A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Vyslovení důvěry či nedůvěry vládě je v právním řádu České republiky základní způsob, jakým Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky rozhoduje o existenci vlády ČR a své podpoře pro ni. Je zakotveno v třetí hlavě Ústavy České republiky a vyplývá z principu, že je vláda coby reprezentant exekutivní moci politicky odpovědna Poslanecké sněmovně.[1]
Poslanecká sněmovna coby reprezentant zákonodárné moci tak plní – vedle své hlavní, zákonodárné funkce – funkci ustavující (ustavuje a uděluje legitimitu vládě po jejím jmenování) a funkci kontrolní (vyjádřením nedůvěry může vládu přimět k demisi).[2] Jiným příkladem ustavující funkce Poslanecké sněmovny je např. volba veřejného ochránce práv nebo navrhování prezidenta NKÚ. Původně nejdůležitější funkci v tomto ohledu měla při volbě prezidenta (společně se Senátem), ta však platila jen do zavedení přímé volby prezidenta v roce 2012. Kontrolní funkci naplňuje také při svém běžném jednání pomocí interpelací členů vlády.[3]
Toto je seznam hlasování Poslanecké sněmovny PČR o vyslovení důvěry či nedůvěry vládě ČR v historii samostatné České republiky, tedy od roku 1993.
Hlasování o důvěře či nedůvěře vládě
Po zvolení nové Poslanecké sněmovny prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády. Do 30 dnů pak vláda musí předstoupit před sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry. Získá-li důvěru, plnohodnotně se ujímá vlády.[4] Nezíská-li důvěru, prezident jmenuje nového premiéra a na jeho návrh novou vládu, která znovu žádá o důvěru. Pokud ji ani tentokrát nezíská, prezident jmenuje premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.[1] Nevysloví-li sněmovna důvěru ani takto jmenované vládě, prezident může naopak rozpustit samotnou sněmovnu.[5]
Také v průběhu svého funkčního období může vláda předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry,[6] otázku důvěry může spojit i s některým vládním návrhem zákona, který předkládá sněmovně k projednání, přičemž neschválením zákona sněmovna vysloví vládě nedůvěru. Typicky se tak může dít např. u návrhu státního rozpočtu nebo jiného předpisu, který vláda považuje za zásadní pro svoje setrvání a další naplňování své funkce či programu. Pokud sněmovna do tří měsíců neschválí žádné usnesení k takovému zákonu, může ji rovněž prezident rozpustit.[5][7]
Sama Poslanecká sněmovna může z vlastní iniciativy vyjádřit vládě nedůvěru. Návrh na vyslovení nedůvěry však musí sněmovně předložit skupina nejméně 50 poslanců a k přijetí návrhu je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy nejméně 101 hlas.[8]
Chronologický přehled
Poslanecká sněmovna PČR, 1. volební období 1992–1996
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zahájila činnost po rozdělení Československa na své první schůzi hned 1. ledna 1993.[9] Předtím působila jako Česká národní rada od červnových voleb 1992.[10] V té době však šlo ještě o Československo. Vláda jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající svou funkci k datu vzniku České republiky se automaticky stala vládou samostatné České republiky.[11] Václav Klaus ve vedení koaličního uskupení ODS a KDS vedl většinovou pravicovou vládu společně s KDU-ČSL a ODA.
