Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek nebo jeho část potřebuje přiměřeně doplnit wikiodkazy na ostatní články.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Podmítka je mělké zpracování půdy prováděné co nejdříve po sklizni plodin v letních měsících. Její přínosy jsou všeobecně uznávány. Podmítka vytváří vhodné podmínky pro klíčení semen plevelů a výdrolu řepky nebo obilnin. Vzešlé rostliny se následně zlikvidují a zapracují do půdy při jejím dalším zpracování, obvykle orbou.

Podmítka provzdušňuje půdu a promíchává rostlinné zbytky s horní orniční vrstvou. Včasná a kvalitní podmítka podporuje hospodaření s půdní vláhou. Vytváří tzv. izolační vrstvu, která zabraňuje vypařování vody z půdy přerušením kapilárních pórů směřujících k povrchu. Zároveň zlepšuje schopnost půdy vodu přijímat, a to zejména při vydatnějších srážkách. Zlepšené hospodaření s vodou je klíčové především v letních, suchých obdobích, kdy je udržení vody v půdě zásadní. Provzdušněním a promícháním s rostlinnými zbytky se půda obohacuje o energetické složky, které podporují mikrobiální činnost a rozkládání organických látek. Kvalitně provedená podmítka mechanicky likviduje plevele a výdrol, a také potlačuje choroby a škůdce plodin.

Pro dosažení kvalitní podmítky je klíčové její včasné provedení. Ideální je provést ji co nejdříve po sklizni, nejlépe v ten samý den. V tomto momentu je půda ještě dostatečně vlhká a snadno se zpracovává, což umožňuje dosažení požadované hloubky zpracování. Hlavním kritériem pro včasné provedení podmítky je co nejrychlejší uklizení slámy po sklizni obilnin, samozřejmě pouze v případě není-li určena k zaorání. Pokud se podmítka provede s větším časovým odstupem od sklizně, ztrácí na svém účelu a je lepší ji vynechat.

Dalším důležitým parametrem pro dosažení kvalitní podmítky je hloubka zpracování, která výrazně ovlivňuje vlhkost půdy a umožňuje rozdělit podmítku do tří kategorií:

• mělká (méně než 8 cm)
• střední (8 až 12 cm)
• hluboká (12 až 15 cm)

Volba hloubky podmítky závisí především na srážkových a teplotních poměrech v dané lokalitě a typu zpracovávané půdy. Mělká podmítka se uplatňuje ve vlhčích a chladnějších oblastech a na lehkých půdách. Naopak hluboká podmítka je vhodná pro sušší a teplejší oblasti, kde je klíčové vytvoření izolační vrstvy pro zabránění výparu vody z půdy a udržení co největšího množství vláhy po deštích. Hluboká podmítka se provádí i na těžkých půdách, avšak s rizikem tvorby velkých hrud, které komplikují další zpracování a podporují vzcházení plevelů a výdrolu předplodiny. Střední podmítka se používá v případě zpracování pozemků s hlubokými kolejemi nebo pro částečné zapravení nesebrané slámy, většího strniště či vzrostlého výdrolu. Hlubšího podmítání se dále využívá ke snížení zhutnění půdy nebo k zapravení hnojiv.

Kvalitní a včasná podmítka výrazně usnadňuje následné zpracování půdy, většinou orbou. Orba je poté energeticky méně náročná, dosahuje vyšší výkonnosti a požadované kvality, která spočívá v optimálním drobení půdy.

Po provedení podmítky je vhodné ošetřit povrch půdy vláčením nebo válením. Tím se zabrání vysychání hrud a urovná se povrch. V praxi se toto ošetření provádí většinou přímo při podmítce, kdy jsou podmítací stroje vybaveny pracovními nástroji pro úpravu povrchu.