Sicilská básnická škola, it. scuola siciliana byla skupina básníků píšících převážně v třicátých a čtyřicátých letech 13. století soustředěná na dvoře císaře Fridricha II. v Palermu.

Fridrich II., obdařený mnoha zájmy, zvaný provensálskými básníky chlapcem z Apulie^[1] byl iniciátorem^[2] a mecenášem sicilské básnické školy, což s povděkem kvitoval i Dante Alighieri.^[3] Sdružení básníků na císařově dvoře se rekrutovalo z řad jeho dvorských úředníků a na rozdíl od svých vzorů z Provence nebyli tito muži na své básně existenčně odkázáni a své verše tvořili spíše pro sebe navzájem a pro císaře než pro nedostižné vdané dámy.^[4]

Básně byly psány v tzv. siciliano aulico vzniklém ze zlidovělé latiny. Mezi představitelé sicilské básnické školy patří samotný císař Fridrich se svými syny Jindřichem, Enziem^{[pozn. 1]} a Manfrédem a dvorští úředníci Rinaldo d’Aquino, Pier delle Vigne, Guido delle Colonne, Stefano Protonotaro da Messina, Iacopo Mostacci a Giacomo da Lentini.^[4]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• DE SANCTIS, Francesco. Dějiny italské literatury. Praha: Státní nakladatelství krásné lit. a umění, 1959. 614 s. 
• KŘESÁLKOVÁ, J., Italská literatura v Čechách a na Slovensku. bibliografie italských literárních děl přeložených do češtiny a slovenštiny, vydaných od počátku knihtisku do současnosti, a přeložených netištěných divadelních her a operních libret inscenovaných od 18. století. Praha : Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2017. ISBN 978-80-7308-720-3

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sicilská básnická škola na Wikimedia Commons
• (anglicky) Sicilská básnická škola
• (italsky) Seznam biografie k sicilské škole