A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sovětsko-polský pakt o neútočení (rusky Договор о ненападении между Польшей и Советским Союзом, polsky Pakt o nieagresji między Polską a ZSRR), byla smlouva o neútočení, uzavřená mezi SSSR a druhou Polskou republikou 25. července 1932.[1][2] K výměně ratifikačních dokumentů došlo ve Varšavě 23. prosince téhož roku.[3]
Smlouva byla dle článku 7 uzavřena na 3 roky s klauzulí o automatickém prodloužení na další dva roky, pokud ji žádná ze stran nevypoví (vypovězení smlouvy bylo možné do 6 měsíců od termínu vypršení). 5. května 1934 Polsko a SSSR podepsaly prodloužení smlouvy do 31. prosince 1945 (opět s možností automatického prodlužování platnosti).[4]
Okolnosti
Rozhovory o uzavření paktu o neútočení byly zahájeny v lednu 1926. Byly přerušeny po zrušení diplomatických vztahů mezi Velkou Británií a SSSR ve květnu 1927 roku (špionážní aféra kolem sovětské obchodní mise v Londýně) a po vraždě sovětského vyslance ve Varšavě Petra Vojkova (Vojkov byl jedním z organizátorů a vykonavatelů popravy ruské carské rodiny v Jekatěrinburgu v červenci 1918), které se dopustil ruský emigrant Boris Koverda v červnu 1927.
Přestože 9. února 1929 byl v Moskvě podepsán mezi SSSR z jedné strany a Polskem, Rumunskem, Lotyšskem a Estonskem z druhé strany tzv. Litvinovův protokol (později se k podpisu připojily Litva, Turecko a Persie), Polsko považovalo záruky plynoucí z této smlouvy za nedostačující. Proto pozastavené polsko-sovětské rozhovory o uzavření paktu o neútočení byly opět obnoveny, ale stalo se tak až koncem roku 1931.
Obsah smlouvy
Preambule paktu navazovala na Rižský mír z roku 1921 jako na základ vzájemných vztahů i závazků mezi signatáři smlouvy. Článek 1 zakazoval každé ze stran útok na signatáře dohody jak samostatně, tak společně s nesignatářem dohody. Za útok smlouva uznávala jakýkoliv druh agrese, narušující celistvost a nedotknutelnost území nebo politickou nezávislost signatáře dohody, a to i v případě kdy by nedošlo k vypovězení války a nedošlo by k vojenskému střetu.
V případě útoku na signatáře dohody třetí strany, dle Článku 2 nenapadený signatář dohody nemohl poskytovat žádnou pomoc útočníkovi. Útok signatáře na třetí stranu umožňoval neútočícímu signatáři na vypovězení paktu bez varování.
Článek 3 zakazoval signatářům dohody podepisovat smlouvy, které by byly namířeny proti jednomu ze signatářů Paktu o neútočení. Článek 4 tvrdil, že Články 1 a 2 nenarušují závazky dříve uzavřených dohod, pokud neobsahují články o útoku na signatáře dohody.
Článek 5 zavazoval signatáře k mírovému řešení sporů. Spory které se nedalo vyřešit diplomaticky, měly být předány smírčí komisi (dle zvlášť podepsané Konvence, která je také integrální součástí Paktu o neútočení).[5]
1. dodatečný protokol tvrdil, že uplynutí termínu platnosti smlouvy nebo dřívější vypovězení smlouvy neumožňuje omezení nebo nevyplnění závazků plynoucích z Briandova–Kelloggova paktu. 2. protokol oznamoval, že mezi signatáři nejsou žádné zásadní spory.
Další vývoj
26. listopadu 1938 polská a sovětská vláda vydala prohlášení, že základem vzájemných vztahů zůstávají všechny doposud podepsané smlouvy včetně Paktu o neútočení ze dne 25. července 1932.[6] Stejné prohlášení vydal 2. června 1939 také nový sovětský velvyslanec v Polsku Nikolaj Šaronov.
Aktem, který byl v rozporu se všemi smlouvami podepsanými mezi SSSR a Polskem byl tajný protokol k Německo-sovětské smlouvě o neútočení podepsané dne 23. srpna 1939, který předpokládal likvidaci Polska a rozdělení jeho území mezi SSSR a nacistické Německo. Po německém útoku na Polsko, dne 17. září 1939 Sovětský svaz jednostranně uznal Pakt o neútočení a všechny ostatní smlouvy s Polskem za neplatné z důvodu neexistence polského státu a zahájil útok na území Polska doposud kontrolované polskou armádou. Sovětský útok byl porušením všech polsko-sovětských mezinárodních smluv, v tom paktu o neútočení (1932), Litvinovova protokolu (1929), Konvence o určení útoku (1933) a paktu Společnosti národů (1920).
Reference
- ↑ Pakt o neútočení mezi Polskou republikou a Sovětským svazem, podepsaný v Moskvě dne 25. července 1932 Archivováno 19. 4. 2015 na Wayback Machine. (Dz.U. 1932 nr 115 poz. 951).
- ↑ Dle článku 18 Versailleské smlouvy zaregistrovaný u Společnosti národů 9. ledna 1933 (League of Nations Treaty Series vol. 136, pp. 48-53.)
- ↑ Prohlášení polské vlády ze dne 23. prosince 1932 ve věci předání ratifikačních dokumentů (Dziennik Ustaw 1932 r. nr 115 poz. 953).
- ↑ Protokol podepsaný v Moskvě dne 5. května 1934 mezi Polskou republikou a Sovětským svazem o prodloužení Paktu o neútočení Archivováno 16. 8. 2014 na Wayback Machine. (Dz.U. 1934 nr 53 poz. 487) zaregistrovaný u Společnosti národů 15. února 1935 vol. 157, pp. 431-439. Prohlášení polské vlády z 16. července 1934 ve věci předání ratifikačních protokolů, podepsaného v Moskvě dne 5. května 1934 mezi Polskou republikou a Sovětským svazem o prodloužení Paktu o neútočení (Dziennik Ustaw 1934 Nr 53 Poz. 488).
- ↑ Konvence o smíčím řízení mezi Polskou republikou a Sovětským svazem, podepsaná v Moskvě dne 23. listopadu 1932 (Dz.U. 1932 nr 115 poz. 952) Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine.. Zaregistrovaná u Společnosti národů Poland and Union of Soviet Socialist Republics - Convention of Conciliation. Signed at Moscow, November 13, 1932.
- ↑ Republika 27. listopadu 1938 s.1.
Literatura
- Jan Karski The Great Powers and Poland, 1919–1945: From Versailles to Yalta, New York 1985, University Press of America. ISBN 08-19-14399-5.
- Józef Beck Ostatni raport, Warszawa 1987, Państwowy Instytut Wydawniczy, ISBN 83-06-01567-3.
- Jan Szembek Diariusz i teki Jana Szembeka opr. Tytus Komarnicki t. 1. London 1964, Polish Research Centre.
- Małgorzata Gmurczyk–Wrońska, Negocjacje polsko–sowieckie o pakt o nieagresji w roku 1927 i w latach 1931 – 1932
- Oleg Nikolayevich Ken Collective security or isolation? Soviet foreign policy and Poland, 1930–1935, St. Petersburg 1996, Evropeyski Dom, ISBN 5-85733-057-2
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk