A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Tato stránka představuje seznam titulárních, tedy nevládnoucích či alespoň nestavovských knížecích rodů, jmenovaných panovníky Svaté říše římské. Titulární knížata neměla žádná politická práva ve smyslu říšských zákonů. V některých případech ale mohlo jít i o (téměř) suverénní panovníky jak uvnitř říše, tak za jejími hranicemi. Z řad suverénů jsou v následujícím seznamu vypsáni jen ti, kteří nedrželi svá léna v říšské Itálii (italští říšští suveréni jsou pojednáni v článku Seznam světských říšských knížat a knížectví). V seznamu jsou dále také duchovní knížata, pokud se jejich knížecí titul vázal (také) na výslovně udělenou osobní knížecí hodnost (ad personam) a nikoli (jen) jako titul svázaný s duchovním úřadem. Tučně je označeno jméno rodu či jméno území, na něž se vázal říšský knížecí titul. V některých případech uplynul nějaký čas mezi vlastním povýšením do knížecího stavu a vystavením knížecího diplomu. Není-li uvedeno jinak, vztahují se zde uvedená data ke dni vystavení diplomu.
Seznam knížecích rodů
Následující seznam titulárních knížat Svaté říše římské není pravděpodobně kompletní. Již v roce 1986 si německý historik Thomas Klein postěžoval, že "dodnes" (tedy do jeho současnosti) neexistuje žádný kompletní seznam říšských knížecích nobilitací.[1] Ani v současnosti (2017) patrně žádný takový nebyl ještě sestaven. Následující seznam vychází z části z archivní pomůcky k archivnímu fondu šlechtických nobilitací ve Všeobecném správním archivu (Allgemeines Verwaltungsarchiv) Rakouského státního archivu ve Vídni (pomůcku sestavil genealog Karl Friedrich von Frank), kde se ovšem nachází jen část konceptů všech knížecích nobilitačních diplomů. Dále je seznam doplněn o údaje z některých genealogických příruček (např. Gothajský almanach), soupisů nobilitačních diplomů či privilegií (Gnadenakte) a také z ojediněle se vyskytujících zpráv a zmínek v literatuře. Jednotlivé zdroje seznamu eviduje poznámkový aparát.
Vysvětlivky:
- B - Bezprostřední knížata (nebyla ovšem říšskými stavy)
- S - (Polo)Suverénní knížata mimo Svatou říši římskou
- V - Knížata, dosazená na svůj post volbou a tedy nedynastická (volení panovníci a knížata ad personam)
- Ad personam - osobní knížecí titul, který zaniká smrtí vyznamenaného
- Ž - v současnosti (2017) žijící rod
- Primogenitura - titul je dědičný pro prvorozeného syna, není-li uvedeno jinak, syn přebírá otcův titul, až po otcově smrti
Knížecí erb | Datum udělení | Jméno knížete, event. knížecího rodu či knížectví | Typ udělení titulu | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
---|---|---|---|---|---|
1369 (4. června)[2] | Francesco Sassi dela Tosa | Pro veškeré potomky | ? | Titul říšského knížete byl rodu znovu udělen (patrně obnoven) 25. ledna 1798 (viz níže) | |
1414 (28. dubna)[3] S V | Giorgio Adorno, panující janovský dóže | Ad personam? | 1430? | ||
1425 (21. dubna)[4] | Pro veškeré potomky | 1527 |
| ||
1459 (31. července)[5] |
|
Pro veškeré potomky | 1500[6] |
| |
1462 (7. prosince)[7] |
|
Pro veškeré potomky | 1647[6] |
| |
1486 (9. dubna)[9] |
|
Pro veškeré potomky | 1527[10] |
| |
