Rumunština

Rumunština (Română)
	Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Rumunsko, Moldavsko, Maďarsko, Izrael, Vojvodina (Severní Srbsko)
Počet mluvčích	25 miliónů
Klasifikace	Indoevropské jazyky Románské jazyky Východorománské jazyky Balkanorománské jazyky; ; ; ;
Písmo	Latinka, cyrilice (do r. 1860), ruská azbuka (v Moldavské republice do r. 1989, v Podněstří i v současnosti)
Postavení
Regulátor	Academia Română
Úřední jazyk	Rumunsko, Moldavsko, Srbsko (Vojvodina), Evropská unie
Kódy
ISO 639-1	ro
ISO 639-2	rum (B); ron (T)
ISO 639-3	ron
Ethnologue	RUM
Wikipedie
	ro.wikipedia.org
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rumunština (rumunsky limba română) je románský jazyk s asi 25 miliony mluvčími, převážně v Rumunsku, v oblasti Vojvodina v Srbsku a v Moldavsku, kde se z historických a politických důvodů do roku 2013,^[1] respektive podle ústavy až do roku 2023 nazýval moldavština.^[2]

Historie

Mapa rozšíření rumunštiny a jejích dialektů po Balkánu

Předtím, než v roce 106 dobyli zemi Římané a udělali z ní svoji provincii, bylo území dnešního Rumunska obydleno indoevropskými Dáky. Po příchodu Římanů se stala úředním jazykem lidová latina. Mezi lety 271 až 275 ztratili Římané nad územím kontrolu. Co se s latinsky mluvícím obyvatelstvem dělo potom, není známo.

Kvůli své geografické izolaci je rumunština pravděpodobně první románský jazyk, který se oddělil od latiny a až do moderní doby nebyl ovlivňován jinými románskými jazyky.

Jmenná morfologie rumunštiny je oproti ostatním románským jazykům konzervativní. Zachovala si skloňování a rovněž střední rod. Slovesná morfologie zaznamenala stejný posun ke složenému perfektu a futuru jako v ostatních románských jazycích.

Dialekty rumunštiny byly sjednoceny pravděpodobně mezi 7. a 10. stoletím, kdy bylo území ovlivňováno byzantskou říší a slovanskými jazyky.

Rumunština je jediný románský jazyk, který nebyl ovlivňován římskokatolickou, ale pravoslavnou církví, tureckou a slovanskou kulturou.

Romanizace jazyka

Počátky vědomé romanizace jazyka nacházíme koncem 18. století v díle sedmihradských řeckokatolických (uniátských) kněží, zvlášť Jana Samuela Kleina (též Clain, romanizováno na Ioan Micu). V Sedmihradsku byla církevní unie z 16. století, to jest podřízení pravoslavné církve pod římskou jurisdikci, poměrně úspěšná (asi pět procent rumunských věřících bylo a je „uniáty“). Propagace „latinského původu“ byla v zájmu rumunské uniátské elity, poskytovala totiž možnost zatlačovat řeckou, respektive slovanskou ortodoxii a stavět se jako „rovnocenná“ čelem ke katolickým Maďarům. I co se týče právního postavení „Valachů“ v habsburské říši, byla církevní unie i „znovunalezené románství“ výhodou. V gramatice sepsané Janem Kleinem-Micu i v jeho slovnících jsou místo slov, odvozených z jazyků slovanských, maďarštiny a turečtiny, novotvary (neologismy), tvořené na základě latiny. Latinská abeceda, která se rovněž začala používat v Sedmihradsku (Transylvánii), se po roce 1815 prosadila i v Moldavsku a Valašsku, kde do konce 19. století úplně vytlačila dosud používanou cyrilici. Od poloviny 19. století byla rumunština (valaština, moldavština) natolik očištěna podle francouzského a italského vzoru, že lze téměř hovořit o novém konstruování jazyka. To, co v dnešní rumunštině zní tak zřetelně „latinsky“, není tedy antickým dědictvím, nýbrž novou konstrukcí, vzniklou v 19. století. V Rumunsku i v Moldavsku dlouho přetrvával fenomén dvou národních jazyků, umělého spisovného a literárního jazyka a tradičního lidového jazyka. Na rozdíl od jiných zemí, kupříkladu Řecka, zde se však literární jazyk prosadil jako jazyk státní.

