A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sayda | |
---|---|
Pohled na město Sayda | |
Poloha | |
Souřadnice | 50°43′ s. š., 13°25′ v. d. |
Nadmořská výška | 680 m n. m. |
Časové pásmo | UTC +1 |
Stát | Německo |
Spolková země | Sasko |
Zemský okres | Střední Sasko |
Administrativní dělení | 5 místních částí |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 35,3 km² |
Počet obyvatel | 1 697 (2022)[1] |
Hustota zalidnění | 48,1 obyv./km² |
Správa | |
Status | město |
Starosta | Volker Krönert (CDU) |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | Am Markt 1 09619 Sayda |
Telefonní předvolba | 037365 |
PSČ | 09619 |
Označení vozidel | FG, BED, DL, FLÖ, HC, MW, RL |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sayda (česky zastarale Zavidov) je město ležící v jihovýchodní části zemského okresu Střední Sasko v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v podhůří Krušných hor, zhruba 13 km severozápadně od česko-německého hraničního přechodu Mníšek/Deutscheinsiedel po silnici č. 207. Žije zde přibližně 1 700[1] obyvatel.
Historie
První písemné zmínky o vsi mají souvislost s cisterciáckým klášterem v Oseku. V zakládací listině kláštera z roku 1191 je mezi jeho příjmy uveden desátek ze cla a soudních poplatků v Saydě.
Významný podíl na vzniku a rozvoji osady měla obchodní cesta, která vedla z Čech z Prahy přes Mníšek a Saydu dále do Lipska a Halle ve středním Německu. Vznikla na konci 11. nebo ve 12. století. Sayda je považována za kolonizační území českých Hrabišiců a odtud také plynula příslušnost celého území k českému království. Sayda chránila svým zeměpanským hradem obchodníky. V listinách z let 1253 a 1289 je Sayda zmiňována jako město (civitas Saydowe) V polovině 13. století získal Saydu míšeňský markrabě Jindřich III., který vyslovil své nároky na jakési statky v Rakousku, patrně získané Přemyslem Otakarem II., a ten mu jako náhradu za tyto statky převedl vlastnictví Saydy a jejího okolí.[2] Oblast Saydy byla ovšem několikrát prodána i do Čech, až se na počátku 14. století stala definitivně součástí míšeňského markrabství. V roce 1300 byla uzavřena smlouva, že míšeňský biskup převzal od oseckého kláštera a pražského biskupství do své správy všechny kostely a kaple v Saydě a okolí.
V roce 1324 získal Saydu v léno šlechtický rod Lobdeburgů od lankraběte Fridricha Durynského. V roce 1352 byl lenním pánem Saydy markrabě Meinher IV. Míšeňský, švagr Boreše z Riesenburka, který ale léno vzápětí dále předal Heinrichovi von Schönberg a tento rod zde vládl dlouhou dobu.
Rozkvět Saydy probíhal ve 14. století, kdy město těžilo ze své polohy na významné obchodní cestě. Teprve s rozvojem hornictví v Krušných horách v 15. století její význam ustoupil do pozadí na rozdíl od jiných měst, jako Freiberg, Marienberg, Annaberg nebo Schneeberg, která bohatla na těžbě a zpracování rudy a dálkový obchod již nebyl tak významný.
V roce 1451 se stal leníkem v Saydě Bernhard von Schönberg, který v roce 1476 odcestoval s vévodou Albrechtem do Jeruzaléma. Na zpáteční cestě onemocněl a zanechal závěť, ve které zřídil v Saydě špitál pro nemocné a potřebné. Špitál sv. Jana byl zřízen v roce 1508. Budova měla být po roce 1990 stržena, ale nakonec se ji díky Krušnohorskému spolku podařilo zachránit. Jedná se o nejstarší dům v Saydě. Spolek dům opravil a 22. května 1993 v něm otevřel muzeum. Vedle tohoto muzea se v Saydě nachází ještě hasičské muzeum ve staré hasičské zbrojnici, Muzeum silničních staveb a mlýn v osadě Friedebach.
Památky
- Pozdněgotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1391, interiér renovován v roce 1892
- Špitál sv. Jana z roku 1508, do roku 1945 sloužil jako nemocnice, poté jako obytný dům, od roku 1993 muzeum
- Vodárenská věž uvedená do provozu v roce 1894 a používaná dodnes, vysoká 25 metrů
- Nádražní budova úzkorozchodné dráhy, která do Saydy vedla z Muldy. Budova dnes slouží jako mateřská škola.
Sport
- Lyžařský areál Sayda, které nabízí 45 km tratí, osvětlenou sjezdovku, jízdy na saních tažené koni a na sněžných skútrech.
Partnerská města
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sayda na německé Wikipedii.
- ↑ a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. .
- ↑ JAN, LIBOR,. Václav II. : král na stříbrném trůnu : 1283-1305. Vydání první. vyd. Praha: 739 pages, 32 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-257-1544-4, ISBN 80-257-1544-2. OCLC 954490138 S. 272.
Literatura
- Yves Hoffmann - Volkmar Geupel, Archäologische Funde aus Sayda im Erzgebirge. In: Život v archeologii středověku. Das Leben in der Archäologie des Mittelalters. Life in the archaeology of the middle ages. Praha 1997, ISBN 80-902465-0-8, s. 185-191
- Gottfried Krönert, Chronik und Zeittafel der Bergstadt Sayda. Sayda 2000
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sayda na Wikimedia Commons
- (německy) Stránky města Sayda
- (česky) (německy) Stránky o staré obchodní cestě
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk