A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sluneční chrám je moderní označení užívané v egyptologii pro specifický typ egyptského chrámu určený ve starověkém Egyptě k provozování kultu slunečního boha a budovaný výhradně panovníky 5. dynastie. Z pramenů je známo, že v oblasti mennoferské nekropole vzniklo celkem šest těchto staveb, archeologicky jsou prozatím doloženy dvě. Podle shodného mínění badatelů byla jejich výstavba projevem vzrůstajícího významu kultu boha Rea v královské ideologii a zvláštního vztahu členů této dynastie s ním,[1] který se projevil také trvalým zavedením jména „syn Reův“ do královské titulatury.[2] Podoba jejich architektonického plánu je do značné míry analogická podobě modelu soudobých pyramidových komplexů; ostatně také funkčně a nábožensky byly chrámy spojeny s pyramidovými komplexy svých stavebníků[3] a pravděpodobně souvisely více s představou posmrtného života králů než se službou slunečnímu bohu v přítomnosti.[1] Výzkum slunečních chrámů je jedním z výzkumných projektů Českého egyptologického ústavu.
Sluneční chrámy 5. dynastie
První faraon 5. dynastie Veserkaf, který byl vnukem vnukem 3. faraona 4. dynastie Radžedeffa, nechal vybudovat svůj pyramidový komplex s novou substrukturou slunečního chrámu. Jeho zachované jeho zbytky byly odkryty v roce 1954 a popsány německým archeologem Herbertem Rickem[4]. Sestával z ohrazené nekryté plochy s rozměry přibližně 44 × 83 metrů, v jejímž centru se nacházel obelisk, kde se odehrávaly kultovní obřady.[5] Podle zápisu na Palermské desce bylo chrámu faraonem určeno hospodářské zázemí obdělávanou půdou a jejími výnosy.
Tato forma zádušních rituálů v duch boha slunce Re (Nḫn Rˁ.w) se pak v obdobném stylu opakovala i v dalších generacích faraonů 5. dynastie. Faraon byl považován za syna boha Re, což mělo posílit jeho legitimitu vládce [6].
Známé chrámy
Z pramenů je známo, že sluneční chrám nechalo na mennoferské nekropoli vybudovat celkem šest panovníků 5. dynastie. Protože byl funkčně spojen s pyramidovým komplexem příslušného panovníka,[3] je zřejmé, že s výjimkou chrámu Menkauhora, který svou hrobku zcela jistě postavil jinde,[7] se všechny stavby tohoto typu nacházely v oblasti archeologické lokality Abúsír, kde byli jejich stavitelé také pohřbeni:[8]
- Veserkafův sluneční chrám nazvaný Reova (sídelní) pevnost a umístěný severně od později postavené Sahureovy pyramidy,
- Sahureův nazvaný Reova louka, jehož některé bloky byly z nejasných důvodů nalezeny v pozdějším chrámu vybudovaném Niuserreem,
- Neferirkareův nazvaný Místo Reova potěšení,
- Neferefreův nazvaný Reův obětní stůl,
- Niuserreův sluneční chrám nazvaný Potěšení Reovo a nalezený v Abú Gurábu severně od chrámu Veserkafova,
- Menkauhorův nazvaný Místo, na němž Re vychází.
Vesekafova pyramida se sice nachází v Sakkáře, ale i jeho sluneční chrám je umístěný v Abúsíru; v tom ovšem není třeba spatřovat nějakou zvláštní okolnost, protože oddělení obou pohřebišť bylo uměle vytvořeno teprve archeology v 19. století a nemá kořeny ve starověku.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c MÁLEK, Jaromír. Stará říše. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 5, s. 124n.
- ↑ VERNER, Miroslav. Pyramidy: tajemství minulosti. Praha: Academia, 1997. 407 s. ISBN 80-200-0583-8. S. 34.
- ↑ a b VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 228.
- ↑ RICKE, Herbert. Das Sonnenheiligtum des Königs Userkaf. Wiesbaden: Steiner, 1965. S. 95-97.
- ↑ VERNER, Miroslav. Abúsír.V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 65-73.
- ↑ SHAW, Ian. The Oxford History of Ancient Egypt. Wiesbaden: Oxford, 12003. Dostupné online. ISBN 0192804588, ISBN 9780192804587.
- ↑ VERNER, Miroslav. Pyramidy: tajemství minulosti. Praha: Academia, 1997. 407 s. ISBN 80-200-0583-8. S. 282.
- ↑ přehled podle VERNER, Miroslav. Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni. Abúsír. Praha: Academia, 1994. 243 s. ISBN 80-200-0507-2. S. 111.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk