A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Spojené státy americké (anglicky United States of America), zkráceným názvem Spojené státy[2][3] (anglicky United States), zkratkou USA (nebo také US), jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě. Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem. Díky státu Aljaška sahá území Spojených států amerických i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od asijského území Ruska), zahrnuje také některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, jednoho federálního území s hlavním městem a sídlem prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu (District of Columbia), šesti závislých území (Portoriko, Severní Mariany, Guam, Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa a atol Palmyra) a deseti malých ostrovů či útesů.[3]
S rozlohou 9,8[1] milionu kilometrů čtverečních jsou Spojené státy třetí největší zemí na světě (po Rusku a Kanadě).[4] S téměř 340 miliony obyvatel jsou třetí nejlidnatější zemí planety (po Číně a Indii).[5] Populace je tradičně koncentrována na obou pobřežích, na východním leží největší město Spojených států New York, na západním pobřeží druhé největší město Los Angeles. Hlavním městem je Washington. Východní část země je hustěji osídlena než západní.
Podle nominálního HDP jsou Spojené státy největší světovou ekonomikou[6], podle HDP v paritě kupní síly druhou největší (po Číně).[7] Jejich ekonomický výkon představuje přibližně čtvrtinu celosvětového HDP. Jsou největším světovým dovozcem a druhým největším vývozcem. Staly se symbolem a průkopníkem ekonomiky založené na volném trhu, v mnohém v tom inspirovaly Evropu nebo Čínu. Oproti Evropě ovšem vykazují menší míru přerozdělování bohatství a větší ekonomické rozdíly mezi lidmi.[8] V nominálním HDP na obyvatele jsou na osmém místě na světě[9], v HDP v paritě kupní síly na hlavu na dvanáctém[10], v indexu lidského rozvoje na třináctém.[11] Americká měna, dolar, je hlavní rezervní měnou světa.[12] Americký průmysl a obchod dosáhl vynikajících výsledků a dobyl trhy po celém světě (Ford, Coca-Cola, Boeing, JP Morgan, Exxon, Johnson & Johnson, Walmart, Amazon, Apple, Microsoft, Google, Facebook).[13]
Podle většiny kritérií jsou vojensky nejmocnější zemí světa. Čtyřicet procent vojenských výdajů na světě připadá právě na USA.[14] Jsou jadernou velmocí a jedinou zemí, která jadernou zbraň použila ve vojenské operaci. Jsou jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Geopoliticky jsou hodnoceny jako supervelmoc, přičemž tento statut získaly především po roce 1945, po svém vítězství ve druhé světové válce. Po konci studené války (1989) se dokonce hovořilo o tom, že jsou supervelmocí jedinou, což se dnes snaží změnit zejména Čína a Rusko. Specifické jsou vztahy Spojených států s Evropou a zejména Spojeným královstvím, neboť to byly evropské velmoci, které severní Ameriku kolonizovaly, aby pak čelily vzpouře místních kolonistů a hnutí za nezávislost, přičemž střet s Brity byl rozhodující (nezávislost na Británii Američané vyhlásili roku 1776). Vzhledem k prosazení se angličtiny jako hlavního a úředního jazyka USA však specifická vazba mezi Spojenými státy a Británií (a stejně tak dalšími anglicky mluvícími zeměmi Commonwealthu, jako je Kanada či Austrálie) přetrvává. Vazba se západní kontinentální Evropou byla dána imigračními vlnami v 19. století (zejména z Německa a Itálie), posílena byla po americkém osvobození této části Evropy od nacismu v roce 1945. Spojené státy se pak, mj. prostřednictvím vojenské organizace NATO, staly garantem bezpečnosti této části Evropy. Po pádu komunismu ve střední a východní Evropě se vytvořily podobně úzké spojenecké vazby i zde, klíčovým spojencem je pro Američany zejména Polsko. Jako supervelmoc se však USA snaží budovat spojenecké vazby ve všech regionech světa, na Blízkém východě patří ke klíčovým spojencům Izrael a Saúdská Arábie, v Asii Japonsko a Jižní Korea, v jižní Americe Kolumbie.
Americká kultura, zejména pak pop-kultura, získala globální vliv (Hollywood, Disney, jazz, rock n roll, rap, televizní seriály), stejně jako americký životní styl (automobilismus, fast food), a to až takový, že se mimo USA začalo hovořit o americkém kulturním imperialismu[15] či amerikanizaci života.[16] Výborných výsledků dosahuje americká věda a školství (systém univerzit s Harvardem v čele, vynález atomové bomby, internetu, přistání na Měsíci).
Etymologie
Původ pojmu Amerika je znám: V roce 1507 vyrobil německý kartograf Martin Waldseemüller mapu světa, na níž na počest italského objevitele a kartografa Ameriga Vespucciho (latinsky Americus Vespucius) označil země západní polokoule „Amerika“. Zvolil Vespucciho a nikoli Kryštofa Kolumba, který doplul k americkým břehům dříve, neboť Vespucci si na rozdíl od Kolumba uvědomil, že je na novém kontinentě, kdežto Kolumbus se domníval, že dorazil do Asie. Sám Vespucci nazýval nový kontinent „Nový svět“.[17]
První užití pojmu “Spojené státy americké” je doloženo v dopise z 2. ledna 1776, který napsal irský generál americké revoluční armády Stephen Moylan asistentovi George Washingtona Josephu Reedovi.[18] Ve veřejném textu se pojem prvně objevil v anonymní eseji v novinách The Virginia Gazette, jež vycházely ve Williamsburgu. Článek vyšel 6. dubna 1776. V právně závazném textu se název objevil v druhém návrhu Článků konfederace a trvalé unie, který připravil John Dickinson. Návrh vyhotovil k 17. červnu 1776 a uvádělo se v něm: “Jméno této konfederace je Spojené státy americké“. V červnu 1776 také Thomas Jefferson napsal pojem “Spojené státy americké” velkými písmeny do nadpisu originálního hrubého návrhu Deklarace nezávislosti.[19]
Běžně se užívá též krátká verze názvu „Spojené státy“, anglická zkratka „USA“ v anglické i české výslovnosti (logický český ekvivalent SSA proti tomu zaveden není) či pojem „Amerika“. V 18. století se užívalo též pojmu „Columbia“, který odkazoval k objeviteli kontinentu Kryštofu Kolumbovi. Tento pojem, spíše literární, časem vymizel, ale je zachován v označení federálního území (de facto hlavního města) „District of Columbia“.[20]
V angličtině se pojem United States nejprve užíval v množném čísle („United States are...“). Po občanské válce se začal používat v čísle jednotném („United States is...“), aby bylo zdůrazněno, že jde o nerozbornou jednotku.[21] V češtině se ale tato verze neprosadila a užívá se nadále plurál („Spojené státy jsou...“).