| Datum hlasování | Typ | Iniciativa | Hlasování [p 1] | Výsledek | Poznámka | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| A | N | Z | celkem | kvórum | |||||
| První vláda Václava Klause (2. července 1992 – 4. července 1996) | |||||||||
| 14. července 1992 | Žádost o důvěru | Řádná první žádost vlády jmenované po volbách do ČNR | 105 | 63 | 27 | 195[12] | 98 | Získala důvěru a ujala se vlády, od 1. ledna 1993 jako vláda České republiky | Česká národní rada na své 2. schůzi projednala 13. a 14. července programové prohlášení vlády a přijala usnesení č. 30, jímž vyslovila důvěru vládě.[13][14] Součástí navrhovaného usnesení byla původně i doprovodná doporučení nebo požadavky směřované vládě,[15] které však nebyly schváleny. |
| Vláda během svého funkčního období nikdy z vlastní iniciativy nepožádala sněmovnu o vyslovení důvěry a ani ze strany sněmovny nebylo iniciováno hlasování o vyslovení nedůvěry.[16] | |||||||||
Poslanecká sněmovna PČR, 2. volební období 1996–1998
Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 25. června 1996.[17] Vítězná ODS pod vedením Václava Klause sestavila opět pravicovou vládu společně s KDU-ČSL a ODA, která však oproti předchozímu volebnímu období nezískala ve sněmovně většinu. Po téměř jedenapůlročním vládnutí a tzv. sarajevském atentátu podala demisi. Byla ustavena „poloúřednická“ vláda vedená tehdejším guvernérem České národní banky Josefem Tošovským, která vládla do předčasných voleb v červnu 1998.
| Datum hlasování | Typ | Iniciativa | Hlasování [p 1] | Výsledek | Poznámka | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| A | N | Z | celkem | kvórum | |||||
| Druhá vláda Václava Klause (4. července 1996 – 2. ledna 1998) | |||||||||
| 25. července 1996 | Žádost o důvěru | Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách[18] | 98 | 40 | 0 | 138[19][20] | 70 | Získala důvěru a ujala se vlády | Projednání mělo proběhnout 16. července, ale předseda sněmovny a ČSSD Miloš Zeman si vyžádal programové prohlášení vlády a jednání o týden odložil.[16] Sněmovna tak o žádosti vlády jednala až 24. a 25. července, když 23. července projednala jen program schůze a vyslechla projev prezidenta Václava Havla a úvodní příspěvek premiéra Václava Klause.[21] Pro důvěru hlasovali všichni přítomní poslanci vládní koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, proti celá KSČM a SPR-RSČ. Poslanci ČSSD před hlasováním opustili sál.[16] Václav Exner (KSČM) navrhoval doprovodné usnesení s několika požadavky na vládu, které však sněmovna nepřijala.[22][23] |
| Vláda ještě v roce 1996 uvažovala o připojení žádosti o vyslovení důvěry k návrhu zákona o státním rozpočtu, ale nakonec k tomu nedošlo.[24] V květnu 1997 chtěli poslanci KSČM a SPR-RSČ podat návrh na vyslovení nedůvěry, ale bez podpory ČSSD nedali dohromady potřebných 50 navrhovatelů.[25][26] | |||||||||
| 10. června 1997 | Žádost o důvěru | Vláda požádala o důvěru po provedení personálních změn ještě dříve, než poslanci ČSSD iniciovali hlasování o vyslovení nedůvěry.[26][27][28] | 101 | 99 | 0 | 200[29] | 101 | Získala důvěru | Sněmovna o žádosti jednala na své řádné 11. schůzi. Pro vyslovení důvěry hlasovali všichni poslanci vládní koalice ODS, KDU-ČSL a ODA a podpořil je také nezařazený Jozef Wagner (dříve ČSSD) za slib, že bude sněmovna moci kontrolovat privatizaci bank. Proti hlasovali zbývající poslanci ČSSD a nezařazená Marie Noveská (dříve ČSSD), spolu s KSČM a SPR-RSČ.[27] |
| Na podzim 1997 znovu ČSSD zvažovala návrh na vyslovení nedůvěry, ale nepodala jej.[30] [p 2] | |||||||||
| Vláda Josefa Tošovského (2. ledna 1998 – 22. července 1998) | |||||||||
| 28. ledna 1998 | Žádost o důvěru | Žádost vlády jmenované prezidentem po demisi předchozí vlády[32] | 123 | 71 | 3 | 197[33] | 99 | Získala důvěru a ujala se vlády | Sněmovna jednala o důvěře na své 19. schůzi 27. a 28. ledna 1998. Pro vládu hlasovala jednotně KDU-ČSL, ČSSD, US, většina ODA a trojice nezařazených poslanců Andrej Gjurič, Marie Noveská a Jozef Wagner. Proti vládě svorně KSČM, SPR-RSČ a většina ODS. Za ODS byli pro jen Petr Pleva a Josef Holub, další tři se zdrželi hlasování a tři se hlasování nezúčastnili.[30]
Už v prosinci předložila ČSSD návrh ústavního zákona, který jednorázově zkracoval volební období současné sněmovny a určil datum voleb nejpozději do konce června 1998.[34] Návrh byl přijat a 1. dubna vydán jako č. 69/1998 Sb.[35] |
Poslanecká sněmovna PČR, 3. volební období 1998–2002
Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 15. července 1998.[36] Z mimořádných voleb vzešla vítězně ČSSD, levice však nezískala ve sněmovně většinu a ani strany pravice a středu se na společném vládnutí nedokázaly dohodnout. Vznikla tak „jednobarevná“ sociálně demokratická menšinová vláda Miloše Zemana, která vládla díky tzv. opoziční smlouvě s ODS.
