Peryň

Peryň je archeologická lokalita na území města Velikého Novgorodu, správního centra Novgorodské oblasti Ruské federace. Jedná se o zalesněné návrší, prakticky ostrov, obklopený mokřinami při výtoku řeky Volchov z jezera Iľmeň. Místo je tradičně je spojováno s obětištěm boha Peruna a byly zde také nalezeny základy obdélné dřevěné stavby, která bývá ztotožňována s kostelem sv. Nikolaje, který je znám z lidového podání. Klášter, který zde stál byl v roce 1611 z větší části zničen Švédy. Kostel Narození Panny Marie, který zde dosud stojí, pochází z počátku 13. století.

Podle některých variant Novgorodského letopisu a místního podání zde stál idol a obětiště Peruna. Kronika Matěje Stryjkowského z 16. století uvádí:

„	V tom městě byla kdysi modla, řečená Perun, na tom místě, kde nyní jest Perunský klášter (Perunski monastyr), po této modle nazvaný. Ta modla byla ctěna jako bůh a měla formu člověka, ohnivý kámen podobný hromu – Perunu, v rukou držícího. Ke cti a chvíle její byl zapalován oheň z dubového dříví, který ve dne v noci hořel. Jestliže pro nepozornost služebníka, ke hlídání pověřeného, oheň uhasl, býval ten bez milosti na hrdle ztrestán.	“
— ^[1]

Obětiště mělo být zničeno podle Stryjkowského roku 988, podle Sofijského letopisu roku 991. Ještě v 19. století házeli rybáři na řece Volchov poblíž Peryně tři mince.

Vykopávky byly provedeny v 50. letech 20. století a jejich výsledky publikoval v letech 1953 a 1954 sovětský archeolog Valentin Sedov. Jeho práce uvádí nález kruhového obětiště o průměru 21 metrů s 0,6 metru hlubokou jámou uprostřed, která měla být stopou po kůlu s idolem. Obětiště bylo obklopeno sedm metrů širokým a metr hlubokým s osmi pravidelnými prohlubněmi, ve kterých měl dlouhodobě hořet oheň.

Pozdější nálezy však ukázaly, že jáma uprostřed předpokládaného obětiště je mladšího data a jedná se nejspíše o zbytek nějaké stavby. V blízkosti byly nalezeny také další dva příkopy, ty však nevykazovaly žádné známky kultovního významu. Jednalo se nejspíše o zbytky srovnaných mohyl, tzv. sopek, a ohnišť, používaných pro žárový pohřeb. Před christianizací se podle některých názorů jednalo pouze o pohřebiště, nikoliv o obětiště.^[2] Jiní badatelé, například Zdeněk Měřínský, však nadále považují Peryň za kultovní místo, s ohledem na fakt, že jeho funkce se mohla s pohřebištěm překrývat.^[3]

Odkazy

Reference

↑ ŠINDELÁŘOVÁ, Irena; RŮŽIČKA, Josef. Mýty a báje starých Slovanů. Praha: Fontána, 2003. ISBN 80-7336-132-9. S. 16–17.
↑ TÉRA, Michal. Perun - bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 106.
↑ MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha: Nakladatelství Libri, 2002. Kapitola Duchovní představy, věrské zvyky a předkřesťanský kult.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Peryň na Wikimedia Commons
Peryň na strankách www.visitnovgorod.com

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Peryň
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] ŠINDELÁŘOVÁ, Irena; RŮŽIČKA, Josef. Mýty a báje starých Slovanů. Praha: Fontána, 2003. ISBN 80-7336-132-9. S. 16–17.

[2] TÉRA, Michal. Perun - bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 106.

[:0-3] MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha: Nakladatelství Libri, 2002. Kapitola Duchovní představy, věrské zvyky a předkřesťanský kult.

[1]

[2]

[3]