1517 (27. září)[12] | Imre Perényi de Siklós | Pro veškeré potomky | 1569[13] | První kníže byl uherského palatinem.[12] | |
1518 (25. února)[14] | Mikuláš II. Radziwiłł | Pro veškeré potomky | 1542[15] |
| |
1540 (27. června) S[18] | Jan Zápolya, panující kníže sedmihradský, abdikovaný král uherský a charvátsko-slavonský | Pro veškeré potomky | 1571 | ||
1545 |
|
Pro veškeré potomky | 1598 |
| |
1547 (10. prosince)[17] | Mikuláš "Černý" Radziwiłł herbu Trąby a bratranec Mikuláš "Sirotek" | Pro veškeré potomky | Ž | ||
1553[20] |
|
Pro veškeré potomky | 1958[21][20] | ||
1563 (23. května)[22] |
|
Pro veškeré potomky | 1831 | ||
1566 (diplom nevydán) | Peter (II.) Erdődy | Pro veškeré potomky, viz pozn. | 1567 | Pro brzkou smrt knížete nevydán diplom ani nedošlo k uznání titulu v Uhrách. Knížecí titul proto smrtí prvního knížete odumřel a synové Petra II. získali r. 1580 již jen říšský hraběcí stav. | |
1594 (6. srpna)[9] B | Charles Philippe de Croÿ, markýz d'Havré | Pro veškeré potomky | 1684[23] | Rod držel ve svém vlastnictví až do roku 1664 říšské bezprostřední panství Fénétrange (Vinstingen) v Lotrinsku, roku 1664 přešlo panství sňatkem na jinou větev rodu (vévody z Havré), protože poslední mužský člen rodu, vévoda a kníže Ernst Bogislaw, se dal jako evangelický biskup kamminský na duchovní dráhu a panství se zřekl. | |
1595 (28. ledna) S[24] | Zikmund Báthory, panující kníže sedmihradský | Pro veškeré potomky | 1613 |
| |
1600[25] | purkrabí Abraham z Donína | Pro veškeré potomky | 1719[26] |
| |
1610 (2. června)[29] | Ercole a Giovanni Ottavio Gonzagové di Guastalla (bratři) | Pro veškeré potomky | 1640? | Nevládnoucí členové guastallské větve rodu Gonzagů, Ercole byl vojákem ve službách mantovského vévody Francesca IV., svého vzdáleného příbuzného | |
1620 (3. prosince)[30] | hrabě François Thomas Perrenot de Granvelle, řečený d'Oyselet, hrabě z Cantecroy, baron z Villeneuve | Pro veškeré potomky | 1607 |
| |
1621 (31. prosince) S | Gábor Bethlen de Iktár panující sedmihradský kníže | Ad personam | 1629 | Titul získal za usmíření se s císařem | |
1622 (16. srpna)[32] |
|
Primogenitura | 1695[33] | 12. března 1720 titul přenesen na mladší linii potomků prvního knížete Fabricia (viz níže)[33] | |
1623 (22. března)[34] |
|
Pro veškeré potomky | 1712/1755 (M/Ž) |
| |
1623 (28. března) | hrabě Eitel Fridrich, kardinál Hohenzollernsko-Sigmaringenský | Ad personam | 1625 |
| |
1623 (12. září)[35] | Maxmilián z Lichtenštejna | Pro veškeré potomky | 1643 |
| |
1623 | kníže Jerzy Czartoryski, vévoda z Klewańe a Zukowa | Pro celý rod | Ž | Říšské potvrzení knížecího původu od Gediminovců, potvrzeného v Uhrách 14. června 1442 a v Polsko-litevské unii Lublinskou smlouvou v roce 1569. | |
1625 (26. června)[36] | Don Paolo Giordano Orsini, vévoda di Bracciano | Pro prvního knížete, bratra Alessandra, kardinála, zbylé sourozence a veškeré potomky | 1696[37] | S predikátem Illustrissimus od 17. července 1629[36] | |
1626 (10. listopadu)[38] | Don Giovanni d'Aquino d'Aragona, kníže di Pietralcina | Pro veškeré potomky | 1690[39] |
| |
1627 (9. února)[32] | Geronimo Carafa della Stadera, markýz de Montenero | Primogenitura? | 1633[44] |
| |
