A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Songgotu | |
---|---|
Narození | 1636 |
Úmrtí | 1703 |
Tituly a úřady | |
kapitán roty mandžuské žluté korouhve | |
Období | od 1669 |
Panovník | Kchang-si |
velký sekretář | |
Období | 1669–1680 |
Panovník | Kchang-si |
člen rady princů a ministrů | |
Panovník | Kchang-si |
| |
Národnost | mandžuská |
Země | říše Čching |
Povolání | politik |
Rod | Hešeri |
Otec | Sonin |
Příbuzní | Gabula, Sin-jü a Fa-pao (bratři) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Songgotu (mandžusky , čínsky v českém přepisu Suo-e-tchu, pchin-jinem Suǒ'étú, znaky zjednodušené 索额图, tradiční 索額圖; 1636–1703) byl mandžuský politik a státník v říši Čching za vlády císaře Kchang-si.
Život
Songgotu se narodil se roku 1636 jako třetí syn mandžuského státníka Sonina († 1667) z rodu Hešeri. Byl členem žluté korouhve.[1] Jeho otec měl v říši Čching vysoké postavení, byl jedním ze čtyř regentů spravujících od roku 1661 říši místo nezletilého císaře Kchang-siho (císař v letech 1661–1722). Navíc se dcera Gabuly, staršího bratra Songgotua, roku 1665 stala manželkou císaře a císařovnou (císařovna Siao-čcheng-žen).[1]
Songgotu zprvu sloužil v císařské tělesné stráži. Roku 1668 dostal úřad mladšího náměstka v ministerstvu státní správy, v červenci 1669 však rezignoval.[1] V létě 1669 pomohl císaři odstranit posledního z regentů – Oboje, převzít vládu.[2] a už v září 1669 byl jmenován velkým sekretářem (po Bamburšanovi popraveném za podporu Oboje) a současně kapitánem nově zřízené roty žluté korouhve. Podílel se na revizi pravdivých záznamů císaře Šun-č’ (císař v letech 1643–1661) a za odměnu roku 1672 dostal titul velkého učitele následníka trůnu.[1]
Jako strýc císařovny měl velkou moc, získal velký majetek a po desetiletí byl po císaři nejvlivnější osobností čchingské vlády. Postupem doby jeho mocenská skupina oslabila ve prospěch frakce kolem Mingjua. Nepřátelé Songgotuovy kliky proti němu použili zemětřesení z 2. září 1679, údajně signalizující korupci a chyby na nejvyšších místech. Roku 1680 proto rezignoval na místo velkého sekretáře, zůstal však členem rady princů a vysokých úředníků, ale obdržel i několik pokárání. Roku 1683 byl kvůli prohřeškům svých bratrů Sin-jüa a Fa-paoa zbaven všech úřadů kromě kapitánství.[1]
Roku 1686 byl jmenován komorníkem císařské tělesné stráže a po dvou letech jmenován do čela delegace (v níž byli také Tchung Kuo-kang, Maci a další) vyslané na jednání s Rusy do Selenginska. Diplomaté, doprovázení generálem Langtanem a 800 vojáky (průvod měl celkem 2000 mužů) vyrazili z Pekingu koncem května 1688. Začátkem července, již na mongolském území, začali potkávat mongolské uprchlíky z války s Džúngary. Songgotu zastavil cestu a 22. července dorazili kurýři z Pekingu odvolávající misi kvůli zmíněné válce. Podle zápisků čínského tajemníka výpravy Čang Pcheng-chea na výpravě zahynulo 900 mužů, 1000 velbloudů a 27 tisíc koní.[1]
Roku 1689 vyslanci vyrazili znovu, tentokrát do Něrčinska. Vyrazili 13. června, k Něrčinska dorazili 31. července, s doprovodem větším než předešlého roku. Navíc po Amuru a Šilce přijelo vojsko Sabsua s nejméně třemi tisícovkami mužů a zásobami. Ruský vyslanec Fjodor Golovin dorazil 18. srpna (8. v ruském kalendáři). Po intenzivním vyjednávání vyslanci 7. září (27. srpna v ruském kalendáři) uzavřeli Něrčinskou mírovou smlouvu, která byla první smlouvou čínského státu s evropskou zemí. Za říši Čching podepsali Songgotu, Tchung Kuo-kang, Langtan, Bandarša, Sabsu, Mala a Unda. Z Něrčinska odjeli 9. září, do Pekingu dorazili 18. října.[1] Následujících několik let Songgotu v čchingské vládě vedl ruské záležitosti, včetně styků s ruskými úřady v Něrčinsku a Irkutsku.[pozn. 1]
V letech 1690, 1695 a 1695 se účastnil tažení proti Džúngarům. Roku 1701 odešel do výslužby. Zemřel ve vězení zřejmě roku 1703. Uvězněn byl kvůli podpoře následníka trůnu Jin-ženga, syna jeho neteře,[1] proti frakci vedené Macim, která se orientovala na císařova osmého syna Jin-s’a.[3]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b c d e f g h i HUMMEL, Arthur William. Eminent Chinese of the Ch'ing period (1644-1912). Svazek 2. Washington: Library of Congress. Orientalia Division, 1943. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-23. Heslo Songgotu, s. 663–666. (anglicky) Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ SPENCE, Jonathan. The K’ang-hsi Reign. In: PETERSON, Willard J. The Cambridge History of China. Volume 9 Part One: The Ch’ing Empire to 1800. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. . ISBN 978-0-521-24334-6. S. 120–182, na s. 121–122.
- ↑ Spence, s. 164
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Songgotu na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk