Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Racionální čtení je komplexem vnímání textových i jiných informací a jejich myšlenkového zpracování. Zahrnuje techniky rychlovyhledávání, rychločtení a rychlostudia. Zahrnuje též rekreační čtení – pro mimopracovní situace.

Komplex technik racionálního čtení vznikal jako jeho reakce na polemiku u dříve popularizovaného rychločtení. Největším omezením rychločtení je fakt, že touto technikou se nedá číst vždy všechno. Rychločtením se dá zpracovávat text jen tehdy, je-li cíl četby nanejvýš střední (tj. cíl „informovat se do střední hloubky“, nikoliv už cíl „důkladně nastudovat“) a je-li čtený text nanejvýš střední obtížnosti (tj. například běžný pracovní e-mail nebo článek v popularizujícím časopise, nikoliv už vysoce odborný článek nebo článek v cizím jazyce, nedostatečně ovládaném čtenářem). Rychločtením se také nedá přistupovat k četbě pro zážitek, prožitek, emoční obohacení čtenáře – tedy k četbě drtivé většiny beletrie, poezie apod. Rychločtením také není nutné zpracovávat text v situacích, kdy není nutno číst text slovo od slova celý.

Některé zbraně jsou společné pro všechny čtenářské situace. Například

• vcítění se do autora,
• mobilizace předchozích znalostí, zkušeností zážitků s daným tématem před četbou,
• kvalifikované předvídání během četby, inteligentní nalézání širších souvislostí,
• schopnost hlubšího komplexního prožitku,
• schopnost po přečtení knihy napsat rozvíjející pokračování (další kapitolu knihy) tak, aby další běžní čtenáři nepoznali, že ji napsal někdo jiný než původní autor; toto je znakem mistrovského racionálního čtenáře.

Další zásady platí už jen pro pracovní způsoby čtení (tedy ne pro rekreační čtení). Obecně například:

• přiměřené vědomé úsilí o šetření časem, tedy o vynaložení co nejmenšího času při získání stejné nebo lepší myšlenkové kvality než při běžných čtecích způsobech,
• profesionální koncentrace,
• autosugestivní přeměna nezajímavých textů na zajímavé,
• dodržování obecných zásad psychologie práce (správná teplota a vlhkost vzduchu, správné osvětlení, režim pracovního vypětí a přestávek, minimalizace rušivých vlivů typu hluk apod.)
• převádění slabé zjišťovací paměti na silnou zpětně poznávací paměť na co největším procentu čteného textu,
• pečlivé stanovení čtenářského cíle před četbou – a změny těchto cílů během četby pouze v racionálně zdůvodněných případech,
• široké zrakové rozpětí,
• snižování počtu fixací oka na jeden řádek textu,
• omezování otevřených regresí vědomých i nevědomých, omezování skrytých regresí (regrese = vracení se v textu očima),
• správná vzdálenost očí od textu (různá pro papír a pro displej počítače), správný sklon textu, správná poloha těla při čtení, optimalizace barvy písma, barvy podkladu, lesku či matnosti podkladu, velikosti a typu písma atp.,
• respektování psychovzorce opozice podvědomí – a z toho vyplývající potlačení trémy, stresu a pocitu spěchu v situacích, kdy je třeba zároveň zvyšovat rychlost i hloubku četby.

Takovýchto a dalších obecných pracovních zásad je asi třicet pro všechny druhy racionálního čtení.

Například: Při rychlovyhledávání je na rozdíl od ostatních dvou druhů racionálního čtení možné přeskakovat, vynechávat určité pasáže textu. Věda o rychlovyhledávání se soustředí na to, jak s maximem přeskočeného textu utrpět minimum ztráty relevantních informací. Zabývá se rozložením hustoty a důležitosti informací v textu – a radí vypouštět ty pasáže, kde bývá hustota nejnižší. A naopak zpomalovat u těch pasáží, kde je informační hustota nejvyšší.

Například: Při rychlostudiu je na rozdíl od rychločtení možno (ba nutno) artikulovat, tedy mluvit. Jsou možné (ba nutné) tělesné pohyby – ruka si dělá různé druhy výpisků. Je možno (ba někdy nutno) se v textu vracet. (Když nedojde k uspokojivému nastudování po pěti přečteních, není jiné pomoci než studovat danou pasáž pošesté; metody rychlostudia se nezaměřují na úplné odstranění opakované četby, ale na rozumné omezení počtu opakování.)

Související články

• Rychločtení

Literatura

• Gruber D.: Rychločtení – šetřme časem, 7. vydání, Management Press 2008. ISBN 978-80-7261-184-3