Příklad romanizace jazyka v názvu „rumunský jazyk“

Limba rumânească – původní název
Limba românească – nahrazení „u“ za „o“, název je podobnější slovu „Roma“ (Řím)
Limba română – odstranění slovanského gramatického tvaru „-ască“; současný název

Moldavština oproti rumunštině zachovala svůj originální název – „Limba moldovenească“.

Kontakty s jinými jazyky

Rumunština podle původu slov^[3]^[4]

Románský			78 %
Slovanský			14 %
Germánský (německé vlivy, anglické výpůjčky)			2,54 %
Řecký			1,7 %
Ostatní			5,49 %

Dáčtina

Dáčtina byl indoevropský jazyk, kterým mluvili staří Dákové. Byl to první jazyk, který ovlivnil latinu v Dákii.

V dnešní rumunštině je okolo 300 slov, o kterých se předpokládá, že jsou z dáčtiny (např.: balaur = drak, brânză = sýr, mal = břeh).

Balkánský jazykový svaz

Přestože je většina rumunské gramatiky a morfologie založená na latině, jsou v ní jevy, které sdílí jen s ostatními jazyky v balkánském jazykovém svazu. Mezi sdílené jevy patří určitý člen následující po řídícím slovu, splynutí genitivu a dativu, způsob tvoření futura a perfekta.

Slovanské jazyky

Zdrojem slovanského vlivu je v největší míře staroslověnština, která byla až do 18. století liturgickým jazykem v Rumunsku, a také bulharština, ukrajinština a srbština. Až 20 % slovní zásoby je slovanského původu (např.: iubi = milovat, glas = hlas, nevoie = potřeba, prieten = přítel, da = ano), nicméně mnoho slovanských slov jsou archaizmy, takže se odhaduje, že slovanská slovní zásoba představuje dnes už jen 10 % moderního jazyka. Mezi další slovanské vlivy patří např. zachování původního latinského fonému /h/, který nezůstal v žádném jiném dnešním románském jazyce.

Další vlivy

řečtina (např.: folos < ófelos = užitek, buzunar < buzunára = kapsa, proaspăt < prósfatos = čerstvý)
maďarština (např.: oraş < város = město, a cheltui < költeni = utrácet, a făgădui < fogadni = slíbit)
turečtina (např.: cafea < kahve = káva, cutie < kuta = krabice, papuc < papuç = papuče)
němčina (např.: cartof < Kartoffel = brambor, bere < Bier = pivo, șurub < Schraube = šroub)

Mezinárodní slova

Od 19. století si rumunština vypůjčuje mnoho slov z jiných románských jazyků, především francouzštiny a italštiny. Odhaduje se, že v rumunštině je kolem 38 % slov vypůjčených z italštiny a francouzštiny, takže spolu se slovy domácího původu tvoří kolem 80 % slovní zásoby slova s původem v latině.

Některá latinská slova byla do rumunštiny přijata dvakrát, poprvé jako součást původní slovní zásoby a podruhé jako přejatá slova.

Např.:

bratr/bratrský: frate/fratern
prst/prstní: deget/digital
voda/vodní: apă/acvatic
oko/oční: ochi/ocular

Rozšíření

názevová variace slova 'burtă' (břicho) na území Rumunska

Rumunštinou se mluví hlavně v Rumunsku, Moldavsku, Maďarsku, Srbsku a Bulharsku.

Oficiální postavení

Rumunština je oficiální jazyk Rumunska a Moldavské republiky, kde se lze z politických důvodů setkat i s označením moldavština (např. v ústavě, naopak na školním vysvědčení je uvedena rumunština). I podle jednoho z jazykových zákonů je rumunština a moldavština stejný jazyk.