U přídavného jména „americký“ převážil v češtině význam „vztahující se ke Spojeným státům“, ačkoli pojem může značit i „vztahující se k celému americkému kontinentu“ (tedy severní i jižní Americe). Druhý význam je však typický jen pro odbornější geografické, geologické či jiné přírodovědné publikace. V běžné řeči a publicistice převažuje význam prvý. Ještě více pak u pojmu Američan, kterým je prakticky vždy míněn „občan Spojených států amerických“. Stejné je to v angličtině u pojmu „American“. Američané jím označují jak „občana USA“, tak „příslušníka amerického národa“, neboť v tom ve Spojených státech prakticky není rozdíl, vzhledem k americké politické (státní) koncepci národa. V Evropě převažuje pojetí národa kulturní (jazyk, kultura) či etnické (společný původ). V USA také pojem „nation“ prakticky splývá s pojmem „stát“ či „lid státu“. Pro pojem národ v evropském smyslu se užívá spíše pojem „ethnicity“.
Dějiny
Původní osídlení
Původní obyvatelstvo, tj. Indiáni a Eskymáci, osídlilo americký kontinent pravděpodobně z Asie. Tradiční odhad příchodu tzv. paleoindiánů přes zamrzlou Beringovu úžinu je zhruba 12 000–11 000 let př. n. l., některé novější výzkumy počítají i s časnějším osídlením, a to po moři (viz též solutréenská hypotéza). Kolonisté ze Sibiře postupovali ze severu na jih podél pobřeží Tichého oceánu a patrně takto osídlili nakonec i jižní Ameriku. Jejich kultura je nazývána kultura Clovis, pozůstatky po ní byly nalezeny zejména v dnešním Novém Mexiku, Texasu, Virginii či Pensylvánii, ale také v Chile. Clovis byla dlouho považována za nejstarší domorodou kulturu obou Amerik a prapředka všech kultur pozdějších, množí se ale důkazy i o některých starších kulturách.[22][23][24]
Z pozdějších předkolumbovských komunit byla nejvýznamnější Mississippská kultura, která kulminovala v období mezi léty 800–1600, s centrem v Cahokii, nedaleko dnešního St. Louis, kde bylo nalezeno osmdesát mohyl, z nichž největší je Monks Mound, s rozlohou pět hektarů.[25] Odhaduje se, že zde žilo 30 000 obyvatel. Doloženo bylo vyspělé zemědělství se zásadní rolí kukuřice, ptačí kult a lidské oběti. Třetí nejvýznamnější předkolumbovskou kulturu vytvořili Anasaziové v oblasti dnešního Nového Mexika, Arizony, Colorada a Utahu. Stavěli sídla zvaná pueblo, nejslavnější z nich se nachází v Mesa Verde.[26] Pozoruhodná kultura se nacházela rovněž v Louisianě, v archeologické lokalitě Poverty Point.[27] Na severu Spojených států byla nejvýznamnějším útvarem Irokézká liga, která však zažívala svůj vrchol až po příchodu Evropanů a sehrávala svou roli ještě v britsko-amerických konfliktech.[28] O velikosti americké populace před příchodem Evropanů se vedou spory a odhady se značně rozcházejí, od 500 000 lidí až k 9 milionům.[29]
Pro současnou evropskou civilizaci byl tzv. Nový svět objeven výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492, i když již předtím, okolo roku 1000, přistáli u břehů Ameriky Vikingové vedeni Leifem Erikssonem (viz též Vinland).[30]
Koloniální období
V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Anglie a později Království Velké Británie postupně zmocnily nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořily na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia). Ty se staly základem budoucích USA.
Přestože evropské mocnosti, které kolonizovaly sever amerického kontinentu, zdůrazňovaly, že jejich postup není kořistnický jako postup Španělů a Portugalců v jižní Americe, evropská kolonizace znamenala i zde pro původní obyvatele katastrofu.[31] Nové zavlečené nemoci jako neštovice, chřipka a spalničky zredukovaly jejich populaci místy až o 90 % a zcela zničily jejich sociální struktury.[32] Ale již při této kolonizaci se rodil i nový svobodný duch budoucího státu, neboť řada z prvních osadníků byli Evropané, kteří odcházeli ze starého kontinentu kvůli náboženskému útlaku a věřili, že v novém světě naleznou útočiště. Náboženská svoboda a tolerance se tak stala jedním z klíčových témat při formování novodobé severoamerické kultury. Amerika díky tomu též nekopírovala evropské sekularizační trendy a modernismus zde byl prosazován naopak v součinnosti s vírou, která získala specifický, naléhavý, osobní charakter (viz První velké probuzení), zejména mezi protestanty, kteří nakonec mezi osadníky převážili.[33] Specifický americký přístup k náboženskému prožitku se v kultuře a politice USA projevuje dodnes (viz americký evangelikalismus).[34] Typickým rysem prvních osadnických kultur byl rovněž důraz na samosprávu a konstitucionalismus, tedy práva zaručená základními zákony.
Kolem roku 1770 dosáhla populace ve třinácti britských koloniích 2,1 milionu obyvatel, což představovalo třetinu populace tehdejší Británie. Tradiční důraz na samosprávnost, rostoucí ekonomická síla i populace a koroze idejí monarchismu u klíčových myslitelů (John Adams, Thomas Paine, James Madison)[35] předurčily střet mezi kolonií a kolonizačním centrem v Evropě.
Vznik Spojených států amerických a jejich expanze
Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici. Pověstným incidentem se stalo zvláště tzv. Bostonské pití čaje roku 1773. Napětí vyvrcholilo v roce 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Článků Konfederace z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byl schválen tzv. Bill of Rights – listina práv, prvních 10 dodatků ústavy - jehož ratifikace byla ukončena v roce 1791. Roku 1789 byl prvním prezidentem Spojených států zvolen George Washington, který dovedl povstaleckou armádu k vítězství nad Brity.
Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796) a Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (viz Koupě Louisiany), jejíž malá část byla přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812. Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce, jež je někdy nazývána druhou válkou za nezávislost a trvala mezi lety 1812 a 1814. Spojené státy válku vyhlásily v přesvědčení, že budou moci využít zaneprázdněnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s Napoleonem, a zabrat zbytek britského panství v Severní Americe. Neuspěly však; jejich vpád do Kanady skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky, a obě strany se tedy dohodly na návratu ke statu quo ante doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.
Obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni). Toto období je někdy nazýváno era of good feelings neboli érou dobré shody. Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820) a Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846–1848 Alta California a Santa Fe de Nuevo México (Kalifornie jako stát od 1850). Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858) a Oregon (1859).
Americká občanská válka
V 19. století začaly narůstat rozpory mezi americkým severem a jihem. Sever byl lidnatý (19 milionů obyvatel), industriální a odmítal otroctví. Jih byl méně osídlený (8 milionů obyvatel z toho polovina byli černí otroci), zemědělský (zejména plantáže bavlny) a žil z otroctví. Hnutí, založené na protestantské teologii, které otroctví odmítalo, se nazývalo abolicionismus. Pozvolna se na severu otázka otroctví ovšem začala politizovat. Odpůrci otroctví založili i novou Republikánskou stranu. Její ústřední osobností se stal Abraham Lincoln. Když byl roku 1860 zvolen prezidentem, došlo k secesi (odtržení) jedenácti jižních států (Jižní Karolíny, Mississippi, Floridy, Alabamy, Georgie, Louisiany, Texasu, Virginie, Arkansasu, Severní Karolíny a Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké.
To nakonec vedlo k občanské válce (známé též jako válka Severu proti Jihu). Ta začala 12. dubna 1861 útokem konfederačních jednotek na americkou pevnost Fort Sumter v Jižní Karolíně. Zpočátku dosáhly jižní jednotky solidních úspěchů díky zkušenosti svého velitele Roberta Edwarda Leea, jeho vojska však byla roku 1863 poražena v klíčové bitvě u Gettysburgu. Armádu Unie, tedy Severu, nakonec přivedl k vítězství Ulysses S. Grant (budoucí prezident, v letech 1869–1877). Válka trvala do roku 1865. Po vítězství Severu musely všechny jižní státy ratifikovat třináctý dodatek ústavy, který otroctví zakazoval. Vítězství to však nebylo zdaleka definitivní. Nejenže byl Lincoln zavražděn, ale k moci se na jihu dostala frakce Demokratické strany zvaná Redeemers, která hlásala nadřazenost bělochů a zavedla rasovou segregaci (tzv. Zákony Jima Crowa).[36] (O odstranění jejích posledních zbytků se vedl tuhý politický boj až do 60. let 20. století). Válka nicméně znatelně posílila federální moc a umožnila další expanzi.
Posilování velmocenského postavení
Mohutný hospodářský rozvoj po skončení občanské války způsobil, že se USA již roku 1872 staly hospodářsky nejsilnější zemí světa.[37] Za tímto rozmachem na konci 19. a začátku 20. století stáli průmyslníci jako Cornelius Vanderbilt, John D. Rockefeller, Henry Ford a Andrew Carnegie, či bankéř John Pierpont Morgan. Ekonomický boom byl doprovázen další expanzí na západ. Ještě před občanskou válkou a poté až do první světové války zde vzniklo 15 dalších unijních států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona a Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruského impéria rozsáhlé území Aljašky. Od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu, především do Karibiku a do Tichomoří. Vítězství ve španělsko-americké válce a další intervence měly několik důsledků: protektorát nad Portorikem, Kubou a ostrovem Guam, obsazení Filipín, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německou říší roku 1899 a kontrola nad průplavovým pásmem v Panamě.
Na počátku 20. století se Spojené státy staly jednou ze světových velmocí. Kromě svého již velkého vlivu na západní polokouli, resp. na obou kontinentech Ameriky, se však USA ve světové politice až do první světové války angažovaly jen poměrně málo. Jejich politika byla do značné míry izolacionistická (viz Monroeova doktrína). Zásadní roli při překonávání amerického izolacionismu sehrál prezident Woodrow Wilson. Američané se díky němu v roce 1917 zapojili na straně Dohody do první světové války. Wilson svou koncepcí práva na sebeurčení národů též významně ovlivnil podobu Evropy po konci války.[38]
20. léta 20. století přinesla další mohutný rozmach hospodářství.[39] Americkým sebevědomím zacloumal až krach na newyorské burze v roce 1929.[40] Ten způsobil celosvětovou ekonomickou krizi, jež katalyzovala zejména politický vývoj v Evropě (pomohla zvláště vzestupu fašismu a nacismu). V samotných Spojených státech vedla k opuštění čisté „laissez faire“ ekonomické politiky a větším státním zásahům do ekonomiky v rámci plánu zvaného New Deal, který připravil Demokrat Franklin Delano Roosevelt.[41] Plán měl své kritiky, ale obzvláště dobře se hodil pro válečný stav, do něhož se USA dostaly poté, co Japonsko napadlo jejich základnu Pearl Harbor v Pacifiku.[42] Američané následně vyhlásili válku nejen Japonsku, ale i jeho spojenci, nacistickému Německu, a vstoupili tak do druhé světové války (již předtím ovšem hospodářsky podporovaly Spojence podle Zákona o půjčce a pronájmu z roku 1941[43]). USA se podílely přímo na poražení Německa na evropském kontinentě (viz Den D a bitva o Normandii), Japonce pak porazily i za pomoci zcela nové zbraně – atomové bomby – kterou v roce 1945 svrhly na japonská města Hirošima a Nagasaki. Vítězné mocnosti, tedy USA, Británie a Sovětský svaz, pak dohodami ekonomickými (konference v Bretton Woods) i politickými (Jaltská konference) narýsovaly podobu poválečného světa.[44][45]
Studená válka
Za války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se americká průmyslová výroba zdvojnásobila, zatímco Evropa byla hospodářsky na kolenou. Bylo zřejmé, že Spojené státy se staly klíčovou mocností Západu. Po válce pomohly těžce postižené Západní Evropě včetně Západního Německa v rámci Marshallova plánu. Západoevropské státy díky němu nejen poměrně rychle překonaly nejhorší problémy, ale navíc nastoupily cestu k výraznému hospodářskému růstu a k doposud nebývalému blahobytu.[46] Po válce dostaly USA též do správy poručenská území OSN v Tichém oceáně, jež byla předtím pod správou Japonska, a většina z nich se později stala volně přidruženými územími Spojených států (Marshallovy ostrovy, Severní Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny dva – dosud poslední – státy Unie: Aljaška a Havaj.
Rozdělení sfér vlivu mezi vítěznými mocnostmi druhé světové války proběhlo poklidně, ale klid nevydržel dlouho – po roce 1947 vzniklo mezi Spojenými státy (a jeho západními spojenci) a Sovětským svazem napětí, kterému se pak říkalo studená válka.[47] Toto napětí se projevovalo jak pozitivně, tedy snahou o ekonomické předběhnutí soupeřícího tábora či proslulým „vesmírným závodem“, v jehož rámci Sověti vyslali prvního člověka do kosmu (1961) a Američané přistáli na Měsíci (1969), ale občas i různými, často velmi krvavými, proxy wars (zástupnými konflikty). Na některých z nich se Spojené státy tak či onak přímo podílely – korejská válka (1950–1953), karibská krize (1962), vietnamská válka (1959-1975). Zejména vietnamský konflikt vyvolal pnutí i uvnitř americké společnosti, odpor proti této válce probíhal v součinnosti s hnutím za práva Afroameričanů, které vedl především reverend Martin Luther King.[48] Tento boj, podpořený zejména demokratickým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym (zavražděn 1963), byl úspěšný: Zákony na obranu lidských práv z let 1964 (školy, zaměstnání a ubytování), 1965 (volby) a 1968 (trh s bydlením) zakázaly diskriminaci na základě rasy nebo barvy pleti. Hnutí 60. let (někdy se hovoří o kontrakultuře) přinesla však i některé sporné jevy, jako je adorace drog a promiskuity, černošský radikalismus (Černí panteři, Malcolm X aj.), nebo levicový extremismus (obdiv k násilnické čínské kulturní revoluci apod.).