1627 (18. května)[45] | Donna Zenobia Maria Giovanna Doria | Ad personam | 1663[46] | Sestra Dona Giovanniho Andrea (I.) Dorii, knížete di Avella, provdaná od r. 1633 Serra, markýza di Strevi | |
1629 (12. listopadu)[47] B |
|
Pro veškeré potomky | 1631[48] |
| |
1629 (17. prosince)[50] | Carlo de Cardenas, markýz de Laine, hrabě de Accera | Primogenitura, viz pozn. | 1742[51] | Titul pro prvorozeného syna dědičně a ad personam vždy pro druhorozeného syna[50] | |
1632 (21. září)[52] | Don Bernardino de Savelli, kníže de Riccia, vévoda de Albano | Pro veškeré potomky | 1685[53] | Manžel Felice Perreti, dědičky po papeži Sixtu V.[54] | |
1634 (20. ledna)[55] | Jerzy Ossoliński, Princeps Romanus, hrabě z Tenczyna | Ad personam | 1650[56] | S predikátem Hochgeboren[55] | |
1637 (16. ledna)[57] |
|
Ad personam | 1658[58] | Morganatická manželka knížete Jindřicha Václava Minstrbersko-Olešnického[59] | |
1637 (8. srpna)[60] | hrabě Kaspar Dönhoff | Pro veškeré potomky | 1745 |
| |
1637 (8. srpna)[62] | Stanisław Koniecpolski herbu Pobóg | Pro veškeré potomky | 1682[63] |
| |
1645 (25. listopadu)[64] B |
|
Pro veškeré potomky | 1649 |
| |
1645 (16. prosince)[67] S V | baron Jiří II. Rákóczi | Pro veškeré potomky | 1752[68] | Syn panujícího sedmihradského knížete Jiřího I. a děd Františka II. Rákócziho. Sám byl vládnoucím sedmihradským knížetem v letech 1648–1657. | |
1647 (8. března)[69] | hrabě Stanisław Lubomirski herbu Szreniawa bez Krzyża, hrabě z Wiśnicze | Pro veškeré potomky, viz pozn. | Ž |
| |
1648 (13. listopadu)[71] | Don Diego Tagliavia d'Aragona, kníže de Castelveterno, vévoda de Terranuova a jeho teta Geronima | Pro veškeré potomky (Don Diego) a ad personam (teta Geronima) | 1663[72] |
| |
1654 (16. dubna)[75] S | Jakob Kettler, panující vévoda kuronský a zemgalský | Pro veškeré potomky | 1711[76] | S predikátem Durchlaucht pro veškeré potomky od 14. ledna 1698 (Predikát byl znovu udělen 20. prosince 1738 pro kuronské vévody z rodu Bironů, ačkoli Bironové nikdy na říšská knížata povýšeni nebyli. V tomto druhém případě byl ale predikát omezen jen na posloupnost panujících vévodů).[75] | |
1654 (21. dubna)[77] | markýz Carlo Centurione-Scotto | Primogenitura | Ž[78] | Císařský bankéř z původem janovské rodiny[70] | |
1659 (24. října)[79] |
|
Pro veškeré potomky | Ž[80] | Synovec papeže Alexandra VII., velitel Švýcarské gardy a velící generál Papežského státu | |
1663 (21. května)[29] |
|
Pro veškeré potomky | 1668[81] |
| |
1664 (31. března)[9] |
|
Pro veškeré potomky | 1702[83] |
| |
1664 (31. března) S | Albert Francois de Croÿ-Roeulx, hrabě z Megen | Pro veškeré potomky | 1674[83] | ||
1664 (12. května)[84] B V | hrabě Franz Egon von Fürstenberg-Heiligenberg | Ad personam | 1682[85] |
| |
1664 (12. května)[84] B V
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Seznam_titulárních_říšských_knížat Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Analytika
Antropológia Aplikované vedy Bibliometria Dejiny vedy Encyklopédie Filozofia vedy Forenzné vedy Humanitné vedy Knižničná veda Kryogenika Kryptológia Kulturológia Literárna veda Medzidisciplinárne oblasti Metódy kvantitatívnej analýzy Metavedy Metodika Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |