 12. století sem vedlo několik křížových výprav, křesťané dobyli Jeruzalém a vyhlásili zde Jeruzalémské království, z této doby také pocházejí všechny izraelské historické hrady stavěné v evropském stylu. V 16. století Palestina připadla Osmanské říši a jako její součást setrvala až do jejího pádu na konci 1. světové války. Od 80. let 19. století začali ve větším množství přicházet Židé z celé Evropy. Po porážce osmanského Turecka byla Palestina britským protektorátem.

Moderní Palestina a vznik Izraele

Od 30. let minulého století začaly sílit požadavky Židů na vlastní stát,^[zdroj⁠? což vedlo k arabskému povstání (1936-39) a kolem poloviny 40. let probíhaly série teroristických útoků radikálních sionistických skupin proti britské správě. Dne 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael, podle rozhodnutí Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947 o rozdělení mandátní Palestiny na dva státy. Měl být vyhlášen i palestinský stát, jenže na arabské části palestinského území politická reprezentace (Amín al-Husajní) odmítla plán rozdělení. Hned poté, co Izrael vyhlásil nezávislost, na něj zaútočilo přibližně 1 000 libanonských, 6 000 syrských, 4 500 iráckých, 5 500 egyptských, 6 000–9 000 jordánských a neznámý počet saúdskoarabských a jemenských jednotek. Izraelská armáda, podporovaná mimo jiné Československem a Sovětským svazem, který doufal, že vznikem Izraele posílí své zájmy na Blízkém východě, byla ovšem silnější a arabské spojence porazila. Současné hranice mezi Izraelem a Palestinou, tzn. Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy, jsou na linii příměří (tzv. zelená linie) z roku 1949.

Palestina jako nezávislé území

Nezávislá Palestina je formálně od roku 1988,^[zdroj⁠?, kdy se území Předjordánska formálně zřeklo Jordánsko. Na začátku 90. let zde probíhal mírový proces, při kterém byla pod vedením Izraele a Jásira Arafata vytvářena palestinská státní správa a vznikala a byla vyzbrojována palestinská policie. Nekončící vojenská i ekonomická kontrola palestinských území vedla k vystupňování teroru během druhé intifády z roku 2000, kdy palestinští teroristé útočili na objekty a obyvatele v Izraeli. Izraelská armáda poté obsadila významná města a mírový proces fakticky skončil. Po smrti Jásira Arafata v roce 2004 byl zvolen prezidentem palestinské samosprávy Mahmúd Abbás.

Stát Palestina

Stát Palestina vyhlásil Jásir Arafat 15. listopadu 1988 v exilu. Okamžitě ho uznalo 114 zemí (hlavně muslimských a komunistických), z nichž 93 udržovalo nějakou formu diplomatických styků s Izraelem. Samotný Izrael ovšem takový stát neuznal. OSN mu přiznala status pozorovatele. Spojené státy a Izrael byly proti a 44 států se zdrželo hlasování. Navzdory uznání státu Palestina jen 29 států v roce 1995 uznávalo „palestinský pas“.

ČSSR uznala v roce 1988 vyhlášení Státu Palestina. Do té doby v ČSSR existovalo od roku 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od roku 1983 s diplomatickým statusem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina^[5] od února roku 1989. Česká republika uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, tedy i Stát Palestina. V současné době toleruje status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že vláda reciproční vztahy se Státem Palestina neudržuje, ale jedná jen s palestinskou samosprávou. Mírové dohody z Osla z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.

Palestina dnes

Palestina dnes označuje Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy o rozloze asi 6600 km² a 3 mil. obyvatel. Oficiálně tato území kontroluje Palestinská národní správa, jejíž prezidentem je od roku 2005 Mahmúd Abbás. (1989–2004 Jásir Arafat). Území Gazy je pod kontrolou hnutí Hamás a území Západního břehu pod kontrolou Fatahu. Organizace pro osvobození Palestiny je hlavní zastřešující, reprezentativní a výkonnou silou samosprávného území. Obyvatelé jsou většinou muslimové, ale existuje tu i početná křesťanská menšina.^[6][7]

Problémy palestinské samosprávy

Hlavním problémem současnosti je nízký životní standard a nezaměstnanost obyvatelstva (zejména v pásmu Gazy). Špatná sociální situace je vhodným prostředím k růstu náboženského fundamentalismu a podhoubím terorismu. Na území palestinské samosprávy se nacházejí uprchlické tábory (Túlkarim a Džanín) a z pohledu mezinárodního práva nelegální osady v Judsku a Samaří, kde (mimo Jeruzalém) žije okolo 300 tisíc Izraelců. Palestinské území navíc na mnoha místech protíná tzv. bezpečnostní bariéra, která je vedena za „zelenou linií“. V červnu 2005 mezinárodní soud v Haagu rozhodl, že bezpečnostní bariéra porušuje mezinárodní právo, protože nestojí na izraelském území. Podle mezinárodního práva je rovněž zakázáno usídlovat obyvatelstvo okupujícího státu na okupovaném území.

Podle reprezentantů státu Izrael osady neporušují Ženevskou konvenci, protože tam jejich obyvatelé odešli z vlastní vůle. Izrael ovšem osadám zajišťuje ochranu vojenskou silou. Bezpečnostní bariéra je podle izraelské vlády nezbytná pro zabránění teroristickým útokům, k jejichž extrémnímu nárůstu a vystupňování brutality došlo v době druhé intifády v l. 2000–2005.

Administrativní dělení

Podle Dohody z Osla jsou Západní břeh a Pásmo Gazy rozděleny do oblastí (A, B a C) stejně jako 16 guvernorátů:

Oblast A

pod bezpečnostní a civilní kontrolou Palestinské samosprávy.

Oblast B

pod civilní kontrolou Palestinské samosprávy a bezpečnostní kontrolou Izraelských obranných sil.

Oblast C

pod plnou izraelskou kontrolou (například: Osady).

V roce 2007 převzal kontrolu nad Pásmem Gazy Hamás. Palestinská správa již nekontroluje Pásmo Gazy.

Guvernoráty Palestinské správy

Palestinskou autonomii v současnosti tvoří 11 guvernorátů:

• guvernorát Dženín
• guvernorát Túbás
• guvernorát Nábulus
• guvernorát Túlkarim
• guvernorát Salfít
• guvernorát Kalkílija
• guvernorát Ramalláh
• guvernorát Jericho
• guvernorát Jeruzalém
• guvernorát Betlém
• guvernorát Hebron

Guvernoráty v Gaze (do 2007)

Pásmo Gazy není od roku 2007 pod kontrolou Palestinské samosprávy. V současnosti správu nad oblastí vykonává Hamás.

• Guvernorát Dajr al-Balah
• Guvernorát Chán Júnis
• Guvernorát Rafah
• Guvernorát Severní Gaza
• Guvernorát Gaza

Města

Na Západním břehu

• Ramalláh (Sídlo samosprávy)
• Východní Jeruzalém (kontrolovaný Izraelem)
• Hebron
• Náblus
• Dženín (uprchlický tábor)
• Jericho
• Betlém
• Tulkarm (uprchlický tábor)
• Rawábí

V Pásmu Gazy

• Gaza
• Chán Júnis (uprchlický tábor)
• Džabalíja (uprchlický tábor)
• Rafáh
• Dajr al-Balah

Odkazy

Reference

Související články

• Palestina
• Pásmo Gazy
• Západní břeh Jordánu
• Judea a Samaří
• Hamás
• Fatáh
• Izraelsko-palestinský konflikt

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Palestinská autonomie na Wikimedia Commons
• http://www.milost.tv/m/4p2A9Dlnn
• ISM Česká republika
• Velvyslanectví Státu Palestina v Praze
• Autonomní území pod Palestinskou národní správou v Encyklopedii států a území světa MZV ČR