Stát Palestina دولة فلسطين
vlajka znak
Hymna فدائي
Geografie
Poloha Státu Palestina
Hlavní město	Ramalláh (de facto), Jeruzalém (de iure)
Rozloha	6220 km²
Nejvyšší bod	Tal Ásúr (تل عاصور‎) (1022 m n. m.)
Poloha	32° s. š., 35°15′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	4 260 636
Jazyk	arabština
Náboženství	93% Islám
Státní útvar
Státní zřízení	Unitární poloprezidentská republika
Vznik	15. listopadu 1988 (vyhlášením nezávislosti, status nečlenského státu OSN získal 29. listopadu 2012)
Prezident	Mahmúd Abbás
Předseda vlády	Mohammad Mustafa
HDP/obyv. (PPP)	5020[1] USD (134. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	275 PSE PS
Telefonní předvolba	+970
Národní TLD	.ps
multimediální obsah na Commons

Stát Palestina (arabsky دولة فلسطين‎, Dawlat Filasṭin),^[2][3][4] zkráceným názvem Palestina (arabsky فلسطين‎, Filasṭīn), je stát na Blízkém východě nárokující si suverenitu nad okupovanými palestinskými územími, tedy Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) a Pásmo Gazy. Obě geograficky oddělená území jsou v rozporu s mezinárodním právem okupována Izraelem.

Problém palestinského státu je součástí izraelsko-palestinského konfliktu.

Stát byl vyhlášen 15. listopadu 1988 v exilu v Alžírsku přijetím jednostranné deklarace nezávislosti Národní radou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V době přijetí deklarace nemělo OOP jakoukoli kontrolu nad územím, které si nárokovalo (v té době je ovládal Izrael).^[5] Rozsahem se jednalo o nově zkonstruovaná, tzv. palestinská území^[2] definovaná podle hranic z roku 1967,^[6] přičemž hlavním městem se měl stát Jeruzalém.^[3][4] K tomu bylo vytvořeno i pojmenování lidu arabské národnosti „Palestinci“.

Historie

Pravěká Palestina

Na území Palestiny se objevují přibližně 10 tisíc let př. n. l. první protozemědělci a lovci gazel. V 8 tisíciletí dochází k rychlému přechodu k usedlému zemědělství. Vystřídá se několik málo nám známých zemědělských společností, z nichž poslední byli Kananejci.

Starověká Palestina

Od cca 12. století př. n. l. na území Palestiny (v obecném zeměpisném smyslu) sídlily především izraelské kmeny, které vytvořily Izraelské a Judské království, dále již zmínění Pelištejci, Aramejské království či Moab, Amon a Edom. Střídavě se území dostávalo do vlivu velkých mocností Asýrie, Babylonie, Makedonie a Egypta. Nakonec se země po krátkém období samostatného židovského státu pod vládou Makabejců dostala do moci Říma a později se stala římskou provincií Judea. Přesto různé části území byly spravovány různými králi, etnarchy či jinými pověřenými osobami.

Palestina pod vlivem islámu

Po rozpadu Římské říše se Palestina stala součástí Byzantské říše, až v roce 636 vstoupili do Jeruzaléma muslimové a palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Během 11. a 12. století sem vedlo několik křížových výprav, křesťané dobyli Jeruzalém a vyhlásili zde Jeruzalémské království, z této doby také pocházejí všechny izraelské historické hrady stavěné v evropském stylu. V 16. století Palestina připadla Osmanské říši a jako její součást setrvala až do jejího pádu na konci 1. světové války. Od 80. let 19. století začali ve větším množství přicházet Židé z celé Evropy. Po porážce osmanského Turecka byla Palestina britským protektorátem.

Moderní Palestina a vznik Izraele

Od 30. let minulého století začaly sílit požadavky Židů na vlastní stát,^[zdroj⁠? což vedlo k arabskému povstání (1936-39) a kolem poloviny 40. let probíhaly série teroristických útoků radikálních sionistických skupin proti britské správě. Dne 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael, podle rozhodnutí Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947 o rozdělení mandátní Palestiny na dva státy. Měl být vyhlášen i palestinský stát, jenže na arabské části palestinského území politická reprezentace (Amín al-Husajní) odmítla plán rozdělení. Hned poté, co Izrael vyhlásil nezávislost, na něj zaútočilo přibližně 1 000 libanonských, 6 000 syrských, 4 500 iráckých, 5 500 egyptských, 6 000–9 000 jordánských a neznámý počet saúdskoarabských a jemenských jednotek. Izraelská armáda, podporovaná mimo jiné Československem a Sovětským svazem, který doufal, že vznikem Izraele posílí své zájmy na Blízkém východě, byla ovšem silnější a arabské spojence porazila. Současné hranice mezi Izraelem a Palestinou, tzn. Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy, jsou na linii příměří (tzv. zelená linie) z roku 1949.

