Seznam titulárních říšských knížat - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Seznam titulárních říšských knížat
 ...

Tato stránka představuje seznam titulárních, tedy nevládnoucích či alespoň nestavovských knížecích rodů, jmenovaných panovníky Svaté říše římské. Titulární knížata neměla žádná politická práva ve smyslu říšských zákonů. V některých případech ale mohlo jít i o (téměř) suverénní panovníky jak uvnitř říše, tak za jejími hranicemi. Z řad suverénů jsou v následujícím seznamu vypsáni jen ti, kteří nedrželi svá léna v říšské Itálii (italští říšští suveréni jsou pojednáni v článku Seznam světských říšských knížat a knížectví). V seznamu jsou dále také duchovní knížata, pokud se jejich knížecí titul vázal (také) na výslovně udělenou osobní knížecí hodnost (ad personam) a nikoli (jen) jako titul svázaný s duchovním úřadem. Tučně je označeno jméno rodu či jméno území, na něž se vázal říšský knížecí titul. V některých případech uplynul nějaký čas mezi vlastním povýšením do knížecího stavu a vystavením knížecího diplomu. Není-li uvedeno jinak, vztahují se zde uvedená data ke dni vystavení diplomu.

Související informace naleznete také v článcích Říšský kníže a Seznam světských říšských knížat a knížectví.

Seznam knížecích rodů

Následující seznam titulárních knížat Svaté říše římské není pravděpodobně kompletní. Již v roce 1986 si německý historik Thomas Klein postěžoval, že "dodnes" (tedy do jeho současnosti) neexistuje žádný kompletní seznam říšských knížecích nobilitací.[1] Ani v současnosti (2017) patrně žádný takový nebyl ještě sestaven. Následující seznam vychází z části z archivní pomůcky k archivnímu fondu šlechtických nobilitací ve Všeobecném správním archivu (Allgemeines Verwaltungsarchiv) Rakouského státního archivu ve Vídni (pomůcku sestavil genealog Karl Friedrich von Frank), kde se ovšem nachází jen část konceptů všech knížecích nobilitačních diplomů. Dále je seznam doplněn o údaje z některých genealogických příruček (např. Gothajský almanach), soupisů nobilitačních diplomů či privilegií (Gnadenakte) a také z ojediněle se vyskytujících zpráv a zmínek v literatuře. Jednotlivé zdroje seznamu eviduje poznámkový aparát.

Vysvětlivky:

