Pokus o vojenský převrat v Turecku
Trvání	15. července – 16. července 2016
Místo	Ankara a Istanbul, Turecko
Výsledek	Porážka puče více než 3000 pučistů se vzdalo následovala série hlubokých čistek
Strany
Turecká mírová rada Vláda Turecka Verbální podpora: NATO[1] Spojené státy americké[1]
Velitelé
plk. Muharrem Köse (údajně) gen. Akın Öztürk[2] gpor. Metin İyidil[2] Recep Tayyip Erdoğan Binali Yıldırım Hulusi Akar (rukojmí)
Síla
neznámé neznámé
Ztráty
104 mrtvých pučistů[3], přes 3000 zadrženo[3], 1 helikoptéra 41 policistů a 2 vojáci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neúspěšný pokus o vojenský převrat v Turecku byl zahájen tureckou armádou 15. července 2016 večer a již po několika hodinách skončil porážkou pučistů. Následovala odpověď Erdoganovy administrativy v podobě rozsáhlých čistek, při kterých bylo více než 160 000 lidí propuštěno nebo postaveno mimo službu a 50 000 lidí skončilo ve vězení.^[4]

Pozadí

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Důvody, které mluvčí Turecké mírové rady uvedli jako důvody zorganizování puče, byla eskalace terorismu v zemi, represe proti opozičním politickým stranám a kurdské populaci na východě země. Dále se iniciátoři silně ohradili proti Erdoğanovu upevňování moci a jeho návrhu změny politického uspořádání Turecka na prezidentskou republiku.^[5]

Průběh

Ve večerních hodinách v pátek 15. července 2016 do ulic Istanbulu a hlavního města Ankary vstoupily vojenské jednotky. Prvními kroky bylo obsazení obou mostů vedoucích přes Bospor a mezinárodního Atatürkova letiště.^[6] Premiér Binali Yıldırım téměř okamžitě označil akce za pokus o puč.^[6] Podle agentury Reuters tanky obklíčily parlament a zahájily palbu.^[1] Střelba zaznívala také u prezidentského paláce, policejního ústředí, generálního štábu a rozvědky.^[1] V nízkých výškách nad Istanbulem a Ankarou vysokou rychlostí přelétaly stíhací letouny F-16 perutí č. 141, 143 a 181 převážně ze 4. základny bojového letectva Akıncı u Ankary, které také zaútočily řízenými pumami GBU-10 na několik vládních budov, včetně sídla Velkého národního shromáždění a společnosti Türksat.^[7] Podle televize CNN později zazněl výbuch u státní televize TRT, ta už předtím odvysílala prohlášení pučistů, že armáda přebírá vládu nad zemí, a pak přestala vysílat.^[1] Vzbouřenci v prohlášení uvedli, že přebírají moc kvůli rostoucí autokratičnosti současného režimu, narušení vlády sekulárního práva a zvýšené hrozbě terorismu. Slíbili i novou ústavu.^[8] Později v noci agentura Reuters uvedla, že televize TRT vysílání obnovila.^[8]

Pučisté zadrželi náčelníka generálního štábu turecké armády Hulusiho Akara. Generální štáb byl obsazen a média hlásila, že povstalci v něm zadržují rukojmí.^[9]

Prezident Recep Tayyip Erdoğan, tou dobou na dovolené v jihozápadním Turecku, označil převrat jako útok proti demokracii a vyzval všechny své sympatizanty k tomu, aby vyšli do ulic navzdory armádou vyhlášenému zákazu vycházení.^[1] Výzvy k vyjití do ulic se ozývaly i z mešit po celém Istanbulu. Na tamním Taksimském náměstí se sešlo shromáždění obyvatel na podporu prezidenta.^[6] Vojáci na některých místech zahájili palbu na davy prezidentových příznivců a zabili větší množství lidí.^[10][11]

Před 2. hodinou ranní SELČ turecké tajné služby i speciální jednotky uvedly, že puč byl odražen. Premiér rovněž prohlásil, že vládní síly mají situaci převážně pod kontrolou.^[8] Vyhlásil bezletovou zónu nad Ankarou, poté co se pučisté zmocnili vrtulníků, z nichž některé byly sestřeleny vládními stíhačkami F-16^[8] a časně ráno 16. července stíhací bombardéry F-4E 111. peruti z 1. základny bojových letounů Eskişehir bombardovaly vzletové a přistávací dráhy základny Akıncı, aby znemožnily vzlet povstaleckých pilotů.^[7] V budově parlamentu se ozvaly další dva výbuchy, podle agentury Reuters se uvnitř stále skrývali poslanci.^[8] Vláda z bezpečnostních důvodů zpomalila internet a zablokovala přístup na sociální sítě. Správci Twitteru potvrdili zpomalení, ne však zablokování.^[6]

Úřady před půl třetí ráno potvrdily přistání prezidenta Erdoğana v Istanbulu.^[8] Po třetí hodině ranní SELČ turecká bezpečnostní služba MIT ohlásila, že puč byl poražen a 130 povstaleckých vojáků se vzdalo policii a armádě věrné prezidentovi. Po převzetí kontroly nad Atatürkovým letištěm prezident Erdoğan z Istanbulu prohlásil, že iniciátoři puče budou souzeni za vlastizradu a zaplatí „vysokou cenu”.^[12]

V ranních hodinách 16. července bylo na mostě vedoucím přes Bosporskou úžinu zajato provládními sympatizanty několik pučistů, které dav na místě bez lítosti bil tyčemi, pásky a lynčoval je.^[13] Někteří z pučistů tvrdili, že byli do této akce zapojeni nevědomě, jelikož jim prý velitelé sdělili, že jde pouze o vojenské cvičení.^[3]

Podle tureckého ministetstva zahraničí při pokusu o puč zahynulo 290 lidí, z toho 100 samotných pučistů.^[14]

Odpověď režimu

V sobotu 16. července média za hlavní iniciátory pokusu o puč označila generála a bývalého vrchního velitele letectva Akına Öztürka a šéfa výcviku pozemních vojsk Metina İyidila.^[15]

Okamžitě po potlačení pokusu o puč prezident Erdoğan uvedl, že v reakci na pokus o převrat proběhnou v armádě důkladné čistky.^[12] Došlo k masivnímu zatýkání – během několika hodin bylo zatčeno více než 1500 vojáků,^[16] pět generálů a 29 plukovníků bylo sesazeno. Ze svých funkcí bylo ihned odvoláno 2745 soudců a státních zástupců^[17] a byly vydány zatykače i na další desítky soudců a státních zástupců. Své funkce museli opustit také dva ústavní soudci, deset členů Státní rady a pět členů Vysoké rady soudců a státních zástupců. Podle šéfa soudcovských odborů Mustafa Karadaga policie zatýká nejen soudce a státní zástupce podezřelé z účasti na pokusu o převrat, ale i kritiky režimu, kteří s vojenským pučem nemají nic společného.^[18]

Prezident Erdoğan označil za strůjce pokusu o převrat svého odpůrce, duchovního Fethullaha Gülena, který žije ve Spojených státech, a požádal o jeho vydání do Turecka. Ten však pokus o puč odsoudil a odmítl, že by s ním měl něco společného a navíc uvedl, že není vyloučeno, že byl puč zinscenovaný samotným prezidentem.^[19][20][21]

Organizace Amnesty International upozornila na mučení údajných strůjců puče, na jejich bití a znásilňování, na odpírání jídla, vody, lékařské péče i kontaktu s rodinou a právníky. Podle AI věznění nevědí, ani z čeho jsou obviněni, a Turecko tak porušuje právo na spravedlivý soud zaručené v jeho vlastním zákoníku i v mezinárodním právu.^[22]

Podle novinářské asociace bylo zatčeno přes 150 novinářů.^[4]

Výjimečný stav

Dne 20. července vyhlásil prezident Erdogan výjimečný stav na následující tři měsíce, což povoluje turecká ústava v případě vážného narušení veřejného pořádku v zemi nebo pokud násilné činy ohrožují svobodu a demokracii. Dle agentury DPA může díky tomu prezident Erdogan vládnout pomocí dekretů, může být omezeno či pozastaveno právo shromažďovací nebo svoboda slova.^[23]

Represe ve školství

Turecké ministerstvo školství 19. července propustilo 15 200 svých zaměstnanců a 21 tisícům učitelů ze soukromých institucí odebralo licence. Turecká vysokoškolská rada (YÖK) nařídila 1577 děkanům státních i soukromých univerzit v Turecku podání rezignaci. 20. července tato rada zakázala všem akademickým pracovníkům cestovat do zahraničí, a to až do odvolání.^[24]

Prvním dekretem po vyhlášení výjimečného stavu nařídil Erdogan uzavření 1043 soukromých škol, 1229 spolků a nadací, 19 odborových svazů, 15 univerzit a 35 zdravotnických zařízení s tím, že tyto instituce jsou údajně podezřelé ze styků s Fethullahem Gülenem, kterého Erdogan označuje za údajného strůjce neúspěšného převratu.^[25]

Mezinárodní reakce

Letecké společnosti začaly v průběhu noci odklánět nebo vracet své lety do Turecka.^[1]

• Řecko Řecko podpořilo demokraticky zvolenou vládu a svolalo zasedání generálního štábu.^[26]
• Americký ministr zahraničí John Kerry vyjádřil obavy k situaci v Turecku a doufá ve „stabilitu, mír a plynulý vývoj situace“.^[8] Prezident Barack Obama vyzval turecký lid, aby zůstal věrný demokraticky zvolené vládě.^[1]
• Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nabádal obě strany k „zabránění krveprolití“.^[27]
• V hlavním městě Damašku ovládaném prezidentem Bašárem Asadem, jemuž byl turecký prezident výrazným oponentem, přivítala turecký puč řada obyvatel v ulicích.^[6]
• Íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf vyjádřil hluboké znepokojení, země patrně uzavřela hranice s Tureckem a posílila bezpečnost.^[6]
• Bulharsko Bulharsko také po Íránu posílilo ostrahu svých hranic.^[1]
• Ministerstvo zahraničí vyzvalo české občany v Turecku, aby nevycházeli do ulic a sledovali zpravodajství. Lidi plánující cestu do Turecka vyzvalo, aby prozatím cestu nerealizovali a vyčkali dalšího vývoje.^[28] Ministr Zaorálek na sobotu 16. července svolal krizový štáb.^[1]
• Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyzval Turecko k respektování ústavy a demokratických institucí.^[1]

Server WikiLeaks uveřejnil na 300 tisíc emailů pocházejících z domény turecké vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Zveřejněné e-maily pocházejí z rozmezí roku 2010 až počátku července 2016. WikiLeaks dokumenty uveřejnila v reakci na rozsáhlé čistky v armádě, justici a školství, ke kterým turecká vláda přistoupila po zmařeném pokusu o vojenský převrat. Turecký regulátor internetu přístup ke stránce WikiLeaks v Turecku zablokoval.^[29]

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojenský převrat v Turecku v roce 2016 na Wikimedia Commons
• On-line reportáž České televize
• On-line reportáž Českého rozhlasu