To vše v 70. a 80. letech přineslo protipohyb – neokonzervatismus, v USA reprezentovaný především republikánským prezidentem Ronaldem Reaganem. Reagan zvolil tvrdý postup i vůči Sovětům, avšak byl to právě Reagan, který nakonec reagoval vstřícně na reformátorského vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova (1985–1991) a sérií dohod o odzbrojení (např. smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987) de facto studenou válku ukončil. Ta definitivně skončila pádem komunismu v Evropě (1989) a rozpadem Sovětského svazu (1991). O Spojených státech se začalo hovořit jako o jediné světové supervelmoci.
Po roce 1989
Euforie z konce studené války a triumfu západního modelu společnosti trvala takřka po celá 90. léta 20. století. Americké ekonomice, opojené průnikem na nové trhy a možnostmi internetu, digitalizace a nových technologií, se dařilo (90. léta jsou nejdelším obdobím setrvalého ekonomického růstu v americké historii).[49] Svět do značné míry akceptoval i roli Spojených států jako „světového četníka“ (zejména válka v zálivu roku 1991).[50] Roku 2001 přišel však zlom. Jednak došlo k prasknutí „dot-com bubliny“ na trzích a poté éru poklidného vývoje narušil teroristický útok z 11. září 2001 na newyorská Dvojčata, který provedli islámští teroristé ze skupiny Al-Káida.[51] Ačkoli se demokratický svět s Američany a jejich prezidentem Georgem W. Bushem v té chvíli solidarizoval, jejich reakce, obecně nazvaná válka proti terorismu, jež především spočívala v invazi do Iráku roku 2003, již tolik respektována nebyla a vzrostlo i napětí uvnitř americké společnosti. Jistotami zacloumala i finanční krize z roku 2008, která začala jako americká hypoteční krize, avšak přerostla v krizi celosvětovou.[52] Později vzrostlo rovněž napětí mezi Spojenými státy a dalšími velmocemi, které s nelibostí nesou americkou hegemonii - především Ruskem a Čínou. Někdy se dokonce hovoří o druhé studené válce.[53][54] Oslabeny byly vztahy i se západní Evropou (krom Británie).[55] Tyto trendy vyvrcholily za vlády Donalda Trumpa. Roku 2014 vystřídala USA na pozici největšího HDP podle parity kupní síly Čína.[37]
Státní symboly
Vlajka
Vlajka USA je tvořena třinácti vodorovnými pruhy (sedmi červenými a šesti bílými) a modrým kantonem (o šířce sedmi pruhů), ve kterém je umístěno padesát bílých pěticípých hvězd v devíti řadách (střídavě po pěti a šesti hvězdách).
Pruhy představují třináct původních, zakládajících států Unie, hvězdy současný počet států Unie. Poslední varianta vlajky USA byla přijata dne 4. července 1960 (po přijetí státu Havaj).
Znak
Státní znak USA je tvořen lícovou stranou velké státní pečeti, která byla poprvé veřejně použita roku 1782 a jejímiž autory jsou Charles Thomson a William Barton.
Hlavní postavou lícové strany pečeti, tedy i znaku, je orel bělohlavý v letu. Na prsou nese srdeční štítek s modrou hlavou štítu, pod kterou je šest svislých červených pruhů na stříbrném poli, čímž vytváří sedm bílých pruhů. Orel má ve svém heraldicky levém pařátu svazek třinácti šípů a v pravém olivovou ratolest (s třinácti listy a třinácti olivami). Heraldicky vpravo hledící hlava orla drží v zobáku stuhu s latinským heslem E PLURIBUS UNUM ve smyslu „Z mnohých jeden“, původně mnozí, různí, dnes národ jeden. Nad hlavou se vznáší třináct hvězd na modrém poli, které jsou uspořádány do řady 1-4-3-4-1. Zpod modrého pole vychází dokola zlaté sluneční paprsky končící pod prstencem bílých obláčků.
Hymna
Hymna USA je píseň The Star-Spangled Banner (česky Hvězdami posetý prapor). Text napsal Francis Scott Key a hudbu složil John Stafford Smith.
Francis Scott Key, právník a amatérský básník, napsal text poté, co byl během Britsko-americké války v noci z 13. na 14. září 1814 svědkem, jak posádka americké pevnosti Fort McHenry v Baltimoru úspěšně vzdoruje těžkému ostřelování z moře.
Geografie
Poloha
Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní části kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem.
Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou, na jihu pak s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby.
Rozloha
Americké úřady postupně mění definici toho, co počítají do rozlohy, CIA World Factbook udávala:
- 9 372 610 km² (1989–1996) – pouze pevnina a vnitřní vody
- 9 629 091 km² (1997–2003) – přidána Velká jezera a pobřežní vody (coastal waters)
- 9 631 418 km² (2004–2005)
- 9 631 420 km² (2006)
- 9 826 630 km² (2007–2008) – přidána pobřežní moře (territorial waters)
Zahrnování plochy pobřežního moře do rozlohy státu je sice věcně naprosto správné, přesto ale dosti neobvyklé. Jedním z motivů může být i snaha „předběhnout“ v rozloze Čínu. (Ta je v ročence CIA měřena bez sporných území i bez pobřežního moře.)[56]
Povrch
USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít, který se rozprostírá v severovýchodní části kontinentu a jehož střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Je tvořen velmi starými přeměněnými a vyvřelými horninami.
V současnosti se pod západní okraj desek amerických kontinentů podsouvá tichooceánská litosférická deska a zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi.
Kordillery, jejichž nejvyšším bodem v USA je se svou výškou 6190[57] metrů Denali (dříve Mount McKinley), začínají Aljašským hřbetem a táhnou se na jih ve dvou výrazných pásmech: při pobřeží Tichého oceánu leží Pacifické pobřežní pásmo a ve vnitrozemí Skalnaté hory. Mezi jednotlivými pásy Kordiller se rozprostírají sníženiny a plošiny, např. Koloradská plošina či Velká pánev. Nejvyšší bod tzv. sousedících Spojených států (tj. bez Aljašky a Havaje) je vrchol Mount Whitney (4417 m) v kalifornském pohoří Sierra Nevada.
Jen pár desítek kilometrů od Sierry Nevady leží nejníže položené místo USA i Ameriky v Údolí smrti (anglicky Death Valley). Tato proláklina je 86 metrů pod úrovní hladiny moře a své jméno dostala podle nehostinných podmínek pro život: jedná se o poušť bez vodních zdrojů, kde byla naměřena dosud nejvyšší teplota na Zemi, 56,7 °C ve stínu.
Poblíž východního pobřeží se táhne staré pohoří Apalačské hory a mezi Apalačskými horami a Atlantským oceánem se rozprostírá pak Pobřežní nížina. Mexický záliv lemuje Mississippská nížina. Mezi Apalačskými horami a Kordillerami se postupně od východu rozprostírají Vnitřní roviny a Velké planiny.
Vodstvo
Větší část území USA patří do úmoří Atlantského oceánu. Vlévají se do něj veletoky, jako je Mississippi s přítokem Missouri, což je nejdelší říční soustava USA, dlouhá 6212 km, a dále také Řeka Svatého Vavřince či Rio Grande. Tichý oceán zásobují vesměs kratší toky tekoucí z Kordiller, například řeky Columbia a Colorado.