Úřady v Moldavské podněsterské republice (Podněstří) trvají na užívání ruské azbuky místo latinky. Existují však školy, které vyučují v latince. Lpění na užívání rumunštiny v azbuce je projevem rusifikace rumunskojazyčného obyvatelstva. Rodiče raději posílají své děti do ruských škol, kde se jim dostane výuky standardní ruštiny, místo do škol, kde děti naučí málo využitelný pravopis rumunštiny v azbuce.

Ve Vojvodině má oficiálně stejný status jako srbština, ale ve skutečnosti je tam méně důležitá.

V ostatních částech Srbska a na Ukrajině mají rumunské komunity malá práva, co se týče ochrany a používání jejich jazyka.

Rumunština je jedním z pěti jazyků, které se používají při bohoslužbách na Hoře Athos.

Dialekty

De facto existují čtyři „rumunské“ jazyky. Jen dva (rumunština / moldavština a makedorumunština) existují v písemné podobě.

(Dako)rumunština – na sever od Dunaje (Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina). (Dako)rumunština má pět nářečí:

moldavské (považované za jazyk, limba moldovenească) – Moldavsko, Podněstří, Bukovina a východní Sedmihradsko
valašské (dialect „popular“) – Valašsko, Dobrudža a jižní Sedmihradsko
marmarošské (dialect de Maramureş) – Marmaroš
krišanské (dialect de Crișana) – Krišana a západní Sedmihradsko
banacké (dialect de Banat) – Banát.

Makedorumunština (Arumunština) – Řecko, Severní Makedonie, Bulharsko, Srbsko, Albánie.

Meglenorumunština – severní Řecko.

Istrorumunština – Istrie, Chorvatsko.

Gramatika

Rumunská jména rozeznávají 3 rody (mužský, ženský a střední), 2 čísla (singulár a plurál) a 5 pádů (nominativ, akuzativ, dativ, genitiv a vokativ). Členy, většina adjektiv a zájmena se shodují se svým řídícím jménem.

Rumunština je jediný románský jazyk, jehož určitý člen se připojuje na konec jména a ne před slovo.

Rumunština má čtyři slovesné třídy a pět způsobů (indikativ, konjunktiv, imperativ, prezumptiv a supinum)

Fonologie

Rumunka mluví

Rumunština má 7 samohlásek a 20 souhlásek.

Hláskové změny

Kvůli izolaci rumunštiny je hláskový vývoj odlišný od vývoje ostatních románských jazyků, ale některé změny sdílí s italštinou (např. > – lat. clarus > rum. chiar, it. chiaro) a dalmátštinou (např. > – lat. cognatus > rum. cumnat, dalm. comnut).

Mezi důležité hláskové změny patří:

diftongizace e, i, o – lat. cera > rum. ceară (vosk)
jotacizmus > – lat. herba > rum. iarbă (tráva)
veláry , > labiály , , m – lat. octo > rum. opt (osm)
rotacizmus l > r – lat. caelum > rum. cer (nebe)
palatalizace dentál d, t před e a i – lat. deus > rum. zeu (bůh), lat. tenem > rum. ţine (držet)

Psaná podobaeditovat | editovat zdroj

První psaný záznam románského jazyka, kterým se mluvilo ve středověku na Balkáně, byla zapsána byzantským kronikářem v 6. století o vojenské expedici proti Avarům. Je to věta mezkaře doprovázejícího byzantská vojska „Torna, torna, fratre!“ (Vrať se, vrať se, bratře!), kterou zavolal na společníka, když uviděl, že z mezka spadl náklad.

Nejstarší psaný text v rumunštině je dopis z roku 1521, v němž Neacșu z Câmpulungu píše starostovi Brašova o hrozícím útoku Turků. Byl napsán cyrilicí jako většina tehdejších textů. Nejstarší text latinkou byl v 16. století napsán v Transylvánii podle konvencí maďarštiny.

V pozdním 18. století rumunští učenci, majíce na paměti původ rumunštiny v latině, převzali italský pravopis a přizpůsobili ho rumunštině. Cyrilice se, i když stále méně, používala až do roku 1860, kdy byl pravopis poprvé normován.