  • B - Bezprostřední knížata (nebyla ovšem říšskými stavy)
  • S - (Polo)Suverénní knížata mimo Svatou říši římskou
  • V - Knížata, dosazená na svůj post volbou a tedy nedynastická (volení panovníci a knížata ad personam)
  • Ad personam - osobní knížecí titul, který zaniká smrtí vyznamenaného
  • Ž - v současnosti (2017) žijící rod
  • Primogenitura - titul je dědičný pro prvorozeného syna, není-li uvedeno jinak, syn přebírá otcův titul, až po otcově smrti
Knížecí erb Datum udělení Jméno knížete, event. knížecího rodu či knížectví Typ udělení titulu Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu poznámka
1369 (4. června)[2] Francesco Sassi dela Tosa Pro veškeré potomky ? Titul říšského knížete byl rodu znovu udělen (patrně obnoven) 25. ledna 1798 (viz níže)
1414 (28. dubna)[3] S V Giorgio Adorno, panující janovský dóže Ad personam? 1430?
  • Dóže Giorgio Adorno byl v r. 1415 v benátské občanské válce sesazen.
  • Potvrzení titulu vévody (na základě dóžecí hodnosti) pro Svatou říši římskou.
1425 (21. dubna)[4] Pro veškeré potomky 1527
  • Bán chorvatský a dalmátský
  • Říšské potvrzení chorvatského knížecího titulu
  • Rod se až do roku 1430 nazýval Frangipani
  • Ostrovní knížectví Krk vůbec neleželo ve Svaté říši římské, ale v Chorvatsku, potažmo v Uhrách spojených s Chorvatskem reálnou unií
  • Titul s právem suveréna pečetit červeným voskem[4]
1459 (31. července)[5] Pro veškeré potomky 1500[6]
1462 (7. prosince)[7] Pro veškeré potomky 1647[6]
1486 (9. dubna)[9]
  • knížectví Chimay
  • Charles de Croÿ, hrabě de Chimay
Pro veškeré potomky 1527[10]
  • V mnoha směrech podivná nobilitace: Knížectví Chimay nebylo nikdy ve své historii bezprostřední ani nemělo práva říšských stavů. Povýšení na knížete ze Chimay se navíc neuskutečnilo z rukou císaře Fridricha III., ale z rukou jeho syna Maxmiliána I., římského krále a zároveň panujícího burgundského vévody. Nebylo ale zvykem, aby římský král udílel knížecí tituly za života císaře a tedy v době, kdy byl jen spoluvládcem.[11]
  • Knížectví bylo a je zároveň knížectvím v rámci Habsburského Nizozemí i dnešní Belgie. V jeho držbě se skrz dědictví vystřídaly různé rody jako zemská knížata. Říšskými knížaty ze Chimay však byli jen ti, kterým byl tento titul výslovně císařem udělen (tj. rod Croÿ a dále rod Hénin-Liétard, viz níže).
  • Titul vyhasl již s prvním knížetem, který přežil své syny[10]
1517 (27. září)[12] Imre Perényi de Siklós Pro veškeré potomky 1569[13] První kníže byl uherského palatinem.[12]
1518 (25. února)[14] Mikuláš II. Radziwiłł Pro veškeré potomky 1542[15]
1540 (27. června) S[18] Jan Zápolya, panující kníže sedmihradský, abdikovaný král uherský a charvátsko-slavonský Pro veškeré potomky 1571
1545
  • knížectví Épinoy
  • vikomt Hugue de Melun
Pro veškeré potomky 1598
1547 (10. prosince)[17] Mikuláš "Černý" Radziwiłł herbu Trąby a bratranec Mikuláš "Sirotek" Pro veškeré potomky Ž
1553[20] Pro veškeré potomky 1958[21][20]
1563 (23. května)[22]
  • kníže z Hilstu
  • Francois Charles d'Affaytadi, baron de Ghistelles, pán d'Hilst
Pro veškeré potomky 1831
  • Rod původně z Neapolska, usazený ve Flandrech o okolí Antwerp
  • Titulární knížectví Hilst (Hasselt) nebylo říšsky bezprostřední a nacházelo se na území Knížecího biskupství Lutych
1566 (diplom nevydán) Peter (II.) Erdődy Pro veškeré potomky, viz pozn. 1567 Pro brzkou smrt knížete nevydán diplom ani nedošlo k uznání titulu v Uhrách. Knížecí titul proto smrtí prvního knížete odumřel a synové Petra II. získali r. 1580 již jen říšský hraběcí stav.
1594 (6. srpna)[9] B Charles Philippe de Croÿ, markýz d'Havré Pro veškeré potomky 1684[23] Rod držel ve svém vlastnictví až do roku 1664 říšské bezprostřední panství Fénétrange (Vinstingen) v Lotrinsku, roku 1664 přešlo panství sňatkem na jinou větev rodu (vévody z Havré), protože poslední mužský člen rodu, vévoda a kníže Ernst Bogislaw, se dal jako evangelický biskup kamminský na duchovní dráhu a panství se zřekl.
1595 (28. ledna) S[24] Zikmund Báthory, panující kníže sedmihradský Pro veškeré potomky 1613
1600[25] purkrabí Abraham z Donína Pro veškeré potomky 1719[26]
  • Pán stavovského panství Wartenberg ve Slezsku, zemský fojt v Horní Lužici a komorní rada ve Slezsku
  • Knížecí titul mu byl udělen za úspěšné vedení císařského poselstva do Moskvy v l. 1597–1600.
  • Abraham sám knížecí titul vnitřně nepřijal a neužíval, tak začal činit až po otcově smrti r. 1613 syn Karel Hanibal. Když ale ten r. 1633 zemřel, jeho syn Ota Abrahama knížecí titul opět přestal užívat.[25] Tato rodová linie purkrabích z Donína (v knížecím stavu) vymřela po meči synem Oty Abrahama, Karlem Hanibalem (II.) r. 1719.[26]
  • S predikátem Hoch- und Wohlgeboren[27] od 15. července 1627[28]
1610 (2. června)[29] Ercole a Giovanni Ottavio Gonzagové di Guastalla (bratři) Pro veškeré potomky 1640? Nevládnoucí členové guastallské větve rodu Gonzagů, Ercole byl vojákem ve službách mantovského vévody Francesca IV., svého vzdáleného příbuzného
1620 (3. prosince)[30] hrabě François Thomas Perrenot de Granvelle, řečený d'Oyselet, hrabě z Cantecroy, baron z Villeneuve Pro veškeré potomky 1607
  • Choť nemanželské dcery Rudolfa II., Charloty (též Karoliny), markýzi d'Austria[31]
  • S možností zdědit titul i v ženské linii[30]
1621 (31. prosince) S Gábor Bethlen de Iktár panující sedmihradský kníže Ad personam 1629 Titul získal za usmíření se s císařem
1622 (16. srpna)[32]
  • kníže z Rocelly
  • Don Fabricio Carafa della Spina, kníže z Roccelly, markýz z Castelvetere, hrabě z Grotterie
Primogenitura 1695[33] 12. března 1720 titul přenesen na mladší linii potomků prvního knížete Fabricia (viz níže)[33]
1623 (22. března)[34]
  • kníže z Marnay
  • Charles Emmanuel de Gorrevod, markýz z Marnay, vévoda z Pontevaulx
Pro veškeré potomky 1712/1755 (M/Ž)
  • Guvernér Limburského vévodství
  • Povoleno dědění titulu i v ženské linii a jeho přenesení sňatkem (viz níže Bauffremont)[34]
1623 (28. března) hrabě Eitel Fridrich, kardinál Hohenzollernsko-Sigmaringenský Ad personam 1625
1623 (12. září)[35] Maxmilián z Lichtenštejna Pro veškeré potomky 1643
1623 kníže Jerzy Czartoryski, vévoda z Klewańe a Zukowa Pro celý rod Ž Říšské potvrzení knížecího původu od Gediminovců, potvrzeného v Uhrách 14. června 1442 a v Polsko-litevské unii Lublinskou smlouvou v roce 1569.
1625 (26. června)[36] Don Paolo Giordano Orsini, vévoda di Bracciano Pro prvního knížete, bratra Alessandra, kardinála, zbylé sourozence a veškeré potomky 1696[37] S predikátem Illustrissimus od 17. července 1629[36]
1626 (10. listopadu)[38] Don Giovanni d'Aquino d'Aragona, kníže di Pietralcina Pro veškeré potomky 1690[39]
  • Rod se v 15. století sňatkem spojil s vymřelou větví rodu d'Aragona (jedna z pozůstalých větví viz níže) a od té doby užíval doplňkově její rodové jméno.[40]
  • Přímo v naraci diplomu je uvedeno, že hlavním důvodem k povýšení do říšského knížecího stavu je skutečnost, že z rodu d'Aquino vzešel svatý Tomáš Akvinský.[41]
  • Titul říšského knížete byl v Neapolsku uznán prostřednictvím místokrále vévody z Alby dne 24. srpna 1627,[42] nový kníže sám císaři poděkoval dopisem z 10. listopadu 1627[43]
1627 (9. února)[32] Geronimo Carafa della Stadera, markýz de Montenero Primogenitura? 1633[44]
1627 (18. května)[45] Donna Zenobia Maria Giovanna Doria Ad personam 1663[46] Sestra Dona Giovanniho Andrea (I.) Dorii, knížete di Avella, provdaná od r. 1633 Serra, markýza di Strevi
1629 (12. listopadu)[47] B Pro veškeré potomky 1631[48]
  • Legitimizovaný nemanželský syn kardinála Louise de Guise, arcibiskupa remešského, pocházejícího z rodu vévodů z Guise, francouzské sekundogenitury Lotrinské dynastie.
  • S povýšením lotrinských panství Pfalzburg (Phalsbourg) a Lixheim na říšské knížectví (krátce před tím se obou panství vzdal lotrinský vévoda Karel IV. jako věna pro svou sestru Henriettu, manželku prvního knížete)
  • Původně počítáno s udělením krajského i říšského stavovství, včetně virilního hlasu v knížecí radě, pro brzkou smrt prvního knížete, k tomu již nedošlo)[49]
  • Po smrti prvního knížete, přebírá knížectví jeho žena Henrietta a sňatkem přechází na jejího druhého manžela, Carlose de Guasco, markýze ze Salleria (viz níže)