Palestina jako nezávislé území

Summit Ligy arabských států v roce 1974 prohlásil OOP „jediným legitimním zástupcem palestinského lidu a zdůraznil jeho právo na založení nezávislého státu“.^[7] Dne 22. listopadu 1974 získala OOP pozorovatelský status „nestátní entity“ v Organizaci spojených národů,^[8][9] díky čemuž měla možnost vystupovat před Valným shromážděním OSN, ale nemohla hlasovat. Po vyhlášení nezávislosti Valné shromáždění tuto deklaraci oficiálně „vzalo na vědomí“ a od té doby používalo při zmínce o palestinském stálém zástupci název Palestina namísto Organizace pro osvobození Palestiny.^[10][11] Dne 29. listopadu 2012 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 67/19, která zvýšila status palestinského zástupce na nečlenský stát (pro tento krok hlasovalo 138 zejména muslimských a evropských států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo).^[12]

V roce 1993 Izrael uznal v rámci mírových dohod z Osla vyjednávací tým OOP za „zástupce palestinského lidu“ a OOP v reakci na to uznala právo Izraele na existenci v míru, přijala rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338 a zřekla se „násilí a terorismu“.^[13] Na základě mírových dohod z Osla vznikl prozatímní orgán Palestinská autonomie (též Palestinská samospráva), který vládne na části palestinských území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), vymezených několika izraelsko-palestinskými dohodami z 90. let 20. století. Izrael v roce 2005 po mezinárodním nátlaku jednostranně opustil Pásmo Gazy a po převratu v roce 2007 toto území ovládá hnutí Hamás. Palestinská samospráva, vedená hnutím Fatah, tak má fakticky pouze kontrolu nad Západním břehem Jordánu. V dubnu 2011 uzavřely obě strany vnitropalestinského sporu dohodu o usmíření, ale její implementace zatím nebyla naplněna zejména pro aspirace Hamasu na ovládnutí západního břehu.^[14]

Palestina dnes

Palestina dnes označuje Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy o rozloze asi 6600 km² a 3 mil. obyvatel. Oficiálně tato území kontroluje Palestinská národní správa, jejíž prezidentem je od roku 2005 Mahmúd Abbás. (1989–2004 Jásir Arafat). Území Gazy je pod kontrolou hnutí Hamás a území Západního břehu pod kontrolou Fatahu. Organizace pro osvobození Palestiny je hlavní zastřešující, reprezentativní a výkonnou silou samosprávného území. Obyvatelé jsou většinou muslimové, ale existuje tu i početná křesťanská menšina.^[15][16]

Etymologie

Název Palestina odkazuje na indoevropský pelištejský národ, který sídlil v jihozápadní části biblického Kanaánu. Patrně jako součást tzv. mořských národů sem přišli od Středozemního moře (nejspíše z Kréty) v 13. století př. n. l. a usadil se zde. Pelištejci s sebou přinesli mimo jiné znalost zpracování železa, díky čemuž po dlouhou dobu v oblasti dominovali.^[zdroj⁠? Od jejich příchodu se datuje začátek doby železné v Kanaánu.^[zdroj⁠?

V této době termín Peliša (Palestina) náleží v přesném slova smyslu jen pelištejskému pětiměstí, zatímco širší oblast se nazývá Kanaán. Jako Palestinu označuje celou „jižní Sýrii“ (tj. dnešní Izrael, Palestinu, Libanon, příp. Jordánsko) poprvé Hérodotos, aby se vyhnul jiným, dvojznačným termínům.

Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání v roce 135. Tento termín, jako výraz dominance a ponížení nahradil dřívější název Judaea, aby se vymazala i ve jménu jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století proti Římu dvakrát povstal. Název Palestina se užívá jako zeměpisné označení území mezi Libanonem a Egyptem, i když se na jeho území již nenachází jen geneticky původní pelištejské obyvatelstvo.^[zdroj⁠?

Mezinárodní uznání

K 11. květnu 2024 uznalo Stát Palestina celkem 143 ze 193 členských států OSN (více než 70 %). Některé státy, které tento stát neuznaly, uznávají OOP jako zástupce palestinského lidu. V květnu 2024 vyzvalo Valné shromáždění OSN Radu bezpečnosti OSN ke schválení plnohodnotného členství státu v organizaci.^[17] Několik zemí (např. Španělsko či Norsko) tak posléze učinilo.^[18]

Stát Palestina uznala ČSSR v roce 1988. Do té doby v ČSSR existovalo od roku 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od roku 1983 s diplomatickým statusem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina^[19] od února roku 1989. ČR uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo, a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR,^[20] tedy teoreticky i Stát Palestina. V současné době toleruje status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že vláda reciproční vztahy se Státem Palestina neudržuje, ale jedná jen s palestinskou samosprávou. Mírové dohody z Osla z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.^[21]

Státní symboly

Vlajka

Palestinská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2, který se skládá ze tří vodorovných pruhů v barvách: černého, bílého a zeleného, s červeným klínem u žerdi, jež dosahuje do třetiny délky listu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku State of Palestine na anglické Wikipedii.

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Palestinci
• Palestinská autonomie
• Mezinárodní uznání Státu Palestina

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stát Palestina na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Palestina ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Státy a území v Asii
Nezávislé státy	Afghánistán Arménie Ázerbájdžán Bahrajn Bangladéš Bhútán Brunej Čína Egypt Filipíny Gruzie Indie Indonésie Irák Írán Izrael Japonsko Jemen Jižní Korea Jordánsko Kambodža Katar Kazachstán Kuvajt Kypr Kyrgyzstán Laos Libanon Malajsie Maledivy Mongolsko Myanmar (Barma) Nepál Omán Pákistán Rusko Saúdská Arábie Severní Korea Singapur Spojené arabské emiráty Sýrie Srí Lanka Tádžikistán Thajsko Turecko Turkmenistán Uzbekistán Vietnam Východní Timor
Teritoria, kolonie a závislá území	Austrálie: (Ashmorův a Cartierův ostrov Kokosové ostrovy Vánoční ostrov) Čína: (Hongkong Macao) Spojené království: (Akrotiri a Dekelia Britské indickooceánské území)
Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Abcházie Jižní Osetie Palestina Severní Kypr Tchaj-wan

Členství v mezinárodních organizacích

Organizace islámské spolupráce Členové Afghánistán • Albánie • Alžírsko • Ázerbájdžán • Bahrajn • Bangladéš • Benin • Burkina Faso • Brunej • Čad • Džibutsko • Egypt • Gabon • Gambie • Guinea • Guinea-Bissau • Guyana • Indonésie • Írán • Irák • Jemen • Jordánsko • Kamerun • Katar • Kazachstán • Komory • Kuvajt • Kyrgyzstán • Libanon • Libye • Maledivy • Malajsie • Mali • Mauritánie • Maroko • Mosambik • Niger • Nigérie • Omán • Pákistán • Palestina • Pobřeží slonoviny • Saúdská Arábie • Senegal • Sierra Leone • Somálsko • Spojené arabské emiráty • Súdán • Surinam • Tádžikistán • Turecko • Tunisko • Togo • Turkmenistán • Uganda • Uzbekistán Pozastavené členství Sýrie Pozorovatelé Bosna a Hercegovina • Rusko • Středoafrická republika • Severní Kypr • Thajsko Liga arabských států Členové Alžírsko • Bahrajn • Džibutsko • Egypt • Irák • Jemen • Jordánsko • Katar • Komory • Kuvajt • Libanon • Libye • Maroko • Mauritánie • Omán • Palestina • Saúdská Arábie • Somálsko • Spojené arabské emiráty • Súdán • Tunisko Pozastavené členství Sýrie Pozorovatelé Brazílie • Eritrea • Indie • Venezuela Státy s částečným mezinárodním uznáním členské státy OSN částečně neuznané Arménie Arménie • Čína Čína (mezinárodní uznání) • Izrael Izrael (mezinárodní uznání) • Jižní Korea Jižní Korea • Kypr Kypr • Severní Korea Severní Korea nečlenské státy OSN Státy uznané alespoň jedním členským státem OSN Abcházie Abcházie (mezinárodní uznání) • Jižní Osetie Jižní Osetie (mezinárodní uznání) • Kosovo Kosovo (mezinárodní uznání) • Palestina Palestina (mezinárodní uznání) • Saharská arabská demokratická republika (mezinárodní uznání) • Severní Kypr Severní Kypr (mezinárodní uznání) • Tchaj-wan Tchaj-wan (mezinárodní uznání) Státy uznané pouze nečlenskými státy OSN Podněstří Podněstří (mezinárodní uznání) Státy zcela postrádající mezinárodní uznání Somaliland Somaliland (mezinárodní uznání)