V Moldavské SSR se do roku 1989 používala upravená ruská cyrilice.

Abecedaeditovat | editovat zdroj

písmeno:	a	ă	â	b	c	d	e	f	g	h	i	î	j	l	m	n	o	p	r	s	ș	t	ț	u	v	x	z
výslovnost:	a	ə	ɨ	b	k, č	d	e	f	g, dž	h, ch	i	ɨ	ž	l	m	n	o	p	r	s	š	t	c	u, w	v	kz, gz	z

Poznámky:

ce, ci se čte če, či
che, chi se čte k´e, k´i
ca, co, cu se čte ka, ko, ku
ge, gi se čte dže, dži
ghe, ghi se čte g´e, g´i
ga, go, gu se čte ga, go, gu
nepřízvučné i na konci slova se vyslovuje tak krátce, že netvoří slabiku, ale palatalizuje případnou předchozí souhlásku
ă se vyslovuje jako neurčitá souhláska ə stejně jako v angličtině
na začátku a na konci slova se píše î, uprostřed â (do reformy pravopisu v r. 1993 se všude psalo î) a vyslovuje se jako u bez zaokrouhlení rtů.
Místo ș a ț (s čárkou dole) se běžně, ale nesprávně, v elektronicky psaných textech vyskytují ş a ţ (s cedillou, tj. s háčkem dole). Důvod je, že ș a ț byly podporovány až v Unicode 3.0, respektive Windows XP. A to ani ne ve standardním XP, ale člověk si musel doinstalovat European Union Expansion Font Update. Teprve od Windows Vista je to ve standardní verzi. Ale i když už člověk měl software, který tyto znaky nabízí, stále neměl klávesnici, která je umožňuje napsat. Takže tato písmena mohl zapsat jen kódem nebo vyhledat v mapě znaků. Unicode (HTML) kódy: U+0218 (Ș) Ș, U+0219 (ș) ș, U+021A (Ț) Ț, U+021B (ț) ț.
Při použití klávesy compose snadno dojde k chybě, když někdo (zdánlivě logicky) pro skládání znaku s čárkou pod písmenem chybně použije čárku, která přivěsí cedillu; namísto toho je nutno pro čárku pod písmenem použít středník.
Při transkripci rumunských jmen a názvů do češtiny je možno nahrazovat zvláštní znaky takto: ă = a, â = a, î = i, ș = š, ț = ts (např. Brașov či Brašov, Bistrița či Bistritsa, Rădăuți či Radautsi)^[5]

Příkladyeditovat | editovat zdroj

Číslovkyeditovat | editovat zdroj

Rumunsky	Česky
unu	jeden
doi	dva
trei	tři
patru	čtyři
cinci	pět
șase	šest
șapte	sedm
opt	osm
nouă	devět
zece	deset

Vzorový texteditovat | editovat zdroj

Všeobecná deklarace lidských práv

rumunsky	Toate ființele umane se nasc libere și egale în demnitate și în drepturi. Ele sunt înzestrate cu rațiune și conștiință și trebuie să se comporte unii față de altele în spiritul fraternității.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Otčenášeditovat | editovat zdroj

Latina	Italština	Rumunština
Pater noster, qui es in caelis:	Padre nostro, che sei nei cieli,	Tatăl nostru carele ești în ceruri,
sanctificetur Nomen Tuum;	sia santificato il tuo nome.	sfințească-se numele tău.
adveniat Regnum Tuum;	Venga il tuo regno.	Vie împărăția ta.
fiat voluntas Tua, sicut in caelo, et in terra.	Sia fatta la tua volontà, come in cielo così in terra.	Facă-se voia ta, precum în cer, așa și pe pământ.
Panem nostrum quotidianum da nobis hodie;	Dacci oggi il nostro pane quotidiano	Pâinea noastră cea de toate zilele, dă-ne-o nouă astăzi,
et dimitte nobis debita nostra,	e rimetti a noi i nostri debiti,	și ne iartă nouă păcatele noastre,
Sicut et nos dimittimus debitoribus nostris;	come noi li rimettiamo ai nostri debitori.	precum și noi iertăm greșiților noștri.
Et ne nos inducas in tentationem;	E non ci indurre in tentazione,	Și nu ne duce pe noi în ispită,
sed libera nos a Malo.	ma liberaci dal male.	ci ne izbăvește de cel rău.

Referenceeditovat | editovat zdroj

↑ BAHOUNKOVÁ, Petra. Žádná moldavština! V Moldavsku se bude mluvit rumunsky online. ct24.ceskatelevize.cz, 2013-12-05 cit. 2023-03-23. Dostupné online.
↑ BÖHMEROVÁ, Kristina. Ne moldavština, ale rumunština. Moldavsko mění název oficiálního jazyka, chce se vzdálit Rusku online. Denník N, 2023-03-16 cit. 2023-03-23. Dostupné online.
↑ Marius Sala (coord), Mihaela Bîrlădeanu, Maria Iliescu, Liliana Macarie, Ioana Nichita, Mariana Ploae-Hanganu, Maria Theban, Ioana Vintilă-Rădulescu, Vocabularul reprezentativ al limbilor romanice (VRLR) (Bucharest: Editura Științifică și Enciclopedică, 1988).
↑ Vocabularul reprezentativ diferă de vocabularul fundamental (VF) și de fondul principal lexical (FP). Cf. SCL (Studii și cercetări lingvistice), an XXVII (1976), nr. 1, p. 61-66 și SCL (1974) nr. 3, p. 247. Cf. Theodor Hristea, "Structura generală a lexicului românesc", Sinteze de limba română, eds., Theodor Hristea (coord.), Mioara Avram, Grigore Brâncuș, Gheorghe Bulgăr, Georgeta Ciompec, Ion Diaconescu, Rodica Bogza-Irimie & Flora Șuteu (Bucharest: 1984), 13.
↑ Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0475-0. Kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, s. 76–89.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Obrázky, zvuky či videa k tématu rumunština na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo rumunština ve Wikislovníku
Kategorie Rumunština ve Wikislovníku
Rumunsko-český slovník online

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Rumunština
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] BAHOUNKOVÁ, Petra. Žádná moldavština! V Moldavsku se bude mluvit rumunsky online. ct24.ceskatelevize.cz, 2013-12-05 cit. 2023-03-23. Dostupné online.

[rum-2] BÖHMEROVÁ, Kristina. Ne moldavština, ale rumunština. Moldavsko mění název oficiálního jazyka, chce se vzdálit Rusku online. Denník N, 2023-03-16 cit. 2023-03-23. Dostupné online.

[3] Marius Sala (coord), Mihaela Bîrlădeanu, Maria Iliescu, Liliana Macarie, Ioana Nichita, Mariana Ploae-Hanganu, Maria Theban, Ioana Vintilă-Rădulescu, Vocabularul reprezentativ al limbilor romanice (VRLR) (Bucharest: Editura Științifică și Enciclopedică, 1988).

[4] Vocabularul reprezentativ diferă de vocabularul fundamental (VF) și de fondul principal lexical (FP). Cf. SCL (Studii și cercetări lingvistice), an XXVII (1976), nr. 1, p. 61-66 și SCL (1974) nr. 3, p. 247. Cf. Theodor Hristea, "Structura generală a lexicului românesc", Sinteze de limba română, eds., Theodor Hristea (coord.), Mioara Avram, Grigore Brâncuș, Gheorghe Bulgăr, Georgeta Ciompec, Ion Diaconescu, Rodica Bogza-Irimie & Flora Șuteu (Bucharest: 1984), 13.

[5] Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0475-0. Kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, s. 76–89.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Oficiální jazyky Evropské unie

angličtina • bulharština • čeština • dánština • estonština • finština • francouzština • chorvatština • irština • italština • litevština • lotyština • maďarština • maltština • němčina • nizozemština • polština • portugalština • rumunština • řečtina • slovenština • slovinština • španělština • švédština