V USA najdeme i mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario), které tvoří největší zásobárnu sladké vody na světě a přírodní hranici mezi USA a Kanadou. Velké Solné jezero se rozprostírá v bezodtoké oblasti mezi Skalnatými horami a Coastal Range.
V USA je množství vodopádů; nesporně nejznámější jsou Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.
Podnebí
Díky své velikosti leží USA v několika významných podnebných pásech. Počasí v Americe je značně nestálé a teplotní výkyvy mohou nastávat dokonce i několikrát denně. Severní část území leží v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí než v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který omývá severovýchodní a východní pobřeží. Ve Vnitřních rovinách a Velkých planinách padá úměrně vzdálenosti od Atlantského oceánu čím dál tím méně srážek. Zajímavým jevem je sněhový efekt Velkých jezer, způsobující sněhové kalamity v jejich blízkosti, a to zejména na jejich jihozápadním pobřeží, které je převážně na území USA. Chladnější podnebí panuje v oblasti západního pobřeží, kde se pod vlivem proudů Tichého oceánu udržuje teplota vesměs konstantní. Nejchladnější zimy najdeme ve Skalistých horách a Sierra Nevadě, kde můžeme naměřit jedny z nejsilnějších mrazů v Americe.
V oblastech Jižní Ameriky, Velkých plání, jižních částí atlantického pobřeží, Floridy a ve státech u Mexického zálivu panují v letním období až tropická vedra, která může doprovázet i nesnesitelná vlhkost. Jižní část USA leží v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv s poloostrovem Florida v tropickém pásu. Výjimku tvoří vysoce položené pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, jelikož se zde projevuje výšková stupňovitost. Aljaška leží v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. Tvar povrchu Ameriky umožňuje takřka bezproblémový přesun vzdušných mas ze severu na jih a naopak. Proto jsou časté hlavně vpády arktického vzduchu z vyšších zeměpisných šířek až do oblasti Mexického zálivu. Proudění v rovnoběžkovém směru stojí v cestě horské bariéry Kordiller, proto se vláha, která by se s proudícím vzduchem dostávala do vnitrozemí Ameriky z Tichého oceánu, vyprší nad oceánem, úzkou pobřežní nížinou a návětrnými svahy tichooceánského pásma. Texas je jinak známý pro svá tornáda, která se vyskytují hlavně na otevřených plochách v období května a září.
Období | Anchorage | Atlanta | Boston | Chicago | Houston | Las Vegas | Miami | New Orleans
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Spojené_státy_americké Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. 'Ndrangheta Úmrtí v roce 2021 Útok na Tuilerijský palác Čína Červený obr Červený veleobr Česká Wikipedie České království Česko Čtverečný stupeň Řád hvězdového kříže Řím Řezno Šíp Š’-ťia-čuang Španělští Habsburkové Španělské impérium Španělsko Štýrský Hradec Štěpánka Belgická Židé Žofie Dorota Pruská Žofie Dorota Württemberská Žofie Dorotea Hannoverská Žofie Frederika Bavorská 1. březen 1. listopad 10. listopad 11. listopad 11. srpen 12. únor 12. listopad 14. červenec 14. duben 15. únor 15. listopad 1585 1618 1633 1654 1661 1667 1668 1672 17. únor 17. listopad 1711 1740 1767 1768 1780 1788 1790 1792 1793 1794 1795 1796 1797 18. únor 1804 1806 1809 1815 1821 1822 1824 1826 1831 1835 1848 1850 1871 1878 1909 1921 1940 1941 1956 1960 1971 2. březen 2003 2011 21. duben 28. duben 31. říjen 6. červen 6. leden 6. listopad 6. srpen 9. listopad 9. srpen Adéla Augusta Bavorská Adam Albert Neipperg Adolf Hitler Alžběta Šarlota Falcká (1652–1722) Alžběta Bavorská Alžběta Charlotta Orléanská Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská Alžběta Parmská Alžběta Savojská Alžběta Vilemína Württemberská Albert Kazimír Sasko-Těšínský Alexandra Pavlovna Ruská Alexandr I. Ruský Alice Bourbonsko-Parmská Altair Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská Andrej Babiš Anna Bretaňská Anna Habsburská (1549-1580) Anna Jagellonská Anna Kateřina Gonzagová Anna Marie Františka Toskánská Anna Marie Luisa Medicejská Anna Marie Martinozzi Anna Medicejská Anna Rakouská Anna Saská (1836) Anna Saská (1903–1976) Anna Tyrolská Anselm František Thurn-Taxis Antonín Navarrský Antonio Allegri da Correggio Apeniny Apollón Argentina Argentinské tango Arturo Toscanini Asterismus (astronomie) Asymptotická větev obrů Augusta Marie Luisa Bavorská Augustiniánský kostel (Vídeň) August II. Silný August III. Polský Autorita (knihovnictví) Autoritní kontrola Avenida Corrientes Bílý trpaslík Baptisterium Bardi Bari Batávská republika Bayerovo označení Bazilika Bazilika Saint-Denis Bedřiška Alžběta Württemberská Bedřiška Braniborsko-Schwedtská Benátky Bernardo Bertolucci Bianca Marie Sforza Bibliografie dějin Českých zemí Biskupství Bitva u Arcole Bitva u Aspern a Esslingu Bitva u Lipska Bitva u Slavkova Bitva u Valmy Blanka Bourbonsko-Kastilská Bohemia Energy Bologna Bourboni Bourg-en-Bresse Brabantská revoluce Braganza Braniborské markrabství Brazílie Brescia Brigitte Hamannová Budín (Budapešť) Cášský mír Císař Císařská hrobka ve Vídni Cagliari Cefeida Chí Charles-René de Bombelles Charlotta Belgická Cheirón Choť Chorvatské království Collecchio Commons:Featured pictures/cs Cosimo I. Medicejský Covid-19 Dějiny Francie Dassault Mirage III Dauphin Deklinace Devítiletá válka Digital object identifier Diskuse:František I. Rakouský Dodavatel poslední instance Dorotea Žofie Falcko-Neuburská Dorotea Bavorská Druhá světová válka Dušan Uhlíř Eduard Parmský Eleonora Gonzagová (1598–1655) Eleonora Juliana Braniborsko-Ansbašská Eleonora Luisa Gonzagová Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská Eleonora Magdalena Gonzagová Eleonora Marie Josefa Habsburská Eleonora Portugalská (1467) Eleonora Skotská Elisabeth von Württemberg?oldid=53621287 El Escorial Emilia-Romagna Empír Encyklopedie Erós Eratosthenés