1629 (17. prosince)[50] Carlo de Cardenas, markýz de Laine, hrabě de Accera Primogenitura, viz pozn. 1742[51] Titul pro prvorozeného syna dědičně a ad personam vždy pro druhorozeného syna[50]
1632 (21. září)[52] Don Bernardino de Savelli, kníže de Riccia, vévoda de Albano Pro veškeré potomky 1685[53] Manžel Felice Perreti, dědičky po papeži Sixtu V.[54]
1634 (20. ledna)[55] Jerzy Ossoliński, Princeps Romanus, hrabě z Tenczyna Ad personam 1650[56] S predikátem Hochgeboren[55]
1637 (16. ledna)[57] Ad personam 1658[58] Morganatická manželka knížete Jindřicha Václava Minstrbersko-Olešnického[59]
1637 (8. srpna)[60] hrabě Kaspar Dönhoff Pro veškeré potomky 1745
1637 (8. srpna)[62] Stanisław Koniecpolski herbu Pobóg Pro veškeré potomky 1682[63]
  • Korunní polský velký hetman a kastelán krakovský
  • Titul v Polsku-Litvě neuznán
1645 (25. listopadu)[64] B
  • kníže pfalzbursko-lixheimský (von Pfalzburg und Lixheim)
  • Don Carlos de Guasco, markýz di Sallerio
Pro veškeré potomky 1649
  • Od r. 1643 manžel Henrietty Lotrinské, panující kněžny pfalzbursko-lixheimské,[65] který byl sám výslovně povýšen na říšského knížete a vladaře Pfalzburgu a Lixheimu.
  • Generálplukovník ve Španělském Nizozemí, guvernér v Nice[66]
  • Titul vyhasl smrtí prvního knížete, knížectví přechází sňatkem vdovy Henrietty na jejího třetího manžela, markýze Francesca Grimaldiho, ale již bez udělení říšského knížecího stavu. Po dalším střídání vládců knížectví roku 1702 připadá zpět Lotrinsku a zaniká.
1645 (16. prosince)[67] S V baron Jiří II. Rákóczi Pro veškeré potomky 1752[68] Syn panujícího sedmihradského knížete Jiřího I. a děd Františka II. Rákócziho. Sám byl vládnoucím sedmihradským knížetem v letech 1648–1657.
1647 (8. března)[69] hrabě Stanisław Lubomirski herbu Szreniawa bez Krzyża, hrabě z Wiśnicze Pro veškeré potomky, viz pozn. Ž
  • Polský korunní maršál[70]
  • Titul pro Stanisława osobně, dále pro jeho syny Alexandra, Jerzyho a Konstantyna a veškeré jejich potomky[69]
  • Titul uznán v Polsko-litevském státě roku 1682
1648 (13. listopadu)[71] Don Diego Tagliavia d'Aragona, kníže de Castelveterno, vévoda de Terranuova a jeho teta Geronima Pro veškeré potomky (Don Diego) a ad personam (teta Geronima) 1663[72]
1654 (16. dubna)[75] S Jakob Kettler, panující vévoda kuronský a zemgalský Pro veškeré potomky 1711[76] S predikátem Durchlaucht pro veškeré potomky od 14. ledna 1698 (Predikát byl znovu udělen 20. prosince 1738 pro kuronské vévody z rodu Bironů, ačkoli Bironové nikdy na říšská knížata povýšeni nebyli. V tomto druhém případě byl ale predikát omezen jen na posloupnost panujících vévodů).[75]
1654 (21. dubna)[77] markýz Carlo Centurione-Scotto Primogenitura Ž[78] Císařský bankéř z původem janovské rodiny[70]
1659 (24. října)[79]
  • kníže z Farnese
  • Don Agostino Chigi della Rovere, kníže Farnese, hrabě di Arbenghesco a di Suero
Pro veškeré potomky Ž[80] Synovec papeže Alexandra VII., velitel Švýcarské gardy a velící generál Papežského státu
1663 (21. května)[29] Pro veškeré potomky 1668[81]
  • Nevládnoucí člen bozzolské větve rodu Gonzagů, byl mu přiznán titul knížete z Bozzolo
  • Císařský polní maršál[82] a vojenský velitel města Vídně
  • Titul vyhasl v mužské linii již smrtí prvního knížete, jemuž syn nepřežil otce, a který zanechal jen dceru[81]
1664 (31. března)[9]
  • kníže z Croÿ-Myllendonku
  • Philippe de Croÿ-Roeulx, svobodný pán z Myllendonku
Pro veškeré potomky 1702[83]
1664 (31. března) S Albert Francois de Croÿ-Roeulx, hrabě z Megen Pro veškeré potomky 1674[83]
  • Bratranec knížete Philippa
  • Do roku 1666 (od roku 1610) držel kníže/rod suverénní hrabství Megen v severním Nizozemí
  • Titul vyhasl již s prvním bezdětným knížetem
1664 (12. května)[84] B V hrabě Franz Egon von Fürstenberg-Heiligenberg Ad personam 1682[85]
1664 (12. května)[84] B V Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Seznam_titulárních_říšských_knížat
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.






Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk