arm. gen. Sergěj Ingr, KCB
Fotografie z roku 1940, Ingr zachycen na palubě polské ponorky „ORP Wilk“ (ponorka sloužila v rámci britského námořnictva)
Rodné jméno	Jan Sergěj Ingr
Narození	2. září 1894 Vlkoš Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. června 1956 (ve věku 61 let) Paříž Francie Francie
Národnost	Češi
Rodiče	Jan Ingr a Mariana Mores
Příbuzní	Dana Zátopková (kmotřenka)[1][2]
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Doba služby	1914-1947
Sloužil	Rakousko-uherská armáda Srbská armáda Ruská armáda Československá armáda
Války	První světová válka
multimediální obsah na Commons

Jan Sergěj Ingr^[3] (2. září 1894 Vlkoš^[4] – 17. června 1956 Paříž) byl československý armádní generál, legionář, ministr národní obrany londýnské exilové vlády a velvyslanec.

Dětství a studia

Narodil se ve Vlkoši u Kyjova starostovi obce Janu Ingrovi. Měl tři bratry a čtyři sestry. Dle rodinné tradice byl zakladatelem rodu Ingrů švédský voják Michal Unger, který se v roce 1620 usadil v severomoravském Kunvaldu. Část obyvatel Kunvaldu později osídlila vesnici Skoronice, která sousedí s Vlkošem. Jméno Unger se časem změnilo na Inger a později na Ingr. Dle jiných pramenů je jméno Ingr odvozeno z německého Jünger. V roce 1913 maturoval na kyjovském gymnáziu a v Brně se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do královopolské kadetky.

První světová válka

Po vypuknutí první světové války odjel jako velitel čety 15. září 1914 na ruskou frontu. Na podzim 1915 upadl do zajetí v ruském Caricynu (dnes Volgogradu). Nábor do československých legií byl pozastaven, a proto vstoupil do 1. srbské dobrovolnické divize a bojoval proti bulharské armádě v Dobrudži. V roce 1916 přešel ke 2. československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka. Přijal pravoslaví a jméno Sergěj (jméno pocházející z bulharštiny). Na podzim 1917 odjel do Francie, v roce 1918 bojoval v Ardenách, v srpnu 1918 byl převelen do italského Foligna. Na konci války měl hodnost kapitána a hovořil pěti jazyky (německy, rusky, srbsky, francouzsky a italsky).

Meziválečné období

V prosinci 1918 se vrátil do Československa, kde pomáhal vytlačit maďarskou armádu za hranice Slovenska a obsadit Bratislavu. Pak byl převelen na Těšínsko, kde československá armáda pod velením podplukovníka Šnejdárka vytlačila polskou armádu, 27. ledna dobyla Jablunkov, později Třinec. 28. února 1919 byl Sergěj Ingr povýšen na majora a byl mu udělen Československý válečný kříž. Postupoval ve vojenských hodnostech a velitelských funkcích, při mobilizaci v roce 1938 byl v hodnosti divizního generála velitelem III. armádního sboru.

Druhá světová válka

Po obsazení zbytku Československa německou armádou se Ingr stal zakládajícím členem odbojové organizace Obrana národa.^[5] Dne 20. června 1939 odešel na výzvu prezidenta Edvarda Beneše přes Polsko do exilu. V Paříži vybudoval Československou vojenskou kancelář. Československá vojska ve Francii byla organizována u městečka Agde na středomořském pobřeží. V roce 1940 zde bylo soustředěno 11 405 dobrovolníků, kteří se v květnu a červnu 1940 účastnili spolu s francouzskou armádou bojů na Marně, Seině a Loiře. 21. července 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Sergěj Ingr se stal jejím ministrem národní obrany. Na nátlak exilového vedení KSČ v Moskvě byl však z funkce 19. září 1944 odvolán. Beneš jej postavil do čela Hlavního velitelství československé branné moci, ale 5. dubna 1945 byl odvolán i z této funkce a dán na zdravotní dovolenou.

Poválečné období

Dne 6. června 1945 byl povýšen na armádního generála, 27. srpna 1947 se stal mimořádným velvyslancem v Haagu. 3. března 1948 na funkci rezignoval a se svými dvěma syny zůstal v exilu. V roce 1949 spoluzaložil Radu svobodného Československa a 17. června 1956 zemřel na infarkt v Paříži. V roce 1991 mu československý prezident Václav Havel udělil Řád M. R. Štefánika in memoriam.

Syn Jiří Ingr nechal v Paříži v roce 2004 exhumovat a převézt do Česka jeho ostatky. 2. září 2012 byly uloženy v rodném Vlkoši.^[6]

Kmotr Dany Zátopkové

Sergěj Ingr a otec Dany Zátopkové Antonín Ingr sice nebyli blízcí příbuzní, ale jejich životy se hodně prolínaly. Oba studovali kyjovské gymnázium, spolu narukovali za první světové války do rakouské armády a oba se ocitli v ruském zajetí. Po několika letech se setkali ve francouzských legiích. Na konci první světové války se domluvili, že budou vzájemnými kmotry svých dětí - Sergěj Ingr se stal kmotrem tří dětí Antonína Ingra a naopak Antonín Ingr byl kmotrem obou synů Sergěje Ingra. Dana Zátopková říkala kmotrovi strýčku a do pozdějších kádrových dotazníků ho vždy uváděla v kolonce "rodinný příslušník v zahraničí". Jak uváděla, "klatba z kmotrovství se naší rodiny držela jako kosmetická vada ještě mnoho let."^[7]

Vyznamenání

	Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí
	Československý válečný kříž 1914–1918
	Československá medaile Vítězství
	Československá revoluční medaile
	Pamětní medaile na válku 1914–1918
	Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
	Pamětní Kříž na válku 1916–1919
	Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér
	Kříž dobrovolného bojovníka 1914–1918
	Pamětní válečná medaile 1915–1918
	Pamětní medaile na válku 1914–1918
	Pamětní medaile na sjednocení Itálie
	Řád rumunské hvězdy, III. třídy – komtur
	Řád bílého orla, V. třídy s meči
	Řád Spasitele, IV. třídy – zlatý rytířský kříž
	Řád bílého orla, IV. třídy – důstojník
	Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
	Československý válečný kříž 1939
	Řád jugoslávské koruny, II. třídy
	Řád znovuzrozeného Polska, I. třída – velký kříž
	Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí
	Československá medaile za zásluhy, I. stupeň
	Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918–1919
	Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
	Hvězda 1939–1945
	Medaile Za obranu
	Válečná medaile 1939–1945
	Záslužná legie, II. třídy – komandér
	Řád čestné legie, III. třídy – komandér
	Zborovská pamětní medaile
	Pamětní odznak druhého národního odboje
	Pamětní medaile 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad
	Řád lázně, III. třída – vojenský
	Řád Oranžsko-Nasavský, III. třídy – komandér
	Řád svatého Olafa, III. třídy
	Řád čestné legie, II. třídy – velkodůstojník
	Řád Milana Rastislava Štefánika, I. třídy

Odkazy

Reference

Literatura

• Čtyřicet let československého reálného gymnázia Josefa Klvani v Kyjově 1898–1938
• Jiří Dunděra, 33 životů, 2005

Související články

• Military muzeum generála Sergěje Jana Ingra

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergěj Ingr na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sergěj Ingr
• Sergěj Ingr v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
• Stránky muzea věnovaného Ingrovi
• Ingr na totalita.cz
• Sergej Ingr – video z cyklu České televize Historický magazín
• valka.cz, Ingr Sergej - armádní generál