Percival Proctor
Percival Proctor (G-AIAA)
Určení	cvičný a kurýrní letoun
Původ	Spojené království
Výrobce	Percival Aircraft Limited
První let	8. října 1939
Zařazeno	1939
Uživatel	Royal Air Force Fleet Air Arm, Armée de l'Air
Vyrobeno kusů	1268
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Percival P-14 Proctor byl britský jednomotorový dvoumístný dolnoplošník celodřevěné konstrukce pro spojovací účely a výcvik.

Vývoj

Letoun Proctor byl vojenskou variantou britských sportovních a cestovních strojů Percival Vega Gull, které Royal Air Force zařadilo do služby. Celodřevěných letounů Vega Gullů, jejichž prototyp vzlétl v roce 1935, se do roku 1939 dostalo do britského královského letectva 15 a byly využívány ke spojovacím a kurýrním účelům.

První prototyp čistě vojenského letounu Proctor Mk.I (sér. č. P5998) vzlétl 8. října 1939^[1] a začal se vzápětí sériově vyrábět. Celková produkce třímístných Mk.I pro RAF dosáhla počtu 245 kusů (P5998 až P6322 a R7485 až R7529)^[1], z nichž 25 dodala manchesterská společnost F. Hills & Sons.

Verze Proctor Mk.II (BV535 až BV658, Z7193 až Z7256)^[1] již neměla zdvojené řízení a sloužila k výcviku radistů. 50 letounů bylo vyprodukováno v subverzi Proctor Mk.IIa (X8825 až X8912)^[1].

V roce 1941 byl zalétán prototyp Proctor Mk.III, určený rovněž k výcviku radiooperátorů. Kromě prvního exempláře vyrobeného společností Percival byly ostatní kusy dodány firmou F. Hills & Sons.

Rekonstrukcí původního draku Mk.III, zahrnující zvětšení délky, výšky a šířky trupu, zvýšení počtu členů osádky na 4 a zesílení draku, vznikla varianta Proctor Mk.IV. Sériové stroje byly vybaveny radiostanicemi z bojových letounů a sloužily k výcviku radistů vícemístných letadel. Pohon zajišťoval výkonnější motor, invertní vzduchem chlazený řadový šestiválec de Havilland Gipsy Queen II o výkonu 154 kW s dvoulistou celokovovou stavitelnou vrtulí. Některé byly v pozdějším období přestavěny na kurýrní s dvojím řízením. První z 256 Mk.IV byly RAF dodávány od dubna 1943. Percival dodal 6 kusů (MX450 až MX455), zbylých 250 vzniklo ve dvou sériích u Hillse (NP156 až NP403 a RM160 až RM230).

Do roku 1945 bylo vyprodukováno celkem 1268 kusů letounů včetně civilní verze Proctor Mk.V pro přepravu 4 osob.

Po druhé světové válce sloužily stroje Percival Proctor i v Československu, kde byly označeny jako K-71.

Specifikace

Technické údaje

• Osádka: 1
• Kapacita: 2–4 cestující (dle verze)
• Rozpětí: 12,04 m
• Délka: 8,59 m
• Výška: 2,21 m
• Nosná plocha: 18,77 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1075 kg
• Vzletová hmotnost: 1588 kg
• Pohonná jednotka: 1× invertní šestiválcový řadový motor de Havilland Gipsy Six

Výkony

• Maximální rychlost: 257 km/h
• Cestovní rychlost: 250 km/h
• Dostup: 4260 m
• Maximální dolet: 1260 km

Odkazy

Reference

Literatura

• ŠIMEK, Ondřej. Percival Proctor Mk.IV. Letectví a kosmonautika. Červen 1981, roč. LVII, čís. 12, s. 450 a 451. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Percival Proctor na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kamufláže letounu Percival Proctor Archivováno 21. 7. 2015 na Wayback Machine.
• (anglicky)Percival Proctor