z Kyrény Estenští Etruskové Eurystheus Fórum (antika) Farnese Ferdinand I. Dobrotivý Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský Ferdinand II. Štýrský Ferdinand II. Tyrolský Ferdinand III. Habsburský Ferdinand Karel Tyrolský Fidenza Filip I. Orléanský Filip I. Orleánský Filip II. Španělský Filip II. Orleánský Filip III. Španělský Filip IV. Španělský Filip V. Španělský Flamsteedovo označení Florencie Fonograf Francie Francis Baily Francouzština Francouzská hymna Francouzská národní knihovna Francouzská první republika Francouzské císařství Francouzské království Francouzské království (1791–1792) Francouzské revoluční války Franco Nero Frankfurt nad Mohanem František I. Štěpán František I. Štěpán Lotrinský František I. Rakouský František I. Toskánský František Josef I. František Karel Habsbursko-Lotrinský Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu Frederik Willem de Klerk Fridrich August II. Saský Fridrich I. Vilém Württemberský Fridrich II. Štaufský Fridrich II. Evžen Württemberský Fridrich Vilém Braniborsko-Schwedtský (1700–1771) Fridrich Vilém I. Fridrich Vilém II. Fullereny Gama Sagittae Gaston Orleánský Gemeinsame Normdatei Georges Danton Giambattista Bodoni Girondisté Glasgow Guadalajara (Španělsko) Guelfové a ghibellini Héraklés Habsburkové Habsburská monarchie Habsbursko-lotrinská dynastie Heath Freeman Hedvika Falcko-Sulzbašská Henrietta Anna Stuartovna Henrietta Marie Bourbonská Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu Hildegarda Luisa Bavorská Hlavní posloupnost Hlavní strana Hmotná nouze Hnědý trpaslík Hostivít Hrobka srdcí Hudební skladatel Hustota zalidnění Hvězdná velikost Hyády (hvězdokupa) Ilegální obchod s drogami Innsbruck International Standard Book Number International Standard Serial Number Invalidovna (Paříž) Isabela Farnese Isabela Klára Evženie Isabela Parmská Isabela Portugalská Isabela z Croy Itálie Italské historické státy Ivana Čornejová Izabela Bourbonská Jacques-Bénigne Bossuet James Burney Jana Šarlota Anhaltsko-Desavská Jana Altmannová Jana I. Kastilská Jana III. Navarrská Janov (Itálie) Jan V. Portugalský Jan Vilém Falcký Jaroslav Šaroch Jean-Baptiste Lully Jiří Rak Jindřiška Nasavsko-Weilburská Jindřich, hrabě z Chambord Jindřich IV. Francouzský Johana Habsburská Johannes Kepler Johann Bayer John Bevis John Flamsteed Josef I. Habsburský Josef II. Josef Kranner Julius Caesar Jupiter (planeta) Křesomysl Kabinová lanová dráha na Ještěd Kaisergruft Kalábrie Kapetovci Karel, vévoda de Berry (1686–1714) Karel Alexandr Württemberský Karel Ferdinand Bourbonský Karel Filip Schwarzenberg Karel I. Karel II. Španělský Karel II. Štýrský Karel II. Gonzaga Karel III. Španělský Karel Josef Lotrinský Karel Ludvík Rakousko-Těšínský Karel V. Lotrinský Karel VI. Karel X. Karolína Augusta Bavorská Karolína Ferdinanda Habsbursko-Lotrinská Karolina von Fuchs-Mollard Katánie Kateřina II. Veliká Kateřina Pavlovna Kateřina Saská (1468–1524) Katedrála Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Parma) Katedrála svatého Štěpána (Vídeň) Kategorie:Čas Kategorie:Články podle témat Kategorie:Život Kategorie:Dorozumívání Kategorie:Geografie Kategorie:Historie Kategorie:Hlavní kategorie Kategorie:Informace Kategorie:Kultura Kategorie:Lidé Kategorie:Matematika Kategorie:Příroda Kategorie:Politika Kategorie:Právo Kategorie:Rekordy Kategorie:Seznamy Kategorie:Společnost Kategorie:Sport Kategorie:Technika Kategorie:Umění Kategorie:Věda Kategorie:Vojenství Kategorie:Vzdělávání Kategorie:Zdravotnictví Kauza Čapí hnízdo Kavkaz Kentaur Klášter kapucínů (Vídeň) Klaudie Felicitas Tyrolská Klaudie Medicejská Klaudios Ptolemaios Kleště Klemens Wenzel von Metternich Klement III. (vzdoropapež) Klement IX. Klotylda Sasko-Kobursko-Gothajská Konference OSN o změně klimatu 2021 v Glasgow Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice Korunovace Korunovace českých panovníků Korunovace panovníků Svaté říše římské Korunovace uherských panovníků Království obojí Sicílie Království Velké Británie Krannerova kašna Kristýna Eberhardýna Hohenzollernská Kristýna Luisa Öttingenská Krok (vojvoda) Lamezia Terme Langobardi Latina Leopold, princ ze Salerna Leopold I. Leopold II. Leopold Josef Lotrinský Leopold V. Habsburský Library of Congress Control Number LIBRIS Libuše (kněžna) Linec Lino Ventura Lisabon Livorno Lockdown Lombardsko-benátské království Londýn Lublaň Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême Ludvík Ferdinand Bourbonský Ludvík Francouzský (1661–1711) Ludvík Francouzský (1682–1712) Ludvík Josef Bourbonský Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský Ludvík Württemberský Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI. Ludvík XVII. Ludvík XVIII. Luisa Marie Amélie Tereza Neapolsko-Sicilská Lukida Anseris Mír v Campo Formio Maďarsko Madrid Manýrismus Mantova Marek Vokáč Marie Španělská Marie Adelaide Savojská Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská Marie Amálie Saská Marie Anna Španělská (1606–1646) Marie Anna Bavorská (1551–1608) Marie Anna Bavorská (1574–1616) Marie Anna Bavorská (1660–1690) Marie Anna Habsburská (1634–1696) Marie Anna Habsburská (1654) Marie Anna Josefa Habsburská Marie Anna Saská (1799) Marie Anna Savojská Marie Annunziata Neapolsko-Sicilská Marie Antonie Sicilská Marie Augusta Thurn-Taxis Marie Beatrice d'Este (1750–1829) Marie Beatrice Savojská Marie Burgundská Marie Dorotea Württemberská Marie Ferdinanda Saská Marie Gonzagová Marie I. Tudorovna Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská Marie Josefa Bavorská Marie Josefa Habsburská Marie Josefa Saská (1867) Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská (1798) Marie Kristýna Bourbonsko-Sicilská Marie Löwenstein-Wertheim-Rosenberg Marie Leopolda Rakouská Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská Marie Leopoldina Tyrolská Marie