Podsadový stan

Podsadový stan je specifický druh obytných stanů rozšířený mezi organizacemi pracujícími s dětmi a mládeží (jde zejména o turistické oddíly mládeže, tábornické oddíly, pionýry, skauty etc.) zejména v Česku.

Popis

Podsadový stan byl poprvé použit českými skauty v roce 1913 na táboře Jana Pulkrábka u Pelíškova Mostu na Sázavě.^[1]

Stan se skládá se z dřevěné podsady (tj. konstrukce) a konstrukce pro upevnění plachty – tj. plátěné střechy. Obvykle má stan dvě postele při každé ze stran, může však mít i postele tři (tj. tzv. účko), kdy postele jsou při každé straně stanu nebo tzv. letiště, které pokrývá celou plochu stanu.^[2]

Rozměry stanu jsou většinou cca 2x2 metry s výškou podsady cca 75 cm.

Podsadový stan vznikl jako jednoduchý způsob dlouhodobého táboření. Původně se podsady vyráběly na místě táboření z krajinek (odpadové dřevo) a jako plachta sloužily dvě spojené kosočtvercové celty.

Odkazy

Reference

↑ ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4.
↑ JANOUŠKOVÁ, Martina. Letní tábory a jejich specifika pro děti se zrakovým postižením. České Budějovice, 2015 . Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Mgr. Ing. Renata Švestková, Ph.D.. s. 33. Dostupné online.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Podsadový_stan
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4.

[2] JANOUŠKOVÁ, Martina. Letní tábory a jejich specifika pro děti se zrakovým postižením. České Budějovice, 2015 . Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Mgr. Ing. Renata Švestková, Ph.D.. s. 33. Dostupné online.

[1]

[2]