| Datum hlasování | Typ | Iniciativa | Hlasování [p 1] | Výsledek | Poznámka | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| A | N | Z | celkem | kvórum | |||||
| Vláda Miloše Zemana (22. července 1998 – 15. července 2002) | |||||||||
| 19. srpna 1998 | Žádost o důvěru | Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po předčasných volbách[37] | 73 | 39 | 24 | 136[38] | 69 | Získala důvěru a ujala se vlády | Vyslovení důvěry bylo jako první bod pořadu 3. schůze sněmovny projednáno ve dnech 18. a 19. srpna. Celá KDU-ČSL a nově zvolená US hlasovaly proti, KSČM se zdržela hlasování a ODS před hlasováním opustila sál, aby snížila počet hlasů potřebných ke schválení. Pro vyslovení důvěry tak hlasovalo jen 73 poslanců ČSSD (s výjimkou nepřítomného Jana Kostrhuna), což však ke schválení stačilo.[30] |
| Součástí tzv. opoziční smlouvy mezi ODS a vládnoucí ČSSD bylo ujednání, že ODS v průběhu celého volebního období nepodá žádný návrh na vyslovení nedůvěry.[31] Ani vláda z vlastní iniciativy nepožádala sněmovnu o vyjádření důvěry. A to ani když ji k tomu po krajských a senátních volbách roku 2000 vyzývala Čtyřkoalice.[30] | |||||||||
Poslanecká sněmovna PČR, 4. volební období 2002–2006
Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 9. července 2002.[39] Levicové strany ve volbách získaly pohodlnou většinu. Sociálně demokratický premiér Vladimír Špidla sestavil „středovou“ vládní koalici s KDU-ČSL a US-DEU, která měla ve sněmovně těsnou většinu. Po neúspěchu ČSSD v evropských volbách podal Vladimír Špidla demisi a s ním skončila i vláda. Následovala vláda Stanislava Grosse, která však odstoupila po necelých 9 měsících kvůli vládní krizi spojené s majetkovou aférou premiéra. Na zbývající období do řádných voleb ji nahradila vláda Jiřího Paroubka.
| Datum hlasování | Typ | Iniciativa | Hlasování [p 1] | Výsledek | Poznámka | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| A | N | Z | celkem | kvórum | |||||
| Vláda Vladimíra Špidly (15. července 2002 – 4. srpna 2004) | |||||||||
| 7. srpna 2002 | Žádost o důvěru | Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách | 101 | 98 | 0 | 199[40] | 100 | Získala důvěru a ujala se vlády | Pro důvěru hlasovali všichni poslanci vládní ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, proti celá ODS a KSČM.[41] Vlastimil Tlustý (ODS) po schválení důvěry navrhoval doprovodné usnesení, kterým by sněmovna od vlády požadovala střednědobý plán konsolidace veřejných rozpočtů včetně cílového termínu splnění tzv. maastrichtských kritérií. Sněmovna však jeho návrh nepřijala.[42] |
| 11. března 2003 | Žádost o důvěru | Vláda požádala o důvěru poté, co v prezidentské volbě zvítězil Václav Klaus i za pomoci několika hlasů z řad ČSSD.[41][43] | 101 | 99 | 0 | 200[44][45] | 101 | Získala důvěru | Sněmovna se sešla na mimořádné 11. schůzí s tímto jediným bodem programu. Pro důvěru se vyslovila celá vládní koalice, proti hlasovali všichni poslanci opoziční ODS a KSČM. |
| 26. září 2003 | Vyslovení nedůvěry | Vyvolala ODS v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž nesouhlasila.[41][46] | 98 | 100 | 1 | 199[47] | 101 | Návrh nebyl přijat | Sněmovna o návrhu jednala v rámci své řádné 20. schůze 25. září dlouho do půl jedenácté večer a 26. září ráno přikročila k hlasování. Všichni poslanci koaliční vlády hlasovali proti návrhu, s výjimkou Josefa Hojdara (ČSSD), který se zdržel. Pro návrh hlasovala pouze menšinová opozice, které navíc chyběl nepřítomný Josef Mandík (KSČM).[41][48] |
| Vláda Stanislava Grosse (4. srpna 2004 – 25. dubna 2005) | |||||||||
| 24. srpna 2004 | Žádost o důvěru | Žádost vlády jmenované prezidentem po demisi předchozí vlády[49] [p 3] | 101 | 99 | 0 | 200[50][51] | 101 | Získala důvěru a ujala se vlády | Na mimořádné 34. schůzi hlasovali pro důvěru všichni poslanci vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, proti celá ODS, KSČM a nezařazený Tomáš Vrbík (dříve US-DEU). Nejtěsnější možné většiny bylo dosaženo mimo jiné přivezením dvou poslanců ČSSD z nemocnice.[41] |
| 1. dubna 2005 | Vyslovení nedůvěry | Hlasování vyvolala ODS v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse.[48] [p 4] | 78 | 76 | 44 | 200[54][55] | 101 | Návrh nebyl přijat | Na mimořádné 43. schůzi hlasovali pro vyslovení nedůvěry všichni poslanci ODS a KDU-ČSL i nezařazený Tomáš Vrbík. Proti hlasovala celá ČSSD a větší část poslanců US-DEU. Taťana Fischerová, Svatopluk Karásek a Robert Vokáč (všichni US-DEU) se zdrželi hlasování, spolu s celou KSČM.[41] [p 5] |
| Vláda Jiřího Paroubka (25. dubna 2005 – 4. září 2006) | |||||||||
| 13. května 2005 | Žádost o důvěru | Žádost vlády jmenované prezidentem po demisi předchozí vlády[52] | 101 | 99 | 0 | 200[57] | 101 | Získala důvěru a ujala se vlády | Sněmovna hlasovala o vyjádření důvěry na své řádné 44. schůzi. Pro se vyjádřili všichni poslanci vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, proti celá ODS a KSČM.[56] |
Poslanecká sněmovna PČR, 5. volební období 2006–2010
Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 27. června 2006.[58] Ve sněmovně byly silněji zastoupeny dvě hlavní velké strany: ČSSD a vítězná ODS, získat vládní většinu však nebylo jednoduché. Po prvním pokusu občansko-demokratického premiéra Mirka Topolánka o sestavení menšinové vlády, která nezískala důvěru sněmovny, následoval jeho druhý, úspěšný pokus s koaliční vládou ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Ani tato vláda nedisponovala silnou většinou a po vyslovení nedůvěry v březnu 2009 nastoupila přechodná „úřednická“ vláda Jana Fischera.
| Datum hlasování | Typ | Iniciativa | Hlasování [p 1] | Výsledek | Poznámka | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| A | N | Z | celkem | kvórum | |||||
| První vláda Mirka Topolánka (4. září 2006 – 9. ledna 2007) | |||||||||
| 3. října 2006 | Žádost o důvěru | Řádná první žádost vlády jmenované prezidentem po volbách | 96 | 99 | 0 | 195[59][60] | 98 | Nezískala důvěru, podala demisi a byla dočasně pověřena výkonem funkce | Na mimořádné 5. schůzi sněmovny podpořili menšinovou vládu složenou z členů ODS a nestraníků všichni přítomní poslanci ODS, SZ a většina KDU-ČSL. Chyběly však hlasy tří poslanců KDU-ČSL včetně předsedy Kalouska, kteří před hlasováním opustili sál. Premiér Topolánek se hlasování nezúčastnil z důvodu džentlmenského „vypárování“ nepřítomné Lenky Mazuchové (ČSSD). Proti vládě hlasovala celá KSČM a ČSSD. Poprvé v historii samostatné ČR tak vláda nezískala důvěru.[61]
Vláda podala 11. října demisi a prezident Klaus ji dočasně pověřil výkonem funkce. Dne 8. listopadu znovu pověřil sestavením vlády Mirka Topolánka, který do ní obsadil ministry navržené koaličními stranami ODS, KDU-ČSL a SZ. Tu však zprvu prezident odmítal jmenovat kvůli nesouhlasu s osobou ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga.[61] Učinil tak až 9. ledna 2007.[62] |
| Druhá vláda Mirka Topolánka (9. ledna 2007 – 8. května 2009) | |||||||||
| 19. ledna 2007 | Žádost o důvěru | Řádná druhá žádost vlády jmenované prezidentem po volbách | 100 | 97 | 1 | 198[63] | 100 | Získala důvěru a ujala se vlády | Pro důvěru hlasovali všichni poslanci vládní ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, proti KSČM a téměř celá ČSSD. Sociální demokraté Petr Melčák a Michal Pohanka při hlasování opustili sál. Pozoruhodným případem byl Petr Wolf (ČSSD), který řekl „Jsem proti návrhu.“ namísto zákonem vyžadované formy „proti návrhu“. Předseda poslanecké sněmovny Miloslav Vlček započítal v souladu s jednacím řádem Sněmovny jeho projev jako zdržení se hlasování.[64][65] |
| 20. června 2007 | Vyslovení nedůvěry | Iniciovala ČSSD v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka.[52][66] | 97 | 101 | 0 | 198[67] | 101 | Návrh nebyl přijat | Sněmovna o návrhu jednala na mimořádné schůzi s tímto jediným bodem programu. Pro vyslovení nedůvěry hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM, proti všichni přítomní poslanci ODS, KDU-ČSL, SZ a nezařazení Petr Melčák s Michalem Pohankou, kteří byli vyloučeni z ČSSD za předchozí hlasování pro důvěru vládě.[52][66] |
| 5. prosince 2007 | Vyslovení nedůvěry | Kvůli pokračující aféře s údajnou korupcí ministra Čunka vyvolala ČSSD po necelém půlroce další hlasování o nedůvěře.[66][68] | 97 | 101 | 0 | 198[69] | 101 | Návrh nebyl přijat | Návrh byl sněmovnou projednán na mimořádné schůzi 4. a 5. prosince s tímto jediným bodem programu. Pro návrh opět hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM, proti všichni přítomní poslanci ODS, KDU-ČSL, SZ i s nezařazenými Petrem Melčákem a Michalem Pohankou.[66][68] |
| 30. dubna 2008 | Vyslovení nedůvěry | Návrh iniciovala ČSSD pro nesouhlas s vládní politikou, mimo jiné kvůli smlouvě s USA o umístění radarové základny v Brdech.[66] | 98 | 101 | 0 | 199[70] | 101 | Návrh nebyl přijat | Sněmovna návrh projednala na své mimořádné 31. schůzi s tímto jediným bodem programu. Pro vyslovení nedůvěry hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM a navíc nezařazený Evžen Snítilý (dříve ČSSD), proti všichni přítomní poslanci vládní koalice a nezařazení Petr Melčák s Michalem Pohankou.[66][68] |
| 22. října 2008 | Vyslovení nedůvěry | Po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS (první se vzdal poslaneckého mandátu, druhý se začal stavět proti ODS, spolu s Jurajem Ranincem a Janem Schwippelem, kteří opustili poslanecký klub ODS) a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou vyvolala ČSSD další hlasování.[66][71] | 96 | 97 | 3 | 196[72] | 101 | Návrh nebyl přijat | Pro návrh hlasovali všichni poslanci ČSSD a KSČM. Proti hlasovala celá KDU-ČSL, ODS s výjimkou Tlustého, který se zdržel, a SZ s výjimkou Olgy Zubové a Věry Jakubkové, které opustily sál. S nimi hlasovali i nezařazení Petr Wolf a Miloš Melčák, zatímco Juraj Raninec a Jan Schwippel se zdrželi.[66][71] |
| 24. března 2009 | Vyslovení nedůvěry | Po lednových personálních změnách ve vládě iniciovala ČSSD Jiřího Paroubka návrh během českého předsednictví v EU.[66][71] | 101 | 96 | 0 | 197[73] | 101 | Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru a ta podala demisi | S opozičními ČSSD a KSČM hlasovali pro návrh Vlastimil Tlustý (ODS), nezařazení Jan Schwippel (dříve ODS), Olga Zubová a Věra Jakubková (obě dříve SZ). Proti hlasovali zbývající poslanci ODS, SZ a KDU-ČSL, navíc s nezařazenými Petrem Wolfem, Milošem Melčákem a Jurajem Ranincem. Dva poslanci vládní koalice a nezařazený Snítilý při hlasování chyběli. Dříve nezařazený Michal Pohanka se už 11. prosince 2008 vzdal poslaneckého mandátu a nahradila jej loajální poslankyně ČSSD. Poprvé v historii samostatné ČR tak návrh na vyslovení nedůvěry uspěl.[71][74]
Premiér Mirek Topolánek podal demisi vlády do rukou prezidenta 26. března a vláda byla dočasně pověřena výkonem funkce.[74] Dne 9. dubna prezident jmenoval novým předsedou vlády dosavadního ředitele ČSÚ Jana Fischera.[71][75] |
| Vláda Jana Fischera (8. května 2009 – 13. července 2010) | |||||||||
| 7. června 2009 | Žádost o důvěru | Žádost „úřednické“ vlády nestraníků sestavené po pádu Topolánkovy vlády na základě dohody ODS, ČSSD a SZ.[71] | 156 | 1 | 37 | 194[76] | 98 | Získala důvěru a ujala se vlády | Pro důvěru hlasovali všichni poslanci ČSSD a ODS s výjimkou Františka Laudáta, který se zdržel. Dále Strana zelených, 5 poslanců KDU-ČSL, nezařazený Juraj Raninec a Olga Zubová (DSZ). Nezařazený Miloš Melčák jako jediný hlasoval proti. Nezařazení Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a také Věra Jakubková (DSZ) se zdrželi hlasování, stejně jako 7 poslanců KDU-ČSL, celá KSČM a již zmíněný František Laudát.[74][77] [p 6] |
Poslanecká sněmovna PČR, 6. volební období 2010–2013
Poslanecká sněmovna zahájila činnost na své ustavující schůzi 22. června 2010.[83] I když se vítěznou stranou stala ČSSD s 56 poslaneckými mandáty, nepodařilo se jí sestavit většinovou vládu. Prezidentem jmenovaný premiér Petr Nečas (ODS) sestavil zpočátku relativně silnou většinovou koaliční vládu s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Později, po rozštěpení Věcí veřejných tuto stranu ve vládě vystřídala jedna z jejích frakcí, nově založená strana LIDEM. Vládní většina ve sněmovně se stala velmi křehkou. Dne 8. března 2013 nastoupil do úřadu nově zvolený prezident Miloš Zeman. V červnu 2013 podal premiér Nečas demisi a prezident 10. července jmenoval vládu nestraníka Jiřího Rusnoka. Ta důvěru sněmovny nezískala; prezident Zeman však již předtím vyhlásil záměr nepověřit nového premiéra a ponechat vládnout Rusnokovu vládu i bez důvěry.[84]
.jpg&veda=41632){kind=link}