Louisa Orléanská Marie Ludovika Španělská Marie Ludovika Beatrix z Modeny Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská Marie Magdalena Habsburská Marie Medicejská Marie Portugalská (1527) Marie Ryantová Marie Tereza Habsburská (1638) Marie Tereza Habsbursko-Lotrinská Marie Tereza Neapolsko-Sicilská Marie Tereza Portugalská Marie Tereza Rakouská (1684–1696) Marie Terezie Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská Markéta Habsburská (1584–1611) Markéta Habsburská (1651–1673) Markéta Luisa Orleánská Markéta Saská Markéta Savojská-Aosta Markrabství moravské Matyáš Habsburský Matylda Falcká Maximilien Robespierre Maxmilián I. Bavorský Maxmilián I. Josef Maxmilián I. Mexický Maxmilián II. Habsburský Memorial Messier 71 Messina Meudon Mexický císař Mezinárodní astronomická unie Mezinárodní den studentstva Mezinárodní standardní identifikátor jména Mezinárodní vesmírná stanice Mezzani Michał Korybut Wiśniowiecki Michael Adams Mieczyslaw Tomaszewski Mikuláš Jindřich, vévoda Orleánský Milán Miloš Zeman Milwaukee Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky Miroslav Žbirka Miroslav Protiva Miroslav Středa Mnata Modena Montechiarugolo MusicBrainz Mysterium Cosmographicum Nápověda:Úvod Nápověda:Úvod pro nováčky Nápověda:Obsah Národní knihovna České republiky Národní knihovna Španělska Národní knihovna Izraele Národní konvent Národní střelecká asociace Němčina Německo Nadace Wikimedia Nadmořská výška Napoleon Bonaparte Napoleon I. Napoleon II. National Archives and Records Administration Neapol Neapolské království Neklan Neutronová hvězda Nezamysl Nizozemská královská knihovna Nizozemsko Nova Obelisk (Buenos Aires) Obléhání Toulonu Obr (hvězda) Olymp Online Computer Library Center Opičí selfie Osvícenství Ottův slovník naučný Ottův slovník naučný/Parma Otto von Habsburg Pád (řeka) Přemyslovci Přemysl Oráč Paříž Padova Palermo Pandemie covidu-19 Pandemie covidu-19 v Česku Papež Parma Parma (rozcestník) Parma Calcio 1913 Parmezán Parmigianino Parmská šunka Parmské vévodství Paseka (nakladatelství) Paul de Barras Pavel I. Ruský Pavel III. Pavol Molnár Pedro I. Brazilský Peršané Perugia Petr Fiala Petr I. Brazilský Petr Vorel Philippe Pétain Piacenza Planetární mlhovina Planeta Platónské těleso Plaude Laetare Gallia Plejády Ploutvonožci Poštovní směrovací číslo Pohřebiště Polopravidelná proměnná hvězda Polská národní knihovna Pomořansko Porod Portál:Aktuality Portál:Doprava Portál:Francie Portál:Geografie Portál:Historie Portál:Itálie Portál:Kultura Portál:Lidé Portál:Náboženství Portál:Novověk Portál:Obsah Portál:Příroda Portál:Rakousko Portál:Sport Portugalské království Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky Praha Praní špinavých peněz Praotec Čech Prato Pravé neštovice Prezident České republiky Princ Prométheus Prophets of Rage Provincie Parma Provincie v Itálii Pruské království Prusko První Francouzská republika Public Enemy Q130834 Q18817#identifiers Q18817#identifiers|Editovat na Wikidatech Q233900 Q233900#identifiers Q233900#identifiers|Editovat na Wikidatech Q2683 Q2683#identifiers Q2683#identifiers|Editovat na Wikidatech Q662652 Q784173 Q784173#identifiers Q784173#identifiers|Editovat na Wikidatech Rýnský spolek Radiální rychlost Rakouské císařství Rakouské Nizozemí
Rakousko Ravenna Reggio di Calabria Reggio Emilia Regina Sasko-Meiningenská Regiony v Itálii Rektascenze Rentgenové záření Rimini Robert Browning Ron Flowers Rosario Rosemary Salm-Salm Rozloha Rusko Sagitta?oldid=989438650 Salcburk Salsomaggiore Terme Sardinské království SARS-CoV-2 Segedín Sesterská republika Seznam chorvatských panovníků Seznam flanderských hrabat Seznam lucemburských panovníků Seznam měst v Itálii Seznam milánských vládců Seznam mytických panovníků Čech a Moravy Seznam představitelů českého státu Seznam představitelů českého státu#Čeští králové (1198–1918) Seznam panovníků Svaté říše římské Seznam portugalských králů Seznam rakouských arcivévodů a císařů Seznam saských panovníků Seznam souhvězdí Seznam trevírských biskupů a arcibiskupů Seznam uherských králů Sham Skotsko Slavkov u Brna Slovinsko Slunce SNAC Soubor:1839 Krafft Siegesmeldung nach der Schlacht bei Leipzig 1813 anagoria.JPG Soubor:916ParmaPalazzoComune.JPG Soubor:972ParmaPalDelGovernatore.JPG Soubor:980ParmaSGiovanniEv.JPG Soubor:987ParmaSMariaDelleGrazie.JPG Soubor:993ParmaPalazzoDucale.JPG Soubor:Arms of Flanders.svg Soubor:Arms of the Count of Luxembourg.svg Soubor:Arms of the Dauphin of France.svg Soubor:Battistero.jpg Soubor:Bodoni portrait.jpg Soubor:Capuchin Church - Vienna - 2.jpg Soubor:Charles VI kaisergruft.jpg Soubor:Chiesa della SS Annunciata.JPG Soubor:Coat of arms Kingdom Lombardy-Venetia (2).svg Soubor:Coat of arms of Croatia (1868-1918) with crown.svg Soubor:Coat of arms of Dalmatia 1495.svg Soubor:Coat of Arms of Leopold II and Francis II, Holy Roman Emperors-Or shield variant.svg Soubor:Coat of arms of Parma.svg Soubor:Coat of arms of the archduchy of Austria.svg Soubor:Coat of arms of the House of Visconti (1395).svg Soubor:Coa Hungary Country History (19th Century).svg Soubor:Duomo e Battistero di Parma.jpg Soubor:Elisabeth Wilhelmine von Württemberg.jpg Soubor:FerdinandIII.jpg Soubor:Flag of Italy.svg Soubor:Flag of Parma.svg Soubor:Francis II, Holy Roman Emperor at age 25, 1792.png Soubor:Francis II (Holy Roman Emperor).jpg Soubor:Francis II signature.jpg Soubor:Grand Royal Coat of Arms of France.svg Soubor:Gros - Entrevue - 1812.jpg Soubor:Hyacinthe Rigaud - Louis de France, Dauphin (1661-1711), dit le Grand Dauphin - Google Art Project.jpg Soubor:I-PR-Parma03.JPG Soubor:Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg Soubor:Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria (1815).svg Soubor:Insigne Cechicum.svg Soubor:Josef Kreutzinger - Kaiserliche Familie.jpg Soubor:Joseph Kreutzinger - Kaiser Franz I.jpg Soubor:Kapuzinergruft Wien6.JPG Soubor:Kapuzinergruft Wien 017.jpg Soubor:Lampi - Emperor Francis II in Chevauleger uniform.png Soubor:Macaca nigra self-portrait large.jpg Soubor:Messier 71 Hubble WikiSky.jpg Soubor:Palazzo vescovile.JPG Soubor:Parma, San Giovanni Evangelista 04.JPG Soubor:Parma Baptist klenba DSC 0008.JPG Soubor:Parma Duomo di Parma 001.JPG Soubor:Parma nel XV secolo.jpg Soubor:Piazza Garibaldi a Parma.jpg Soubor:Profile portrait of Catherine II by Fedor Rokotov (1763, Tretyakov gallery).jpg Soubor:Sagitta constellation map.png Soubor:Sidney Hall - Urania's Mirror - Delphinus, Sagitta, Aquila, and Antinous.jpg Soubor:Signature of Louis, Grand Dauphin in 1695.png Soubor:Tango Porteño.jpg Soubor:Vaenius - Alexander Farnese.png Soubor:Valmy Battle painting.jpg Soubor:Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg Soubor:Wappen Königreich Galizien & Lodomerien.png Soubor:Wien - Kapuzinergruft, Maria-Theresia-Gruft (2).JPG Soubor:Wiki letter w.svg Souborný katalog České republiky Souhvězdí Souhvězdí Šípu Souhvězdí Štíra Souhvězdí Andromedy Souhvězdí Býka Souhvězdí Berana Souhvězdí Blíženců Souhvězdí Cefea Souhvězdí Chameleona Souhvězdí Dalekohledu Souhvězdí Delfína Souhvězdí Draka Souhvězdí Eridanu Souhvězdí Fénixe Souhvězdí Hada Souhvězdí Hadonoše Souhvězdí Havrana Souhvězdí Herkula Souhvězdí Hodin Souhvězdí Holubice Souhvězdí Honicích psů Souhvězdí Hydry Souhvězdí Indiána Souhvězdí Jeřába Souhvězdí Ještěrky Souhvězdí Jednorožce Souhvězdí Jižního kříže Souhvězdí Jižního trojúhelníku Souhvězdí Jižní koruny Souhvězdí Jižní ryby Souhvězdí Kasiopeji Souhvězdí Kentaura Souhvězdí Kompasu Souhvězdí Koníčka Souhvězdí Kozoroha Souhvězdí Kružítka Souhvězdí Létající ryby Souhvězdí Labutě Souhvězdí Lištičky Souhvězdí Lodi Argo Souhvězdí Lodního kýlu Souhvězdí Lodní zádě Souhvězdí Lva Souhvězdí Lyry Souhvězdí Malého lva Souhvězdí Malého medvěda Souhvězdí Malého psa Souhvězdí Malého vodního hada Souhvězdí Malíře Souhvězdí Mečouna Souhvězdí Mikroskopu Souhvězdí Mouchy Souhvězdí Oktantu Souhvězdí Oltáře Souhvězdí Orionu Souhvězdí Orla Souhvězdí Páva Souhvězdí Panny Souhvězdí Pastýře Souhvězdí Pece Souhvězdí Pegase Souhvězdí Persea Souhvězdí Plachet Souhvězdí Poháru Souhvězdí Pravítka Souhvězdí Rajky Souhvězdí Raka Souhvězdí Ryb Souhvězdí Rydla Souhvězdí Rysa Souhvězdí Severní koruny Souhvězdí Střelce Souhvězdí Trojúhelníku Souhvězdí Vah Souhvězdí Velkého psa Souhvězdí Velké medvědice Souhvězdí Velryby Souhvězdí Vlka Souhvězdí Vodnáře Souhvězdí Vozky Souhvězdí Zajíce SpaceX SpaceX Crew-3 Speciální:Kategorie Speciální:Map/16/48.205555555556/16.369722222222/cs Speciální:Nové stránky Speciální:Statistika Speciální:Zdroje knih/0-521-62755-9 Speciální:Zdroje knih/0-939923-78-5 Speciální:Zdroje knih/1-108-69825-5 Speciální:Zdroje knih/1-4493-1026-5 Speciální:Zdroje knih/1-84628-155-5 Speciální:Zdroje knih/3-319-49082-6 Speciální:Zdroje knih/3-7091-0626-5 Speciální:Zdroje knih/80-85192-30-6 Speciální:Zdroje knih/80-85785-20-X Speciální:Zdroje knih/80-85946-19-X Speciální:Zdroje knih/80-86515-37-0 Speciální:Zdroje knih/978-0-521-62755-9 Speciální:Zdroje knih/978-0-939923-78-6 Speciální:Zdroje knih/978-1-108-69825-2 Speciální:Zdroje knih/978-1-4493-1026-4 Speciální:Zdroje knih/978-1-84628-155-6 Speciální:Zdroje knih/978-3-319-49082-3 Speciální:Zdroje knih/978-3-7091-0626-6 Speciální:Zdroje knih/978-3-8297-6646-3 Speciální:Zdroje knih/978-80-7185-940-6 Spojené království Spojené provincie nizozemské Spojené státy americké SPOLU Stát Státní zastupitelství Staré Město (Praha) Starověké Řecko Starověký Řím Století Stylistika Superskupina (hudba) Svátost nemocných Svítivost Světelný rok Svatá říše římská Svatá Helena (ostrov) Taranto Telefonní předvolba Terenzo Terst Toskánské vévodství Toskánské velkovévodství Tours Trzebiatów Tuberkulóza Turín Uhersko Uhlíková hvězda Union List of Artist Names Univerzitní systém dokumentace Uranometria Válka první koalice Vévodská hrobka Vídeň Vídeňské Nové Město Vídeňský kongres Vít Vlnas Vývod (genealogie) Vývoj hvězd Vakcína proti covidu-19 Varšavské knížectví Vatikánská apoštolská knihovna Velká francouzská revoluce Velká francouzská válka Vendôme Verona Versailles (zámek) Vilém I. Württemberský Virtual International Authority File Vláda Petra Fialy Vnislav Vnitřní Město (Vídeň) Vojen Vražda Vydírání Vyhlášení války Württemberkové Württemberské království War of the First Coalition?oldid=694313996 Wettinové Wiki Wikicitáty:Hlavní strana Wikidata:Hlavní strana Wikiknihy:Hlavní strana Wikimedia Česká republika Wikimedia Commons Wikipedie:Údržba Wikipedie:Časté chyby Wikipedie:Často kladené otázky Wikipedie:Článek týdne Wikipedie:Článek týdne/2021 Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl Wikipedie:Citování Wikipedie Wikipedie:Dobré články Wikipedie:Dobré články#Portály Wikipedie:Encyklopedický styl Wikipedie:Kontakt Wikipedie:Nejlepší články Wikipedie:Obrázek týdne Wikipedie:Obrázek týdne/2021 Wikipedie:Ověřitelnost Wikipedie:Pahýl Wikipedie:Požadované články Wikipedie:Pod lípou Wikipedie:Portál Wikipedie Wikipedie:Potřebuji pomoc Wikipedie:Průvodce Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie Wikipedie:Velvyslanectví Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad Wikipedie:Vzhled a styl Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření Wikipedie:WikiProjekt Překlad/Rady Wikipedie:Zajímavosti Wikipedie:Zajímavosti/2021 Wikipedie:Zdroje informací Wikislovník:Hlavní strana Wikiverzita:Hlavní strana Wikizdroje:Hlavní strana Wikizprávy:Hlavní strana Wilbur Smith William Pitt mladší Wisconsin Wittelsbachové Wolfova–Rayetova hvězda WorldCat Worms Yolanda z Ligne Zákrytová dvojhvězda Zámek ve Fontainebleau Země Zeměpisná šířka Zeměpisné souřadnice Zeus Zita Bourbonsko-Parmská Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |
---|